V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Hlošinovité

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 21. 4. 2011, 14:33; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


samčí květy rakytníku řešetlákového (Hippophäe rhamnoides)
Soubor:SilverBuffaloberry-SK..jpg
Shepherdia argentea

Hlošinovité (Elaeagnaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu růžotvaré (Rosales).

Obsah

Charakteristika

Hlošinovité jsou opadavé nebo stálezelené keře nebo stromy s charakteristickým stříbřitým nebo hnědavým oděním ze štítkovitých nebo hvězdovitých chlupů. Rostliny jsou jednodomé nebo dvoudomé. Listy jsou jednoduché, obvykle kožovité, střídavé, vstřícné nebo přeslenité, bez palistů. Čepel je celokrajná, s peřenou žilnatinou. kalich je trubkovitý, srostlý ze 2 až 6 (až 8) lístků a se stejným počtem laloků, u samčích květů rakytníku (Hippophäe) ze 2 blanitých volných lístků. Koruna chybí. Tyčinek je 4 až 8, jsou volné a přirostlé ke kališní trubce. V samčích květech je tyčinek 2x více než kališních laloků, v oboupohlavných květech je jich stejný počet. Semeník je svrchní, na bázi obklopený bází kalicha (češulí) a zdánlivě tak spodní, s jednou komůrkou a jedním vajíčkem. Plodem je nažka nebo oříšek obalený zdužnatělou češulí někdy mylně považovaný ze peckovici. [1] [2] [3] Čeleď zahrnuje asi 45 druhů ve 3 rodech. Vyskytuje se v severním mírném pásu Ameriky a Eurasie s přesahem do tropické Asie a severní Austrálie. Největším rodem je hlošina (Elaeagnus, asi 40 druhů). [4] Na kořenech mají hlošinovité nitrogenní bakterie, jejichž schopnost vázat vzdušný dusík umožňuje těmto dřevinám osidlovat nehostinné půdy. [3]

Taxonomie

Hlošinovité měly v minulosti nejasné zařazení do systému. Cronquist je řadil do řádu proteotvaré (Proteales), Tachtadžjan do samostatného řádu hlošinotvaré (Elaeagnales) v rámci nadřádu Rhamnanae. Podle kladogramů APG jsou seterskou skupinou čeledi řešetlákovité (Rhamnaceae) a Dirachmaceae.

Obsahové látky

Význačný je obsah L-quebrachitu a kyseliny ellagové. Významnými obsahovými látkami jsou indolové alkaloidy. [1]

Využití

Plody mnohých druhů hlošiny (Elaeagnus) jsou jedlé, stejně jako plody rakytníku řešetlákového (Hippophäe rhamnoides). Obsahují velké množství vitamínu C. [1] V severním Vietnamu je pro jedlé plody pěstována hlošina Elaeagnus latifolia. [5] Hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia) je pro svoji nenáročnost používána k rekultivaci krajiny a do městských výsadeb. Další keřovité druhy hlošin, nápadné stříbřitým olistěním nebo i hojnými červenými plody, jsou pěstovány jako ozdobné dřeviny: hlošina stříbrná (Elaeagnus commutata), hlošina mnohokvětá (E. multiflora), hlošina okoličnatá (E. umbellata) aj. Vzácněji jsou pěstováni zástupci severoamerického rodu šeperdie (Shepherdia), vyznačující se vstřícnými listy. [6] Rakytník řešetlákový (Hippophäe rhamnoides) je světlomilná dřevina odolná k mrazu, suchu i emisím a vhodná pro městské výsadby. Snáší i zasolené půdy. [6]

Evropská květena

V Evropě je čeleď zastoupena 2 druhy: hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia) a rakytník řešetlákový (Hippophäe rhamnoides). [7] Ani jeden z nich není na území ČR původní, i když občas zplaňují. Hlošina úzkolistá je přirozeně rozšířena od Středomoří po Himálaj a Čínu. V ČR byla poprvé vysazena v r. 1835. Rakytník řešetlákový roste v Evropě přirozeně na západním pobřeží, v Alpách, Apeninách a Karpatech. [1]

Zajímavosti

Vůně květů hlošiny úzkolisté připomíná rumové perníčky.

Seznam rodů

Elaeagnus, Hippophäe, Shepherdia [4]

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 5. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0.  
  2. ↑ WATSON, L.; DALLWITZ, M.J.. The Families of Flowering Plants: Elaeagnaceae [online]. . Dostupné online.  
  3. ↑ 3,0 3,1 Flora of China: Elaeagnaceae [online]. . Dostupné online.  
  4. ↑ 4,0 4,1 STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden : . Dostupné online.  
  5. ↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  6. ↑ 6,0 6,1 KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  7. ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  

Externí odkazy

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Hlo%C5%A1inovit%C3%A9“