Klatovy

Z Multimediaexpo.cz

Radnice města Klatovy (2010)

Klatovy (německy Klattau, latinsky Clattovia, Glattovia) jsou západočeské okresní město ležící v Pošumaví, 41 km jižně od Plzně. Město je někdy také nazývané „brána Šumavy“. Protéká jím malý Drnový potok, který se vlévá za městem do Úhlavy.

Historie

Před založením města stála na sever od dnešního městského centra trhová osada (první písemná zmínka 1253), jejíž název pocházel nejspíš ze slova „kláty“ (= pařezy, špalky). Město stejného jména bylo založeno jako královská fundace a osídleno německými kolonisty někdy před rokem 1288. První zmínka o Klatovech jako městě se nachází v listině krále Václava II. o záhubě klatovských měšťanů při velkém ohni v roce 1288. Další dochovaný pramen zmiňující město Klatovy je zakládací listina špitálu sv. Ducha od Konráda z Pomuka, měšťana klatovského, z roku 1289.^[1] Klatovský historik Jindřich Vančura o založení říká: „Jistě nepochybíme, domníváme-li se, že se tak událo ve stejné době kolem roku 1260.“^[2] Ale v tomto případě se výslovně jedná pouze o dohad. Patrně starší než výše uvedená data je zmínka z tzv. fromuláře Jindřicha Italika (Vlacha), která je však nedatovaná a Vančura jen zpětně dedukuje její vznik do roku 1277 (resp. 1276).^[3] O spolehlivosti tohoto pramene se však vede diskuze.^[4] Město mělo už v době založení velké čtvercové náměstí, pravidelný šachovnicový půdorys a hradby vybudované ve 13. a 14. století. Velký rozkvět zažilo za vlády Lucemburků, kdy získalo různá práva, třeba právo mílové, právo užívání příjmů z pozemků a právo výročního trhu. Zprvu obyvatelstvo Klatov tvořili převážně Němci, ale postupně se město zalidňovalo českým obyvatelstvem. V husitských dobách bylo město husitské. Po bitvě u Lipan stálo při králi Jiřím z Poděbrad. Město dále rozkvétalo, v roce 1547 bylo dokonce uváděno jako sedmé nejbohatší město v Čechách. V roce 1547 se začíná také stavět Černá a Bílá věž, renesanční radnice, farní chrám a nové městské domky. Po bitvě na Bílé hoře začíná špatné období i pro Klatovy – vpády vojsk za třicetileté války, požáry, konfiskace jmění, násilné pokatoličtění. Toto období končí roku 1636 s příchodem jezuitů, kteří ve středu města postavili barokní kostel a řádovou kolej se seminářem. Nový rozkvět města začíná v roce 1685, kdy se Klatovy stávají díky obrazu Panny Marie Klatovské poutním místem. V roce 1689 založili francouzští žháři požár, který zničil prakticky všechny pozdně gotické a renesanční památky. Od roku 1751 do roku 1849 byly Klatovy krajským městem, později jen okresním. Roku 1812 poctil svojí návštěvou Klatovy sám císař František I. (Jednalo se již o třetí návštěvu panovníka v historii města po Ferdinandovi III. v r. 1647 a Karlu VI. v r. 1711.)^[5] Od 1. poloviny 19. století se v Klatovech začíná rozvíjet textilní průmysl – první manufaktury přádelnické a plátenické výroby. V roce 1813 se podařilo místním pěstitelům vyšlechtit z drobných francouzských karafiátů „klatovské karafiáty“. Tyto květiny pak reprezentovaly Klatovy na mnoha světových výstavách, a to i úspěšně. 6. října 1876 byl zahájen provoz na železniční trati Plzeň – Klatovy (dnes trať 183). Nádraží bylo vybudováno v polích pod Klatovskou hůrkou, 2 km severozápadně od centra města. Díky železnici se město v 19. a 20. století nadále rozvíjelo, v roce 1898 mělo 12 764 obyvatel, z toho 248 Němců. Počátkem 20. století byly vystavěny mnohé nové významné stavby jako např. Okresní úřad, muzeum, záložna, nemocnice, sokolovna, elektrárna. Za druhé světové války byly Klatovy zbaveny svého přirozeného správního území, když byly velké části Šumavy připojeny k Říši (hranice vedla mezi městy Janovice nad Úhlavou a Nýrsko, a jižně od Sušice). V té době byly Klatovy centrem odbojového hnutí, které bylo v době heydrichiády tvrdě potlačeno popravou 73 vlastenců v Lubském lese. V roce 1945 byly některé části města těžce poškozeny bombardováním – zcela zničena byla např. budova nádraží. Město bylo osvobozeno 5. 5. 1945 americkou armádou. Po druhé světové válce a nástupu komunismu dochází k masivní výstavbě nových průmyslových závodů i obytných celků. Správní reformou z roku 1960 se Klatovy staly centrem rozlehlého okresu, který nově zahrnuje také Sušici, Horažďovice a oblasti Šumavy od Nýrska až po Modravu. Postupně jsou do obvodu městského národního výboru integrovány okolní obce jako Luby, Štěpánovice nebo Střeziměř. Nová sídlištní výstavba proniká i do blízkosti centra města.

