Nakadžima Ki-27
Z Multimediaexpo.cz
| Nakadžima Ki-27 | ||
| ||
| Dva stíhací stroje Nakadžima Ki-27 Ocu | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | stíhací letoun | |
| Výrobce | Nakadžima Hikóki K. K. | |
| Konstruktér | ||
| První let | 15. října 1936 | |
| Zařazen | 1937 | |
| Vyřazen | ||
| Výroba | ||
| Vyrobeno | 3 368 kusů | |
| Varianty | ||
| Uživatel | Japonsko | |
| Thajsko, Mandžusko | ||
Nakadžima Ki-27 (japonsky: 中島 キ-27) byl japonský stíhací letoun užívaný armádním letectvem do roku 1940. Tento první stíhací jednoplošník armádního letectva byl označen jako stíhací letoun typ 97 (九七式戦闘機, 97šiki sentóki). Jeho spojenecký kódový název zněl Nate.
Obsah |
Vývoj
V roce 1935 japonská armáda vyhlásila soutěž mezi firmami Nakadžima, Micubiši a Kawasaki na vývoj náhrady stíhacího dvouplošníku Kawasaki Ki-10 (Typ 95). Z nich vzešly typy Nakadžima Ki-27, Kawasaki Ki-28 a Micubiši Ki-33 (modifikace námořního typu A5M). Nakadžima využila koncepci svého jednoplošníku Ki-11, který byl neúspěšný právě v soutěži, ze které byl vybrán typ Kawasaki Ki-10. Pro letoun byl zvolen vzduchem chlazený hvězdicový motor a pevný podvozek. Prototyp vzlétl 15. října roku 1936. Přestože měl menší rychlost i stoupavost než jeho konkurenti, díky svým výborným manévrovacím schopnostem byl v roce 1937 přijat do výzbroje. Bylo vyrobeno 3 368 kusů.
Nasazení
Stroj byl do počátku druhé světové války hlavním stíhacím typem japonské armády. V době svého vzniku se jednalo o moderní letoun, který neměl během svého nasazení při napadení Číny žádnou konkurenci. To trvalo do roku 1939, kdy se mu v bitvě s Rudou armádou u Chalchyn golu stal silným protivníkem sovětský Polikarpov I-16. Zde se ukázaly jeho hlavní nedostatky spočívající v nedostatečné výzbroji, pancéřování a chybějící ochraně palivových nádrží.
Letoun Ki-27 však přesto stále zůstával ve výzbroji a to především pro své skvělé možnosti v manévrovém boji, vlastnosti u japonského velení velice ceněné. Typ 97 se účastnil počátku druhé světové války v Pacifiku. Doprovázel například bombardéry mířící na Singapur. Brzy poté byl nahrazován moderními typy a dosloužil při výcviku. V některých bojových jednotkách létal až do roku 1943. Na konci války byl používán k sebevražedným náletům proti spojeneckým silám.
Další uživatelé
Typ Ki-27 byl bojově používán letectvy Thajska, Mandžuska a několik ukořistěných kusů používala i Čína. Stroje Ki-27 thajského letectva za války hlásily poškození jednoho stroje P-51 Mustang a sestřelení jednoho P-38 Lightning.
Varianty
- Ki-27a - základní verze
- Ki-27b - vylepšený překryt a chladič oleje. Možnost zavěsit pod křídla 4 pumy po 25 kg či přídavné palivové nádrže
- Ki-27Kai - odlehčená verze s vyšší rychlostí (475 km/h), vyvinutá kvůli zpoždění vývoje typu Nakadžima Ki-43, vznikla pouze ve dvou kusech
Hlavní technické údaje
- Osádka: 1 (pilot)
- Rozpětí: 11,31 m
- Délka: 7,53 m
- Výška: 3,25 m
- Nosná plocha: 18,61 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 1 110 kg
- Vzletová hmotnost: 1 790 kg
- Maximální rychlost: 470 km/h
- Dostup: 11 200 m
- Dolet: 627 km
Pohonná jednotka
- 1 × Nakadžima Ha-1a
- Výkon motoru: 478 kW
Výzbroj
- 2× kulomet ráže 7,7 mm
- 100 kg pum (4× 25 kg)
Reference
|
|
| Letouny Japonské armády za druhé světové války | |||
|---|---|---|---|
| Stíhací letouny | Bombardovací letouny | ||
| Ki-10 • Ki-27 • Ki-43 | Ki-21 • Ki-30 • Ki-32 • Ki-48 • Ki-49 • Ki-51 • Ki-66 • Ki-67 | ||
| Průzkumné letouny | Transportní letouny | Ostatní letouny | Kluzáky |
| Ki-15 • Ki-46 • Ki-36 | Ki-34 • Ki-54 • Ki-56 • Ki-57 | Ki-115 • Ki-167 • Ka-1 | Ku-1 • Ku-8 • Ku-11 |
| Experimentální letouny a prototypy | |||
| Ki-74 • Ki-78 • Ki-83 • Ki-87 • Ki-94-I a II • Ki-96 • Ki-108 • Ku-6 • Ku-7 | |||
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |