V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Estonsko

Z Multimediaexpo.cz

Estonsko
Eesti Vabariik
Estonská republika
Flag of Estonia.png  Coat of arms of Estonia.png
Estonská vlajka   Státní znak Estonska
The media player is loading... Prehravac se nahrava...

Estonská hymna – Mu isamaa, mu õnn ja rõõm
Geografie
EU location EST.png
Hlavní město: Tallinn
Rozloha: 45 226 km2 (129. na světě)
z toho 4,56 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Suur Munamägi (318 m n.m.)
Časové pásmo: +2
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 1 332 893 (154. na světě)
Hustota zalidnění: 29 (144. na světě)
HDI: 0,871 (vysoký)
Jazyk: estonština
Náboženství:
Státní útvar
Státní zřízení: republika
Měna: Estonská koruna (EEK)
HDP/obyvatel: USD ()
Mezinárodní identifikace
MPZ: EST
Telefonní předvolba: + 372
Národní TLD: .ee

Estonsko (estonsky: Eesti), plným oficiálním názvem Estonská republika (Eesti Vabariik) je území a stát v severní Evropě, nejsevernější z pobaltských zemí. Je to přímořský stát, jehož hranici tvoří z větší části Baltské moře; 80 km široký Finský záliv na severu je odděluje od Finska, přibližně 300 km moře je na západě dělí od Švédska. Suchozemskou hranici má Estonsko na východě s Ruskem, ovšem převážná část této hranice prochází rozlehlým Čudským jezerem. Nejdelší suchozemská hranice je na jihu s Lotyšskem. Hlavním městem je Tallinn, ležící na severním pobřeží.

Většinu obyvatelstva Estonska tvoří Estonci, hovořící estonštinou, uralským jazykem blízkým finštině, od sovětské okupace však v zemi žije též početná ruská menšina. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou průmysl potravinářský a dřevozpracující, založené na rozvinutém zemědělství, lesnictví a rybolovu. Hlavními obchodními partnery jsou Rusko a Lotyšsko, přičemž podíl dalších zemí Evropské unie na zahraničním obchodu stále roste.

Estonsko je od roku 2004 členem Evropské unie a NATO.

Obsah

Přírodní poměry

Estonsko leží na východním pobřeží Baltského moře (estonsky Läänemeri) v severozápadní části Východoevropské roviny mezi 57,3° a 59,5° severní šířky a 21,5° a 28,1° východní délky. Průměrná nadmořská výška činí pouhých 50 m n. m.; nejvyšším bodem země je Suur Munamägi na jihozápadě (318 m). Přes tuto nízkou nadmořskou výšku je reliéf členěný hranami jednotlivými geologických vrstev a povětšinou zvlněný působením pevninského ledovce.

Mapa Estonska

Země má jen málo nerostného bohatství, pro hospodářství významnější jsou pouze ložiska ropných břidlic a vápence. 47 % rozlohy země pokrývají lesy. V Estonsku se nachází více než 1 400 jezer a značné množství močálů, rašelinišť a bažin. Většina jezer je poměrně malých, avšak největší Čudské jezero (Peipsi järv) ležící na východě země zabírá úctyhodných 3 555 km². 3794 km dlouhé pobřeží je členité množstvím zálivů, zátok a průlivů. Z více než 1 500 ostrovů a ostrůvků jsou největší Saaremaa a Hiiumaa.

Podnebí je mírné, i když poněkud chladnější než v Česku, se čtyřmi přibližně stejně dlouhými ročními obdobími. Průměrná teplota se pohybuje od 16,3 °C na ostrovech do 17,1 °C ve vnitrozemí v červenci, který je nejteplejším měsícem, a od -3,5 °C na ostrovech do -7,6 °C ve vnitrozemí v únoru, který je nejchladnější. Průměrný srážkový úhrn je 568 milimetrů ročně, přičemž nejvíce srážek spadne v pozdním létě.

Dějiny

První příležitost k osídlení Estonska se naskytla, když přibližně před 11 000 – 13 000 lety z území ustoupil pevninský ledovec. Stopy nejstaršího známého osídlení v Estonsku byly nalezeny u řeky Pärnu, v katastru vesnice Pulli v obci Sauga. Toto sídliště je datováno do 9. tisíciletí př. n. l.

