Chile

Z Multimediaexpo.cz

Chile
Chilská republika
República de Chile
Chilská vlajka   Chilský znak
The media player is loading... Prehravac se nahrava...
Chilská hymna – Canción Nacional
Geografie
Hlavní město:	Santiago de Chile
Rozloha:	755 831 (39. na světě) z toho 1,07 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Nevados Ojos del Salado (6893 m n.m.)
Časové pásmo:	-6, -4
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	16 598 001 (60. na světě)
Hustota zalidnění:	21,59 (183. na světě)
HDI:	0,874 (vysoký)
Jazyk:	španělština
Náboženství:	římští katolíci 89%, protestanti 11%, židé
Státní útvar
Státní zřízení:	republika
Měna:	chilské peso (CLP)
HDP/obyvatel:	USD ()
Mezinárodní identifikace
MPZ:	RCH
Telefonní předvolba:	56
Národní TLD:	.cl

Chile je přímořský stát na jihozápadě Jižní Ameriky, omývaný na západě a jihu Tichým oceánem. Pevninskou hranici má na severu s Peru, na severovýchodě s Bolívií a na východě s Argentinou. Patří k němu drobné tichomořské ostrovy – Velikonoční ostrov, Isla Sala y Gómez, ostrovy Neštěstí a ostrovy Juana Fernándeze a na jihu v Patagonii část ostrova Ohňová země a množství dalších ostrovů při západním a jihozápadním pobřeží.

Obsah 1 Historie 1.1 Starověk a středověk 1.2 Koloniální éra 1.3 Nezávislost 1.4 Pacifická válka 1.5 Občanská válka a léta nestability 1.6 Období demokracie 1.7 Pinochetova diktarura 1.8 Současné dějiny 2 Geografie 2.1 Povrch 2.2 Vodstvo 2.3 Podnebí 2.4 Chráněná území 3 Obyvatelstvo 3.1 Náboženství 4 Ekonomika 4.1 Zemědělství 4.2 Průmysl a těžba 4.3 Doprava 5 Politika 5.1 Zahraniční vztahy 5.1.1 Vztahy s Českou republikou 5.2 Administrativní dělení 6 Související články 7 Reference 8 Externí odkazy

Historie

Podívejte se na: Dějiny Chile

Starověk a středověk

Přibližně před 10 000 lety přišli do oblasti první domorodí obyvatelé, kteří osídlili úrodné oblasti v údolích okolo pobřeží Tichého oceánu. V následujícím období v letech 1460 až 1485 došlo k expanzi Inků, kteří si podmanili celé severní Chile až po řeku Maule. Avšak neúrodnost oblasti znemožňovala Inkům více se v oblasti rozvinout. Dál na jihu sídlili Mapučové a další kmeny, jejichž území se Inkům nikdy nepodařilo dobýt.

Koloniální éra

V roce 1520 oblast navštívil Fernando Magellan během své cesty kolem světa. V další objevitelské vlně Evropanů sem pronikl v čele španělských conquistadorů Diego de Almagro, který sem dorazil z Peru ve vidině zlatého bohatství. Oblast nacházející se jižně od řeky Bío-Bío však zůstala po celé koloniální období v rukou Mapučů, kteří se zarputile bránili vpádu bělochů na své území. Série konfliktů mezi Mapuči a Španěly, jež trvala od roku 1536 do vyhlášení nezávislosti Chile, je dnes známa jako tzv. Guerra de Arauco.

Dobytí zbytku Chile Španěly bylo dokončeno v roce 1540. Vládcem Chile se stal Pedro de Valdivia, který byl nadporučíkem španělského dobyvatele Francisca Pizarra. Valdivia založil 12. února 1541 město Santiago de Chile, které se později stalo centrem Chile a jeho hlavním městem. Ačkoliv Španělé v oblasti nenalezli zdroje zlata a stříbra, ve které doufali, velice dobře využili velký zemědělský potenciál středního Chile a tak se dobyté území stalo součástí španělského místokrálovství Peru. Španělé svou nadvládu prosazovali velice ztěžka. Velkou překážkou byl odpor původního obyvatelstva Mapučů. První velké povstání proti kolonistům proběhlo v roce 1553. Bylo zničeno mnoho osad kolonialistů a španělský vládce Chile, Pedro de Valdivia, zahynul. Další povstání následovala v letech 1598 a 1655. Zrušení otroctví v roce 1683 zklidnilo situaci mezi kolonisty a Mapuči a vedlo k rozkvětu obchodu mezi těmito skupinami.

