Znečištění ovzduší

Z Multimediaexpo.cz

Znečištění ovzduší je chemický, fyzikální nebo biologický činitel (částicové podstaty), jenž mění přírodní vlastnosti zemské atmosféry. Atmosféra je komplexní, dynamický, přírodní plynný systém, jenž je nezbytný pro výskyt života na Zemi. Zmenšování vrstvy stratosférického ozónu z důvodu znečištění vzduchu je dlouhodobě vnímáno jako hrozba pro lidské zdraví, stejně jako pro zemské ekosystémy. Znečištěné ovzduší je celosvětovětovou příčinou řady úmrtí a nemocí např. dýchacích cest a výskytu rakoviny a srdečních onemocnění. Některé odhady hovoří,že za rok zaviní znečištěné ovzduší úmrtí 300tisíc občanů v EU. Mezi největší zdroje nečistot v ovzduší (i jedovatých) patří teplárny, tepelné elektrárny na pevná paliva a automobilová doprava (nejvíc znečišťuje naše životní prostředí). Při spalování méně kvalitního uhlí vznikají škodlivé látky,které jsou vypouštěny do ovzduší(především oxidy dusíku a síry,které způsobují kyselé deště). Velké množství jedovatých látek také obsahují výfukové plyny z motorových vozidel (způsobují vznik přízemního ozonu) Některé plyny, jako třeba oxid uhličitý, jenž se podílí na globální změnách klimatu, byly vědci teprve nedávno označeny jako polutanty. Jiní toto označení odmítají, neboť tento plyn je zároveň nezbytný pro život. Situace v ČR :

Podrobnější informace naleznete na stránce: Znečištění ovzduší v České republice

Obsah 1 Zdroje znečištění vzduchu 1.1 Antropogenní zdroje 1.2 Přírodní zdroje 2 Globální stmívání 3 Zdravotní účinky znečištěného prostředí 4 Možnosti omezení znečištění vzduchu 5 Odkazy 5.1 Související články 5.2 Literatura 6 Reference 7 Externí odkazy

Zdroje znečištění vzduchu

Zdroje znečištění ovzduší jsou faktory na určitém místě, které způsobují uvolňování znečišťujících látek do ovzduší. Podle typu vzniku je polutanty možno rozdělit na několik skupin. Zdroje primární spočívají v prostém uvolňování polutantů přímo z určitého zdroje (např. oxid uhelnatý, oxid siřičitý, vedlejší produkty spalování). Naopak, produkty sekundárních zdrojů znečištění jsou vytvářeny reakcemi primárních polutantů mezi sebou nebo s jinými látkami. Příkladem sekundárního zdroje znečištění může být vznik troposférického ozonu v důsledku fotochemické reakce, ke které dochází za působení oxidů dusíku, UV záření a těkavých organických látek. Podle původu můžeme zdroje znečištění ovzduší rozdělit na antropogenní (tedy lidského původu) a přírodní.

Antropogenní zdroje

Antropogenní zdroje jsou způsobovány člověkem. Velké rozpětí znečišťujících látek je spojené se spalováním různých typů paliv, jako je benzín, uhlí, dřeva, rafinace ropy a podobně.

Spojené se spalováním různých typů paliv

• Tepelné elektrárny
• Řízené vypalování lesů, používané v zemědělství či lesnictví
• Motorová vozidla
• Námořní lodě, včetně emisí vznikajících v přístavech
• Spalovaná fosilní paliva
• Spalování materiálů na ohništích, v kamnech (lokální topeniště), pecích a spalovnách odpadů

Jiné antropogenní zdroje

• provoz elektráren a průmyslové činnosti vůbec (např. rafinace ropy)
• nevhodné obdělávání půdy (vizte Dust Bowl)
• výpar z nátěrů, sprejů na vlasy, aerosolových sprejů a ostatních rozpouštědel
• skládky odpadů, z nichž se uvolňuje metan
• vojenské zdroje, např. jaderné zbraně, toxické plyny, biologické zbraně, rakety

Přírodní zdroje

Existují i některé přírodní zdroje. Když se vrátíme do dávné historie, kyslík v atmosféře pravděpodobně vznikl právě díky činnosti sinic, které tímto způsobovaly znečišťování životního prostředí asi před 2,5 miliardami lety. I dnes však dochází k přirozenému uvolňování polutantů, a to zejména několika cestami:

• prach z přírodních zdrojů, obvykle oblastí Země pokrytých řídkou vegetací, nebo zcela bez vegetace
• písek z pouští
• bioplyn a konkrétně metan, uvolňovaný v průběhu trávení potravy zvířaty (např. skotem)
• radioaktivní plyn radon, uvolňující se ze zemské kůry
• borovice, které uvolňují těkavé organické látky (volatile organic compounds, VOC)
• kouř a oxid uhelnatý, vznikající při lesních požárech
• sopečná aktivita, díky níž se uvolňují částice síry, chloru a popela.

Globální stmívání

Hlavní článek: Globální stmívání

V průběhu 90. let vědci zkoumající globální stmívání zanalyzovali a vypracovali seznam meteorologických a jiných jevů, které větší míra (antropogenních) znečišťujících částic způsobuje. Kromě změny odrazivosti slunečního záření od vrstev atmosféry postihnutých zvýšeným množstvím polutantů jsou zde např. souvislosti s mírou vypařované vody ale i závažné zásahy např. do způsobů vytváření dešťových mraků, monzunů a další.

Zdravotní účinky znečištěného prostředí

Účinky znečištění se dělí na krátkodobé a dlouhodobé. Mezi krátkodobé vlivy patří například zvýšení výskytu zánětlivých onemocnění plic. Dlouhodobé se působení znečištěného vzduchu na člověka projevuje zhoršením funkcí plic a zkrácením předpokládané délky života^[1]. Americký výzkum v New Yorku prokázal spojitost mezi inteligencí dětí (IQ) a tím, nakolik byly jejich matky během těhotenství vystaveny znečištění ovzduší polyromatickými uhlovodíky. Děti, které se narodily matkám z nejvíc znečištěných oblastí, měly v IQ testech až o pět bodů nižší výsledky.^[2]

Možnosti omezení znečištění vzduchu

Jedná se antropogenní zdroje, které je možné vybavit zařízeními pro zachycování emisi (např. prachové filtry, katalyzátory, odsiřovací či neditrifikační zařízení). V případě dopravy se může jednat o změny paliva, omezení rychlosti či zlepšení plynulosti provozu.^[3] Některé evropské země jako Švédsko nebo Německo zavádějí v centrech velkých měst tzv. nízkoemisní zóny, do kterých mohou vjiždět jen automobily, jež vypouštějí jen malé množství škodlivin. Například švédské Göteborg zavedl nízkoemisní zónu již v roce 1996 a emise prachových částic z nákladní dopravy se mu podařilo snížit zhruba 40 procent.^[4] Vzrostlá zeleň působí jako filtr, který zachycuje část jemných prachových částic (PM2.5), které představují největší zdravotní riziko. Proto Komise životního prostředí Akademie věd ČR vyslovila doporučení novou zástavbu zásadně směřovat na tzv. brownfields, na školních pozemcích upřednostňovat přírodní terén, vytvářet a udržovat zelené prstence kolem velkých měst – zabudovat do územních plánů, - stimulovat a podporovat strategické krajinné plánování a komunitní plánování.^[5]

Odkazy

Související články

• Znečištění ovzduší v České republice
• Globální oteplování
• Globální stmívání
• Chemtrails
• Smog
• Kyselý déšť

Literatura

• Vladimír Adamec a kol.: Doprava, zdraví a životní prostředí, GRADA 2008 (ISBN 978-80-247-2156-9)
• Miroslav Šuta: Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví, Děti Země 2008 (ISBN 80-86678-10-5)
• Směrnice pro kvalitu ovzduší v Evropě, Ministerstvo životního prostředí ČR, 1996 (ISBN 80-7212-000-X)

Reference

1. ↑ TZ STUŽ Ambrozkovo ministerstvo obhajuje zachování špinavého vzduchu pro Česko
2. ↑ Americká studie prokázala vliv smogu na IQ dětí, ČT24, 21. července 2009
3. ↑ Miroslav Šuta: [Holandský dálniční recept pro lepší cestování http://suta.blog.respekt.cz/c/23134/Holandsky-dalnicni-recept-pro-lepsi-cestovani.html], Respekt.cz
4. ↑ Miroslav Šuta: Nízkoemisní zóny – diskriminace smraďochů pro čistější ovzduší měst, respekt.cz, 27. ledna 2009
5. ↑ Stanovisko Komise životního prostředí AV ČR k významu zelených ploch pro zdraví populace

Externí odkazy

• Stránky úseku ochrany čistoty ovzduší Českého hydrometeorlogického ústavu

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Znečištění ovzduší

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii