Bernd Rabehl

Z Multimediaexpo.cz

Bernd Rabehl (2009)

Bernd Rabehl (* 30. července 1938 v Rathenowu) je německý sociolog a politolog. Patřil k nejznámějším představitelům západoněmeckého levicového svazu SDS, exponoval se význačně jako levicový profesor na berlínské Svobodné univerzitě a byl dlouho počítán k předním teoretikům studentského hnutí a tzv. nové levice v Německu. Jeho pozdější vývoj přiměl mnohé kritiky přirovnat jeho zvrat k neonacistickým názorům k obratu právníka Horsta Mahlera.

Obsah

Životopis v kostce

Bernd Rabehl se narodil v městečku Rathenow západně od Berlína. Roku 1960 začal studovat na Humboldtově univerzitě ve východním Berlíně agronomii (dva semestry), opustil však NDR ještě před stavbou zdi a začal studovat v Západním Berlíně sociologii a filosofii. Na Svobodné univerzitě se seznámil s Rudi Dutschkem, se kterým roku 1965 vstoupil do SDS, kde byl v letech 1967/68 činný ve spolkovém představenstvu. V této době také pomohl několika známým k útěku do západního Německa, a navíc v důsledku svých silně kritických spisů a názorů na NDR a tamní zřízení nesměl cestovat do a přes NDR včetně celého východního bloku. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století spolupracoval zprvu jako docent na Svobodné univerzitě v Berlíně, roku 1973 ukončuje svou disertaci. Několik let hostoval jako jako profesor na univerzitě Campina Grande v Brazílii. Rabehl dnes žije jako penzista a svobodný autor v Berlíně.

Kariéra v APO

Již roku 1965 vstupuje Bernd Rabehl do SDS, kde se stává brzo jedním z předních teoretiků západoněmecké mimoparlamentní opozice APO (Außerparlamentarische Opposition). Začátkem sedmdesátých let 20. století je Rabehl členem redakční konference časopisu „ProKla“ - „Probleme des Klassenkampfes“ (Problémy třídního boje), tehdy snad nejznámějšího časopisu nedogmatické, protistalinistické západoněmecké levice, a je také členem vydavatelského kolektivu nakladatelství „Rotbuch“ (Rudá kniha), o kterém se dá říci totéž. Pro příslušníky takzvané generace 68 se na Svobodné univerzitě v Berlíně stává povinností, navštívit alespoň jeden jeho seminář. Rabehl v Berlíně učí na Sociologickém institutu, na Ústředním institutu pro sociálněvědecké bádání a na Institutu Otto Suhra (politologická fakulta). Z této doby pochází téř velká řada jeho prací o marxismu a dělnickém hnutí, kde pojmy jako samospráva, demokracie a svoboda myšlení hrají stěžejní roli.

Obrat a pravicový aktivista

Koncem 80. let, přibližně po pádu východoněmeckého režimu, se Rabehl zabývá dějinami SDS a reviduje některé názory, mimo jiné i o Rudi Dutschkem. Během 90. let je je v myšlení Bernda Rabehla možno pozorovat jistý zvrat. V prosinci 1998 drží řeč před buršáckým studentským sdružením Danubia (spolu s Horstem Mahlerem)[1], nejen v levicových kruzích neslýchaný precendens. Varuje zde před nebezpečím kulturní nadvlády přistěhovalců, což by mohlo vést k úkazům občanské války a terorismu v západní společnosti. Tato řeč byla prostřednictvím Horsta Mahlera předána časopisu „Junge Freiheit“[2], kde vyšla podle tvrzení Bernda Rabehla bez jeho souhlasu (znění textu samotného však nepopíral a poté vícekrát do tohoto časopisu sám přispěl). V rozhovoru s orgánem neonacistické strany NPD „Deutsche Stimme“ Rabehl poznamenal na adresu svých kritiků: „V posledním důsledku jsem svém dřívějšímu myšlení zůstal věren, pouze mezitím došlo k posunutí politických pozic. Co se dříve pokládalo za levicové, platí dnes jako pravicové“.[3] V rozhovoru s extrémně pravicovým časopisem „Deutsche Nationalzeitung“[4] se pak Rabehl pokouší své pozice označit jako zcela typické pro bývalé aktivisty APO. Na rozdíl od inklinace bývalého advokáta Horsta Mahlera k neofašistickým tendencím vyvolal zvrat Bernda Rabehla o to více neporozumění a kritiky, protože Rabehl byl počítán k předním hlavám a teoretikům studentského hnutí. Institut Otto Suhra se pokusil odvolat povolení k vyučování; to se ukázalo jako neproveditelné, proto se jej rozhodl nepověřovat vedením seminářů. Rabehl také ztratil místo docenta v odborové nadaci Hanse Böcklera a vystoupil z Německého odborového svazu DGB (vstoupil poté do Křesťanského odborového svazu CGB, ze kterého však byl roku 2005 vyloučen). Po roce 2005 vystoupil Rabehl vícekrát na shromážděních neonacistické NPD.

