Parkinsonova nemoc

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 30. 10. 2011, 16:05; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Ilustrace Parkinsonovy choroby z knihy „A Manual of Diseases of the Nervous System“ z roku 1886 od Sira Williama Richarda Gowerse.

Parkinsonova choroba je neurodegenerativní onemocnění centrální nervové soustavy, které přímo souvisí s úbytkem nervových buněk v části mozku nazvané černá substance. Tyto buňky za normálního stavu produkují dopamin, což je neurotransmiter (přenašeč), který zajišťuje přenos signálů mezi nervovými buňkami (neurony). Nedostatek dopaminu způsobuje, že pacient postupně není schopen ovládat nebo kontrolovat svůj pohyb. Parkinsonova choroba je známá již od starověku. Poprvé však byla popsána roku 1817 londýnským lékařem Jamesem Parkinsonem. Větší riziko výskytu Parkinsonovy choroby se vyskytuje u mužů a žen nad 50 let. Budoucí výskyt Parkinsonovy choroby však nelze předpovědět. Dosud neexistují důkazy, které by vysvětlovaly výskyt tohoto onemocnění. Vědci se však kloní k teorii, že nemoc může být důsledkem genetických predispozic a vlivu vnějšího prostředí. Existují ovšem i případy, kdy se Parkinsonova choroba vyskytla i u lidí kolem 40. roku (např. herec Michael J. Fox) ve výjimečných případech i u mladších lidí.

Obsah

Příznaky Parkinsonovy choroby

Parkinsonova choroba je zapříčiněna nadměrnou ztrátou nervových buněk, produkujících v mozku neurotransmiter dopamin, látku, která reguluje činnost určité části mozku zvané bazální ganglia. Bazální ganglia se podílí především na regulaci hybnosti a nedostatek dopaminu způsobí tedy poruchy hybnosti: parkinsonské projevy a obtíže. Touto nemocí dnes u nás trpí přibližně 10 000 – 15 000 lidí. Dopamin lze různými způsoby nahradit, přesto v pokročilých fázích nemoci máme vážné pohybové potíže, náš stav se během dne střídá. Můžeme několikrát denně budit dojem téměř zdravých lidí a na druhé straně s vypětím sil jenom ztuhle sedět či naopak trpět mimovolními pohyby. Častým projevem je třes. Stavy pomalosti a ztuhlosti, či samovolné pohyby některým z nás značně ztěžují běžné životní situace, např. neobratnost u pokladny v samoobsluze, stavy OFF, při kterých se nelze rozejít, situace v restauraci, kině, divadle apod. Často máme problémy s komunikací, obtížně artikulujeme, špatně se nám píše. Navíc náš často bezvýrazný obličej a podivné pohyby budí velmi zvláštní dojem. Za maskou se ale skrývá inteligentní člověk. Naším souputníkem může být deprese, ve stáří se přidávají další psychické potíže. Choroba zásadním způsobem ovlivňuje nejenom život postiženého, nýbrž i celé jeho rodiny, přátel, kolegů atd. Chcete-li se vcítit do pocitů parkinsonika, lze uvést příměr s procházkou po písčitém pobřeží. Zatímco vy kráčíte po pevném mokrém písku, parkinsonik se brodí po pás vodou. Nejprve vám tedy v tempu stačí, jeho únava ale samozřejmě rychle vzrůstá, brodění je čím dál obtížnější a namáhavější.

Vlivy prostředí

Souvislost mezi pesticidy a Parkinsonovou chorobou ukázala studie izraelských vědců.[1]

Léčba

Léčba Parkinsonovy choroby není ani v současné době. Existují pouze prostředky, které umožňují mírnit průběh nemoci. První lék pro léčbu Parkinsonovy choroby se nazývá levodopa (L-dihydroxy-fenylalanin) a byl vyvinut v roce 1970. Jedná se o jedno z nejfrekventovanějších a nejúčinnějších léčiv. Je to aminokyselina, podobná základním stavebním jednotkám bílkovin. Ta se vstřebává z tenkého střeva do krevního oběhu a pak přestupuje rozhraním mezi krevním oběhem a mozkovou tkání. Až v mozku je tato aminokyselina přeměněna na dopamin. Při léčbě levodopou dochází ke stabilizaci dopaminu v černé substanci a bazálních gangliích přibližně na normální hodnoty a tím dochází ke zmírnění projevů nemoci. Na léčbu reaguje většina (asi 75% pacientů) příznivě. Čím déle však léčba trvá, tím se snižuje účinnost léku. Následuje opětovné snížení pohyblivosti, ztuhlosti a třesu. Upravují se také poruchy výrazu, řeči a písma. Po psychické stránce dochází ke zlepšení a pacient má větší zájem o okolí. Nejčastější kontradikcí (vedlejším účinkem) je, při dlouhodobém používání, zvracení. To je způsobeno dopaminem ve střevech a krvi, který zde vzniká z levodopy. Se snižujícími účinky musí být podávány stále vyšší dávky. Mezi další vedlejší příznaky patří dyskinéze (nedobrovolné pohyby a tiky) a halucinace. Zvýšené množství dopaminu v periferní krevní cirkulaci také vede k řadě kardiovaskulárních poruch (např. i vzniku vysokého krevního tlaku a různých typů arytmií). Objevují se také psychické poruchy (euforie, neklid, deprese, hypersexualita, halucinace, etc.), nechutenství, zvracení a u většiny pacientů zácpa. Používají se i další látky k prodloužení účinku levopody (např. carbidopa, entacapon). Jiná léčiva působí jiným způsobem. Například tzv. dopaminergní agonisté jako je bromocriptin, ropinirol a pergolid působí přímo na cílové buňky v černé substanci, kde produkují dopamin. Někteří lidé používají tzv. muskarinové antagonisty, jako je trihexyfenidyl a benztropin. Tyto látky potlačují třes. V ČR se dále používá selegilin. Ten ovlivňuje jeden z enzymů, které se účastní odbourávání dopaminu. Někteří pacienti při aplikaci tohoto léku mají jako vedlejší účinky poruchy spánku. Z toho důvodu se tento lék podává ráno a v poledne. Všechny léky pro léčbu Parkinsonovy choroby mají i vedlejší účinky. Ty jsou samozřejmě u pacientů individuální. Některé téměř nepostihují, jiní však reagují velmi citlivě.

Chirurgický zákrok

Chirurgický zákrok se doporučuje pouze pacientům se závažným nebo rychle se zhoršujícím vývojem této choroby, u nichž již nezabírá klasická léčba. Chirurgický zákrok přichází na řadu až ve chvíli, kdy jsou vyčerpány všechny neinvazivní možnosti léčby. Tento zákrok může mít velké důsledky vzhledem k tomu, že poškození či zničení nervových buněk je trvalé. Principem tohoto zákroku je buď zničení nebo stimulace oblasti mozku, které se dosáhne zavedením tenké jehly do mozkové tkáně. Směr a hloubka zavedení jehly jsou předem vypočteny na základě počítačových zobrazovacích metod (výpočetní tomografie).

Zničení části mozkové tkáně

Mezi tento druh chirurgického zákroku patří pallidotomie. Používá se pouze u pacientů s agresivním průběhem onemocnění nebo u pacientů, kde již léky nezabírají. Při tomto zákroku se do lebky provede malý otvor, jímž se dovnitř dostane elektrická sonda. Pomocí této sondy se zničí malá část nervové tkáně nazývané bledé jádro (globus pallidus), o němž se většina odborníků domnívá, že při Parkinsonově chorobě je nadměrně aktivní.

Stimulace mozku

Jedním z druhů chirurgického zákroku je stimulace mozku (DBS = deep brain stimulation). Provedení zákroku spočívá v implantaci velmi tenké elektrody do části mozku zvané globus pallidus nebo do subthalamického jádra. Tato elektroda vysílá slabé elektrické impulsy (obdoba kardiostimulátoru), které stimulují mozek a blokují nervové signály způsobující příznaky této choroby a tím zlepšují motorické funkce. Tato metoda je relativně nová, nicméně zaznamenává slibné výsledky.

Výzkum kmenových buněk

Jednou z nejnovějších metod léčby je implantace kmenových buněk neboli buněčná terapie. Ta přináší zcela nové možnosti v léčbě. Tento způsob léčby je však v současné době ve fázi výzkumu a i samotný výzkum je v mnohých zemích problematický. Velká diskuse v současné době probíhá ve Spojených státech amerických. Kongres v roce 2006 schválil zákon povolující výzkum kmenových buněk, ten však byl vetován prezidentem Georgem W.Bushem, který prohlásil: „Ten zákon překračuje morální hranici, kterou naše slušná společnost musí respektovat, tak jsem ho vetoval.“ Nicméně veřejné mínění v USA je výzkumu nakloněno. Stoupenci výzkumu poukazují zejména na to, že výzkum kmenových buněk nabízí naději lidem, kteří trpí degenerativními chorobami, jako je Alzheimerova a Parkinsonova choroba, a cukrovkou. Jednou z hlavních postav stoupenců výzkumu je známý kanadský herec Michael J. Fox (narozen 1961), který sám touto chorobou trpí.

Možnosti ovlivnění

Není možné předejít výskytu Parkinsonovy choroby. Existují však látky, které například mohou zvýšit produkci dopaminu či posilovat mozkovou tkáň a vyrovnávat rovnováhu chemických látek, které se účastní nervových funkcí.

Známé osobnosti a Parkinsonova choroba

Mezi slavné osobnosti trpící Parkinsonovou chorobou patřil například papež Jan Pavel II., dramatik Eugene O'Neill, umělec Salvador Dalí, evangelista Billy Graham, bývalá nejvyšší státní zástupkyně USA Janet Reno, boxer Muhammad Ali, Francisco Franco, Teng Siao-pching a Mao Ce-tung, bývalý ministerský předseda Kanady Pierre Trudeau, a mnoho herců jako například Michael J. Fox, Terry-Thomas, Deborah Kerr, Kenneth More, Vincent Price a Michael Redgrave.

Specifické případy Parkinsonovy nemoci

Juvenilní PN s počátkem před 20 rokem života má téměř vždy genetický podklad autozomálně-recesitního typu a pozitivní RA. Z genů je nejčastější a jediný rutinně stanovovaný je Parkin (PARK 2). V diferenciální diagnoze připadá v úvahu tzv. Westphalova varianta Huntingtonovy nemoci, kdy však je téměř vždy pozitivní RA a přítomnost kognitivní dysfunkce. Diagnostické je genetické vyšetření. Juvenilní PN se projevuje i dystonií a má tendenci k diurnální fluktuaci (menší obtíže jsou ráno po probuzení), je na místě tedy odlišit dopa-responsivní dystonii (DYT 5) genetickým vyšetřením nebo sledováním dalšího průběhu (u DYT 5 je odpovídavost na levodopu celoživotní a nedochází k rozvoji fluktuací hybnosti). Young-onset PN s počátkem před 40 rokem života má často genetický podklad AR (gen Parkin) nebo AD (gen LRKK) typu. Oproti klasické formě PN je nižší riziko rozvoje demence a psychotických komplikací. Odpověď na dopaminergní terapii je výborná, časně však dochází k rozvoji fluktuací hybnosti. Pozdní forma PN s počátkem po 75-80 roku se vyznačuje častější komorbiditou s vaskulárními lézemi mozku, a je proto často mylně diagnostikována jako "vaskulární PS". Pozdní forma PN má větší tendenci k rozvoji demence a psychotických komplikací ale menší riziko rozvoje fluktuací hybnosti. Tremor dominantní forma PN se projevuje především třesem, který je maximálně klidový, v pokročilejších stádiích ale i posturální a akční, který obtěžuje více než akineza a rigidita. Tito pacienti mají rovněž nižší riziko rozvoje demence a psychotických komplikací. V diferenciální diagnose připadá v úvahu esenciální tremor, kde ale chybí odpověď na dopaminergní terapii. DaT Scan je u esenciálního třesu normální.

Poznámky

  1. ↑ Studie potvrdila vliv pesticidů na Parkinsonovu nemoc [online]. ČTK, 16.02.2010, [cit. 2010-02-24]. Dostupné online. (čeština)

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Parkinsonova nemoc
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Parkinsonova_nemoc“