Gravitační konstanta

Z Multimediaexpo.cz

Gravitační konstanta (též Newtonova gravitační konstanta) je konstanta úměrnosti v Newtonově gravitačním zákoně mezi gravitační silou a součinem hmotností interagujících těles děleným kvadrátem jejich vzdálenosti. Je to jedna ze tří základních fyzikálních konstant (viz Planckova konstanta a rychlost světla), které určují volbu našich jednotek vůči jednotkám Planckovým.

Obsah

Značení a hodnota

  • Symbol konstanty: G (nebo také \(\varkappa\))
  • Numerická hodnota konstanty[1]:
G = (6,67428 ± 0,00067) · 10-11</sub>m3·kg-1·s-2 = (6,67428 ± 0,00067) · 10−11 N·m2·kg-2

Měření gravitační konstanty

První praktické měření gravitační konstanty provedl Henry Cavendish v roce 1798. Jeho aparatura se skládala ze dvou olověných kuliček o hmotnosti 730 g, umístěných na vodorovném rameni, zavěšeném na tenkém vlákně. Na rameni, které s vláknem fungovalo jako torzní váha, bylo umístěno zrcátko. Paprsek světla, odražený od zrcátka, indikoval výchylku, která byla měřena pomocí dalekohledu. Ke kuličkám byla střídavě z jedné a druhé strany přibližována dvojice větších olověných koulí o hmotnostech 158 kg, umístěná na nezávislém otočném rameni.

V roce 1896 použili Richarz a Krigar-Menzel dvojici kilogramových závaží, zavěšených na různě dlouhých vláknech na rovnoramenných vahách. K tělesům byl umístěn velký olověný blok tak, aby jedno těleso bylo nad a druhé pod ním.

Počátkem 20. století byla gravitační konstanta změřena jako 6,67 ± 0,01 · 10-11[2]

Související články

Reference

  1. ↑ Aktuální hodnoty fyzikálních konstant podle poslední adjustace: http://physics.nist.gov/cuu/Constants/index.html
  2. ↑ Rudolf Faukner:Svět moderní fysiky

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Gravita%C4%8Dn%C3%AD_konstanta“