Emil Zátopek

Z Multimediaexpo.cz

Emil Zátopek v roce 1951
Emil Zátopek při běhu
Samostatná expozice věnovaná Emilu Zátopkovi v kopřivnickém technickém muzeu
Náhrobek Emila Zátopka v Rožnově pod Radhoštěm
Socha Zátopka ve Zlíně

Emil Zátopek (* 19. září 1922, Kopřivnice, † 21. listopadu 2000, Praha) byl český atlet, čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu, manžel atletky Dany Zátopkové.

Obsah

Kariéra

Zátopek byl prvním člověkem na světě, který uběhl trať 10 km pod 29 minut (28:54,2 1. června 1954 v Bruselu) a trať 20 km pod jednu hodinu (59:51,8 29. září 1951 ve Staré Boleslavi). Celkem vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Je to jeden z největších atletů všech dob. Nejvíce se ale proslavil během olympijských her 1952 v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 km, 10 km a dokonce i maratón, který tehdy běžel poprvé v životě. V každé z těchto disciplin tehdy zároveň ustavil nový olympijský rekord. Tento „trojboj“ se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat a atletičtí experti pochybují, že se ještě někomu kdy podaří. Zátopek, známý svým upracovaným stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, byl v cizině přezdíván „supící lokomotiva“.

Začátky

Emil Zátopek se narodil do chudé rodiny jako sedmé dítě. Ve svých šestnácti letech začal pracovat v Baťově obuvnické továrně[1] ve Zlíně. "Jednoho dne ukázal závodní trenér, který byl mimochodem velmi přísný, na čtyři chlapce včetně mě a řekl, že půjdeme na běžecké závody. Protestoval jsem, že jsem moc slabý a nemám na běhání kondičku, ale trenér mě poslal na prohlídku a doktor řekl, že jsem naprosto zdravý. A tak jsem musel závodit. Když jsem se rozběhl, cítil jsem, že chci vyhrát, ale skončil jsem až druhý. A tak to celé začalo," vzpomíná Zátopek[2], který tehdy doběhl druhý na 100m trati. Od toho okamžiku se o běh začal vážně zajímat. Ve Zlíně začal trénovat ve společnosti tehdy elitních českých běžců, jako byli Tomáš Šalé či Jan Haluza. Právě Jan Haluza se stal na dva roky jeho prvním (neoficiálním) trenérem. Společně absolvovali také řadu závodů. V roce 1944, tedy za pouhé čtyři roky, Emil pokořil český rekord v běhu na 2000, 3000 a 5000 metrů. Byl vybrán do českého reprezentačního týmu na mistrovství Evropy 1946. Na pětikilometrové trati skončil pátý, když překonal výkonem 14:25.8 svůj vlastní český rekord 14:50.2.