Nepočítáme-li několik jednotlivých zmínek, vstoupilo Estonsko do historických pramenů na přelomu 12. a 13. století v souvislosti s dobýváním převážně pohanského Pobaltí křesťanskými mocnostmi. Území Estonska bylo dobyvateli začleněno do nově vyhlášené Země Mariiny, která obsáhla celé Estonsko roku 1227, když Řád mečových bratří ovládl ostrov Saaremaa. V rámci Terry Mariany byly části Estonska poddány Řádu mečových bratří (posléze Livonskému řádu), Dánsku a pobaltským biskupstvím.

Později bylo Estonsko postupně v područí Švédska, Polska a nakonec Ruska (od roku 1710 de facto a od roku 1721 i de jure, viz Nystadská smlouva). Nicméně šlechta a vyšší třída byla až do roku 1918 z převážné většiny německé národnosti.

Po pádu carského Ruska v důsledku Velké říjnové revoluce vyhlásilo Estonsko 24. února 1918 nezávislost, což se nesetkalo s pochopením na ruské straně. Následovala válka za nezávislost, která skončila vítězstvím estonských sil, což bylo potvrzeno smlouvou z Tartu podepsanou 2. února 1920. Estonsko si udrželo nezávislost 22 let. Po většinu této doby bylo parlamentní demokracií, v letech 1934-1938 vládl zemi autoritářský režim Konstantina Pätse. Národní parlament Riigikogu byl volen občany staršími 18 let.

Soubor:Estonia1925physical.jpg
Estonsko, 1920-1940

V průběhu druhé světové války (konkrétně: na podzim roku 1939) rozhodl Adolf Hitler o vystěhování pobaltských Němců z Estonska. Většina jich poslechla a do konce roku bylo do Německa přestěhováno cca 14 000 lidí. Zbytek vystěhoval po válce Stalin.

Na základě tzv. tajného dodatku paktu Ribbentrop-Molotov uzavřeného mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem byla země v červnu 1940 obsazena sovětskými vojsky. 21. července byla vyhlášena Estonská sovětská socialistická republika, která byla oficiálně počátkem srpna 1940 připojena k SSSR. Poté nastala doba těžkých represí, kdy bylo mnoho intelektuálních a politických vůdců popraveno, uvězněno nebo deportováno na Sibiř, včetně prezidenta Konstantina Pätse. V letech 1941-1944 byla země okupována německou Třetí říší a poté znovu dobyta Rudou armádou. Následovalo dlouhých 46 let sovětské okupace.

Estonsko obnovilo svou nezávislost v 20. srpna 1991, přičemž právně navázalo na předválečnou Estonskou republiku. 20. srpen byl z tohoto důvodu vyhlášen státním svátkem, nicméně nejdůležitější státní svátek nadále připadá na den nezávislosti, tj. 24. února. Poslední ruské jednotky opustily zemi 31. srpna 1994. Estonsko se stalo součástí NATO 29. března 2004 a EU 1. května téhož roku.

Po dlouhých letech sporů podepsalo Estonsko 18. května 2005 hraniční dohodu s Ruskem, která lehce mění hranici neformálně platnou od roku 1991. Estonský parlament Riigikogu dohodu ratifikoval 20. června 2005. Parlament nicméně k textu přidal preambuli, ve které se odkazuje na nepřerušenou právní kontinuitu Estonské republiky v průběhu sovětské okupace. Právě tento odkaz způsobil, že ruská strana následně stáhla svůj podpis z uzavřené dohody a vyjádřila přání otázku hranic znovu otevřít, přestože Estonsko opakovaně zdůraznilo, že vůči Rusku nemá žádné územní nároky.

Politické uspořádání

Hlavní článek: Politický systém Estonska

Budova Estonského parlamentu v Tallinnu

Estonsko je parlamentní demokracií, v jejímž čele stojí prezident volený jednokomorovým parlamentem. Funkční období prezidenta je 5 let a jedna osoba může být prezidentem nanejvýš ve dvou po sobě následujících funkčních obdobích. Vládu sestavuje premiér jmenovaný prezidentem. Počet ministrů není pevně dán, např. v roce 2005 měl kabinet 15 členů. Vláda je jmenována prezidentem poté, co byla schválena parlamentem.

Zákonodárná moc je v rukou jednokomorového parlamentu zvaného Riigikogu. Parlament má 101 poslanců a je volen ve všeobecných parlamentních volbách, které se konají každé 4 roky. Nejvyšší soudní instancí je Národní soud (Riigikohus) s 19 soudci. Předseda soudu je nominován prezidentem a schvalován parlamentem. Zbylé soudce pak nominuje předseda soudu, nicméně k jejich potvrzení ve funkci je opět potřeba schválení parlamentem.

Kromě běžného hlasování ve volební místnosti je v Estonsku možné hlasovat i prostřednictvím internetu. Elektronické hlasování bylo poprvé použito v komunálních volbách v roce 2005.

Administrativní a samosprávné členění

Hlavní článek: Administrativní dělení Estonska

Estonsko je rozděleno na 15 administrativních jednotek — krajů (estonsky maakond): Harju maakond, Hiiu maakond, Ida-Viru maakond, Järva maakond, Jõgeva maakond, Lääne maakond, Lääne-Viru maakond, Pärnu maakond, Põlva maakond, Rapla maakond, Saare maakond, Tartu maakond, Valga maakond, Viljandi maakond a Võru maakond.

Kraje se dělí na samosprávné celky, jimiž mohou být buď samosprávná statutární města (estonsky linn), nebo obce nemající městský status (estonsky vald), které mohou sestávat z jednoho nebo více sídel.

Sídla se podle velikosti, významu a historické tradice dělí v města (linn), městyse (alev), městečka (alevik), vesnice (küla) a usedlosti (talu). Většina měst a městysů tvoří samostatnou samosprávnou jednotku, zatímco městečka, vesnice a usedlosti bývají v samosprávné obce sdruženy s dalšími okolními sídly.

Hospodářství

Hlavní článek: Ekonomika Estonska

Po získání nezávislosti v roce 1991 se Estonsko významnou měrou soustředilo na obnovu hospodářství země a nastartování hospodářského růstu. V roce 1992 uvedlo do oběhu vlastní volně směnitelnou měnu – estonskou korunu (eesti kroon, EEK), která nahradila rubl. Nová měna byla pevně svázána s německou markou v kurzu 8 EEK = 1 DEM. Poté, co Německo nahradilo marku eurem, byl kurz změněn na 15,6466 EEK za 1 euro. Následovala rozsáhlá privatizace, včetně privatizace telekomunikací, železnic a energetiky, která v omezené míře pokračuje i nyní.

V roce 1994 zavedlo Estonsko jako vůbec první země na světě rovnou daň z příjmu ve výši 26 %. Od roku 2000 však právnické osoby nemusí tuto daň platit vůbec, a to pokud svůj zisk reinvestují. Daň je však stále platná v případě vyplácení dividend. V roce 2005 se sazba daně snížila na 24 %.

Nejhorším rokem pro estonské hospodářství od získání nezávislosti byl rok 1999, kdy v důsledku ruské krize z předchozího roku poklesl hrubý domácí produkt o několik procent. Od té doby HDP neustále roste tempem okolo 7 % ročně. V roce 2006 však estonské hospodářství dosáhlo tempa růstu 11,4 %, což je doposud nejvyšší od doby obnovení nezávislosti. HDP přepočtený na jednoho obyvatele je 21,800 USD, což je nejvíce z pobaltských zemí.

Estonské hospodářství je založeno převážně na službách, významný je zejména sektor informačních technologií, telekomunikace a bankovnictví. Z průmyslových oborů jsou nejdůležitější elektrotechnický, dřevozpracující a chemický průmysl, těžba ropných břidlic a stavba lodí. Významnou roli hraje též rybolov. Rychlý růst estonského hospodářství je podporován přísunem kapitálu ze skandinávských zemí. Přes estonské přístavy prochází i významná část ruského zahraničního obchodu, mimo jiné i ruská ropa.

