Poleň

Z Multimediaexpo.cz


Obec Poleň, původně Polyně, se nachází v okrese Klatovy, kraj Plzeňský. Ke dni 31. 12. 2008 zde žilo 295 obyvatel (ve všech částech celkem).

Obsah

Geografie

Ves leží ve výšce 458 metrů nad mořem. Rozkládá se z části v údolí potoka Poleňky, větší část, včetně kostela a návsi, však pokrývá nevelkou hůrku. Z východní a jižní strany je chráněna pohořím Bítovy, s vrchy Velký Bítov (713 m), Malý Bítov (668 m) a Doubrava (727 m).

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1245. V listině, kterou královna Kunhuta prodává újezd Přeštický klášteru Kladrubskému, jmenuje se mezi svědky, kteří tento újezd obcházeli a hranice jeho vymezovali, Blažej z Poleně, syn Budivoje ze Švihova. Později, když byl vystavěn nedaleko Poleně hrad Pušperk, zvaný původně Fuchsberg, sdílela Poleň po staletí osudy tohoto hradu.

Demografie


Vývoj počtu obyvatel v částech obce Poleň
Rok Poleň Poleňka Mlýnec Zdeslav
1948 400 51 123 102
1970 254 57 74 92
1980 168 42 59 81

Pamětihodnosti

  • Kostel svaté Markéty, zřícenina
  • Kostel Všech svatých, v něm oltářní obraz Madony s dítětem
  • Kaple svatého Salvátora
  • Vodní mlýn Pasička
  • Fara
  • Poleňská (Dobrovského) lípa

Kostel svaté Markéty

Kostel měl již ve 14. století svoji správu. i v 15. st., kdy byl pod patronátem držitele Poleně. V následujícím století již nebyl osazován a sloužil jako hřbitovní kaple. Císařem Josefem r. 1786 byl zrušen a od té doby vlastní zkáze ponechán. Byly v něm 3 oltáře. Nad střechou byla jednoduchá zvonička se zvoncem, který se podle báje sám v době nebezpečí rozezvučel.
Oba kostely obepínal hřbitov , že vchod do nich vedl po něm. K hřbitovu se vztahuje pověst, že zde pohanští předkové obětovali na dubovém pařezu, který byl po vystavění kostela sv. Markéty zazděn do oltáře.
V kostele sv. Markéty se nacházel zvon, který zvonil sám od sebe vždy, když obci hrozilo neštěstí, ať už to byla válka, mor, sucho či bouře. Naposled takto zvonil při vpádu z Horní Falce, kdy vyhořely Klatovy. Protože přitom vždy zvonil přesmutným hlasem, byl později sňat, aby se lid jeho hlásku neděsil.