Závody

Zátopek poprvé vstoupil na mezinárodní atletické závodiště na LOH v Londýně roku 1948, kde vyhrál běh na 10 km (byl to tehdy jeho druhý závod na takovou vzdálenost) a na 5 km skončil druhý za Gastonem Reiffem z Belgie. Následující rok se mu podařilo hned dvakrát zlomit světový rekord v běhu na 10 km a ve čtyřech dalších sezónách si třikrát vylepšil svůj vlastní rekord. Držel také rekordy v běhu na 5 km (1954), 20 km (dvakrát v roce 1951), 25 km (1952 a 1955), 30 km (1952) a také v hodinovém běhu (dvakrát v roce 1951). Na mistrovství Evropy 1950 vyhrál běh na 5 a 10 km a na dalším mistrovství Evropy byl znovu první na 10km trati. Na LOH 1952 v Helsinkách vyhrál Zátopek zlatou medaili v běhu na 5 km, 10 km a v maratonu. Ve všech třech těchto disciplínách tak překonal olympijské rekordy. Na pětikilometrové trati zvítězil po úporném boji v posledním kole (57.5 s), v němž se dostal ze čtvrtého na první místo, když předběhl i Christophera Chatawaye, který zakopl o obrubník dráhy a doběhl tedy jako druhý. Třetí medaili získal, když se na poslední chvíli rozhodl zúčastnit se také maratonu. Běžel ho poprvé v životě a zvítězil. Jeho strategie pro maraton byla jednoduchá: držet se Jima Peterse, britského držitele světového rekordu. Po úmorných prvních patnácti kilometrech, kdy už Peters věděl, že přecenil své síly, se ho Zátopek zeptal, co si zatím o závodu myslí. Překvapený Angličan řekl Zátopkovi ve snaze ho zmást, že tempo je dost pomalé”. Čech tedy prostě zrychlil, Peters závod nedokončil a Zátopek nastolil nový olympijský rekord. Zátopek se pokusil obhájit svou zlatou medaili z maratonu v roce 1956, na tréninku si ale poranil tříslo a musel být na šest týdnů hospitalizován. Den po návratu z nemocnice už zase trénoval, svou formu už ale zpátky nikdy úplně nezískal. Nakonec doběhl šestý za svým dlouholetým rivalem a přítelem Alainem Mimounem. Ze závodu v roce 1957 odstoupil. Zátopkův běžecký styl byl velmi charakteristický a hodně se lišil od toho, co se v tehdejší době považovalo za účinný styl. Otáčel hlavou, obličej měl pokřivený námahou, čemuž vděčí za přezdívku Emil Hrozný nebo česká lokomotiva. Když se ho lidé ptali na jeho umučený výraz ve tváři, prý odpověděl: To víte, není to gymnastika nebo krasobruslení.” Navíc trénoval za každého počasí, a to i když sněžilo, a na sobě měl často těžké válečné kanady namísto speciálních běžeckých bot, tvrdil, že při závodě tak získá pocit lehkých nohou. Měl i speciální tréninkovou pomúcku. Běžel se svojí manželkou na zádech. Vždycky rád poradil jiným běžcům. Často například říkal, že při běhu je vždy třeba být uvolněný, je proto dobré se koncem palce lehce dotknout ukazováčku nebo prostředníčku. Tenhle nepatrný dotyk stačí k tomu, aby paže a ramena zůstaly uvolněné.

Pozdější léta

Sportovní kariéru po roce 1945 spojil se službou vojáka z povolání. V roce 1953 vstoupil do Komunistické strany Československa. 10. června 1950, po vyhlášení rozsudku v procesu se skupinou Milady Horákové, vyšlo Zátopkovo prohlášení v Rudém právu. K odsouzeným opakovaně poznamenal, že jejich počínání bylo „hanebné“ a rozsudek schválil slovy „toť příkaz, který vyplývá z poctivé práce všech našich dělníků pro nás vojáky, aby pokojný život byl zachován“.[3]

Od poloviny roku 1956 byl tajným spolupracovníkem Vojenské kontrarozvědky s krycím jménem Macek.[4]

Historik Petr Blažek a badatel Radek Schovánek upozorňují, že Zátopek, který se narodil v roce 1922, v padesátých let spolupracoval s StB, respektive s vojenskou kontrarozvědkou (VKR). Radek Schovánek pro Echo24 uvedl, že informace o Zátopkově spolupráci je veřejně dostupná od roku 2010, kdy byly zveřejněny svazky StB. V čem přesně Zátopkova spolupráce se Státní bezpečností spočívala, není jasné.[5]

Jako čestný host se zúčastnil olympiády v Mexiku na podzim roku 1968.

V roce 1969 se připojil k žalobě čtyř dalších osobností (Lubomír Holeček, Pavel Kohout, Luděk Pachman, Vladimír Škutina), kterou podali kvůli křivému nařčení v souvislosti s upálením Jana Palacha na komunistického poslance Viléma Nového. Ten o nich prohlásil, že prý Palacha k činu naváděli, oni ale Palacha vůbec neznali. Zátopek při projednávání žaloby v červenci 1970 před Městským soudem v Praze ale žalobu odvolal a Novému se omluvil. Žaloba zbývajících čtyř byla zamítnuta se zdůvodněním, že „žalující nemají právo hájit svou čest před socialistickým soudem, neboť jako známí antisocialisté a pravicoví oportunisté tuto čest stejně již ztratili“.[6]

Po nuceném odchodu z armády jej nikde nesměli zaměstnat, místo našel roku 1969 až u podniku Stavební geologie, takže šest let jezdil a hloubil studny. S kolegy přespával v maringotce, domů se vracel na víkendy jednou za týden nebo i za tři. Španělský novinář, který chtěl vidět, jak čtyřnásobný olympijský vítěz žije a kterého za ním Dana Zátopková zavezla, spatřil Zátopka, jak zablácený pracuje ve špíně a bahně. A podle Dany Zátopkové se cestou zpátky do Prahy rozplakal: „Takhle vy tady opečováváte svého hrdinu?“[7]

Na počátku 70. let ho navštívil redaktor Zdeněk Hoření (pozdější šéfredaktor Rudého práva), který napsal článek, ve kterém Zátopek odvolává svůj souhlas s dokumentem 2000 slov. Zátopek text nekonzultoval ani neautorizoval a dodatečně uznal svoji naivitu a ostudu.[8]

Sovětský svaz 8. května 1984 oznámil, že sovětští sportovci se nezúčastní Letních olympijských her v Los Angeles. O šest dnů později se k bojkotu Olympijských her přihlásilo i Československo, rozhodnutí oznámil předseda Československého olympijského výboru a ČSTV Antonín Himl. Zátopek v prohlášení pro Rudé právo tehdy rozhodnutí přivítal a připojil se k obavám o bezpečnost sportovců.[9]

Zátopek zemřel po dlouhé nemoci v Ústřední vojenské nemocnici v Praze v roce 2000 ve věku 78 let.[10] Pohřben byl na Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm[11]. Při rozloučení v Národním divadle mu předseda Mezinárodního olympijského výboru Juan Antonio Samaranch udělil in memoriam medaili Pierra de Coubertina. Předseda Mezinárodní asociace atletických federací Lamine Diack mu udělil Zlatý řád za zásluhy.[12]

Osobní život

Zátopkova manželka Dana (narozená ve stejný den jako její manžel) byla také výbornou atletkou, věnovala se hodu oštěpem. Vyhrála zlatou medaili na LOH 1952, a to jen několik okamžiků po jeho vítězství na 5km trati, a také stříbro na LOH 1960. Mezi Emilem a Danou byl hravý vztah, když se Zátopek například pokoušel ukrojit si trochu z Danina vítězství a na tiskové konferenci prohlásil, že jeho vítěžství v běhu na 5 km jeho ženu inspirovalo”, Dana na to rozzlobeně reagovala slovy: „Vážně? Tak dobře, jen běž a zkus inspirovat nějakou jinou a uvidíme, jestli taky hodí oštěp padesát metrů daleko!”

Výroky

  • „Vítězství je skvělá věc, ale přátelství je ještě lepší.“
  • „Jestli chcete něco vyhrát, běžte 100 metrů. Jestli chcete něco zažít, běžte maraton.“
  • „Nebylo mi dáno běžet a usmívat se zároveň.“
  • „Je to hranice bolesti a utrpení, která dělí chlapce od mužů.“
  • „Chvíli po vítězství: Bylo to ale nejhezčí vyčerpání, které jsem kdy cítil.“
  • Na intervalovém tréninku: „Všichni mi říkali "Emile, ty jsi blázen!" Ale když jsem poprvé vyhrál na mistrovství Evropy, tak říkali "Emile, ty jsi génius".“
  • Když se ho ptali na jeho zmučený výraz během závodu, Emil řekl: „To víte, není to gymnastika nebo krasobruslení.“

Přehled úspěchů

Olympijské hry

Londýn 1948

  • 5 000 m (2.)
  • 10 000 m (1.)

Helsinky 1952

  • 5 000 m (1.)
  • 10 000 m (1.)
  • maratón (1.)

Melbourne 1956

  • maratón (6.)

Mistrovství Evropy

Oslo 1946

  • 5 000 m (5.)

Brusel 1950

  • 5 000 m (1.)
  • 10 000 m (1.)

Bern 1954

  • 5 000 m (3.)
  • 10 000 m (1.)

Mistrovství republiky

  • 5 000 m - 1945, 1946, 1947, 1948, 1950, 1952, 1953, 1954 (1.)
  • 10 000 m - 1952, 1953 (1.)
  • kros - 1948, 1949, 1952, 1954, 1955 (1.)

Světové rekordy

10 000 m 29:28,2 11. června 1949 Ostrava
10 000 m 29:21,2 22. října 1949 Ostrava
10 000 m 29:02,6 4. srpna 1950 Turku
hodinovka 19 558 m 15. září 1951 Praha
20 000 m 1:01:16,0 15. září 1951 Praha
10 mil 48:12,0 29. září 1951 Stará Boleslav
20 000 m 59:51,8 29. září 1951 Stará Boleslav
hodinovka 20 052 m 29. září 1951 Stará Boleslav
15 mil 1:16:26,4 26. října 1952 Stará Boleslav
25 000 m 1:19:11,8 26. října 1952 Stará Boleslav
30 000 m 1:35:23,8 26. října 1952 Stará Boleslav
10 000 m 29:01,6 1. listopadu 1953 Stará Boleslav
6 mil 28:04,4 1. listopadu 1953 Stará Boleslav
5 000 m 13:57,2 30. května 1954 Paříž
10 000 m 28:54,2 1. června 1954 Brusel
6 mil 27:59,2 1. června 1954 Brusel
15 mil 1:14:01,0 29. října 1955 Čelákovice
25 000 m 1:16:36,4 29. října 1955 Čelákovice

Velká Galerie

YouTube

Jak Emil Zátopek zaběhl ZÁVOD STOLETÍ
Emil Zátopek – Document


Analýza techniky běhu Emila Zátopka
Zátopek (2021) – oficiální HD trailer


Reference

  1. ↑ "All of them oddballs: Angus Calder sees the diversity of life", The National Post
  2. ↑ Runner's World quote webpage
  3. ↑ ZÁTOPEK, Emil. Rozsudek vynesl všechen československý lid. Rudé právo, 1950-06-10, s. 3.  
  4. ↑ Archiv bezpečnostních složek. Protokol registrace svazků spolupracovníků, rozsah 00001-08985, reg. č. 278.
  5. ↑ ECHO24. Zátopek spolupracoval s StB, podle historiků by neměl být modlou - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2020-05-14 [cit. 2021-12-15]. Dostupné online.  ( ) 
  6. ↑ Jan Palach [online]. Univerzita Karlova, [cit. 2013-12-28]. Kapitola Soudní proces. Dostupné online.  
  7. ↑ http://sport.lidovky.cz/hrdinu-soupli-do-maringotky-kral-vytrvalcu-hloubil-studne-pow-/ln-sport-ostatni.asp?c=A110525_192907_ln-sport-ostatni_vrb
  8. ↑ ZÁTOPKOVÁ, Dana. Dana a Emil Zátopkovi: Náš život pod pěti kruhy. 1. vyd. Praha : Academia. 599 s. ISBN 978-80-200-2599-9. S. 470–471.  
  9. ↑ (řík). Prohlášení Emila Zátopka: Vyhrůžky sportovcům – vážné porušení olympijské charty. Rudé právo, 14. 5 1984, 64 (Právo lidu ročník 87), 112, s. 7. Dostupné online [png, cit. 2012-10-24].  
  10. ↑ Zemřela největší legenda českého sportu. iROZHLAS [online]. . Dostupné online.  
  11. ↑ BURDA, Michal. Spolu v životě i smrti. Dana Zátopková spočinula na Slavíně vedle svého manžela. Moravskoslezský deník, 2020-09-20. Dostupné online [cit. 2021-02-11]. (cs) 
  12. ↑ Přátelé a příznivci se rozloučili s Emilem Zátopkem. iROZHLAS [online]. . Dostupné online.  

Související články

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Emil Zátopek
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Emil Zátopek
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Emil_Z%C3%A1topek“