Pakt Ribbentrop-Molotov

Z Multimediaexpo.cz

Crystal Clear help index.png   Informace uvedené v tomto článku je potřeba ověřit.
  Prosíme, pomozte vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů.
Crystal Clear help index.png
Molotov podepisuje německo-sovětskou smlouvu o neútočení. Za ním je vidět Ribbentrop (v černém) a Stalin (ve světlém, druhý zprava).

Pakt Ribbentrop-Molotov“ je historická smlouva o neútočení mezi nacistickým Německem a komunistickým Svazem sovětských socialistických republik, podepsaná v Moskvě 23. srpna 1939. Pojmenování paktu vzniklo z příjmení dvou vyjednavačů: Hitlerova ministra zahraničních věcí Joachima von Ribbentrop a Vjačeslava Molotova, který byl ministrem zahraničí v stalinském Sovětském svazu. Ve smlouvě se obě strany zavázaly, že nepoužijí vojenskou sílu proti druhé straně a nespojí se s jejími nepřáteli. Smlouva znamenala zásadní obrat ve vztazích obou zemí a byla v podstatě dodržována až do 22. června 1941, kdy nacistické Německo napadlo Sovětský svaz (Operace Barbarossa). Ve světě je o výročí podpisu paktu antikomunisty držen Den obětí nacismu a komunismu (v anglickojazyčných zemích Black Ribbon Day), v pobaltských zemích je slaven jako oficiální státní svátek. Rezoluce Parlamentního shromáždění OBSE požaduje, aby se stal oficiálním evropským svátkem.[1]

Obsah

Cesta ke smlouvě

Po anšlusu Rakouska a Mnichovské dohodě se evropská politika dostala do krize. Po obsazení Čech a Moravy 15. března 1939 se ukázalo, že politika appeasementu totálně zkrachovala. Týž den, kdy německá vojska okupovala české země, vyzval sovětský ministr zahraničních věcí Maxim Litvinov významné evropské státy k zahájení konference, která by se zabývala německou agresivní politikou v Evropě. 16. března vyzval Velkou Británii a Francii k jednání o smlouvě o vzájemné pomoci, ke které by se mohlo připojit i Polsko. Britský premiér Neville Chamberlain však jednání odmítl s tím, že je předčasné a začal prosazovat myšlenku společného prohlášení Velké Británie, Francie, SSSR a Polska vůči ohrožení. Polsko, které již v lednu 1939 jednalo tajně s Hitlerem o možné spolupráci při útoku na Sovětský svaz, však toto prohlášení odmítlo podepsat. Jednání mezi SSSR a Velkou Británií, která probíhala od poloviny března do konce dubna 1939, však dopadla neúspěšně. Velká Británie požadovala, aby se SSSR zavázal pomoci, bude-li o to požádán a chtěla se spojit se SSSR jen tehdy, bude-li napadeno Polsko. Takové řešení Stalin, který chtěl reciprocitu a systém kolektivní bezpečnosti, odmítl. 3. května byl sovětský ministr zahraničí Litvinov vystřídán Vjačeslavem Molotovem, který navrhl Britům a Francouzům jednání o vojenských otázkách. Delegace sice do Leningradu přijely, ale jednání se protahovala. Stalin měl zájem na tom, aby dohoda s Velkou Británií byla uzavřena co nejdříve. Proto navrhl jednání na vysoké úrovni, které se však neuskutečnilo, protože Chamberlain odmítl dovolit ministru zahraničí A. Edenovi, aby letěl na jednání do Moskvy.

Citát

„16. dubna Sověti předložili oficiální návrh na vytvoření jednotné fronty pro společnou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR… Nemůže být žádných pochyb…, že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku.“ (Churchill, Winston. Druhá světová válka. Praha: Lidové noviny, 1992. Str. 326)[2]

Sovětsko-německé sbližování

Již před navázáním vztahů mezi Německem a SSSR měli Sověti poměrně dobré informace od svých tajných agentů. Věděli o jednání polského ministra zahraničí Becka s Hitlerem o plánech na společný útok na SSSR, věděli i o plánech Německa na přepadení Polska. Již 20. května, krátce po jmenování Molotova sovětským ministrem zahraničí, navrhl německý velvyslanec v Moskvě zahájit hospodářské rozhovory. Stalin souhlasil s tím, že by o tato obchodní jednání měl zájem, ovšem jen tehdy, když bude stanoven nezbytný „politický základ.“ Hospodářské rozhovory, které byly poté zahájeny, začaly po 21. červenci 1939 nabírat nový směr. Adolf Hitler, který chtěl na Polsko zaútočit již 25. srpna, si přál velice rychlé uzavření politické smlouvy se SSSR. Stalin s uzavřením dohody sice nepospíchal, dokonce zkritizoval německou politiku vůči SSSR, ovšem Němci toto přešli s klidem a provedli několik rychlých kroků. Již 19. srpna předložili Molotovovi nástin textu paktu. Bylo plánované, že v případě shody přijede německý ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop 27. srpna do Moskvy. Hitler však napsal Stalinovi osobní dopis, v němž žádal o přijetí již 22. srpna, načež mu Stalin odpověděl, že schůzka se může uskutečnit 23. srpna 1939. Ještě totiž byla možnost, že jednání s Angličany a Francouzi mohou dopadnout úspěšně. 21. srpna však tyto rozhovory skončily bezvýsledně a tak se Stalinovi, kterému ani nic jiného nezbývalo, otevřely dveře k uzavření paktu.

Mapa rozdělení Polska dle Paktu
Soubor:Mapa 2 paktu Ribbentrop-Mołotow.gif
Mapa rozdělení Polska po korekci z 28. září 1939

Uzavření smlouvy

Dne 23. srpna 1939 přiletěl do Moskvy německý ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop. Záležitost smlouvy o neútočení byla v podstatě formalitou, Stalina spíše zajímala otázka vymezení sfér vlivu v Evropě. SSSR si ji chtěl zajistit tam, kde o ni Rusko přišlo ve 20. letech v důsledku Brestlitevského míru a sovětsko-polské války. Bylo dojednáno, že v Pobaltí bude hranice vlivu Německa a SSSR totožná se severní hranicí Litvy, tzn. že k Sovětskému svazu připadne Lotyšsko, Estonsko a Finsko. Dále, že hranice v Polsku bude tvořena liniemi řek Narew, Visla a San, přičemž o existenci samostatného polského státu se mělo ještě jednat. Německá strana se vzdala vlivu v jihovýchodní Evropě, zatímco sovětská strana deklarovala svůj zájem v Besarábii. Z jednání byl pořízen přísně tajný protokol podepsaný oběma vyjednavači.

Následky smlouvy

Adolf Hitler si smlouvou zajistil volné ruce při útoku na Polsko, který nezahájil plánovaného 25. srpna, ale až 1. září 1939. Německý postup byl rychlý a už 8. září nabádal Ribbentrop Sověty k obsazení té části Polska, která byla dohodnuta v tajném protokolu. 17. září překročila Rudá armáda polské hranice a během necelého týdne okupovala východní Polsko, přičemž nepostoupila na sjednanou linii, ale na území, které bylo do roku 1920 západní Ukrajinou a západním Běloruskem a kde z hlediska národnosti byli Ukrajinci a Bělorusové v převaze nad Poláky. Stalin si pozval Ribbentropa k dalšímu jednání, které se uskutečnilo 27. září 1939. Na schůzce mu sdělil, že nemá zájem o tu dohodnutou část Polska, která je obývaná převážně etnickými Poláky a že je ji připraven postoupit Německu jako quid pro quo za Litvu. Ribbentrop telefonoval okamžitě Hitlerovi, který měl sice výhrady, avšak nakonec s navrhovanou výměnou souhlasil. Po kapitulaci polské armády byl nařízením Hitlera zřízen na centrální části Polska tzv. Generální gouvernement, zbylé části (Pomoří, Velkopolsko, Slezsko, Kujavsko, západní Mazovsko a části vojvodství Lodžského, Krakovského a Kieleckého) byly přičleněny přímo k Třetí říši. Východní části Polska byly zpět přičleněny k Ukrajině a Bělorusku, Vilnius a jeho okolí získala zpět Litva. Sovětský svaz postupně anektoval státy v Pobaltí a Besarábii, zahájil i Zimní válku proti Finsku. Německo mělo otevřeno dveře k invazi do západní a severní Evropy, Sovětský svaz obnovil velikost z doby carského Ruska a získal čas na rozhodující střetnutí s Třetí říší.

Literatura

  • Natalia Naročnickaja, Rusko a jeho místo ve světě, Těšínská tiskárna a.s., 2006
  • Alan Bullock, Hitler a Stalin - paralelní životopisy, Levné knihy KMa, 2005

Reference

  1. http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-protest-04s-/p_spolecnost.asp?c=A090712_164333_p_spolecnost_wag
  2. http://www.blisty.cz/2010/8/27/art54198.html

Externí odkazy


Šablona:Německo-sovětské vztahy