Avia B-534

Z Multimediaexpo.cz

B-534
B-534 III. verze.jpg
Základní charakteristika
Určení stíhací letoun
Výrobce Avia
Konstruktér František Novotný
První let 25. květen 1933
Zařazen 1935
Vyřazen ~1944
Výroba 1933 – 1939
Vyrobeno 566 ks
Varianty
Uživatel Československo

Avia B-534 byl československý stíhací dvojplošník z období mezi světovými válkami.

Obsah

Vznik a vývoj

Bezprostředním podnětem pro vznik tohoto stroje byla zhoršující se zahraničně-politická situace začátkem 30. let, která si vyžádala modernizaci leteckého parku. Ministerstvo Národní obrany proto vyhlásilo soutěž na novou standardní stíhačku pro československé letectvo. Konstruktér František Novotný v továrně Avia navzdory neúspěchu se strojem B-34, který měl problémy s hvězdicovým motorem R-29, přepracoval konstrukci a umístil do pozměněného draku licenční motor Hispano-Suiza 12Ybrs o výkonu 860 k. Konstrukce továrny Avia se ukázala ve srovnání s konkurenčními stroji továren Letov a Praga jako nejlepší. Stroje oplývaly výbornou stoupavostí, manévrovatelností a i poměrně vysokou rychlostí, která se blížila k 400 km/h. Dvojplošná koncepce, pevný podvozek a otevřený kokpit však předurčovaly stroj k tomu, že mírně zaostával za nejnovějšími stroji, které v té době vznikaly v ostatních zemích. Navzdory tomu všemu se na podzim 1935 k leteckým jednotkám dostávají první sériové stroje. Celkové přezbrojení československého stíhacího letectva na tento typ bylo dokončeno v roce 1937. Avie B-534 si brzy získaly velkou popularitu. Dopomohly k tomu zejména úspěchy československých letců, kterých dosahli například na letecké soutěži v Curychu roku 1937[1].

První 100kusová série měla otevřenou kabinu, 2 synchronizované kulomety v trupu a po jednom kulometu ve spodních křídlech. Druhá série už měla všechny 4 kulomety na bocích trupu. Třetí série měla jen jeden společný přívod vzduchu ke kompresoru. V předmníchovském období dokončovala Avie největší čtvrtou sérii strojů B-534, aby letectvo dosáhlo plného stavu. Nové Avie měly uzavřený překryt kabiny, kapotovaný podvozek a závěsníky pro 6 kusů pum. Vyvinuta byla i nová Bk-534, která měla být vyzbrojena jedním 20mm kanónem Oerlikon FFS a dvěma synchronizovanými kulomety vz. 30 ráže 7,92 mm. Kanóny ale zpočátku nebyly k dispozici, takže z rozhodnutí zákazníka byly stroje první objednávky (55 kusů s výrobními čísly Bk-534.501 až 555) dodávány s třetím kulometem místo kanónu (k 16. září 1938 bylo dodáno 18 kusů, dalších 37 bylo dodáno před 15. březnem 1939; zbytek z objednaných 121 strojů Bk-534, tedy letouny do výrobního čísla Bk-534.621, byly dodány až za okupace zbytků okleštěného Československa). Poslední stroje, které sjely z výrobních linek, tedy přebírali již okupanté (ti se ostatně zmocnili prakticky všech strojů, které se nacházely ve výzbroji našeho vojenského letectva).

Varianty

Změny vyplývající z nových požadavků vojenské správy továrna Avia realizovala po dodání podkladů, většinou z VTLÚ, nebo plynoucí z nově upravených technických podmínek MNO i během rozestavěné série. Tím byly dány i odchylky verze letounů v rámci téže série.

Mnohé z vojenských požadavků byly na strojích uskutečňovány dodatečně (přístrojové, rádiové a bombardovací zařízení). Letouny vyšších čísel byly opatřeny ostruhovou botkou, která mohla být vyměněna za kolečko z tvrdé gumy. Československé B-534 nelétaly s kapkovitým krytem kabiny. Tuto úpravu prováděli až Němci na kořistních strojích do čísla .173.

S ohledem na modifikace letounu tedy existovaly kromě sérií také čtyři verze, všechny s pohonnou jednotkou HS 12Ydrs.

I. verze

B-534 II. verze
B-534 III. verze
Bk-534

I. verze (B-534.2 až B-534.101) měla dva lapače vzduchu pro kompresor umístěné pod trupem před tunelem chladiče vody a oleje, dřevěné vrtule Avia, otevřený pilotní prostor a kola bez kapot. Výzbroj se skládala ze dvou synchronizovaných kulometů v trupu po jednom na každé straně.

II. verze

II. verze (B-534.102 až B-534.147) měla instalované dva lapače vzduchu pro kompresor pod přídí za dřevěnou vrtulí Avia, otevřený pilotní prostor a kola bez kapot. Hlavňová výzbroj byla složena ze dvou kulometů na každé straně trupu.

III. verze

III. verze (B-534.148 až B-534.173) byla vybavena jedním kruhovým lapačem vzduchu pro kompresor pod přídí za dřevěnou vrtulí Avia, otevřeným pilotním prostorem a většinou kapotovanými koly podvozku. Na obou bocích trupu bylo umístěno po dvou kulometech.

IV. verze

IV. verze (B-534.174 až B-534.455) měla jeden lapač vzduchu pro kompresor pod přídí, kovové stavitelné vrtule Letov Hd-43, pilotní prostor uzavřený posuvným krytem a kapotovaná podvozková kola. Po bocích trupu byly vždy dva kulomety.

Bk-534

Vyvinuta byla i nová Bk-534 s motorem HS 12Ycrs, která měla být vyzbrojena jedním 20mm kanónem Oerlikon FFS a dvěma synchronizovanými kulomety vz. 30 ráže 7,92 mm. Kanóny ale zpočátku nebyly k dispozici, takže z rozhodnutí zákazníka byly stroje první objednávky (55 kusů s výrobními čísly Bk-534.501 až .555) dodávány s třetím kulometem místo kanónu (k 16. září 1938 bylo dodáno 18 kusů, dalších 37 bylo dodáno před 15. březnem 1939; zbytek z objednaných 121 strojů Bk-534, tedy letouny do výrobního čísla Bk-534.621, byly dodány až za okupace zbytků okleštěného Československa). Poslední stroje, které sjely z výrobních linek, tedy přebírali již okupanti (ti se ostatně zmocnili prakticky všech strojů, které se nacházely ve výzbroji našeho vojenského letectva).

Nasazení

Křest ohněm prožily Avie B-534 během pohraničních bojů mezi nově vzniklou Slovenskou republikou a maďarskými vojsky v březnu 1939 na východním Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Je ovšem nutno zdůraznit, že dodnes často opakované tvrzení o slabosti našich Avií, které se mělo údajně projevit při střetnutí s maďarskými Fiaty CR-32, se nezakládá na seriózním hodnocení; sice je skutečností, že tyto naše stroje utrpěly ztráty, ale to nebylo způsobeno nízkými výkony ani špatnou konstrukcí či nedostatky ve výstroji, nýbrže podmínkami při konkrétních bojových střetnutích — patrně nejčastěji uváděný případ boje z odpoledne 24. března 1939 sice skončil ztrátou dvou B-534, ale v tomto (takřka vždy záporně hodnoceném) případě kritikové zapomínají uvést, že tehdy trojice B-534 doprovázela tři stroje Š-328 — a tyto byly napadeny devíti maďarskými stíhačkami… Pochopitelně ovšem boj s přesilou 3÷9 ve prospěch útočníka by dopadl obdobně i u jakéhokoli jiného typu stíhacího letounu. Podrobnosti viz zde:

Větší úspěchy zaznamenaly Avie B-534 při podpoře německého útoku na Polsko, při kterém se jejich bojová činnost soustředila zejména na ochranu střemhlavých bombardérů Ju 87 a na ochranu vlastního vzdušného prostoru. Později během bojů na východní frontě Avie se slovenskými letci pomáhaly německé Luftwaffe mimo ochrany Štuk i jako průzkumné a pozorovací stroje. Vybojovaly při tom 1119 soubojů a zaznamenaly mnoho sestřelů, přičemž samy neutrpěly nijak zvlášť těžké ztráty.

Němci používali početné Avie B-534 pro nejrůznější účely. Zpočátku jich využívali v leteckých školách pro pokračující výcvik stíhačů. Osvědčily se ale i při vlečení zásobovacích kluzáků, například v bojích u Demiansku. Zajímavé byly též německé testy, při kterých byly tři stroje upraveny pro přistávání na letadlové lodi Graf Zeppelin.

78 strojů předali Němci během války Bulharsku. V roce 1943 „zasáhly“ tyto stroje v bulharských barvách proti náletu amerických B-24 Liberator. Američtí letci se tomuto útoku údajně vyhli tak, že vystoupali do větší výšky, kde jim B-534 nemohly ublížit. Tato událost jasně ukázala, že dvojplošné Avie byly v té době už dávno za svým zenitem. Jejich nejslávnější doba však měla přijít až během Slovenského národního povstání. Teprve tehdy se dostaly Avie do boje, pro který byly původně určené. Poté, co několik strojů zůstalo ve výzbroji kombinované letky na letišti Tri Duby, je povstalci používali pro podporu pozemních jednotek a pro průzkum. 2. září 1944 zaznamenal slovenský letec František Cyprich poslední registrovaný sestřel pomocí dvojplošníku s pevným podvozkem, když napadl a sestřelil neozbrojený maďarský Junkers Ju 52/3m.

Díky útěkům slovenských letců do okolních zemí stejně jako válečné kořisti se Avie B-534 dostaly i do SSSR, Rumunska a Maďarska.

Technický popis

Avia B-534 je jednomístný, jednomotorový vzpěrový dvojplošník. Kovová kostra trupu, křídel, pevných i pohyblivých ocasních ploch byla částečně potažená duralem, částečně plátnem. Krycí plechy motoru byly duralové. Řadový motor poháněl dvoulistou kovovou vrtuli, která však neměla nastavitelný úhel náběhu. Podvozek byl pevný, hlavní podvozkové nohy byly kapotované, v zadní časti trupu byla ostruha nebo kolečko.

Uživatelé

Specifikace (B-534)

B-534 tzv. 4. provedení — tedy stroje s výzbrojí čtyř synchronizovaných kulometů v trupu, s plně zakrytou pilotní kabinou a dvoulistou kovovou na zemi stavitelnou vrtulí Letov (Hochfeld) Hd-43, jedná se o stroje výr. čísel B-534.174 až B-534.445 (část 2. a celá 3. a 4. objednávka MNO)

Technické údaje

  • Osádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 9,40 m
  • Délka: 8,20 m
  • Výška: 3,15 m
  • Nosná plocha: 23,56 m²
  • Plošné zatížení: 90 kg/m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1460 kg
  • Vzletová hmotnost : 2120 kg
  • Pohonná jednotka: 1x 12válcový, vidlicový motor Avia nebo ČKD HS 12Ydrs
  • Výkon pohonné jednotky: 625 kW (850 k)

Výkony

  • Maximální rychlost: 380-390 km/h (4. provedení údajně v 1000 m až 406 km/h)
  • Dolet: 600 km (verze Bk-534 500 km)
  • Dostup: 10 600 m
  • Stoupavost: 15,0 m/s
  • Poměr výkon/hmotnost: 292 W/kg

Výzbroj

  • 4 × synchronizované kulomety vz. 30 ráže 7,92 mm se zásobou 250 nábojů na zbraň
  • 6 kusů 20 kg bomb

2. Ing. Vraný Jiří - Avia B-534, MBI 1994, ISBN 80-901263-6-7
3. Bílý Miroslav, Vraný Jiří - Avia B-534 Czechoslovak fighter model file, MBI 2008, ISBN 978-80-86524-15-3

Reference

  1. ↑ *Zbyněk Válka - Stíhací letadla 1939/45 Itálie, Francie, SSR, Československo, Polsko, Holandsko, Švédsko, Austrálie ISBN 80-7198-396-9 (str. 77)

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Avia B-534


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Avia_B-534“