Kostel Všech svatých

Kostel Polen.jpg

Původně zasvěcený Matce Boží, připomíná se jako farní r. 1355, jsa tou dobou pod patronátem držitelů Pušperka. Stavba svědčí na 14. století, doznala však opravami mnohých změn zejména v 15. století a r. 1739. Nejcennější je v něm obraz Madona s dítětem. Je to olejová malba na dřevěné desce, mistrnné dílo Lombardské školy z počátku 16. století. Obraz byl přinesen v 17. století vojínem z Itálie do blízkého Kobzova mlýna, odkud byl kostelu věnován.
Obraz byl v r. 1936 poslán do Prahy k pořízení barevné reprodukce a tu odborníci vyslovili domněnku, že jde o dílo Lukase Cranacha st. Srovnání poleňské Madony s mistrovými díly doby okolo roku 1520 přesvědčí, že tu jde i o dílo nejvyšší jakosti umělecké. K původu poleňské Madony vypráví poleňský písmák Adolf Kotáb, dlouholetý kronikář, následující pověst, která má podklad jednak v záznamech kronik, ale také ji slyšel vykládat od starých pamětníků.
Podle těchto pověstí byl obraz za válek při tažení vojska zachráněn z hořícího kostela v Itálii. Nezdá se pravděpodobné, že by obraz rozměrů 87 x 57 cm na dřevěné desce nosil nějaký voják v tornistře. Snad byl v držení pluku jako plukovní amulet.
Po skončení válek se vojska rozpadávala, vojáci se vraceli do svých domovů. Při takovém cestování byl ponechán velmi nemocný voják v Kobzově mlýně (dodnes zachovaná usedlost čp. 1 v obci Mlýnec), kde se vojína ujala a ošetřovala ho mlynářka Kobzová. Vojín s sebou přinesl do mlýna zmíněný obraz.
Z pověsti není patrno, jakou nemocí voják trpěl, jaké byl národnosti, zda to byl důstojník nebo prostý voják. Prý se záhy zotavil a jako odměnu Kobzové obraz ponechal.
Kobzová, žena pobožná, měla obraz doma zavěšený, ale ve snech mívala vidění, že se obraz na zdi houpá a že Madona prosí, aby kostelu byl darován. Těchto vidění Kobzová uposlechla a na faru poleňskou obraz donesla.
Obraz pak byl v kostele po dobu delší padesáti let jen o oltář opřen a nijak nezabudován, protože tehdejší faráři, patrně vzhledem k původu obrazu, nechtěli na tento obraz jako na svůj nebo majetek církevní hleděti. Teprve v době pozdější byl na oltáři důstojně umístěn.
Na bočním "Mariánském" oltáři byl umístěn až do září 1967, kdy byl v noci ze zamčeného kostela odcizen. Velkou náhodou byl nalezen v červnu o rok později, kdy jej tým zlodějů měl připravený k vyvezení do Latinské Ameriky. V poleňském kostele je od té doby umístěna kopie, originál je uložen v pražské Národní galerii.
Před kostelem stojí poleňská lípa.

Vodní mlýn Pasička

Stával dříve (v pol. 17. stol., snad i dávno před tím) po pravé straně mlýnského potoka. Obydlí v něm nebylo, mlynář bydlel v kamenné chalupě na stráni nad mlýnem. Někdy kol. r. 1660 mlýn zpustl, vojáci ho zapálili.
R. 1699 počala poleňská vrchnost budovat nový mlýn, tentokrát už i s obydlím, na levém břehu. Během třech století se na něm vystřídalo deset majitelů. V polovině 20. století na něm žili Štolbovi. Po jejich smrti sloužil jejich dcerám a vnučce s rodinou k rekreaci.
Odpoledne 21.3.1984 při vypalování suché trávy mlýn, kam údajně chodil i "modrý abbé" Josef Dobrovský, shořel. Po jednom z nejstarších stavení v obci, které bylo i v evidenci památek, zůstaly jen zčernalé zdi a komín.
Julius Skarlandt: Starosvětská silhouetta
Poleňská "Pasíčka" starý je mlýn,
 na stráni nad ním je kostelík s věží.
Ukryt je v olšoví, vrbisek klín,
potok kde bujarý v lučiny běží ...

Dávno už tomu je, kdy tam zněl smích
mlynáře-písmáka z chodského kraje.
I pány z Chudenic zřel ve zdech svých,
naslouchat, složení pěkné jak hraje ...

Sám abbé Dobrovský často v něm dlel,
host vždycky vítaný paňmámy Marty.
Nejednou na rozpek zrno si smlel
a pak šel na faru zahrát si karty.

Zahradní besídky nápis tam zval:
"K hovoru vítám vás, přátelé moji!"
Hosty své vikář rád počastoval,
piva též soudek měl ukrytý v chvojí.

Český vždy ve sboru zazníval zpěv,
bylť kaplan Livora vlastenec bodrý.
Těžce nes´, na smrt že český jde lev,
jak řek´ sám učený pan "abbé modrý".

Věřil však, přece že bude snad líp!
Tu kantor Pejrek mu do noty vpadal.
Slova měl ostrá, jak kalený šíp,
v zdravý kmen národa naděje skládal.

Poleňská "Pasíčka" starý je mlýn,
kolo kde trouchniví a náhon mlčí.
 Zdi se tam drolí a s kopřivou blín
 kol nich se rozlézá a máky vlčí ...
Naproti černá se Doubravy svah,
 za ním dál obrysy klatovksých věží.
 Láká a vábí tu Šumavy prah,
 silnice bělavá v dálku jak běží ...

Škola v Poleni

Původní škola, jak to všude bývalo zvykem, stávala v nejbližším okolí fary a kostela.
Pokud je nám známo, tzv. "stará" škola byla v místech, kde je nyní domek č. 43. Vystavěna byla z farního dříví na části farní zahrady a byla, jak patrno ještě dnes z rozlohy staveniště, tak malá, že nemohla svým účelům vyhovovat. Proto byla r. 1790 prodána za 100 zlatých rýnských.
Mezitím stavěna hned nad starou školou rovněž na farním zahradním pozemku a také z farního dříví nová školní budova, dvakrát tak velká jako škola stará. Skládala se z učebny se 4 okny, malého bytu učitelova, chlévku kravského a stodůlky. Dvorek neměla vůbec. Není divu, že již koncem roku 1790 byla uznána nepostačitelnou. Dítky vyučovány byly střídavě, malé odpoledne, větší dopoledne.
V sumáři dětí triviální školy v Poleni r. 1820 se uvádí 348 žáků. Bylo uznáno za nutné opatřit druhou učebnu. Ta byla vyhlédnuta v domku č. 51, který není mnoho vzdálen od staré školy.
16. dubna 1855 bylo započato se stavbou nové školy, a to ne na starém hřbitově či na zříceninách kostela sv. Markéty, jak bylo původně projektováno, nýbrž na stráni pod farou. Stavba byla dokončena v říjnu téhož roku a 5. listopadu byla do ní převedena mládež ze starých školních místností.
Škola sloužila svému účelu až do r. 1965. Pro malý počet dětí byla definitivně zrušena a všechny děti navštěvovaly školu v Chudenicích.

Poleňský hřbitov

Na poleňském hřbitově se nachází náhrobek národního buditele a obrozence, filologa, lexikografa, spisovatele, pedagoga, básníka a překladatele Josefa Franty Šumavského (nar. 27.11.1796 v Poleňce, zemř. 22.12.1857 v Praze).

Odkazy

Literatura

  • HOSTAŠ, Karel, KOTÁB, Adolf (edd.), Pamětní kniha městečka Poleně, rukopis, nepublikováno
  • ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.
  • JIRÁK, Jan, OÚ POLEŃ. Poleň: 750 let obce. Klatovy: Arkáda, 2004.
  • SEDLÁČEK, August, Dr. Hrady, zámky a tvrze Království českého. 1. elektr. vyd.Praha: Jiří Čížek - ViGo Agency, 1998

Externí odkazy


Mlýnec | Poleň | Poleňka | Pušperk | Zdeslav


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Poleň
  Města a obce okresu Klatovy  

Běhařov • Běšiny • Bezděkov • Biřkov • Bolešiny • Břežany • Budětice • Bukovník • Čachrov • Černíkov • Červené Poříčí • Číhaň • Čímice • Dešenice • Dlažov • Dlouhá Ves • Dobršín • Dolany • Domoraz • Dražovice • Frymburk • Hamry • Hartmanice • Hejná • Hlavňovice • Hnačov • Horažďovice • Horská Kvilda • Hrádek • Hradešice • Chanovice • Chlistov • Chudenice • Chudenín • Janovice nad Úhlavou • Javor • Ježovy • Kašperské Hory • Kejnice • Klatovy • Klenová • Kolinec • Kovčín • Křenice • Kvášňovice • Lomec • Malý Bor • Maňovice • Měčín • Mezihoří • Mlýnské Struhadlo • Modrava • Mochtín • Mokrosuky • Myslív • Myslovice • Nalžovské Hory • Nehodiv • Nezamyslice • Nezdice na Šumavě • Nýrsko • Obytce • Olšany • Ostřetice • Pačejov • Petrovice u Sušice • Plánice • Podmokly • Poleň • Prášily • Předslav • Rabí • Rejštejn • Slatina • Soběšice • Srní • Strašín • Strážov • Sušice • Svéradice • Švihov • Tužice • Týnec • Újezd u Plánice • Velhartice • Velké Hydčice • Velký Bor • Vrhaveč • Vřeskovice • Zavlekov • Zborovy • Železná Ruda • Žihobce • Žichovice

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Pole%C5%88“