Západní kultura

Z Multimediaexpo.cz

Západní kultura, Západní svět – běžně Západ – je termín, který označuje západoevropskou kulturu nejenom v Evropě ale i mimo ni, všude tam, kde měla západoevropská civilizace rozhodující vliv. Termín západní kultura obsahuje mnoho aspektů. Je to celý soubor různých sociálních a společenských norem a etických a estetických pravidel, ale také konvencí, vztahu k náboženství a víře a poměr k technice a technologiím. Západní svět lze chápat z hlediska:

• historického (Starověké Řecko, Římská říše, Velké schizma, Kolonialismus, Studená válka)
• jazykového
• náboženského (katolictví a protestanství)
• politicko-ekonomického (Demokracie, industrializace, velikosti HDP)

Jednotlivá vymezení se od sebe mohou značně lišit.

Západní civilizace podle Hantingtona

Přestože západní civlizace se díky koloniální expanzi států náležejících do této kultury rozšířila do různých částí světa, až do začátku 20. století hrál primární roli původní kontinent, ze kterého západní civilizace z větší části vyšla - Evropa. V historii tohoto kontinentu se vytvářelo množství mocných států, které pak v některých historických obdobích dokázaly ovlivňovat významné události nejen na kontinentu, ale ve značné části ostatního světa^[1](zejména v době kolonizace). Od 18. století se v Evropě ustálil systém tzv. pentarchie, tedy vlády pěti mocností^[2], které byly ve větší či menší míře v průběhu staletí navzájem rovnocenné (nebo byly rovnocenné spolky a aliance, které tyto státy utvářely). Mezi tyto velmoci patřily Velká Británie, Francie, Německo (před rokem 1870-1871 též nazývané Prusko), Rusko a Rakousko-Uhersko (případně Rakouské císařství či Habsburská říše). Po první světové válce se však následkem ustanovení versailleského míru tento systém zhroutil (úpadek Německa následkem ekonomické krize a válečných reparací, rozpad Rakousko-Uherska na národní státy, komunistická revoluce a občanská válka v Rusku). Následkem vyčerpání Velké Británie a Francie během zákopové války nebyly tyto dvě země, které vyšly z bojů první světové války vítězně, schopny udržet politický systém Evropy, který se postupně vytvořil během mírových jednání ve Versailles). Po druhé světové válce dochází definitivně k úpadku starých velmocí a na jejich místo nastupují Spojené státy a Sovětský svaz, při čemž důsledkem rivality mezi těmito dvěma velmocemi byla studená válka. Tento celosvětový konflikt a rivalita ideologií, která byla vedle vojenských a ekonomických zájmů další hnací silou konfliktu, zatlačily evropské (ale v určité míře i světové) kulturní aspekty částečně do pozadí^[3]. Vítěznou velmocí Studené války byly Spojené státy americké, které se během druhé světové války a zejména během války studené staly nejdůležitějším státem západní civilizace a tedy i ústředním státem na základě teorie Střetu civilizací. Do západní civilizace patří: země Severní Ameriky (USA^[4] a Kanada), v Evropě Norsko, Švýcarsko, Andorra, San Marino, Vatikán a všechny státy Evropské unie kromě Řecka, Malty, Kypru, Rumunska a Bulharska; dále Austrálie, Nový Zéland, tichomořské ostrovy, Východní Timor a severní a střední Filipíny

Reference

1. ↑ Huntington, S.,Střet civilizací: Boj kultur a proměna světového řádu, Praha, Rybka publishers, 2001 (dále jen Střet civilizací) - str.44
2. ↑ [1]
3. ↑ Střet civilizací - str. 139
4. ↑ Ústřední stát západní civilizace