Ratíškovice
Z Multimediaexpo.cz
Obec Ratíškovice (německy Ratischkowitz) se nachází v okrese Hodonín, kraj Jihomoravský. Ratíškovice patří mezi nejlidnatější vesnice v České republice.
- Ke dni 1. 1. 2008 zde žilo 4 047 obyvatel.
- Ke dni 1. 1. 2020 zde žilo 4 015 obyvatel.
Obsah |
Historie
Ratíškovice patří mezi nejstarší obce v okrese Hodonín. O nejvzdálenější minulosti svědčí mnohé archeologické nálezy z jejího katastru. Byla nalezena mamutí stolička a mamutí kost z období mladšího paleolitu, kamenný přeslen z mladší doby kamenné, hliněná nádoba s nářadím z doby bronzové, hliněné nádoby mohylové kultury, užitková nádoba z doby železné, mnohé keramické nálezy pocházely z mladší doby hradištní a z dob slovanského osídlení.
První písemná zpráva o obci je uvedena ve velmi významném dokumentu – v listině Jindřicha Zdíka, syna prvního českého kronikáře Kosmy. Tento biskup pořídil soupis veškerého majetku, patřícího k olomouckému biskupství. Listina obsahuje více než 200 moravských místních jmen a je tedy prvním místopisem Moravy. Listina není datována, ale panuje názor, že datum jejího zhotovení je shodné s datem vysvěcení kapitulního chrámu sv. Václava při olomouckém hradě – tedy rok 1131. Ve 14. století patřily Ratíškovice ke knížecímu komornímu statku ve Bzenci. V letech 1333 – 1346 byl moravským markrabětem, tudíž i majitelem Ratíškovic, také Karel IV.
Ve druhé polovině 14. století patřily Ratíškovice spolu s dalšími k farnosti Milotice. Roku 1496 odkoupili od Vratislava z Pernštejna ves Ratíškovice páni z Lipé. 18. května 1594 byla podepsána kupní smlouva s Juliem, hrabětem ze Salmu a Neuburku nad Innem a jeho syny Weikhartem a Karlem – Jan IV. z Lipé se snažil uhradit své dluhy a mezi prodanými dvaceti vesnicemi jsou i Ratíškovice. V letech 1592 – 1606, v období tureckých válek, vládly velmi neutěšené poměry. Po uzavření míru se v lesích potulovali vrazi a lupiči. Město Hodonín mělo svého kata, šibenici a mučící nástroje. Dne 20. ledna 1613 se sešli zástupci okolních vesnic s purkmistrem a městskou radou s žádostí o pomoc. Po dohodě o vzájemné pomoci byla sepsána katovská listina, na kterou vtiskly všechny obce svou pečeť. Je to nejstarší ratíškovická pečeť – zdobí ji tři žaludy se dvěma hvězdičkami a na jejím obvodu je nápis Wess Ratisskowicze. Z této pečeti také vychází současný ratíškovický znak, který navrhl v roce 1991 ak. malíř Zbyněk Kočvar. Roku 1618 začali čeští stavové odboj proti Habsburkům a tím období třicetileté války. Roku 1614 bylo hodonínské panství prodáno Zdenkovi Žampachovi, který se později ve stavovském odboji proti Habsburkům postavil veřejně na stranu císaře. Proto byla stavy nařízena konfiskace jeho majetku, který byl koncem roku 1619 předán Matyáši z Thurnu. Boje a šarvátky probíhaly na celém území, ani Ratíškovice nezůstaly ušetřeny. Po ukončení války roku 1648 se stal majitelem hodonínského panství - a tím i Ratíškovic – Bedřich z Oppersdorfu. Ten velmi utužil poddanství – nedodržoval císařská robotní nařízení, zvyšoval robotní dny, peněžní a naturální dávky a ve všech obcích musely být sepsány knihy sirotčí, purkrechtní a kšaftovní. Tím vznikl přehled o majetkových změnách. Roku 1691 byl sepsán oppersdorfský urbář, podle kterého bylo v Ratíškovicích obsazeno 37 usedlostí.
Roku 1750 převzal statky hrabě Josef ze Czoborů de Czoborcent-Michali. Byl však velmi marnotratným hospodářem a kvůli své rozhazovačnosti upadl do konkursu. Moravské statky a s nimi Hodonín a Ratíškovice dne 10. července 1762 odkoupil za 1.005.500 zlatých rýnských císař František I.
Císařovna Marie Terezie za své vlády připravila nový soupis pozemků a komise přešetřovaly poměry v jednotlivých obcích. Vesnice zůstávala v soukromém vlastnictví císařské rodiny až do vydání tolerančního patentu a zrušení roboty dne 1.7. 1848. Pak se stala samostatnou hospodářskou jednotkou a byla dál převážně zemědělskou obcí - pěstovalo se žito, ječmen, oves, brambory, řepa, kukuřice, selo se proso a konopí. Byl vytvořen vlastní obilný fond, udržovaný až do konce 19. století. Teprve na rozhraní 19. a 20. století začali někteří muži pracovat v hnědouhelných dolech v Dubňanech a Miloticích. Kolem roku 1850 byla v Ratíškovicích založena cihelna.
