Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Messerschmitt Me 262
Z Multimediaexpo.cz
Messerschmitt Me 262 Schwalbe (vlaštovka) byl německý stíhací letoun a první operačně nasazený bojový letoun s proudovým motorem.
Vývoj letoun začal už před válkou, konkrétně roku 1938. Roku 1941 začaly zkoušky, ale proudový motor BMW 003 ještě nebyl k dispozici a tak byl do nosu letounu (Me 262 V1) zamontován jeden pístový motor Jumo 210, aby mohl být vyzkoušen aspoň drak letounu. Když byl letoun připraven s proudovými motory (Me 262 V2), tak pístový motor zůstal z bezpečnostních důvodů zamontován; to se vyplatilo, protože při prvním letu selhaly oba proudové motory a pilot musel se štěstím přistát na ten pístový.
Třetí prototyp V3 byl připraven už jen s proudovými motory a 18. července 1942 v Leipheimu, poblíž Günzburgu vzlétl poprvé, pilotoval ho Fritz Wendel. Bylo to celých 9 měsíců před prvním vzletem britského Meteoru. Motory BMW 003 byly nespolehlivé a tak byly vyměněny za Jumo 004. Pátý prototyp dostal příďový podvozek. Zkušební lety pak pokračovaly celý další rok, ale pořád byly problémy s motory a nakonec i s Hitlerem, protože chtěl, aby letoun byl zároveň bombardér, což zpoždilo zavedení do služby
První motory měly předepsanou životnost okolo 50 hodin, ale většina z nich vydržela jen 12 hodin, další nevýhodou byl nízký tah při malých rychlostech a tudíž menší zrychlení oproti pístovým motorům. Letoun měl i problémy s podvozkem a výzbrojí.
Větší pokrok přišel v květnu 1943, kdy se v letoun poprvé proletěl Adolf Galland, eso Luftwaffe a rychle vyjednal sériovou výrobu, výroba se ale zpozdila díky spojeneckým náletům na továrnu v Řezně a tak musela být přesunuta do Bavorska, což bylo další zpoždění. Výroba začala v listopadu 1943. Me-262 byl také vyráběn v Chebu v letecké továrně Eger Flugzeugewerke GmbH a na několika místech na území tehdejšího Protektorátu.
Do služby byl stroj zařazen až v létě 1944 a v říjnu vznikla první jednotka vyzbrojena pouze proudovými Messerschmitty. Stroje se nasazovaly hlavně proti formacím bombardérů. V souboji s pístovými stíhačkami jako byl Spitfire či Mustang vycházel Messerschmitt hůře vinou své menší obratnosti a akcelerace. Oproti britskému Meteoru Mk.III sice měl vyšší maximální rychlost, a číselně „lépe vypadala“ jeho výzbroj 30mm kanóny oproti čtveřici 20mm kanónů Meteoru (MK 108 ovšem byly, zejména díky nižší úsťové rychlosti střely, vhodné spíše k ničení bombardérů), ovšem výzbroj Meteoru plně postačovala ke spolehlivému zničení jakéhokoli vzdušného cíle (oproti MK 108 měly 20mm kanóny British-Hispano významnou přednost ve vyšší úsťové rychlosti střely a vyšší kadenci). Z druhé strany ovšem britský stroj byl mnohem obratnější (jak prokázaly cvičné souboje provedené u RAF, kdy Meteor hladce překonával typ Hawker Tempest) a lépe ovladatelný, navíc měl oproti Me 262 výhodu v použití aerodynamických brzd — jenže tyto dva typy se ve vzduchu nikdy neutkaly.
Do konce války v Evropě německé letectvo oficiálně převzalo 1433 vyrobených letounů, ale do bojů se jich zapojila jen menší část (odhaduje se, že až k bojovým jednotkám byla dodána cca polovina převzatých strojů, přičemž nejvíce jich najednou u jednotek bylo kolem 200). K největšímu počtu vzletů proti jedinému cíli — tj. svazu bombardérů — zřejmě došlo v úterý 10. dubna 1945, kdy vzlétlo 55 strojů Me 262 (proti několika jednotkám americké 8. letecké armády; jen ta ten den při operaci číslo 938 vyslala do vzduchu 1315 čtyřmotorových bombardérů B-17 a B-24 ve čtyřech samostatných svazech, spolu s 905 stíhačkami; výsledek bylo lze předpovídat — stroje Me 262 sestřelily nejspíše jen deset bombardérů, ovšem za cenu ztráty 27 proudových stíhaček, spolu s 5 padlými a 14 nezvěstnými piloty těchto letounů).
Během dubna 1945 letouny několikrát podnikly několik akcí proti spojeneckým bombardérům (jak americkým tak i britským), kdy bylo nasazeno až několik desítek strojů Me 262, ale to bylo pozdě. Po válce sice byl letoun poměrně intenzivně zkoumán a zkoušen, ale již mnoho nového nepřinesl — v době hektického vývoje letecké techniky začal neuvěřitelně rychle zastarávat. Devět jednomístných strojů a tři dvoumístné stoje byly po válce zkompletováno a zalétáno v Československu jako Avia S-92 a Avia CS-92. Obě verze jsou k vidění v Leteckém muzeu Kbely.
Obsah |
Varianty
- A-1a Schwalbe - vyráběná verze Jäger (stíhač) a Jabo (stíhací bombardér).
- A-1a/U1 - jeden prototyp s celkem šesti kanóny, (2 x 20 mm MG 151, 2 x 30 mm MK 103 a 2 x 30 mm MK 108).
- A-1a/U2 - jeden prototyp s radarem FuG 220 Lichtenstein SN 2 a anténami jako pokus o noční stíhač.
- A-1a/U3 - průzkumná verze upravnea v menších počtech, vybavena RB20/30 kamerami montovanými v předu letounu ( někdy jedna RB 20/20 a jedna RB 75/30). Někdy byla ponechána výzbroj 30 mm kánonů, ale většina byla neozbrojena.
- A-1a/U4 - dva prototypy s 50 mm kanónem.
- A-1b - Stejná A-1a ale poháněná motory BMW 003. Málo jich bylo vyrobeno - o dvou se ví, že existovaly jako pokusné; jejich maximální rychlost byla 800 km/h.
- A-2a Sturmvogel - poslední rychlý bombardér s dvěma kanóny.
- A-2a/U1 - jeden prototyp s novějším zaměřovačem pro bombardování.
- A-2a/U2 - dva prototypy s prosklenou přídí pro bombometčíka .
- A-3a - navrhovaná bitevní verze k ničení pozemních cílů.
- A-4a - průzkumná verze.
- A-5a - poslední průzkumná verze používáná na konci války a v malých počtech.
- B-1a - Dvoumístný cvičný letoun.
- B-1a/U1 - cvičné stroje B-1a přestavěny na provizorní noční stíhač s radarem FuG 218 Neptun
- B-2 - navrhovaný noční stíhač s větším trupem .
- C-1a - jeden prototyp přepadového stíhače s raketovým pohonem (rakety Walter v ocase letounu).
- C-2b - jeden prototyp přepadového stíhače s raketovým pohonem (rakety BMW v motorvých gondolách).
- C-3a - jeden prototyp přepadového stíhače s raketovým pohonem (rakety Walter v kontejneru na spodu trupu).
- D-1 - navrhovaná varianta k přepravě raketnice Jagdfaust.
- E-1 - navrhovaná s kanónem založená na verzi A-1a/U4.
- E-2 - navrhovaná verze vyzbojená 48 ks 55mm raket R4M
Japonský návrh inspirovaný zprávami o Me 262:
Poválečné varianty:
- Avia S-92 - V ČSR stavěný typ, vycházející z konstrukce verze A-1a
- Avia CS-92 - V ČSR stavěná úprava B-1a
- A-1c - Soukromě stavěna v USA, založena na A-1a
- B-1c - Soukromě stavěna v USA, založena B-1a
- A/B-1c - Soukromě stavěna v USA, zaměnitelná mezi A-1a a B-1a
Specifikace (Me 262A-1a)
Technické údaje
- Osádka: 1
- Rozpětí: 12,51 m
- Délka: 10,58 m
- Výška: 3,83 m
- Nosná plocha: 21,7 m2
- Hmotnost prázdného stroje: 4 420 kg
- Vzletová hmotnost (s 1800 l paliva): 6 400 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 7 060 kg
- Pohonné jednotky: dva proudové motory Jumo 004B-1, každý o tahu 8,7 kN
- Poměr tah/hmotnost (bez podvěsů, tj. při 6400 kg): 0,278
- Geometrická štíhlost křídla: 7,21
Výkony
- Maximální rychlost: 870 km/h v 5 400 m
- Dostup: 11 450 m
- Stoupavost: 1200 m/min
- Dolet (ve výšce 9000 m, s 1800 l. paliva): 1050 km
- Dolet (u země, s 1800 l. paliva): 480 km
Výzbroj
- 4× 30mm kanón MK 108 se zásobou 2 × 80 nábojů na zbraň (spodní dvojice kanónů) a 2 × 100 nábojů (horní)
- 2 pumy do hmotnosti 250 kg (každá)
- 24 kusů raket R4M ráže 55 mm
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |