Půlnoční bouře

Z Multimediaexpo.cz

Půlnoční bouře (Půlnoční Bouře), domácky Bouře, je rodné jméno, které se pokoušeli dát rodiče Blanka Fuxová [1] [2] (Fuchsová [3]), vzděláním učitelka,[2] a Jaroslav [4] Blovský [2] ze Šimanova [5] na Šumavě, vyznávající už od roku 1991 [6] svérázný přírodní, vegetariánský a samozásobitelský životní styl, svému dítěti, které se narodilo 4. srpna 2001 [6] o půlnoci během bouře.[4] Příslušný matriční úřad však toto jméno nepovolil, protože bylo v rozporu s obecně uplatňovanými zásadami pro pojmenovávání dětí. Mediální pozornost k tomuto případu byla oživena poté, co holčička byla rodičům odebrána, protože ji rodiče úředně nezaregistrovali a nenechali očkovat. [7] I v následujících letech však byl tento případ zmiňován jako nejvýznamnější kauza v diskusích o státní regulaci volby jmen i v souvislosti s mezemi tolerance k lidem vyznávajícím alternativní životní styly.

Obsah

Vývoj případu

Události před odebráním

Půlnoční bouře se narodila 4. srpna 2001[6] matce Blance Fuchsové.[3] Krátce po narození dítěte s ním oba rodiče, aniž by dítě zaregistrovali, odcestovali na tři měsíce mimo republiku.[8] Následně v dubnu 2002[6] obdrželi výzvu obecního úřadu, aby dítě nahlásili do matriky. Rodiče jí po indiánském způsobu zvolili jméno Půlnoční Bouře. Matrika toto jméno odmítla zapsat[8] a Miloslava Knappová z Ústavu pro jazyk český, která je považována za jedinou znalkyni v republice pro posuzování neobvyklých jmen[9], doporučila jméno zcela změnit. Rodiče nakonec po marném prosazování původního jména ustoupili a dali nakonec dcerce nové jméno Eliška Gaia.[7] Podnětem k zájmu úřadů byly zejména podněty sousedů Vindišových ze Šimanova u Sušice, kterým bylo divné, že dítě nikdy nepláče, jednou ho viděli nehybně ležet na stole a málo se s rodiči zdržuje doma. Celý případ byl provázen sousedskými spory, spory dotčené rodiny s úřady, nočními návštěvami policie, k nimž se vedení police nehlásilo, exekuce v době nepřítomnosti kvůli dluhu 8000 za pojištění u VZP v roce 1993 a dalšími spory a nestandardnostmi.[7] Dne 10. dubna 2002 navštívily rodinu dvě sociální pracovnice. Ubezpečovaly matku, že kojenecké ústavy a dětské domovy jsou přeplněné a že odebrání dítěte nehrozí. Pochválily matku za vzorový úklid kolem domu i za to, že „vypadá normálně“. Matka po těchto pochvalách dcerku, kterou se předtím bála od otce přinést, ukázala. Sociální pracovnice se zdály spokojené, jak dítě prospívá a tváří se vesele. Matka vyslovila souhlas, že dokumenty a pojištění dítěte dá brzy do pořádku a sežene dítěti lékaře.[4] 22. dubna 2002 rodiče úspěšně našli dítěti vhodného lékaře.[4]

Odebrání dítěte

23. dubna 2002 sociální pracovnice z městského úřadu Klatovy (Hrušková, Seidlová, Boublíková) na základě rozhodnutí o předběžném opatření od okresního soudu v Klatovech [3] (soudkyně Králová) ze 17. dubna 2002 [4] bez předchozího upozornění a bez předchozího projednání s rodiči [10] dívku z domova za asistence lékaře Krále (primář dětského oddělení nemocnice Sušice), sociální pracovnice Novotné, tří osob soudní stráže a dvou policistů ze Sušice, soudní vykonavatelky Barárošové odebrali její rodině.[7] Asistující lékař sice namítl: „Ale plně kojené dítě nemůžete oddělit od matky,“ ale výkon rozhodnutí to neovlivnilo.[4] Následně byla 6 týdnů [11] [7] umístěna do kojeneckého ústavu v Plzni (primářka Jana Titlová). Po tu dobu se čekalo zejména na rozhodnutí soudkyně Králové.[7] Ředitelka kojeneckého ústavu brzy souhlasila s tím, aby matka pobývala v ústavu s dcerkou, a to nejprve jen přes den, pak i přes noc.[4] 15. května 2002 soud rozhodl o propuštění dítěte z kojeneckého ústavu. [6] Dítě bylo po třech týdnech pobytu propuštěno 17. května 2002 domů na dvoutýdenní návštěvu, protože rozhodnutí o propuštění nabylo právní moci až 14 dní poté.[3] Důvodem odebrání holčičky a umístění do kojeneckého ústavu bylo, že neměla rodný list, nebyla zapsána v matrice, nepodrobila se povinnému očkování a nebyla registrována u žádného dětského lékaře.[10] [3] Přitom o dítě jinak bylo pečováno, všechny jeho základní potřeby byly uspokojeny, bylo kojeno.[10] V těhotenství matka řádně docházela do poradny, před vycestováním v době šestinedělí navštívila i s dítětem lékaře.[4]Případ tedy byl především střetem hodnot, nikoliv zanedbáním péče ve vlastním smyslu slova.[10] Matka porodila dceru doma za asistence manžela a údajně nevěděla, že nahlášení na matrice, u lékaře a u zdravotní pojišťovny bylo její povinností.[4] Po umístění v ústavu dala matka dítěti v návaznosti na předchozí jednání náhradní jméno Eliška Gaia (Eliška Gaja) a dítěti byl v 9 měsících jeho věku vystaven rodný list.[6] [3] Matka sjednala individuální očkovací plán.[1] [6] Matka byla přesvědčena, že klatovské úřednice jsou proti ní zaujaté, a proto přihlásila dítě k trvalému pobytu do Plzně a domluvila si návštěvu tamních sociálních pracovnic.[8]

Dozvuky případu

9. května 2002 případ začala šetřit kancelář veřejného ochránce práv. K případu se vyjádřovala zejména zástupkyně ombudsmana Anna Šabatová.[6] [8] [1]. Okresní úřad po 14 dnech prošetřování případu veřejným ochráncem práv přiznal, že postup byl chybný. [10] Zastupující přednosta okresního úřadu v Klatovech Zbyněk Weber 3. května 2002 odvolal vedoucí sociálního referátu Tamaru Seidlovou.[6] [8] [1] Vedoucí příslušného odboru na plzeňském krajském úřadu Eva Nosková prověřovala postup svých podřízených v případu Půlnoční bouře se závěrem, že zákrok byl bezchybný a že její názor se od názoru veřejného ochránce práv liší.[2] Podporu rodičům poskytovaly též například iniciativy Hnutí za aktivní mateřství [7] a Poradna pro občanství, občanská a lidská práva.[4] Soud v Praze (soudce Martin Velehrach) v roce 2006 zamítl návrh na omluvu a odškodné 100 000 Kč [12] (50 000 Kč [11]) pro dítě za následky, které byly způsobeny násilným odloučením od rodiny.[12] [2]

Diskuse o povinném očkování

Případ oživil veřejnou diskusi o tom, zda povinné očkování je legitimní. Podle zástupkyně veřejného ochránce práv všechny vyspělé evropské země plošně očkují, ale zdaleka ne ve všech je toto očkování povinné, a povinné očkování bylo v našich zemích zavedeno bez předchozí veřejné diskuse. Otázkou do diskuse zejména je, zda respektovat názor těch rodičů (či odborníků), kteří (menšinově) zastávají jiný názor, anebo zda zájem dítěte má v tomto případě hájit stát i proti vůli rodičů. Veřejný ochránce práv a Jan Jařab, lékař a tehdejší vládní zmocněnec pro lidská práva, uspořádali v listopadu 2002 odbornou diskusi (kulatý stůl) o očkování.[10]

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 Tomáš Votruba: Půlnoční bouře - i taková jména děti dostávají. Xpress, 10. 5. 2002
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 Unést dítě je správné, Respekt 19/2006
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 Děvčátko jménem Půlnoční bouře je opět u matky, Ozvěny dne 17. 5. 2002, Český rozhlas - iŽurnál, Eva Ziliziová, redaktor Lubomír Smatana
  4. ↑ 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 4,6 4,7 4,8 4,9 Lenka Kučerová: Půlnoční Bouře, jediné kojené dítě v kojeňáku, 15. 5. 2002
  5. ↑ Mohou vám vzít dítě kvůli jménu?, sloupek, media.novinky.cz, Godotka, 7. 5. 2002
  6. ↑ 6,0 6,1 6,2 6,3 6,4 6,5 6,6 6,7 6,8 Jaroslav Nedvěd: Nestrádáme, říká matka Půlnoční bouře, idnes, 21. 5. 2002
  7. ↑ 7,0 7,1 7,2 7,3 7,4 7,5 7,6 Případ Půlnoční Bouře, vzpomínáte?, 14. 5. 2004, Eliška – matka Půlnoční bouře, osud.cz
  8. ↑ 8,0 8,1 8,2 8,3 8,4 Kauzou odebraného dítěte se zabývá úřad ombudsmana, Tiscali.cz, ČTK, 10. 5. 2002
  9. ↑ http://zena-in.cz/clanek/chcete-kordulu-nebo-jeana-clauda/kategorie/tehotenstvi-a-porod ŽENA-IN Chcete Kordulu nebo Jeana-Clauda?
  10. ↑ 10,0 10,1 10,2 10,3 10,4 10,5 Martin Ander: Má smysl přinášet oběti (rozhovor s Annou Šabatovou), Sedmá generace, 9/2002, rubrika Názory
  11. ↑ 11,0 11,1 Jakub Pokorný, Eva Tichá: K odebrání dítěte stačí stížnost, idnes.cz, 14. 12. 2004
  12. ↑ 12,0 12,1 Přehled tisku 24. 3. 2006, Český rozhlas, Zdeňka Kuchyňová
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/P%C5%AFlno%C4%8Dn%C3%AD_bou%C5%99e“