Publikace (výběr)

  • Notizen zum Problem: Marxismus und Nationalismus, bez místa, rok neznámý
  • Von der antiautoritären Bewegung zur sozialistischen Opposition, in: Uwe Bergmann u. a. (vydavatel), Rebellion der Studenten oder Die neue Opposition, Reinbek 1968
  • Parlamentarismusdebatte 2, Die DKP eine neue sozialdemokratische Partei, Underground Press 1969
  • Marx und Lenin, Berlin 1973
  • Geschichte und Klassenkampf, Berlin 1973
  • Preobrashenskijs Theorie der „neuen Ökonomik“ beim Aufbau des Sozialismus, in: E. Preobrashenskij, Die sozialistische Alternative, Berlin 1974
  • Der „neue“ Staat und die Keimformen einer „neuen“ Klasse in der Sowjetunion, in: Rudi Dutschke u. a. (vydavatel), Die Sowjetunion, Solschenizyn und die westliche Linke, Reinbek 1975
  • Die Kontroverse innerhalb des russischen Marxismus über die asiatischen und westlich-kapitalistischen Ursprünge der Gesellschaft, des Kapitalismus und des zaristischen Staates in Russland, in: Karl Marx, Die Geschichte der Geheimdiplomatie des 18. Jahrhunderts, Berlin 1977
  • Auf dem Wege in die nationalsozialistische Diktatur, in: M. Scharrer (vydavatel): Kampflose Kapitulation, Hamburg 1984
  • Demokratisierung als Redemokratisierung, in: Liberal, Heft 1, Berlin 1984
  • Arbeiterbewegung, Populismus und neue soziale Bewegungen, in: Rolf Ebbighausen u. a. (vydavatel), Das Ende der Arbeiterbewegung in Deutschland, Opladen 1984
  • Bedeutung der Bundesassistentenkonferenz aus der Sicht der Studentenbewegung, in: S. Freyer/U.Groß/C.Oehler (vydavatel): Wissenschaftlicher Nachwuchs ohne Zukunft, Kassel 1986
  • Marxismus heute, toter Hund oder Pudels Kern?, Frankfurt am Main 1986
  • Provokationselite, (manuskript) Berlin 1986
  • „Geschichte wird gemacht, es geht voran“, in: Verein Kritische Sozialwissenschaft und Politische Bildung (vydavatel), Linke Spuren, Wien 1987
  • Der Sozialistische Deutsche Studentenbund, in: Haus der Gewerkschaftsjugend (vydavatel), Zwischen Kooperation und Konfrontation, Marburg 1988
  • Am Ende der Utopie, Berlin 1988
  • National-revolutionäres Denken im antiautoritären Lager der Radikalopposition von 1961 bis 1980, in: Junge Freiheit 18. Dezember 1998, wir selbst 3-4/1998, Mitteilungen der Gesellschaft für Kulturwissenschaft, Juni 1999
  • Feindblick, Der SDS im Fadenkreuz des „Kalten Krieges“, Berlin 2000.
  • Tschechen und die Europäische Union (Češi a Evropská unie), skripta, s předmluvou Jana Berwida-Buquoye, vydal Český Institut Mezinárodního Setkání, Tábor 2000.
  • Rudi Dutschke, Dresden: Antaios 2002
  • Die antiautoritäre Revolte, Wiesbaden 2002

Související články

Reference

  1. ↑ Text řeči v Junge Freiheit 52-53/1998 viz http://www.isioma.net/sds01999.html; poznámky Svobodné univerzity k této řeči viz: http://www.polwiss.fu-berlin.de/fsi/bernie/index.htm a http://www.polwiss.fu-berlin.de/fsi/bernie/rrstory.htm
  2. ↑ Pravicově konzervativní týdeník, označovaný jako orgán Nové pravice
  3. ↑ Citováno dle německé Wikipedie [1]
  4. ↑ Viz http://www.national-zeitung.de/Artikel_04/NZ44_4.html

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Bernd Rabehl
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Bernd_Rabehl“