Izolace oblasti (sever poušť, jih antarktická pustina, západ Tichý oceán a východ pohoří Andy) způsobila, že se Chile stalo nejvíce centralizovanou a nejsourodější kolonií ve španělské Americe. Tyto přírodní překážky zajistily Chile ochranu před španělskými nepřáteli, hlavně proti Britům a Nizozemcům. Chile byla kolonie, která měla nejpočetnější armádu z jihoamerických španělských koloniích.

Nezávislost

Země začala směřovat k nezávislosti od roku 1808, když v Evropě Napoleon porazil Španělsko a na trůn dosadil svého bratra Josefa Bonaparte. V roce 1810 vznikla v zemi ve jménu Ferdinanda (následníka trůnu po sesazeném španělském králi) národní junta. Chile bylo prohlášeno za autonomní republiku uvnitř španělského království. Royalisté se pokusili zpátky ovládnout Chile. Boj trval do roku 1817, kdy Bernardo O'Higgins a hrdina z boje za nezávislost Argentiny José de San Martín překročili Andy a porazili royalisty. 12. února 1818 byla vyhlášena nezávislá Chilská republika v jejímž čele stanul Bernardo O'Higgins. Změna politického systému vedla sice k malým sociálním změnám, ale koloniální struktura obyvatelstva zůstala nezměněná.

Pacifická válka

Na konci 19. století chilská vláda upevnila svoji moc na jihu země a potlačila vzdorné Mapuče. V roce 1881 podepsala chilská vláda mírovou smlouvu se sousední Argentinou a tím získala suverenitu nad Magalhãesovým průlivem.

V roce 1879 vypukl válečný konflikt známý jako Pacifická válka. Válka se vedla o strategické a na nerostné bohatství bohaté území Atacamy. Proti Chile se spojilo Peru s Bolívií. V první části války chilské námořnictvo zničilo to peruánské a pak se pozemní síly vrhly na území nepřítele. Válka skončila pro Chile jednoznačným vítězstvím v roce 1883. Chilské jednotky dokonce obsadily hlavní město Peru Limu. Chile ovládlo Atacamu s velkými nerostnými zásobami (hlavně ledek) a připojilo území Tarapacá a Arica. Naopak Bolívie ztratila svůj jediný přístup k moři.

Občanská válka a léta nestability

V roce 1891 vypukla v Chile občanská válka mezi parlamentem a jednotkami podporujícími prezidenta Josého Manuela Balmaceda. Armáda parlamentu zvítězila a Balmaceda spáchal na konci války sebevraždu. Po válce nebyl v zemi obnoven demokratický systém vlády. Od roku 1891 do roku 1924 vládla v zemi parlamentní vláda. Výkonná moc byla částí moci zákonodárné a převaha výkonné moci nad zákonodárnou byla velice malá. V roce 1924 provedl s pomocí armády generál Luis Altamirano státní převrat a zahájil tím léta nestability v zemi. Od roku 1924 do roku 1932 se v zemi vystřídalo několik vlád, které lze považovat za diktatury. Nejvýzmanějším diktátorem byl Carlos Ibáñez del Campo, který se v roce 1931 vzdal moci ve prospěch svobodných voleb.

Období demokracie

Po obnovení demokracie se prosadila buržoazní Radikální strana, která vládla po dvacet let, tj. od roku 1932 do roku 1952. Její vláda je spojena se zvyšováním role státu v ekomonice. Radikální strana byla poražena až v roce 1952, kdy voliči zvolili do funkce někdejšího diktátora Campu. Campa během let změnil svůj postoj k politice a stal se z něho podle některých „chilský Perón“. Ve funkci vydžel jedno volební období. V roce 1958 ho vystřídal Jorge Alessandri, který demokraticky vrátil konzervativcům vládu na dalších šest let. Ve volbách 1964 vyhráli volby křesťanští demokraté vedení Eduardem Frei Montalvou. Ten zahájil vlnu velkých reforem v zemi. Frei chtěl provést sociální, ekomonické, školské a zemědělské reformy. V roce 1967 začala být opozice proti Freiovi neúnosně silná. Proti reformám se postavila levice a konzervativci. Na konci volebního období Freie bylo provedeno několik reforem, ale ne všechny tak, jak si Frei přál. V následných volbách v roce 1970 Salvador Allende sjednotil všechny levicové strany. Unie levicových stran vyhrála volby a začala nekompromisně prosazovat socialismus. Byla provedena agrární a ekonomická reforma. Vláda znárodnila průmysl a bankovnictví.

Pinochetova diktarura

Občané Chile zvolili komunisty, jelikož se jim nelíbio, jak jim Americké firmy berou národní bohatsví. Ekonomika v Chile díky tomu začlala velice prosperovat. Spojené státy začaly být znepokojené situací v Chile, které se jako předtím Kuba měnily v další socialistický stát na americkém kontinentě a investice amerických korporací byly znárodňovány. Prezident Nixon začal mezinárodně tlačit na chilskou vládu. CIA začala podporovat opoziční média a politiky. Armáda s podporou USA svrhla Allendeho a jeho socialistickou vládu. Pak armáda začala bombardovat prezidenský palác a spáchala na Allendeho atentát. Moci se chopila vojenská junta, kterou vedl generál Augusto Pinochet Ugarte. Tisíce lidí byly povražděny Pinochetovými komandy smrti. Byla vydána nová ústava, která rozpustila parlament, zavedla přísnou cenzuru, pozastavila činnost politických stran, zvláště těch, které tvořily Allendeho koalici. Běžně se užívalo bičování zadržených, jehož obětí bylo mnohem víc lidí, než jen těch, kdo o něm podali svědectví. Oběti měly většinou při mučení zavázané oči. Následovala vlna emigrace. Ve světě vzniklo několik opozičních stran, které bojovaly nenásilně proti Pinochetovu teroru. V Chile vedla ozbrojený odpor místní komunistická strana. Díky Pinochetovým zásahům do ekonomiky a prosazení liberálních podmínek, které byly inspirovány americkými liberálními ekonomy jako byl např. Milton Friedman se ekonomika Chile dostala na post nejvýkonnější ekonomiky Jižní Ameriky. V roce 1988 se rozhodovalo opět o setrvání Pinocheta ve funkci v plebiscitu. Pinochet však dostal jen 45% kladných hlasů, a tak musel odstoupit.

Současné dějiny

V roce 1989 se konaly vícekandidátské prezidentské volby, které vyhrál křesťanský demokrat Patricio Aylwin. Jeho vláda v letech 1990 - 1994 je považována za přechodné období mezi diktaturou a demokracií. V roce 1994 vyhrál volby křesťanský demokrat Eduardo Frei Ruiz-Tagle, který byl synem prezidenta Eduardo Frei Montalva (prezident 1964 - 1970). Frei byl úspěšný i ve volbách v roce 2000. Křesťanští demokraté ztratili vedoucí postavení až ve volbách v roce 2006, kdy vyhrála socialistická strana. Prezidentkou se stala poprvé od vzniku Chile žena Michelle Bachelet Jeria.

Geografie

Podívejte se na: Geografie Chile

Povrch

Chile má zcela jedinečnou polohu a táhne se od severu k jihu podél tichomořského pobřeží. Východní hranici tvoří Andy. Na západě při pobřeží vystupuje Pobřežní Kordillera (španělsky: Cordillera de la Costa), která uzavírá na severu největší poušť Jižní Ameriky Atacama a ve střední části Velké Chilské údolí. Na severu zasahuje ještě na území Chile náhorní plošina Altiplano s jezerem Salar de Atacama, z níž nejvýše ční Pico de Aucanquilche v nadmořské výšce 6180 m n. m. Směrem k jihu tvoří Andy jednotný hřeben. Nejvyšší horou v Chile je Ojos del Salado a měří 6880 m n. m. Patagonské Andy na jihu jsou již nižší, nejvyšší vrchol měří 4058 m n. m., s tvary ledovcové modelace - fjordy, ostrovy a zálivy. Nejvyšší horou Ohňové země (Tierra del Fuego) je Pico de Yogan měřící 2469 m n. m.

Vodstvo

Řeky jsou vesměs krátké, ale vodnaté, příkladem jsou řeky Copiapó (162 km), Huasco (88 km) a Bío-Bío (380 km). Na jihu, na chilsko-argentické hranici dochází k zajímavé situaci, kdy z některých ledovcových jezer vytékají řeky do Tichého i Atlantského oceánu - například se jedná o Lago General Carrera a Lago O'Higgins.

Podnebí

Podnebí severního pobřeží Chile je vlivem studeného Peruánského proudu velmi suché, tropické, pouštní. Města Arica, Calama a Iquique v poušti Atacama tvoří nejsušší místo na světě, v Arice do roku 1973 400 let nepršelo. V Arice průměrná teplota nejteplejšího měsíce února je 22 °C, nejstudenějšího srpna 16 °C a průměrný roční úhrn srážek je 0,8 mm, z čehož vyplývá, že Arica je jedno z nejsušších měst na světě. Podnebí přecházející na jihu v subtropické, mírné a subarktické, je pod vlivem oceánu s bohatými srážkami. Průměrná lednová teplota v Santiagu je 21 °C, červencová 14 °C, průměrný roční úhrn srážek je 460 mm. V Puerto Aisénu a v Puerto Monttu je průměrná lednová teplota mezi 14 a 15 °C, červencová 4,5 °C v Puerto Aisénu, 8 °C v Puerto Monttu. Průměrný roční úhrn srážek je 3000 mm v Puerto Aisénu, 2050 mm v Puerto Monttu.

Chráněná území

Podívejte se na: Národní parky v Chile

V Chile se nachází třicet tři národních parků, které zabírají 12% rozlohy státu. Největší z nich je Bernardo O'Higgins (35 246,48 km²). Nejstarším je Národní park Vicente Pérez Rosales, který byl vyhlášen v roce 1926. K nejvýznamněším parkům v Chile patří Torres del Paine a Rapa Nui.

Obyvatelstvo

Podívejte se na: Obyvatelstvo Chile

K 30. červnu 2008 žilo v Chile 16 763 470 obyvatel a bylo šedesátým nejlidnatěším státem světa a šestým v Jižní Americe. Porodnost je 14,64‰, přirozený přírůstek 9,05‰, což v obou případech znamená druhou nejnižší hodnotu mezi státy Jižní Ameriky (po Uruguayi).^[1] Přitom ještě v 80. letech 20. století byl průměrný roční přírůstek obyvatel téměř dvojnásobný 17‰.

V Chile je změť rozličných etnických skupin, především potomci evropských kolonizátorů.^{[2] [3] [4]} Činí okolo 52,7% a 90% populace.^{[5] [6]} Obyvatelé z evropských zemí se usídlili v Chile koncem 19. a začátkem 20.století : Němci, Francouzi, Britové, Irové, Poláci, Italové, Španělé, Rusové, Chorvati, Srbové a další. Etnické složení obyvatel podle Sčítání lidu 2002 je následující Chilané - Běloši 95,4% a Ostatní 4,6%.^[7]

Punta Arenas je nejjižnější stotisícové město na světě. Průměrný věk obyvatel Chile je 31,4 let a je druhý nejvyšší (po Uruguayi) z dvanácti států Jižní Ameriky.^[8] Věková struktura obyvatelstva: 0-14 let 23,2% populace, 15-64 let 67,8%, nad 65 let 9,1%. Chile tak má v Jižní Americe druhý nejnižší (po Uruguayi) podíl dětí do 14 let a naopak druhý nejvyšší (po Guyaně) podíl lidí ve věku 15-64 let a třetí nejvyšší (po Uruguayi a Argentině) podíl lidí nad 65 let.^[9] Chile má ze všech jihoamerických států nejdelší střední délku života 74,07 u mužů a 80,77 u žen.^[10]

Mezi náboženstvím převládá katolická víra, která je považováná za hlavní a národní naboženství. Mimo katolíky jsou to také skupiny Žide a Protestanti.

Katolíků je 70% a Protestantů 15,1%

Náboženství

Náboženská struktura obyvatel podle Sčítání lidu 2002: římští katolíci 70%, evangelíci 15,1%, Svědkové Jehovovi 1,1%, ostatní křesťané 1%, ostatní 4,6%, neuvedeno 8,3%.^[11]

Z morální teologie římskokatolické církve vychází v Chile jedna z nejpřísnějších potratových legislativ ve světě. Stejně jako v Nikaragui a Salvadoru zde platí absolutní zákaz potratů bez výjimek. Odhaduje se, že až 35% těhotenství je proto v zemi ukončeno nelegálně.^[12] Velmi kontroverzní otázkou je v Chile rovněž prodej postkoitálních kontracepčních přípravků (tzv. potratové pilulky). V roce 2007 vláda prezidentky Michelle Bacheletové vyzvala pod hrozbou vysokých pokut nebo dokonce uzavření tamní lékárny, aby prodávaly postkoitální kontracepční přípravky. Jejich zákaz několikrát žádaly u soudu nejrůznější konzervativní či náboženské skupiny. Následně vláda zahájila program, v jehož rámci dívky a ženy starší čtrnácti let dostávaly zdarma balení těchto přípravků. Tento program ale začátkem dubna 2008 zastavilo rozhodnutí chilského soudu, podle nějž je pilulka formou potratu, a ten je v Chile nelegální za jakýchkoli okolností.

Vliv římskokatolické církve byl rovněž příčinou, že rozvody v Chile byly uzákoněny až roku 2004.

Ekonomika

Chile je zemědělsko-průmyslový stát s významnou těžbou nerostných surovin.

Zemědělství

Ze zemědělských plodin se pěstují pšenice, kukuřice, rýže, brambory, cukrová řepa, zelenina, ovoce, vinná réva a citrusy. Pro živočišnou výrobu je důležitý chov skotu, prasat, ovcí a drůbeže, v rybolovu patří Chile mezi pět světových velmocí. Značná je těžba dřeva.

Průmysl a těžba

Světově důležitá je těžba mědi (Chuquicamata - největší ložisko mědi na světě, El Teniente a El Salvador) a jódu, které tvoří 60 % světové těžby. Dále se těží uhlí, ropa, zemní plyn, železná ruda, molybden, zinek, zlato, stříbro, mangan, rtuť, sůl a ledek.

Z průmyslových odvětví jsou nejdůležitější hutnictví - kde je výroba rafinované mědi, surového železa a oceli, potravinářství, petrochemie, dřevozpracující, papírenský, stavební a potravinářský průmysl. Na výrobě elektrické energie se z více něž 60 % podílejí vodní elektrárny.

Doprava

V zemi je významná silniční (panamerická dálnice) a železniční síť i letecká doprava. Chile navštíví ročně 1,6 miliónů návštěvníků.

Politika

Podívejte se na: Politický systém Chile

• vládní systém - prezidentská republika
• soudní systém - Nejvyšší soud složený ze 17 doživotně jmenovaných soudců (při dosažení 75 let odcházejí do důchodu) a 17 apelačních soudů

Zahraniční vztahy

• členství v mezinárodních organizacích - OSN, APEC, Mercosur (přidružený člen), WTO
• mezinárodní konflikty - Pacifická válka (1879-1883)

Vztahy s Českou republikou

Česko-chilské diplomatické styky byly obnoveny v roce 1990. V roce 1996 uzavřely ČR a Chile dohodu o zrušení vízové povinnosti pro držitele cestovních pasů. Z hlediska zahraničního obchodu sice Chile dlouhodobě patří mezi důležité hospodářské partnery ČR v Latinské Americe, ale podíl Chile na celkovém zahraničním obchodu ČR je nízký a zdaleka neodpovídá možnostem, které existují.

Administrativní dělení

Podívejte se na: Administrativní dělení Chile

Chile je členěno do 15 regionů, které se dále dělí do jednotlivých provincií. Provincie se skládají z obcí. Intendanty regionů a guvernéry provincií jmenuje prezident země.

Číslo Název Španělsky Hl. město XV Arica a Parinacota Región de Arica y Parinacota Arica I Tarapacá Región de Tarapacá Iquique II Antofagasta Región de Antofagasta Antofagasta III Atacama Región de Atacama Copiapo IV Coquimbo Región de Coquimbo La Serena V Valparaíso Región de Valparaíso Valparaíso VI O'Higgins Región del Libertador General Bernardo O'Higgins Rancagua VII Maule Región del Maule Talca VIII Biobío Región del Biobío Concepción IX Araucanía Región de la Araucanía Temuco XIV Los Ríos Región de Los Ríos Valdivia X Los Lagos Región de Los Lagos Puerto Montt XI Aisén Región Aisén del General Carlos Ibáñez del Campo Coihaique XII Magallanes Región de Magallanes y de la Antártica Chilena Punta Arenas RM Santiago Región Metropolitana de Santiago Santiago de Chile

Související články

• Hispanoamerika
• Důlní neštěstí Copiapó 2010

Reference

1. ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/fields/2054.html
2. ↑ SOCIAL IDENTITY Marta Fierro Social Psychologist
3. ↑ Massive immigration of European: Argentina, Uruguay, Chile, Brazil
4. ↑ Latinoamerica
5. ↑ Composición Étnica de las Tres Áreas Culturales del Continente Americano al Comienzo del Siglo XXI [PDF]. . Dostupné online.  
6. ↑ Argentina, como Chile y Uruguay, su población está formada casi exclusivamente por una población blanca e blanca mestiza procedente del sur de Europa, más del 90% E. García Zarza, 1992, 19. [online]. . Dostupné online.  
7. ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/fields/2075.html
8. ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/fields/2177.html
9. ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/fields/2010.html
10. ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2102rank.html
11. ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/CI.html
12. ↑ http://www.zdravotnickenoviny.cz/scripts/detail.php?id=329248

Externí odkazy

• Official Chile website (španělsky, anglicky)
• Government of Chile (španělsky, anglicky)
• Chile profile from the BBC News (anglicky)
• World Bank Summary Trade Statistics Chile (španělsky, anglicky)

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Chile

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Chile

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii