Aa (Estonsko)

Z Multimediaexpo.cz

Aa (německy Haakhof) je vesnice v estonském kraji Ida-Virumaa, samosprávně patřící do obce Lüganuse. Nachází se při pobřeží Finského zálivu přibližně 10 km severovýchodně od městečka Lüganuse.

Obsah

Dějiny

Archeologické nálezy ukazují, že území vesnice bylo osídleno nejpozději začátkem 1. tisíciletí. Necelé 2 km jihovýchodně od aaského zámku se nacházejí pozůstatky hradiště zvaného Alulinn („prvohrad“), které ještě nebyly archeologicky dostatečně prozkoumány. Přibližně 50 m od okraje hradiště byl roku 1869 při vysušování močálu nalezeno na ploše pouhých 2 m² 11 seker, 23 srpů, 51 oštěpových hrotů a několik dalších zbraní, z nichž nejstarší jsou datovány do 1. až 2. století. Přítomnost předmětů se vysvětluje jejich obětním užitím.[1] Na vícero místech v okolí vesnice se nacházejí obětní kameny a pozůstatky mohyl, datované do přibližně stejné doby.[2]

Nejstarší historická zmínka o vesnici Aa je obsažena v Knize počtů království dánského z roku 1241, kde se objevuje pod jménem Hazæ jako vesnice o 13 poplužích. V následujících letech se vesnice dostala do vlastnictví cisteciáckého kláštera v Kärkně, kterému náležela až do roku 1426, kdy ji s Livonským řádem vyměnil za blíže ležící vesnice. V době klášterní správy byla vybudována první zpevněná cesta, spojující Aa s Kohtlou, označovaná v pramenech jako mungatee („mnišská cesta“).

Po změně správní příslušnosti vesnice byl mezi lety 1426 a 1497 u vesnice založen panský statek, který byl podřízen narevskému řádovému rychtáři. Roku 1630 švédský král Gustav II. Adolf vyňal z pravomoci řádu a předal do rytířské správy, v níž zůstal až do roku 1919, kdy přešel do vlastnictví Estonské republiky. Poloha vesnice se během této doby pravděpodobně několikrát změnila, resp. označení Aa přešlo postupně na několik různých vesnic v okolí statku. Tato menší sídla (Aluküla, Reite, Nehatu, Männiku) časem buď zmizela, nebo postupně srostla s hlavní vesnicí, a v roce 1975 s ní byla sloučena.

Současnost

Současná vesnice má necelé dvě stovky stálých obyvatel, jejích možností a zařízení však využívá mnohem širší okruh lidí. Na pobřeží se nachází hojně využívaná pláž, rekreačně využívaná zejména obyvateli blízkého průmyslového města Kohtla-Järve.

Na pobřeží u pláže byl roku 1946 vybudován stálý pionýrský tábor. Táborová zařízení v roce 1995 převzala estonská Metodistická církev a provozuje je nyní jako Tábor Gideon (Laager Giideon), v němž se konají dětské a mládežnické tábory s mezinárodní účastí a náboženské akce.

V objektu aaského zámku působí Aaský pečovatelský domov (Aa hooldekodu), v němž nyní žije přibližně 170 klientů a pracuje kolem 50 zaměstnanců.

Pamětihodnosti

Vedle výše zmiňovaných archeologických památek je turisticky zajímavá zejména hlavní budova aaského zámku, vystavěná v 18. století v raně klasicistním slohu a koncem 19. století historicisticky přestavěná. Z dalších budov patřících k zámku je většina zničena, zachoval se však klasicistní pavilon, vystavěný původně jako zahradní chrám a dnes vysvěcený jako kaple.

Kolem zámku se rozkládá zámecký park o celkové rozloze cca 12 ha, z nichž zachovalých a udržovaných 6,5 ha je chráněno jako přírodní památka. Na severovýchodě na park navazuje Aaský bor (Aa männik), který tvoří rovněž chráněné území o rozloze 8 ha.

Literatura

  • JOONUKS, Helmut; VALLIMÄE, Olav. Kohtla-Järve linn ja rajoon. Tallinn : Eesti Raamat, 1988. ISBN 5450001193.  
  • LAID, Eerik. Eesti muinaslinnad. Tartu : Loodus, 1923.  
  • LÕUGAS, Vello; SELIRAND, Jüri. Arheoloogiga Eestimaa teedel. Tallinn : Valgus, 1989. ISBN 5-440-00014-3.  

Reference

  1. ↑ LÕUGAS, Vello; SELIRAND, Jüri. Arheoloogiga Eestimaa teedel. Tallinn : Valgus, 1989. ISBN 5-440-00014-3. S. 235-237.  
  2. ↑ LÕUGAS, Vello; SELIRAND, Jüri. Arheoloogiga Eestimaa teedel. Tallinn : Valgus, 1989. ISBN 5-440-00014-3. S. 228-229.  

Externí odkazy

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Aa_(Estonsko)“