Zbigniew Brzezinski

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 21. 6. 2013, 12:25; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Zbigniew Brzezinski v roce 1977

Zbigniew Kazimierz Brzeziński (* 28. března 1928, Varšava) je polsko-americký politolog a platí vedle Henry Kissingera a Samuela P. Huntingtona za šedou eminenci americké zahraniční politiky. V letech 1977 - 1981 byl bezpečnostním poradcem amerického prezidenta Jimmyho Cartera. Dnes je profesorem americké zahraniční politiky na Johns Hopkins University v Baltimoru, poradcem Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) ve Washingtonu D.C. a autorem odborných politogických knih. Vedle toho je činný jako poradce mnoha velkých amerických a mezinárodních firem. Nyní je také zahraničněpolitickým poradcem amerického prezidenta Baracka Obamy.

Obsah

Život

Brzezinski se narodil ve Varšavě jako syn polského diplomata Tadeusze Brzezinského, strávil část svého dětství v Lille (Francie), v Lipsku (Německo) a v Charkově, v ukrajinské části tehdejšího Sovětstkého svazu, poté se s rodinou přestěhoval do kanadského Montrealu. Vystudoval McGill-University v Montrealu, kde v roce 1949 získal titul bakaláře a v následujícím roce dosáhl univerzitní hodnosti magistr. V roce 1953 promoval v oboru politických věd na renomované Harvardově univerzitě, kde poté i přednášel. Roku 1961 přestoupil na Kolumbijskou univerzitu, kde převzal vedení nově založeného Institutu komunistických věd. V šedesátých letech působil jako poradce pro administrativy Kennedyho a Johnsonovy vlády. Během posledních let Johnsonovy administrativy byl zahraničněpolitickým poradcem viceprezidenta Huberta Humphreyho. V roce 1973 se stal prvním ředitelem takzvané trilaterální komise (skupina prominentních politických, akademických a vědeckých vůdčích osobností z USA, západní Evropy a Japonska). Cílem této skupiny bylo posílit vztahy mezi těmito třemi regiony. Členem komise byl i budoucí americký prezident Jimmy Carter. Během své kandidatury do Bílého domu v roce 1974 si vybral jako svého zahraničněpolitického poradce právě Brzezinského, který byl kritikem Nixonovy a Kissingerovy zahraniční politiky. Po svém vítězství v roce 1976 ho Carter jmenoval svým poradcem pro národní bezpečnost. Jako bezpečnostní poradce Jimmyho Cartera (ve funkci 1977 - 1981) získal Brzezinski věhlas jako „Hardliners“ díky své politice vůči SSSR. Z této doby je mu přičítána (i podle jeho slov) klíčová role při „zatažení“ Sovětského svazu do I. války v Afghánistánu a podpora muslimských mudžahedínů proti SSSR.[1] Brzezinski se zabýval vývojem politických vztahů mezi USA a Čínou a doporučoval novou dohodu o kontrole zbrojení s Moskvou. Dále sdílel prezidentův názor, že Spojené státy americké mají pěstovat místo samostatné diplomatické politiky mezinárodní spolupráci. Ve své knize Jediná světová velmoc načrtává globální jednoustrannou dominanci USA, která je spojená s pronikáním amerických zájmů do středoasijského prostoru. V této souvislosti je požadováno od zahraniční politiky omezit rozvoj zde Spojeným státům konkurujících velmocí Číny a Ruska podporou separatistických hnutí v hraničních oblastech. Od roku 2006 vystupuje Brzezinski jako kritik americké politiky vůči jaderným programům Íránu a války v Iráku. Brzezinski se domnívá, že tato americká strategie ztroskotala. Začátkem roku 2007 upozorňoval, že USA hledají záminku, aby iniciovaly válku proti Íránu, a varoval před tím. Brzezinski se oženil s praneteří Edvarda Beneše sochařkou Emilií Annou Benešovou [2]; má tři děti - Jana, Marka a Miku, která je moderátorkou zpráv na americké TV stanici MSNBC.

Politologie

Brzezinski rozvíjel společně s Carlem Joachimem Friedrichem v politologii ještě dnes důležitý model totalitarismu.

Bibliografie

Brzezinski již od 50. let do současnosti napsal přes desítku významných knih a neméně dalších prací a esejí (často ve spolupráci s dalšími autory). Mezi jeho nejvýznamnější, v angličtině vydané, knihy patří:

  • The Permanent Purge: Politics in Soviet Totalitarianism, Cambridge: Harvard University Press (1956)
  • Soviet Bloc: Unity and Conflict, Harvard University Press (1967), ISBN 0-674-82545-4
  • Between Two Ages: America's Role in the Technetronic Era, New York: Viking Press (1970), ISBN 0-313-23498-1
  • Power and Principle: Memoirs of the National Security Adviser, 1977-1981, New York: Farrar, Strauss, Giroux (March 1983), ISBN 0-374-23663-1
  • Game Plan: A Geostrategic Framework for the Conduct of the U.S.-Soviet Contest, Boston: Atlantic Monthly Press (June 1986), ISBN 0-87113-084-X
  • Grand Failure: The Birth and Death of Communism in the Twentieth Century, New York: Charles Scribner's Sons (1989), ISBN 0-02-030730-6
  • Out of Control: Global Turmoil on the Eve of the 21st Century, New York: Collier (1993), ISBN 0-684-82636-4
  • The Grand Chessboard: American Primacy and Its Geostrategic Imperatives, New York: Basic Books (October 1997), ISBN 0-465-02726-1, subsequently translated and published in nineteen languages
  • The Choice: Global Domination or Global Leadership, Basic Books (March 2004), ISBN 0-465-00800-3
  • Second Chance: Three Presidents and the Crisis of American Superpower , Basic Books (March 2007), ISBN 0-465-00252-8
  • America and the World: Conversations on the Future of American Foreign Policy , Basic Books (September 2008), ISBN 0-465-01501-8

Témata jeho knih

Tématem Brzezińského knih většinou byly a jsou úvahy v kontextu strategického směřování americké zahraniční politiky a diplomacie pro posílení její role ve světě. Brzeziński tam nezřídka rozvíjí svoje hypotézy a strategie proto, aby Spojené státy americké získaly nejenom dobyly geopolitických cílů, ale získaly i prestiž v oblastech, které byly odjakživa doménou eurocentrismu, kde se tento přístup pokouší alespoň částečně zpochybnit. Mimo jiné uvádí, že země, pod kterou sloužil jako poradce v několika érách a vládních administrativách, se od konce II. světové války staly světovou supervelmocí po stránce

  • vojenské (kdy pouze výdaje na americkou armádu představují (bez několika procent) zhruba tolik, co na vojenství vydá zbytek světa),
  • ekonomické (tvoří největší národní ekonomický celek a představují největšího konzumenta zboží a služeb pro většinu jejích obchodních partnerů), a
  • finanční (její měna, americký dolar, i přestože jeho význam zejména od poslední ekonomické krize začala upadat, má stále statut světové měny pro obchod a rezervní měny pro nákup ropy).

Z její nezpochybnitelné vojenské síly pak pramení i její geopolitické ambice, a to v měřítku nikoli menším než globálním. Z toho důvodu považuje tedy Brzeziński za oprávněné, aby za „centrum“ současného světa byl považován americký kontinent. Toto téma je společné pro řadu jeho děl. Nejvíce se o něm zmiňuje v knize Velká šachovnice: Americké prvenství a její geostrategické imperativy, dále též v knihách Volba: Globální dominance nebo globální vedení, Jediná světová velmoc a v menší míře i v knihách Mezi dvěma věky: Role Ameriky v technetronické éře a Amerika a svět: Konverzace o americké zahraniční politice budoucnosti. Ve Velké šachovnici (The Grand Chessboard: American Primacy and Its Geostrategic Imperatives) dokonce detailně popisuje, že cílem k americkému triumfu bude (ekonomicky, strategicky, diplomaticky nebo v nezbytném případě i vojensky) ovládnout strategicky důležitý region Střední Asie…

„ Je nasnadě, že prvořadý zájem Ameriky je pomoci ujistit se, že žádná velmoc nepřijde získat kontrolu nad tímto geopolitickým místem a že světové společenství k němu odstavilo finanční a ekonomické překážky. “


„ To, jak Amerika „zvládne“ Euroasii, je kriticky důležité… Mocnost, která ovládá Euroasii, by vládla třemi nejpokročilejšími a ekonomicky nejproduktivnějšími oblastmi. Pouhý letmý pohled na mapu též napovídá, že nadvláda nad Euroasií by téměř automaticky s sebou nesla za následek podřízenost Afriky, což by Západní polokouli a Oceánii stavělo na místo geopoliticky okrajové části tohoto centrálního světového nadsvětadílu. Okolo 75 % světové populace žije v Euroasii a taktéž je tam většina světového fyzického bohatství, jak v jeho podnicích tak pod povrchem její půdy. Euroasie čítá 60 % světového HDP a okolo 3/4 známých světových energetických rezerv. “


„ Amerika je nyní jediná světová supervelmoc a Eurasia je hlavní světová aréna. Odtud, co se stane rozložení moci na euroasijském (nad)kontinentu, bude mít rozhodující důležitost vzhledem k globálnímu prvenství Ameriky a jejímu historickému odkazu. “


„ S varovnými signály na obzoru přes Evropu a Asii se úspěšná americká politika musí zaměřit na Eurasii jako na celek a být vedena geostrategickým návrhem. “

Pocty

V roce 1963 byl zvolen Americkou obchodní komorou jedním z 10 nejvýznamnějších lidí v Americe. V roce 1969 se stal čestným členem Americké akademie umění a vědy (American Academy of Arts and Sciences). Roku 1981 obržel Prezidentskou medaili svobody za svou roli při normalizaci politických vztahů mezi Lidovou republikou Čína a USA a za svůj přínos pro lidská práva a národní bezpečnostní politiku Spojených států. Za svůj přínos ke znovunabytí nezávislosti Polska obdržel v roce 1995 Řád bílého orla (polské nejvyšší civilní vyznamenání). Přijal akademické čestné doktoráty z univerzit Georgetown University, Williams College, Fordham University, College of Holy Cross, Alliance College, Katolické univerzity v Dublinu a Varšavské univerzity. Další vyznamenání: z Harvardovy univerzity Centennial Medal of the Graduate School of Arts and Sciences, z Americké politologické asociace Hubert Humphry Award for Public Service a U Thant Award. Mimoto je čestným členem různých nadací (Guggenheimova nadace a Fordova nadace).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

anglicky
česky

Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Zbigniew_Brzezinski“