Jihovýchodní pohled z radniční veže: Bílá věž a arciděkanský kostel Panny Marie

Klatovská hůrka (498 m) je dominantou západní části města. Velká vybagrovaná plocha v popředí snímku je prostor zbouraného závoda Škoda, na kterém vyroste nová městská čtvrť.

S návratem demokracie po roce 1989 se začíná věnovat větší pozornost městským památkám a dochází k jejich rekonstrukci, což se velmi kladně podepsalo na tváři města. Postupem času zanikají některé průmyslové podniky (např. Škoda Klatovy v roce 2002). Na okraji města se staví nové autosalony, čerpací stanice a hypermarket.

Památky a zajímavosti

• Černá věž – autorem věže vysoké 81 metrů je Antonius de Salla. Byla postavena v letech 1547 až 1557 za účelem vytvořit symbol bohatství a také jako místo, z něhož bylo možné přehlédnout celé město a zamezit tak požárům. Je z ní krásný výhled.
• barokní jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce – stavba započala roku 1656 pod vedením architekta Carla Luraga, ale na dokončení se podílel i architekt Giovanni Domenico Orsi. Kostel se drží klasické koncepce jezuitů – má půdorys latinského kříže a kopuli nad křížením ramen. Vnějšek kostela reprezentují barokní portály Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Pod kostelem se nacházejí klatovské katakomby, podzemní prostory určené k pohřbívání jezuitů i osob, které nebyly členy řádu.^[6] Pohřbívalo se v nich, dokud to patent císaře Josefa II. roku 1783 nezakázal. Katakomby mají důmyslný větrací systém, který umožňuje udržovat optimální teplotu pro konzervaci mumifikovaných těl. Dnes je jich zachovalých kolem 30.
• jezuitská Kolej – dnes sídlo nákupního centra a městské knihovny
• barokní lékárna „U Bílého jednorožce“ – muzeum dokumentující vývoj lékárnictví od roku 1776 do roku 1966, kdy lékárna ukončila svoji činnost
• radnice – je z roku 1557, ale prodělala mnoho stavebních úprav, naposled v letech 1923 až 1925 do novorenesančního slohu. Na přestavbě se podílel architekt Josef Fanta, sochaři Č. Vosmík a F. Rouse a malíři L. Novák a J. Čejka.
• kostel Narození Panny Marie – ze 13. století, několikrát přestavěn a rozšířen, je zde i obraz Panny Marie Klatovské, která chová v klíně malého Ježíše
• kaple Zjevení Panny Marie „Chaloupka“ – postavena v roce 1696 na místě chaloupky, ve které byl obraz Panny Marie uchováván
• Bílá věž – zvonice z roku 1581, v roce 1758 vyhořela, ale byla opravena a zvýšena. Výška věže je 60 metrů
• dominikánský kostel sv. Vavřince – postavený v letech 1694 až 1709 klatovským stavitelem italského původu Marcem Antoniem Gilmettim
• galerie U Bílého Jednorožce
• vlastivědné muzeum dr. Hostaše – dokumentuje vývoj města už od pravěku
• židovský hřbitov a synagoga
• kamenné hradby – nejzachovalejší jsou dvě kruhové bašty na východní straně města

