Grumman S-2 Tracker
Z Multimediaexpo.cz
| S-2 Tracker | ||
| Soubor:S-2E Tracker.jpg | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | protiponorkový letoun | |
| Výrobce | Grumman | |
| Konstruktér | ||
| První let | 4. prosince 1952 | |
| Zařazen | únor 1954 | |
| Vyřazen | 1976 (US Navy) | |
| Výroba | ||
| Vyrobeno | 1284 | |
| Varianty | Grumman C-1 Trader Grumman E-1 Tracer | |
| Uživatel | US Navy | |
| Kanada Austrálie Argentina | ||
Grumman S-2 Tracker (původně S2F) byl americký palubní protiponorkový letoun, vyvinutý pro službu z letadlových lodí US Navy. Na rozdíl od svého předchůdce, typu Grumman AF Guardian, jenž operoval v párech v nichž vždy jeden letoun nesl radar a druhý zbraně, byl jediný S-2 schopen svůj cíl vyhledat i zničit.
Obsah |
Vývoj
Prototyp letounu, továrně označeného Model G-89, měl podobu dvoumotorového hornoplošníku s dvojicí hvězdicových motorů Wright Cyclone. První dva prototypy XS2F-1 i prvních 15 sériových kusů S2F-1 bylo objednáno 30. června 1950. První let prototypu proběhl 4. prosince 1952 a do služby stroj vstoupil v únoru 1954 u jednotky VS-26.
Konstrukce S-2 se stala základem pro dvě další varianty letounu. První byl palubní letoun včasné výstrahy WF Tracer s velkým radarem na hřbetě trupu, přeznačený roku 1962 na Grumman E-1 Tracer a druhým palubní transportní letoun TF Trader, přeznačený později na Grumman C-1 Trader. Letoun S-2 měl přezdívku "Stoof" (S-two-F).
Celkem bylo vyrobeno 1 185 letounů S-2. Používala je řada zahraničních uživatelů. Například Argentina, Austrálie, Japonsko, nebo Tchaj-wan. Kanadská firma de Havilland Canada vyrobila 99 kusů licenčních S-2, které byly označeny CS2F.
Operační služba
Trackery byly hlavními letouny pro protiponorkový boj od počátku své operační služby až do poloviny 70. let. Poslední jednotkou, která je v roce 1976 vyřadila byla squadrona VS-37, u které je jako u ostatních squadron nahradily nové stroje Lockheed S-3 Viking. Mnoho strojů bylo v USA nadále používáno při hašení lesních požárů. Jiné země však typ úspěšně používaly ještě dlouhá léta, například Australské námořnictvo je vyřadilo v polovině 80. let.
Argentinské námořnictvo zakoupilo své první S-2A v 60. letech a později používalo i modernější verzi S-2E. Letouny v té době létaly z jediné argentinské letadlové lodi Veinticinco de Mayo. V 90. letech argentinské Trackery absolvovaly modernizaci, při které dostaly moderní software a nové izraelské turbovrtulové motory. Byly pak označovány jako S-2T Turbo Tracker. Dnes, po vyřazení jediné argentinské letadlové lodi ze služby, létají Super Trackery z paluby brazilské letadlové lodi NAe São Paulo.
V 80. a 90. letech přestavoval kanadský letecký výrobce Conair Aviation vyřazené americké Trackery na požární letouny, u kterých byla pumovnice nahrazena nádrží na vodu. Letouny byly vyráběny ve verzi Firecat s pístovými a Turbo Firecat s turbovrtulovými motory.
Uživatelé
- Argentina
- Austrálie
- Brazílie
- Holandsko
- Itálie
- Japonsko
- Jižní Korea
- Kanada
- Peru
- Thajsko
- Tchaj-wan
- Turecko
- Uruguay
- USA
- Venezuela
Hlavní technické údaje
- Posádka: 4 (2× pilot, 2× operátor)
- Rozpětí: 22,12 m
- Délka: 13,26 m
- Výška: 5,33 m
- Nosná plocha: 45,06 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 8310 kg
- Vzletová hmotnost: 10 630 kg
- Max. vzletová hmotnost: 11 860 kg
- Nejvyšší rychlost: 450 km/h
- Cestovní rychlost: 240 km/h
- Dostup: 6700 m
- Dolet: 2170 km
- Vytrvalost: 9 h
Pohonná jednotka
- 2× hvězdicový vzduchem chlazený devítiválec Wright R-1820-82WA Cyclone
- Výkon motoru: 1525 hp (1137 kW)
Výzbroj
- 2× protiponorkové torpédo (Mk. 41, Mk. 43 či Mk. 34), hlubinná puma (Mk. 54) či miny v pumovnici
- 6× podvěsů pod křídly pro torpéda, hlubinné pumy či rakety
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |