Vittorio Veneto (C 550)

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 27. 8. 2016, 00:35; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Vittorio Veneto (incrociatore).jpg
Základní údaje {{{popis}}}
Typ: vrtulníkový křižník
Třída:
Číslo trupu:
Jméno podle:
Objednána:
Zahájení stavby: 10. června 1965
Spuštěna na vodu: 5. února 1967
Uvedena do služby: 12. července 1969
Osud: vyřazen v roce 2003
Poloha vraku:
Cena:
Předchůdce:
Následovník:
Poznámka: loděnice Italcantieri
Takticko-technická data
Výtlak: 7500 tun (standardní)
8850 tun (plný)
Délka: 180 m
Šířka: 19,4 m
Ponor: 6 m
Pohon: 4 kotle, 2 převodové turbíny
73 000 hp
Palivo:
Rychlost: 30,5 uzlu
Dosah: 6000 nám. mil při 20 uzlech
Posádka: 550 (577 po r. 1983)
Pancíř:
Výzbroj: 1× Terrier / ASROC
8× 76 mm kanón (8×1)
6× 324 mm (protiponorkový torpédomet)
Elektronika:
Letadla: 6× vrtulník Bell 212
či 9× vrtulník Bell 204
Ostatní:
Vittorio Veneto (C 550) byl vrtulníkový křižník italského námořnictva. Projekt byl zvětnešou variantou předchozí třídy italských vrtulníkových křižníků třídy Andrea Doria, přičemž byl postaven právě namísto třetí jednotky této třídy. Původně se mělo jednat o dvojici lodí, stavěných především pro protiponorkový boj, stavba druhé lodě pojmenované Italia ale byla zrušena. Vittorio Veneto byl vlajkovou lodí italského námořnictva až do roku 1985, kdy do služby vstoupila nová lehká letadlová loď – Guiseppe Garribaldi.

Obsah

Stavba

Vittorio Veneto stavěla loděnice Italcantieri ve městě Castellammare di Stabia. Kýl lodi byl založen 10. července 1965 a spuštěn na vodu 5. února 1967. Loď vstoupila do služby 12. července 1969 na základně v Tarentu.

Konstrukce

Křižník Vittorio Veneto byl větší než jeho předchůdci. V přední části lodě byla nástavba a všechny zbraňové systémy, zatímco na zádi byla letová paluba o rozměrech 40x18,5 metru s podpalubním hangárem o rozměrech 27,5x5,3 metru, do kterého vrtulníky dopravoval jeden výtah. Z lodi mohlo operovat devět lehkých vrtulníků Bell 204, nebo šest těžších typu Bell 212. Letový provoz na širém moři přitom usnadňovaly dva páry křídlových stabilizátorů náklonu.

Výzbroj se shodovala s třídou Andrea Doria. Na přídi se nacházelo dvojité vypouštěcí zařízení protiletadlových řízených střel RIM-2 Terrier, ze kterého bylo možné vypouštět též raketová protiponorková torpéda ASROC. V muničních skladech se přitom nacházelo 60 střel obou typů. Dále nesl osm jednohlavňových věží se 76mm kanóny OTO Melara a dva 324mm tříhlavňové protiponorkové torpédomety.

Loď měla na svou dobu pokročilou elektroniku. Třídimenzionální radar AN/SPS-52 B, protiletecký radar SPS-768 a sonar AN/SQS-23. Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dvě převodové turbíny. Nejvyšší rychlost byla 30,5 uzlu.

Modernizace

Loď byla v letech 1980–1983 dvakrát modernizována, zejména byla vylepšena jejich elektronika. Výzbroj byla rozšířena o čtyři protilodní střely Otomat Mk 2, umístěné po dvojicích po stranách nástavby, společně se třemi 40mm dvoukanóny systému DARDO, sloužícího pro bodovou protiletadlovou obranu. Protiletadlový systém Terrier byl tehdy vyměněn za modernější zařízení Standard SM-1 ER. Při přestavbě vzrostl výtlak lodi na standardních 8130 t a na 9500 t při plném zatížení. Počet členů posádky se zvýšil na 577 mužů.

Vyřazení

Vittorio Veneto byl vyřazen v roce 2003 jako poslední křižník všech západoevropských flotil. Jeho kapacita byla nahrazena novou letadlovou lodí pro letouny V/STOL, nazvanou Cavour (550), aktivní od roku 2008. Vittorio Veneto se změní v muzeum zakotvené v přístavu Tarent.

Reference

  • PEJČOCH, Ivo. Italský vrtulníkový křižník Vittorio Veneto. HPM, 1993, čís. 7, s. 31–32. ISSN 1210-1427.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Vittorio Veneto (C 550)
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Vittorio_Veneto_(C_550)“