Osobnosti

Secesní „okresní dům“ z roku 1905

• Jan Čapek (táborita) (2. pol. 14. stol. – 1. pol. 15. stol.) - český spisovatel a kněz, působil jako farář v Klatovech
• Pavel Kristián z Koldína (1530 - 1589) – místní rodák, působil na pražské univerzitě
• Bohuslav Balbín (1621 - 1688) – působil ve zdejší jezuitské koleji, sepsal zde dílo Obrana jazyka českého – Český literát, historik, kněz, zeměpisec a pedagog
• Sebastian Labe (1634 - 1710) – jezuita, latinský básník, pobýval a zemřel v jezuitské koleji v Klatovech^[7]
• Václav Matěj Kramerius (1753–1808) – český spisovatel a nakladatel (studoval na zdejším gymnáziu)
• Josef Dobrovský (1753–1829) – studoval na zdejším gymnáziu; český kněz, filolog a historik
• Josef Franta Šumavský (1796–1857) – studoval na zdejším gymnáziu; obrozenecký spisovatel, pedagog a autor slovníků
• Karel Boleslav Štorch (1812–1868) – místní rodák; obrozenecký spisovatel a novinář
• Jan Krejčí (1825–1887) – místní rodák; český geolog a pedagog
• Josef Hlávka (1831–1908) - architekt, stavitel a největší český mecenáš
• Vojtěch Mayerhofer (1845–1899) - místní rodák; novinář a redaktor encyklopedií
• Jaroslav Vrchlický (1853–1912) – studoval na zdejším gymnáziu; český spisovatel, básník, dramatik a překladatel
• Josef Thomayer (1853–1927) – studoval na zdejším gymnáziu; český lékař, profesor vnitřního lékařství
• Josef Klička (1855–1937) - místní rodák; český houslista, varhaník, hudební skladatel, dirigent a pedagog
• Lubor Niederle (1865–1944) - místní rodák; český slavista, antropolog, etnolog, archeolog a muzejník
• Jaroslav Kvapil (1868–1950) – studoval na zdejším gymnáziu; český básník a divadelník
• Jaromír John (1882–1952) - místní rodák; český spisovatel, novinář, středoškolský a vysokoškolský učitel, výtvarný estetik, výchovný pracovník a výtvarný kritik
• František Belfín (1923–1997) – místní rodák; český hudební skladatel a dirigent
• Jiří Bílek (1919) – místní rodák; propagátor vážné hudby, dirigent, dlouholetý vedoucí pěveckého sboru Šumavan, krátce místostarosta, čestný občan města Klatovy

Partnerská města

• Heemskerk, Nizozemsko, cca 34 000 obyvatel, partnerská smlouva uzavřena roku 1997, město leží u komplexu železáren CORUS
• Poligny, Francie, cca 5000 obyvatel, město známé tradiční výrobou sýra „Gruyére de Comté“ a produkcí vína
• Cham, Německo, 17 000 obyvatel, okresní město v Bavorsku na řece Řezné uprostřed přírodního parku Horní Bavorský les

Kašna na náměstí Míru

Průmysl

Dnes je nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím v Klatovech potravinářství – působí zde masokombinát, mlékárna, pekárny a cukrárny, drůbežářské závody, rybářství nebo pivovar. Rozsáhlý strojírenský podnik Škoda Klatovy zanikl v roce 2002, jeho areál byl asanován a připraven k výstavbě obchodního centra. Zastoupen je průmysl dřevozpracující (pila a výrobna nábytku TVAR) a optika (fa Rodenstock – výroba brýlových obrub a brýlových čoček. V Klatovech se však vyrábí jen brýlové čočky – minerální a plastové). Je zde také několik stavebních firem. Jednou z těch největších je Klatovská stavební společnost.

Doprava

Silniční

Klatovy jsou velmi významnou silniční křižovatkou, tranzitní doprava však prochází středem města. Nejvýznamnější je mezinárodní silnice E53 vedoucí v trase silnice I/27 z Mostu přes Plzeň na hraniční přechod Železná Ruda. Silnice I/22 má s I/27 společný úsek v Tyršově ulici. Je na silnici I/27 přibližně kolmá a vede v trase Domažlice – Klatovy – Strakonice – Vodňany.

Budova nádraží a rozsáhlý přednádražní prostor z roku 1959.

Na tyto komunikace navazují také silnice II. třídy. Silnice II/185 spojuje Staňkov s Klatovy, navazuje na ni silnice II/186 směrem do Plánice. Silnice II/191 má význam pro spojení Klatov s městy Janovice nad Úhlavou, Nýrsko a hraničním přechodem Svatá Kateřina/Neukirchen bei Heiligen Blut. Na druhé straně tato silnice z Klatov vychází severovýchodním směrem na Nepomuk na jižním Plzeňsku a Rožmitál pod Třemšínem na Příbramsku.

Železniční doprava

Ve městě se setkávají 2 železniční tratě, obě tratě jsou jednokolejné. Trať 183 (Plzeň – Klatovy – Železná Ruda) má velký význam pro dopravu na Šumavu a jsou po ní vedeny také rychlíky a spěšné vlaky. V roce 1996 na ní byla v úseku Plzeň – Klatovy provedena modernizace a elektrifikace. Trať 185 je regionálního významu. Vede v trase Domažlice – Kdyně – Janovice nad Úhlavou – Klatovy – Sušice – Horažďovice. Současné nádraží zahájilo provoz v roce 1959. Má jedno oddělené nástupiště, přístupné z odbavovací haly podchodem.

Autobusová doprava

Autobusová doprava využívá rozsáhlé autobusové nádraží ze 70. let 20. stol. nedaleko nádraží železničního. Rozjíždějí se odtud autobusy jak regionální, tak dálkové. Z významných dálkových tras jmenujme linky Klatovy – Plzeň – Praha a Klatovy – České Budějovice. Příměstskou autobusovou dopravu zajišťuje výhradně společnost ČSAD autobusy Plzeň.

Paneláky z počátku 70.let v Hlávkově ulici u autobusového nádraží

V provozu je městská hromadná doprava. Zajišťuji ji také ČSAD autobusy Plzeň na 3 linkách:

• 1 – Nádraží ČD – Pod nemocnicí – náměstí Míru – Luby
• 2 – Nádraží ČD – Podhůrecká ulice – náměstí Míru – sídliště Plánická
• 4 – Nádraží ČD – Pod nemocnicí – náměstí Míru (jen ce směru z LUB) – sídliště Plánická ul. – Luby

Sport

V Klatovech startuje cyklistický závod Král Šumavy, v květnu pro horská kola (MTB), v září pro silniční kola (ROAD). Počátkem července se zde každoročně koná šachový turnaj O pohár města Klatov. Dále se zde na jaře jezdí Rally Šumava. Ve městě je zimní stadion, bazén, koupaliště a mnohá hřiště pro různé sporty. Již od roku 1974 pořádá zdejší Gymnázium J. Vrchlického dálkový pochod – Gymnaziální padesátka. V posledních letech je tato sportovní událost tradičně pořádána v druhé polovině dubna na 4 trasách pro pěší a cyklisty. Trasy jsou koncipovány tak, že tvoří postupně se prodlužující smyčky orientované podél jedné směrové osy se společným začátkem a cílem u budovy gymnázia. Nejprve bylo pět ročníků do pěti různých směrů a po pěti letech se cyklus opakoval. V  roce 2005 byla pro třicátý ročník přichystána nová série do doposud málo využitého prostoru kolem Strážova a Janovic. Proto ten, kdo absolvuje bez přerušení šest za sebou jdoucích ročníků, bude okolí Klatov znát opravdu dobře.

Statistické údaje

Z hlediska národnostního složení tvořily v roce 2001 96,3 % obyvatel osoby národnosti české. Nad 100 příslušníků měla potom již jenom národnost slovenská – 311 obyvatel, tj. cca 1,4 %. Z celkového počtu obyvatel bylo 30,8 % věřících, z toho 88,8 % katolíků, 2,4 % členů čsl. církve husitské a 1,0 % evangelíků. Ostatní církve měly zastoupení pod 1 % věřících občanů. V roce 2001 tvořily děti do 15 let 14,99 % obyvatel města (tehdy to byly ročníky 1986–2001). Podle nejnovějších dat dnes tato skupina tvoří již jenom 13,73 % obyvatel (ročníky 1992–2007). Nezaměstnanost se v období let 2001–2007 v podstatě nezměnila. V roce 2001 dosahovala 5,1 % , koncem června 2007 5,0 %.

Členění města

Katastrální území Klatov

V současnosti se Klatovy skládají z 30 místních částí na 19 katastrálních územích:

• Dehtín – část Dehtín
• Drslavice u Tupadel – část Drslavice
• Habartice u Obytců – část Habartice
• Kal u Klatov – část Kal
• Klatovy – části Beňovy, Čínov, Chaloupky, Klatovy I-V, Lažánky, Pihovice
• Kosmáčov – část Kosmáčov
• Křištín – část Křištín
• Kvaslice – části Kvaslice, Vítkovice
• Kydliny – část Kydliny
• Luby – část Luby
• Otín u Točníku – část Otín
• Sobětice u Klatov – část Sobětice
• Střeziměř – části Dobrá Voda, Střeziměř
• Štěpánovice u Klatov – část Štěpánovice
• Tajanov u Tupadel – část Tajanov
• Točník u Klatov – část Točník
• Tupadly u Klatov – část Tupadly
• Věckovice u Janovic nad Úhlavou – část Věckovice
• Vícenice u Klatov – část Vícenice

Také v některých místních částech Klatov najdeme mnohé zajímavé stavby. V Lubech, Tupadlech, Drslavicích a Štěpánovicích stávaly gotické tvrze. Zachovány jsou dosud v Lubech a Štěpánovicích, v Tupadlech a Drslavicích zbyly už jenom zbytky zdiva a obranných valů. V Otíně najdeme empírový zámeček, ve kterém pobýval František Palacký a pracoval zde na svém díle Dějiny národa českého.

Nejlidnatějšími místními částmi jsou (kromě klatovských čtvrtí) Luby, Sobětice, Tajanov a Točník. Železniční zastávky mají místní části Točník a Dehtín (na trati 183) a Luby u Klatov (na trati 185). Nejvyšší bod celého klatovského katastru se nachází nad místní částí Dobrá Voda jižně od města. Je jím vrchol Boudovka s nadm. výškou 729 m. Nachází se přibližně na rozmezí Šumavského podhůří a vlastní Šumavy. Místními částmi Beňovy, Kal a Tajanov protéká řeka Úhlava. Na jejím břehu je v Beňovech camp Sluneční mlýn. Místní část Luby se stala mediálně známá tím, že se v ní nachází bývalý sklad pesticidů zamořený DDT, které proniká i do povrchové vody na východní straně skladu. Obyvatelům této poměrně velké lokality se nedoporučuje, aby pili vodu z místních studní, a to na základě studie rizik, kterou zaplatil Plzeňský kraj. Náklady na odstranění zamoření se odhadují na 30 milionů korun.^[8]

Správní území

Související informace můžete najít také v článcích: Okres Klatovy a Obvod obce s rozšířenou působností Klatovy

Klatovy jsou okresním městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Klatovy se skládá ze 94 obcí, ORP z 44 obcí.

Velká Galerie

• Mnoho fotografií města Klatovy

YouTube

Reference

1. ↑ Jindřich Vančura: Dějiny někdejšího královského města Klatov, Klatovy 1927, část I, díl 1., s. 60. Viz též Národní archiv Praha, fond Archiv generalátu a konventu křižovníků s červenou hvězdou v Praze, inv. č. 95.
2. ↑ Jindřich Vančura: Dějiny někdejšího královského města Klatov, Klatovy 1927, část I, díl 1., s. 53.
3. ↑ Jindřich Vančura: Dějiny někdejšího královského města Klatov, Klatovy 1927, část I, díl 1., s. 58.
4. ↑ M. Ježek: Kastel východočeského typu? A další otázky ze středověké Chrudimi, in: Archeologické rozhledy 51, 1999, s. 833–871, zde viz zejm. s. 837
5. ↑ Jindřich Vančura: Dějiny někdejšího královského města Klatov, Klatovy 1927, část II, díl 2., s. 328–329. Zde i další odkazy na literaturu k návštěvě.
6. ↑ Částečný seznam pohřbených je v rukopisu knihovny Národního muzea Historia Collegii Clattoviensis Societatis Iesu, sig. VII-C-29.
7. ↑ V. Aschenbrenner, P. Sebastian Labe, S.I. (1634–1710) v klatovské jezuitské koleji (1706–1710). Příspěvek k závěrečné fázi života českého barokního jezuitského skladatele (?), in: KUHN, Tomáš (ed.): Hudební kultura XVI, sborník Katedry hudební kultury FPE ZČU v Plzni, str. 114–136.
8. ↑ http://www.ekolist.cz/clanek.shtml?x=2133371

Externí odkazy

• Oficiální stránky města
• stránky městského úřadu
• Klatovský firemní a informační portál