Walter W-III

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 21. 6. 2013, 14:41; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Walter W-III byl letecký motor vyráběný československou automobilkou Walter v letech 1923 až 1924. Jednalo se o licenci německého motoru BMW IIIa, který byl ve značných počtech vyráběn na samém sklonku 1. světové války firmou Bayerische Motorenwerke GmbH sídlící v Mnichově (je známý především díky tomu že poháněl stíhačku Fokker D.VIIF). Šlo patrně o nejlepší konstrukci leteckého motoru který byl v Německu k dispozici na sklonku Světové války s výbornými výškovými vlastnostmi, ovšem pokulhávající za výkony motorů, které měli k dispozici letečtí konstruktéři na straně Dohody, kde nejvýkonnější dostupné letecké motory dosahovaly v letech 1917-1918 výkonů až 300-400 koní.

Motorů Walter W-III bylo vyrobeno pouhých 20 kusů, většina požadovaných motorů typu BMW IIIa byla získána koupí v zahraničí (mnohdy z poněkud pochybných zdrojů a poněkud pokoutními cestami). Firma se později ve třídě nejvýkonnějších leteckých motorů (rozumněno na úrovni výkonů poloviny 20. let XX. století) zaměřila na stavbu licenčních motorů BMW IV, které firma vyráběla jako Walter W-IV.

Motor Walter W-III byl výškový motor, tzv. překomprimovaný a předimenzovaný (tedy s kompresním poměrem vyšším než jaký při provozu dovolovala odolnost použitého paliva proti detonačnímu spalování a s větším zdvihovým objemem, než by byl třeba při běžně dosahovaných hodnotách středního ef. tlaku a střední pístové rychlosti k dosažení požadovaného výkonu; motor potom sice nebyl v nižších letových hladinách schopen pracovat na „plný plyn“, ale na druhou stranu si udržoval výkon do větší výšky, než je možné u běžně koncipovaného motoru s atmosferickým plněním). Motor byl vybaven speciálním karburátorem a pilot reguloval výkon motoru dvěma plynovými pákami, normální plynovou pákou (pro „škrcený“ výkon v nižších letových hladinách) a pákou tzv. výškového plynu, kterou mohl používat teprve od nadmořské výšky kolem 2000 metrů — v této výšce již nehrozilo poškození motoru ani při plné, „neškrcené“, dodávce palivové směsi do válců.

Motory BMW IIIa a Walter W-III byly montovány do řady letounů čsl. výroby, mj. Avia BH-3, Aero Ae-04, Aero A-18, Letov Š-3, či speciálu Aero A-18b upraveného pro rychlostní závody.

Technická data

  • Typ: čtyřdobý zážehový vodou chlazený stojatý řadový šestiválec, s přímým náhonem vrtule
  • Vrtání válce: 150 mm
  • Zdvih pístu: 180 mm
  • Celková plocha pístů: 1060 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 19 085 cm³
  • Kompresní poměr: 6,50
  • Rozvod: ventilový
  • Mazání: tlakové, oběžné
  • Zapalování: dvěma magnety Bosch ZH6
  • Příprava palivové směsi: dvojitým výškovým karburátorem BMW, ohřívaný proti zamrznutí ve výšce vodou z chladicího okruhu
  • Předepsané palivo: směs benzínu a tech. benzolu v poměru 50÷50
  • Hmotnost suchého motoru (tj. bez provozních náplní): 285 kg
  • Výkony:
    • nominální: 185 k (136,1 kW) při 1380 ot/min
    • krátkodobý maximální: 200 k (147,1 kW) při 1420 ot/min

Prameny

  • NĚMEČEK, Václav. Československá letadla. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1958.
  • PAVELČÍK, František. Avia BH-3. Letectví + kosmonautika, roč. LVII, čís. 24 a 25. ISSN 0024-1156.
  • PILÁT, Zdeněk. Naše letecké motory. Letectví + kosmonautika, roč. LX, čís. 5-10. ISSN 0024-1156.
  • SÝKORA, Petr. Aero A-18, A-18b a A-18c. Letectví + kosmonautika, 1993, roč. LXIX, čís. 8-11. ISSN 0024-1156.