Šablona:Článek dne/2022/20
Z Multimediaexpo.cz
Emil Zátopek (* 19. září 1922, † 21. listopadu 2000) byl slavný český atlet, čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu, manžel atletky Dany Zátopkové.
Zátopek byl prvním člověkem na světě, který uběhl trať 10 km pod 29 minut (28:54,2 1. června 1954 v Bruselu) a trať 20 km pod jednu hodinu (59:51,8 29. září 1951 ve Staré Boleslavi). Celkem vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Je to jeden z největších atletů všech dob. Nejvíce se ale proslavil během olympijských her 1952 v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 km, 10 km a dokonce i maratón, který tehdy běžel poprvé v životě. V každé z těchto disciplin tehdy zároveň ustavil nový olympijský rekord. Tento „trojboj“ se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat a atletičtí experti pochybují, že se ještě někomu kdy podaří. Zátopek, známý svým upracovaným stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, byl v cizině přezdíván „supící lokomotiva“.
Emil Zátopek se narodil do chudé rodiny jako sedmé dítě. Ve svých šestnácti letech začal pracovat v Baťově obuvnické továrně ve Zlíně. Ve Zlíně začal trénovat ve společnosti tehdy elitních českých běžců, jako byli Tomáš Šalé či Jan Haluza. Právě Jan Haluza se stal na dva roky jeho prvním (neoficiálním) trenérem. Společně absolvovali také řadu závodů. V roce 1944, tedy za pouhé čtyři roky, Emil pokořil český rekord v běhu na 2 000, 3 000 a 5 000 metrů. Byl vybrán do českého reprezentačního týmu na mistrovství Evropy 1946. Na pětikilometrové trati skončil pátý, když překonal výkonem 14:25.8 svůj vlastní český rekord 14:50.2.
Zátopek poprvé vstoupil na mezinárodní atletické závodiště na LOH v Londýně roku 1948, kde vyhrál běh na 10 km (byl to tehdy jeho druhý závod na takovou vzdálenost) a na 5 km skončil druhý za Gastonem Reiffem z Belgie. Následující rok se mu podařilo hned dvakrát zlomit světový rekord v běhu na 10 km a ve čtyřech dalších sezónách si třikrát vylepšil svůj vlastní rekord. Držel také rekordy v běhu na 5 km (1954), 20 km (dvakrát v roce 1951), 25 km (1952 a 1955), 30 km (1952) a také v hodinovém běhu (dvakrát v roce 1951). Na mistrovství Evropy 1950 vyhrál běh na 5 a 10 km a na dalším mistrovství Evropy byl znovu první na 10 km trati.
Na LOH 1952 v Helsinkách vyhrál Zátopek zlatou medaili v běhu na 5 km, 10 km a v maratonu. Ve všech třech těchto disciplínách tak překonal olympijské rekordy. Na pětikilometrové trati zvítězil po úporném boji v posledním kole (57.5 s), v němž se dostal ze čtvrtého na první místo, když předběhl i Christophera Chatawaye, který zakopl o obrubník dráhy a doběhl tedy jako druhý. Třetí medaili získal, když se na poslední chvíli rozhodl zúčastnit se také maratonu. Běžel ho poprvé v životě a zvítězil. Jeho strategie pro maraton byla jednoduchá: držet se Jima Peterse, britského držitele světového rekordu. Po úmorných prvních patnácti kilometrech, kdy už Peters věděl, že přecenil své síly, se ho Zátopek zeptal, co si zatím o závodu myslí. Překvapený Angličan řekl Zátopkovi ve snaze ho zmást, že tempo je dost pomalé”. Čech tedy prostě zrychlil, Peters závod nedokončil a Zátopek nastolil nový olympijský rekord. Zátopek se pokusil obhájit svou zlatou medaili z maratonu v roce 1956, na tréninku si ale poranil tříslo a musel být na šest týdnů hospitalizován.
Zátopkův běžecký styl byl velmi charakteristický a hodně se lišil od toho, co se v tehdejší době považovalo za účinný styl. Otáčel hlavou, obličej měl pokřivený námahou, čemuž vděčí za přezdívku Emil Hrozný nebo česká lokomotiva. Když se ho lidé ptali na jeho umučený výraz ve tváři, prý odpověděl: To víte, není to gymnastika nebo krasobruslení.” Navíc trénoval za každého počasí, a to i když sněžilo, a na sobě měl často těžké válečné kanady namísto speciálních běžeckých bot, tvrdil, že při závodě tak získá pocit lehkých nohou. Měl i speciální tréninkovou pomúcku. Běžel se svojí manželkou na zádech. Vždycky rád poradil jiným běžcům.
Jako čestný host se zúčastnil olympiády v Mexiku na podzim roku 1968.
Po nuceném odchodu z armády jej nikde nesměli zaměstnat, místo našel roku 1969 až u podniku Stavební geologie, takže šest let jezdil a hloubil studny. S kolegy přespával v maringotce. Španělský novinář, který chtěl vidět, jak čtyřnásobný olympijský vítěz žije a kterého za ním Dana Zátopková zavezla, spatřil Zátopka, jak zablácený pracuje ve špíně a bahně. A podle Dany Zátopkové se cestou zpátky do Prahy rozplakal: „Takhle vy tady opečováváte svého hrdinu ?“