Mula

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 25. 7. 2013, 09:26; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


Mula zvaná též mul (Equus mulus) je mezidruhový kříženec samce osla se samicí koně (kobylou). Mula není schopna rozmnožování, byť se výjimečně objevují zpochybňované zprávy o plodných samicích mul.[1] Má velikost a barvu koně,[2] po oslu zdědila hlas, mohutnější hlavu, dlouhé uši, štíhlejší končetiny, malá úzká kopyta, krátkou hřívu a ocas u kořene porostlý jen krátkou srstí.[3] Umíněnost[1] muly je podobně jako u osla dána jejím dobrým odhadem vlastních sil a možností a odmítnutím poslušnosti při překročení jejich mezí.[4] Je ceněna pro svou nenáročnost na potravu, vytrvalost a dobráckost, jistý krok v krkolomném terénu, nelekavost, a rovněž pro sílu a odvážnost, kterou zdědila po matce.[2] Díky lepším konstitučním vlastnostem se na rozdíl od mezka uplatňuje jako jezdecké zvíře[5] a jelikož unese náklad až 150 kg těžký, je rovněž velmi výhodná jako soumar v horách a na těžko schůdných stezkách.[6]

Chov mul probíhal již ve starověku, roku 580 př. n. l. se například na olympijských hrách konaly závody na mulách.[2] Kvůli klidu a vytrvalosti se v antickém Římě k tahu pohřebních vozů používaly jen muly, což mělo starou tradici – pohřební vůz Alexandra Makedonského táhlo z Babylonu až do Alexandrie více než 60 mul. Lehčí muly se dobře uplatňovaly jako jezdecká zvířata v římské poště a římská armáda je využívala k tahu i jako soumary.[7][1] Byly využívány i na bojištích 1. světové války.[1] Velkou důležitost mají muly v Jižní Americe.[3][2]

Související články

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 CARAS, Roger A.. Zvířata, která změnila člověka. Praha : Rybka Publishers, 1999. ISBN 80-86182-25-8. Kapitola Mula, s. 159–160.  
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 BREHM, Alfred. Brehmův život zvířat. Díl IV. Ssavci, svazek III. Praha : Josef Hokr, [1938–1941?]. Kapitola Mul. Mezek, s. 643–649.  
  3. ↑ 3,0 3,1 Ottův slovník naučný. Díl 17., Median-Navarrete. Praha : J. Otto, 1901. Heslo Mezek, s. 236.  
  4. ↑ HANZÁK, Jan, a kol. Světem zvířat. 2., opravené a rozšířené vyd. Díl III–Domácí zvířata. Praha : Albatros, 1977. Kapitola Kříženci osla s koněm, s. 91.  
  5. ↑ Encyklopedie Diderot: Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. Díl 3, m/r. Praha : Diderot, 1997. ISBN 80-85841-35-5. Heslo mula, s. 209.  
  6. ↑ HANZÁK, Jan; VESELOVSKÝ, Zdeněk. Světem zvířat. 3. vyd. Díl I–Savci. Praha : Albatros, 1975. Kapitola čeleď koňovití, s. 403.  
  7. ↑ HANZÁK, Jan, a kol. Světem zvířat. 2., opravené a rozšířené vyd. Díl III–Domácí zvířata. Praha : Albatros, 1977. Kapitola Kříženci osla s koněm, s. 88–89.  
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Mula
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Mula“