Pamětihodnosti
- Kostel svatého Cyrila a Metoděje
K historickým zajímavostem obce patří římskokatolický farní kostel, vystavěný v letech 1855– 1857, a to v místě, kde původně stála kaple sv. Josefa. Kostel byl postaven podle plánů hodonínského stavitele Josefa Lichta ve slohu historického romantismu. Ke kostelu přiléhá budova fary a hřbitov. Součástí mobiliáře kostela je dřevěná soška Panny Marie s Ježíškem v náručí, je jednou z nejhodnotnějších součástí chrámového mobiliáře. Jde o dílo datované kolem r. 1400, barokní korunka je instalována dodatečně. Původ sošky a cesta, jak se toto gotické dílo dostalo do ratíškovické farnosti, jsou zastřeny tajemstvím.
- Hřbitovní brána
Zajímavou ukázkou lidového umění je hřbitovní brána. Byla zhotovena v r. 1957 ke stému výročí postavení ratíškovického kostela místním mistrem kovářského řemesla Františkem Hnilicou. Dále se v katastru obce nachází několik desítek křížů, pomníků a kapliček postavených v minulých staletích. Poslední z těch starších je pomník padlých z roku 1947.
- Socha svatého Jana Nepomuckého
Významné místní osobnosti
- Jaroslav Kotásek – člen výsadku Spelter, parašutista padlý v roce 1944 u Myslibořic na západní Moravě
Kultura
Kulturní dění v obci je po celý rok velmi plodné. Působí zde pět folklorních souborů - Robky ze Séčky, Mužský pěvecký sbor, Ratiškovská Dolina, Slovácký krúžek a Dětský folklorní soubor. Známými jsou také dechové hudby Dolanka a mládežnická Veselá muzika, před nedávnem byla také znovu založena Dětská cimbálová muzika. Folklorní život začíná plesovou sezónou, kdy se koná krojovaný ples, pokračuje velikonočními zvyky (tzv. šlahačka), oslavami svátku sv. Cyrila a Metoděje, Hodovými slavnostmi, které se konají vždy druhý víkend v říjnu a jsou po právu největší folklorní událostí za celý rok. Mimoto ještě v létě probíhají různá vedlejší setkání (Zpívání pod Náklem, Setkání u Liliového kříže).
Příroda
Ratíškovice obklopuje z velké části rozsáhlý smíšený les Dúbrava. Název vypovídá spíše o historické podobě lesa, neboť převaha dubových porostů byla potlačena, a to ve prospěch lesů borových. Nicméně i dnes zde najdeme svědky časů minulých – statné dubové solitery. Les nejenom blahodárně ovlivňuje klima okolí obce, ale je i rájem houbařů. V obci a jejím okolí se nachází řada vodních ploch, mokřadů a tůněk. Největší z nich je vodní nádrž Hliník vzniklá v místě těžiště jílů pro místní cihelnu. Nádrž má plochu necelých 5 ha a dosahuje v některých místech hloubky až 15-ti m. V současnosti je Hliník především poklidným zákoutím rybářů.
Externí odkazy
|
| Města a obce okresu Hodonín |
|---|
|
Archlebov • Blatnice pod Svatým Antonínkem • Blatnička • Bukovany • Bzenec • Čejč • Čejkovice • Čeložnice • Dambořice • Dolní Bojanovice • Domanín • Dražůvky • Dubňany • Hodonín • Hovorany • Hroznová Lhota • Hrubá Vrbka • Hýsly • Javorník • Ježov • Josefov • Karlín • Kelčany • Kněždub • Kostelec • Kozojídky • Kuželov • Kyjov • Labuty • Lipov • Louka • Lovčice • Lužice • Malá Vrbka • Mikulčice • Milotice • Moravany • Moravský Písek • Mouchnice • Mutěnice • Násedlovice • Nechvalín • Nenkovice • Nová Lhota • Nový Poddvorov • Ostrovánky • Petrov • Prušánky • Radějov • Ratíškovice • Rohatec • Skalka • Skoronice • Sobůlky • Starý Poddvorov • Stavěšice • Strážnice • Strážovice • Sudoměřice • Suchov • Svatobořice-Mistřín • Syrovín • Šardice • Tasov • Těmice • Terezín • Tvarožná Lhota • Uhřice • Vacenovice • Velká nad Veličkou • Veselí nad Moravou • Věteřov • Vlkoš • Vnorovy • Vracov • Vřesovice • Žádovice • Žarošice • Ždánice • Želetice • Žeravice • Žeraviny |
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |