Snovačka jedovatá
Z Multimediaexpo.cz
Snovačka jedovatá (Latrodectus mactans), široce známá také pod názvem černá vdova, je vysoce jedovatý pavouk z čeledi snovačkovitých rozšířený v Austrálii, Severní a Střední Americe.
Obsah |
Popis
Snovačka jedovatá je malý, dlouhonohý pavoukovec s velkým zadečkem a výrazně menší hlavohrudí. Samice jsou podobně jako u jiných pavouků výrazně větší než samci (bez končetin jsou až 3 cm dlouhé, s končetinami 4-5 cm) a mají leskle černé tělo s oranžově až červeně zbarvenou skvrnou na zadečku připomínající tvar přesýpacích hodin. Samci jsou až o polovinu menší než samice (měří až 0,9 cm, s končetinami 2 až 3 cm), mají delší končetiny a menší hlavohruď, obvykle jsou tmavě hnědí a na rozdíl od samice postrádají oranžovou až červenou skvrnu na zadečku. Mladí jedinci mají o něco tlustější hlavohruď a kratší končetiny.
Nápadné zbarvení na zadečku samic slouží jako výstraha pro masožravé živočichy. Případy, kdy nějaký větší živočich snovačku napadne a zkonzumuje, nejčastěji končí úmrtním nebo vážnými zdravotními potížemi.
Chování
Snovačka jedovatá se nejčastěji vyskytuje poblíž lidských obydlí, nejčastěji na půdách, ve sklepech, skladech, parcích nebo na zahradách, kde má snáze dostupnou potravu a úkryt. Podobně jako ostatní pavoukovci žije většinu roku samotářským způsobem života a partnera vyhledává pouze v období páření.
Potrava
Na chytání potravy si staví trojrozměrnou síť s lepkavým středem, do které chytá nejčastěji mouchy, kobylky, sarančata, můry nebo motýly. Loví však i pozemní živočichy, jako např. mnohonožky, stonožky nebo jiné druhy menších pavoukovců.[1] Poté, co se kořist zaplete do sítě, opustí snovačka jedovatá svůj úkryt, svou kořist zabalí do pevných lepkavých vláken a nakonec do ni vpustí jedním kousnutím vysoce účinný jed, který začne působit zhruba po 10 minutách. Než se tak stane, svou obalenou kořist pevně drží svými dlouhými končetinami. Poté, co ucítí že se její puls zastavil, svou kořist pomalu zkonzumuje.[2]
Rozmnožování
Snovačka jedovatá se množí pohlavně. Samice před spářením vypouští zvláštní výměšek, který přitahuje samce žijící v okolí. Po spáření samce zabije, díky čemuž dostala i svůj alternativní název černá vdova. Svá vejce ukládá do kulovitého útvaru z jemných vláken, kde jsou dobře zamaskována a chráněna před vnějšími podmínkami. Během jednoho léta může naklást čtyři až devět snůšek, přičemž může každá obsahovat i více jak 200 vajíček. Jejich inkubační doba trvá obvykle dvacet až třicet dnů. I přesto, že klade vysoké množství vajíček, jich přežívá obvykle méně jak sto. Počet mláďat závisí především na dané teplotě, množství dostupné potravy a účinnosti úkrytu, ve kterém pobývají. Samostatná jsou již ve dvou až čtyřech měsících, ale plně nezávislá na matce jsou až po šesti až devíti měsících života. Samice se mohou dožívat i více jak čtyř let, průměrná délka života samců je výrazně nižší.[3]
Jed
I přes její malou velikost je její jed vysoce účinný a patří mezi jeden z nejúčinnějších v řádu pavouků (bývá dokonce označován za silnější než jed chřestýšů, kober nebo korálovců). Podobně jako u mnohých jedovatých pavouků nemá přitom příliš silné a velké chelicery. V případě kousnutí od dospělé samice se nám do kůže dostane až jeden milimetr z celé jedné chelicery, přičemž se nám do těla dostane tak vysoká dávka jedu schopná k usmrcení. Výrazně menší samci mají i menší jedovou účinnost a v případě kousnutí od samce nám většinou smrt nehrozí, ale objevují se vážné a nepříjemné zdravotní problémy, které bývají zvláště výrazné u starších lidí a dětí.
Jed snovaček začne působit již po několika minutách a v postižené oblasti se nám může objevit otok velký až 15 cm. I přes její rozsáhlý areál rozšíření jsou však smrtelná kousnutí vzácná a vyskytují se pouze v 5 %. Např. mezi lety 1950 až 1989 jich bylo ve Spojených státech zaznamenáno 63.[4] Díky dopravě se občas dostane i do jiných částí světa, kousnutí bylo již zaznamenáno např. v Dánsku nebo ve Švédsku.[5][6]
Reference
- ↑ http://animaldiversity.ummz.umich.edu/site/accounts/information/Latrodectus_mactans.html
- ↑ Foelix, R. (1982). Biology of Spiders, pp. 162-163. Harvard University, U.S.
- ↑ http://ohioline.osu.edu/hyg-fact/2000/2061A.html
- ↑ Bettini S. Epidemiology of latrodectism. Toxicon 1964; 2:93-101.
- ↑ http://www.thelocal.se/7823/20070707/
- ↑ http://politiken.dk/indland/article465108.ece
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |