Pavel Kohout

Z Multimediaexpo.cz

Pavel Kohout (2019)
Pavel Kohout (2008)
Jelena Mašínová a Pavel Kohout na demonstraci za novou budovu Národní knihovny (říjen 2007)

Pavel Kohout (* 20. července 1928, Praha) je český a rakouský básník, jeden z představitelů budovatelské poezie, prozaik, dramatik, překladatel a později významný spisovatel samizdatu a exilu. Zpočátku užíval šifer GAL, veron. Známý je také tím, že prošel osobnostním vývojem od počáteční bezvýhradné podpory stalinismu, přes postupné vystřízlivění až po účast na Pražském jaru a nucený odchod do exilu v 70. letech, přičemž patřil vždy mezi ty nejaktivnější v daném proudu. Jeho třetí manželka (od roku 1965) je scenáristka, také spoluautorka jeho scénářů, a spisovatelka Jelena Mašínová. Z druhého manželství s Annou, asistentkou režie, má tři děti, mezi nimi spisovatelku Terezu Boučkovou a výtvarníka Ondřeje. Jeho první žena byla herečka Alena Vránová, s kterou se na Kohoutovo vlastní přání oženil v den Stalinových narozenin.

Obsah

Život

Narodil se v Praze, kde také roku 1947 maturoval na reálném gymnáziu. V té době byl přesvědčeným komunistou. Byl členem ÚV ČSM (1952–60) a členem ústředního výboru Svazu čs. spisovatelů (SČS / SČSS, do roku 1966, kdy na členství pro nesouhlas s jeho „kulturněpolitickou orientací“ rezignoval). Patřil k tzv. kulturnímu kádru komunistické strany, z čehož pro něj plynul rychlý kariérní vzestup. Na konci 40. let spoluzaložil a do roku 1952 vedl Soubor Julia Fučíka. Po maturitě pracoval v mládežnické redakci Čs. rozhlasu (1947–49) mimo jiné s Karlem Kynclem. Jako jedenadvacetiletý nastoupil na místo kulturního atašé v Moskvě (1949–50). Pak byl šéfredaktorem satirického časopisu Dikobraz (1950–52). V roce 1952 dokončil studium estetiky a divadelní vědy na Universitě Karlově. Krátce poté začal literárně tvořit (v duchu budovatelského nadšení – dramata a poezii). Dosud napsal asi 45 divadelních her – aktovek a adaptací. Během vojenské služby (1952–54) byl vedoucím redaktorem kulturní rubriky časopisu Čs. voják a členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. V roce 1956 byl několik měsíců reportérem a komentátorem vnitropolitické redakce Československé televize, poté se stal spisovatelem z povolání, spolupracoval s různými divadly – mj. byl dramaturgem v Divadle na Vinohradech (1963–66) – a začínal se přiklánět k reformním komunistům. V červnu 1967 na IV. sjezdu SČSS demonstrativně přečetl Solženicynův protestní dopis sjezdu Svazu sovětských spisovatelů, čímž dovršil svůj obrat v kritika režimu. Byl spolu s dalšími (Ivan Klíma, Antonín J. Liehm, Ludvík Vaculík a další) podroben stranickému disciplinárnímu řízení. Podporoval Pražské jaro. Roku 1968 byl zvolen předsedou KSČ v pražské pobočce SČS a stal se jednou z nejvýraznějších osobností tzv. pražského jara. V roce 1969 byl z KSČ i ze SČS vyloučen. V 70. letech se ocitl na indexu a jeho díla byla cenzurována (což jeho nepřátelství k režimu ještě prohloubilo). Stál také u zrodu Charty 77, za což byl StB otevřeně šikanován. V roce 1978 mu bylo povoleno vyjet s manželkou na pracovní pobyt do Rakouska, kde měl roční smlouvu s Burgtheatrem. Návrat jim ale byl znemožněn a oba byli zbaveni čs. občanství. Usadili se v Rakousku, kde v roce 1980 dostali občanství. Žijí ve Vídni, často navštěvují Prahu. Podle stránek www.cibulka.net[1] i podle stránek www.mvcr.cz[2] byl agentem a tajným spolupracovníkem StB.

Dílo

Pavel Kohout (2008)

Básně

  • Verše a písně, 1952 – bás. sbírka propagující socialismus
  • Tři knihy veršů, 1953
  • Čas lásky a boje, 1954 – bás. sbírka, budovatelská poezie

Dramata

  • Dobrá píseň, 1952 – drama (veršovaná komedie), prorežimní hra, mnoho vtipných scén; muž jde místo svatební noci do ocelárny; ve své době velmi hraná
  • Zářijové noci, 1955 – divadelní hra z vojenského prostředí; už mírný odvrat od ideologie, „rozpor teorie a praxe“
  • Chudáček, 1956, drama; zakázáno před premiérou
  • Sbohem, smutku, 1957
  • Taková láska, 1957 – tato hra patří mezi nejlepší české hry, hrála se nejen v Čechách, ale i v Německu a SSSR
  • Říkali mi soudruhu, 1960 – drama, bylo zakázáno po sedmé repríze
  • Třetí sestra, 1960
  • Cesta kolem světa za 80 dní, 1962 – div. adaptace knihy Julese Vernea.
  • Dvanáct, 1963 – příběh dvanácti čerstvých absolventů AMU
  • Josef Švejk, 1963 – dramatizace částí slavného Haškova románu
  • Válka s mloky, 1963 – divadelní adaptace Čapkovy Války s mloky. Řazeno do SF tvorby[1].
  • Vzpomínka na Biskaj, 1965
  • August, August, August, 1967 – cirkusové prostředí, hl. p. smutný klaun August, má sen, že bude drezírovat 8 bílých lipicánů → ředitel na něj pustí tygry (= komunistické hledisko)
  • Briefe über die Grenze, 1968
  • Nenávist v prosinci, 1968
  • Aksál, 1969
  • Válka ve třetím poschodí, 1970, absurdní drama
  • Pech pod střechou, 1972
  • Ubohý vrah: Na motivy povídky Rozum Leonida Andrejeva, 1972 – divadelní adaptace, která měla v roce 1976 premiéru na Broadwayi [3]
  • Amerika, 1973 – div. adaptace Kafkova románu (spoluautor Ivan Klíma)
  • Požár v suterénu, 1973, absurdní drama
  • Život v tichém domě, 1974, absurdní drama
  • Ruleta: Na motivy povídky Tma Leonida Andrejeva, 1976 – div. adaptace
  • Atest, 1979 – jednoaktovka, hl.p. Ferdinand Vaněk postižený režimem chce pro svého psa atest a přihlásit ho do chovatelství, což ale nelze, protože on, majitel, má špatný kádrový posudek
  • Marie zápasí s anděly, 1981 jednoaktovka o životě Vlasty Chramostové
  • Marast, 1982
  • Ecce Constantia, 1988 – 'přímý přenos' z koncilu v Kostnici
  • Kyanid o páté, 1996
  • Šest a sex, 1998 – 7 jednoaktových děl
  • Nula, 199… [4]

Romány a povídky

  • O černém a bílém, 1950 – 6 povídek pro děti, podávajících pohádkové motivy v komunisticko-budovatelském duchu (O černém a bílém (o rasismu v Americe), O hloupém Honzovi (Honza přestoupí od kulaka do JZD), O třinácti rudých růžích (dívky se obětují v boji proti Francovi), O pionýrském šátku, který plakal, O srdci uralského chlapce (ruský Ivan obětuje svá srdce, aby mohl osvobodit Rusko i Prahu), O čtyřech chlapcích a soudruhu Gottwaldovi (dobrý muž s dýmkou doporučí chlapcům, aby místo u cirkusu hledali práci mezi dělníky))
  • Z deníku kontrarevolucionáře aneb Životy od tanku k tanku, 1969 – prozaické dílo vyšlo ve Švýcarsku, první české vydání vyšlo v roce 1997, shrnutí životních osudů z let 1945 – 1968
  • Bílá kniha o kauze Adam Juráček, profesor tělocviku a kreslení na Pedagogické škole v K., kontra Sir Isaac Newton, profesor fyziky na univerzitě v Cambridge – podle dobových materiálů rekonstruoval a nejzajímavějšími dokumenty doplnil P. K., 1970 v samizdatu – groteskní román psaný formou koláže, obsahuje zápisy, protokoly, prohlášení aj. Hl. p. Adam Juráček chce okouzlit krásnou Kateřinu, několik měsíců se cvičil v soustřeďování myšlenek a naučil se chodit po stropě, stranický aparát se to snaží zatajit a zakázat → úřady ho obviní z trestného činu a Adam se nakonec zblázní; Autor se vysmívá komunistickým praktikám
  • Katyně, 1970 – román, hl. p. dospívající dívka, která se nedostane na střední školu a začne navštěvovat speciální humanitní obor s maturitou – školu pro katy. Náplní studia jsou popisy mučení, historie popravování aj.; humoristický pohled na lidské krutosti a praktiky totalitní moci a také nebezpečnou schopnost lidí smířit se s absurdní situací; hodně oceňován a vydán v mnoha jazycích
  • Nápady svaté Kláry, 1982 – bizarně alegorický román, satiricky pohlížející na totalitní úřady; hl. p. je žákyně 7. třídy obdařená schopností jasnovidectví; v roce 1996 zfilmován v Izraeli režiséry Ari Folmanem a Ori Sivanem pod názvem Svatá Klára (hebrejsky: קלרה הקדושה‎, Klara ha-kedoša).
  • Kde je zakopán pes, 1987 – memoárový román (kde autor vychází z vlastních vzpomínek); ukazuje praktiky StB v době normalizace; okolnosti kolem vzniku Charty 77. Název podle jezevčíka, kterého Kohoutovým právě StB otrávila
  • Hodina tance a lásky, 1989 – román, představující v Kohoutově tvorbě zcela nové téma – téma 2. světové války; příběh z terezínské Malé pevnosti, který zároveň ukazuje, co může u mladých lidí způsobit vymývání mozků; mladá dívka Kristina, jež je dcerou velitele tábora přijíždí ze školy za otcem do koncentračního tábora, posléze se zamiluje do mladého příslušníka SS – ona je naivní, on je uvědomělý mladý árijec; připojují se osudy židů (otec jí přivede mladou židovskou baletku, aby ji učila tančit); dívka stále víc chápe poměry v táboře; onu mladou židovku znásilní Kristinin vyhlédnutý esesák a nechá ji, aby se utopila (o tom se Kristina nedozví); příběh končí osvobozením tábora; zfilmován v roce 2003 Viktorem Polesným
  • Konec velkých prázdnin, 1991 – rozsáhlé zpracování látky české emigrace; natočeno Miloslavem Lutherem jako televizní seriál (1996)
  • Sněžím, 1992 – zabývá se aktuální politickou situací roku 1991 – téma lustrací
  • Klaun, 1994 – spolu s Michalem Pavlíčkem znovu zpracované téma hry August, August, August
  • Hvězdná hodina vrahů, 1995 – román zpracovávající poslední týdny okupace ve formě detektivního thrilleru
  • Pat aneb Hra králů, 1991
  • Ta dlouhá vlna za kýlem, 2000
  • Smyčka, 2008
  • O ničem a o všem, 2008
  • Cizinec a Krásná paní, 2009

Reference

  1. ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Kohout, Pavel, s. 120.  

Literatura

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Pavel Kohout
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Pavel_Kohout“