Estonsko je členem Evropské unie (od roku 2004) a Světové obchodní organizace (WTO, od roku 1999). V roce 2004 byla vyhotovena estonská podoba eura, jehož zavedení se původně plánovalo na 1. leden 2007. Vzhledem k vysoké inflaci se však nyní nejčastěji uvádí nejbližší možný termín zavedení eura v roce 2012.

Před rokem 2008 se země se stala příkladem negativních důsledků přehřátí ekonomiky. Rychlý růst HDP a příjmů obyvatelstva vedl k výraznému zvýšení spotřebitelské poptávky, následné inflaci a současně k růstu schodku běžného účtu a zahraničního dluhu. Ekonomika se tak dostala na sestupnou fázi již před globální ekonomickou krizí. Hospodářství stačilo snížit svůj rozpočtový deficit, ale zahraniční dluh zůstal nad sedmdesáti procenty HDP a zmenšil tak prostor pro překonání krize.[1]

Obyvatelstvo

Etničtí Estonci tvoří necelých 70 % obyvatelstva. První a druhá generace imigrantů z různých částí bývalého Sovětského svazu, zejména z Ruska, pak představuje většinu ze zbývajících 30 %. Rusky mluvící menšina žije hlavně v Tallinnu a v průmyslových oblastech na severovýchodě Estonska (Ida-Virumaa). Za zmínku stojí i nepočetná finská menšina.

Úředním jazykem je estonština, uralský jazyk blízký finštině. Ruština nemá status úředního jazyka, ale většina lidí ve středním a vyšším věku jí alespoň rozumí, neboť byla povinným jazykem ve školách v době okupace Sovětským svazem. Mladší lidé většinou mluví dobře anglicky.

Estonsko má druhou nejvyšší míru výskytu HIV u dospělých v Evropě po Ukrajině (1,1 % v roce 2001). Virem HIV je nejvíce postižena severovýchodní část země (Ida-Virumaa).

Podle sčítání lidu z roku 2003 se obyvatelstvo skládá z těchto etnických skupin:

  • 68,4 % Estonců
  • 25,7 % Rusů
  • 2,1 % Ukrajinců
  • 1,2 % Bělorusů
  • 0,8 % Finů
  • 1,7 % ostatních

Náboženství

Tallinnské kostely

Estonci jsou z velké většiny bez vyznání a vliv církví je poměrně malý. Podle projektu Eurobarometr v průzkumech z roku 2005 pouze 16 % Estonců prohlásilo, že věří, že „Bůh existuje“, 54 % věří, že „existuje duch nebo životní síla“ a 26 % nevěří, že „existuje nějaký duch, Bůh, nebo životní síla“.[2] Převládajícím náboženstvím etnických Estonců je křesťanství, představované luteránskou evangelickou církví. Většina věřících patřících k ruské menšině se hlásí k ruské pravoslavné církvi.

V současnosti se k různým církvím hlásí 31 % dospělého obyvatelstva, přičemž rozdělení je následující:

Přítomné jsou i další menší protestantské církve, Svědkové Jehovovi, židé a novopohané.

Významná města

Vzdělání

Základní školy jsou v Estonsku devítileté (7-16 let) a jsou povinné pro všechny. Studenti, kteří absolvují základní školu obdrží certifikát, který jim dává právo pokračovat v dalším vzdělávání. Existují 2 varianty dalšího studia (obě po třech letech studia): První variantou jsou sekundérní obecně vzdělávací školy (gymnázia), druhou pak odborně vzdělávací školy. Bezprostředně po vystudování gymnázia obdrží studenti certifikát, který jim dává možnost studovat dále. Vyšší vzdělávání je zajišťováno univerzitami a také institucemi vyššího vzdělávání. Studium na univerzitě je rozděleno do několika částí. První etapou jsou bakalářská studia (obvykle tříletá), druhou magisterská studia (obvykle dvouletá), třetí pak doktorská studia (obvykle čtyřletá). Nejslavnější estonskou institucí terciérního vzdělávání je univerzita v Tartu.

Související články

Reference

  1. ↑ EKONOM – Musíme si pomáhat
  2. ↑ http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_225_report_en.pdf

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Estonsko
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Estonsko
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Estonsko“