Střední Amerika

Stát	Rozloha (km²) [1]	Obyvatelstvo (07/2009) [2]	Hustota zalid. (obyv./km²)	Hlavní město	Měna	Administrativní dělení	HDP (na obyv.) (Mezinárodní dolarů) [3]	Index lidského rozvoje (2006)[4]
Belize	022 966	00 307 899	013,4	Belmopan	Belizský dolar	6 distriktů	07 881	0,771
Guatemala	108 890	13 276 517	121,9	Ciudad de Guatemala	Guatemalský quetzal	22 departementů	04 899	0,696
Honduras	112 090	07 792 854	069,5	Tegucigalpa	Honduraská lempira	18 departementů	04 268	0,714
Kostarika	051 100	04 253 877	083,2	San José	Kostarický colón	7 provincií	10 752	0,847
Nikaragua	129 494	05 891 199	045,5	Managua	Nikaragujská córdoba	16 departementů	02 688	0,699
Panama	078 200	03 360 474	043,0	Ciudad de Panamá	Panamská balboa	9 provincií	11 343	0,832
Salvador	021 040	07 185 218	341,5	San Salvador	Americký dolar	14 departementů	07 551	0,747
Celkem	523 780	42 068 038	080,3

Historie

Chrám Velkého Jaguára (2007)

Hlavní článek: Dějiny Střední Ameriky

Nejvýznamnější civilizace během předkolumbovského období se rozvíjely na území tzv. Mezoameriky (Teotihuacan, Toltékové, Aztékové, Zapotékové, Mixtékové, Mayové, Olmékové, Totonakové). Po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbusem (1492) začala postupná kolonizace středoamerického regionu Evropany. Mezi roky 1519 a 1521 dobyl Hernán Cortés Aztéckou říši. V roce 1535 bylo španělským králem ustanoveno nové místokrálovství Nové Španělsko, které zahrnovalo převážnou část Střední Ameriky pod názvem generální kapitánie Guatemala. Kromě Španělů se ve středoamerickém regionu výrazněji prosadili Britové. Jejich državy Britský Honduras a Pobřeží Moskytů byly častým předmětem sporů mezi těmito národy.

15. září 1821 proběhla v městě Ciudad de Guatemala veřejná schůze, která vyústila v přijetí deklarace nezávislosti města na Španělsku a výzvu, aby ostatní oblasti v rámci kapitánie udělaly totéž. Toto datum dodnes slaví většina středoamerických států jako státní svátek Den nezávislosti. Nezávislost ale netrvala dlouho - 5. ledna 1822 bylo území anektováno Mexickým císařstvím v čele s Agustínem de Iturbide. Po jeho rezignaci a rozpadu císařství vznikl 1. července 1823 nový stát Spojené provincie Střední Ameriky. Tento státní útvar se rozpadl v období 1838 až 1840 občanskou válkou. Během 19. století a začátku 20. století se uskutečnilo ještě několik pokusů o vytvoření společného státu. 20. století bylo i dobou několika občanských válek (Guatemalská občanská válka, Kostarická občanská válka, Salvadorská občanská válka).

Roku 1903 se odtrhla Panama od Kolumbie. Od této doby se Panama snaží o kulturní a politické sblížení a integraci s ostatními středoamerickými státy i přes své tradičně silné vazby na Jižní Ameriku. Roku 1907 byl založen Středoamerický soudní dvůr.

Do roku 1981 bylo Belize britskou kolonií a i po získání nezávislosti spolupracuje na mezinárodní úrovni s anglofonními státy Karibiku a v procesu integrace Střední Ameriky stojí poněkud stranou.

Na seznamu světového dědictví UNESCO figuruje 8 středoamerických lokalit, které jsou lidským dílem. Jsou to Joya de Cerén, Quiriguá, Copán, Tikal, Ciudad de Panamá, Antigua Guatemala, León Viejo a Portobelo a San Lorenzo.

Geografie

Hlavní článek: Geografie Střední Ameriky
Topografie středoamerického regionu předurčuje úmoří oceánů tak, že do Atlantiku směřují delší řeky (např. San Juan, Río Grande de Matagalpa, Coco, Patuca, Ulúa, Motagua, Hondo, Usumacinta), které protékají nížinami s poměrně klidným tokem, zatímco přítoky Pacifiku (např. řeky Lempa a Choluteca) jsou většinou kratší a překonávají na menší vzdálenosti větší výškový rozdíl, mají dravější tok. Největší jezera v regionu jsou Nikaragua, Managua a Izabal. Největší a nejvýznamnější vodní nádrží je bezesporu Gatúnské jezero na řece Río Chagres, které zajištuje provoz Panamského průplavu. Ve Střední Americe se nachází mnoho sopek (aktivních i neaktivních). V kráterech nebo kalderách sopek se často vyskytují vulkanická jezera (např. Irazú a Coatepeque). Vlády středoamerických států zřídily mnoho chráněných území a národních parků. Některé z nich jsou zapsány do seznamu světového dědictví UNESCO. Jsou jimi Coiba, Darién, La Amistad, Kokosový ostrov, bariéra Belize, Río Plátano a Guanacaste.

Přírodní rizika

Území Střední Ameriky bývá poměrně často postihováno různými přírodními jevy s ničivými následky. Mezi nejvýraznější patří hurikány a tropické bouře (především pobřeží Karibiku), ničivá zemětřesení a erupce sopek (Guatemala, Salvador, Nikaragua), sesuvy půdy, pobřežní povodně (zejména Belize a Honduras) i povodně v nížinách během období dešťů nebo lesní požáry (jih Panamy).

Enviromentální problémy

Činnost člověka přináší celou řadu negativních důsledků pro životní prostředí. Ve Střední Americe jsou nejpalčivější problémy odlesňování půdy a její následná eroze, znečištění vody spachem hnojiv z polí i vypouštěním splaškových vod bez odpovídajícího vyčištění, znečištění ovzduší v městským oblastech, kontaminace půdy odpadem z těžebního průmyslu.

Obyvatelstvo

Lidské osídlení Střední Ameriky je velmi nerovnoměrné. Obecně se dá říci, že většina obyvatel žije při pacifickém pobřeží, zatímco úmoří Karibiku je relativně řídce obydlené. Významným rysem demografie Střední Ameriky je existence velkých aglomerací kolem nejvýznamnějších měst s chudinskými předměstími. Tyto velké urbanistické celky výrazně ovlivňují ekonomiku celého státu.

Jazyky

Nejrozšířenější používaný jazyk je španělština, která je zároveň oficiálním jazykem 6 středoamerických států (započítavají se do skupiny tzv. hispanoamerických zemí) a je nejrozšířenější i v Belize, kde je úředním jazykem angličtina. Kromě toho nemalá část obyvatelstva používá své vlastní jazyky (především mayské jazyky, Xinca, Garifuna, Arawakan atd.)

Integrace středoamerických států

Logo SICA

Středoamerické státy se více či méně snaží o vzájemnou spolupráci a všeobecný rozvoj celého regionu. Intenzivnější proces integrace začal v roce 1907, kdy byl ustanoven Středoamerický soudní dvůr (Corte Centroamericana de Justicia). Další krok integračního procesu nastal v roce 1951 založením Organizace středoamerických států (Organización de Estados Centroamericanos, zkratka ODECA). Od roku 1991 existuje jako nástupce ODECA Středoamerický integrační systém (Sistema de la Integración Centroamericana, zkratka SICA). Tohoto projektu se účastní státy Belize, Panama a Dominikánská republika, které z historického hlediska do středoamerického prostoru nespadají.

Další mezistátní regionální organizace působící ve Střední Americe jsou:

• Středoamerický společný trh (Mercado Común Centroamericano, MCAA)
• Středoamerický parlament (Parlamento Centroamericano, PARLACEN)
• Středoamerická banka pro ekonomickou integraci (Banco Centroamericano de Integración Económica, BCIE)

Související články

• Hispanoamerika
• Mezoamerika
• Středoamerické a karibské hry
• Seznam sopek Mexika a Střední Ameriky

Reference

1. ↑ (anglicky) Zdroj:CIA - pořadí států podle rozlohy
2. ↑ (anglicky) Zdroj:CIA - pořadí států podle obyvatelstva - červenec 2009
3. ↑ (anglicky) Mezinárodní měnový fond – Oficiální přehled států světa podle hrubého domácího produktu na obyvatele v roce 2008
4. ↑ (anglicky) Oficiální přehled států světa podle indexu lidského rozvoje zdroj: Rozvojovým programem OSN

Externí odkazy

• Podrobné informace o Mezoamerice
• Oficiální stránky SICA (španělsky)
• Online zpravodajský web se zprávami ze Střední Ameriky (anglicky)