Bristol Beaufighter
Z Multimediaexpo.cz
| Bristol Beaufighter | ||
| ||
| Beaufighter | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | stíhací, torpédový a bitevní letoun | |
| Výrobce | Bristol | |
| Konstruktér | Leslie Frise Roy Fedden | |
| První let | 17. července 1939[1] | |
| Zařazen | 27. července 1940[1] | |
| Vyřazen | 1960 (RAAF) | |
| Výroba | květen 1940–říjen 1945 | |
| Vyrobeno | 5 943 kusů | |
| Varianty | ||
| Uživatel | Royal Air Force | |
| Royal Australian Air Force | ||
Bristol Beaufighter byla britská dvoumotorová stíhačka stavěná a používaná v době druhé světové války původně jako noční stíhací letoun, ale také jako bitevní a torpédový letoun.
Obsah |
Vývoj
Již před druhou světovou válkou se vytvořila v Německu kategorie těžké stíhačky vyzbrojené kanóny a RAF podobný letoun citelně postrádala. Vývoj těchto letadel probíhal, ale k zásadní změně došlo, když továrna Bristol navrhla improvizaci, která vycházela z již stavěného letounu Bristol Beaufort. Prototyp letadla by hotový na podzim roku 1939 a první peruť obdržela sériově vyráběné letouny na podzim roku 1940. V květnu 1941 již mělo noční stíhací letectvo RAF k dispozici šest perutí, vyzbrojených těmito stroji. Letouny Beaufighter byly opravdu velice těžce vyzbrojenými stíhačkami. Mimo čtyř kanónů ráže 20 mm bylo instalovány v křídlech 6 kulometů ráže 7,7 mm. Letoun poháněla dvojice motorů Herkules, přičemž docházelo k jeho postupnému zdokonalování. Některé letouny byly vybaveny řadovými motory Rolls-Royce Merlin XX. Takto vybavené letouny byly označovány jako Beaufighter Mk.IIF, zatímco stroje s motory Hercules III nesly označení Beaufighter Mk.IF. V letadlech byly instalovány palubní radiolokátory s dosahem asi 6,5 km, díky nimž byl v listopadu 1940 sestřelen první nepřátelský letoun. Technický vývoj Beaufighteru pokračoval v dalších obměnách - byly zkoušeny typy bez kulometů, na kterých byla instalována čtyřkulometná střelecká věž za pilotní kabinu, pro potřeby velitelství pobřežního letectva vznikl typ bez kulometů, ale se zvětšenou zásobou paliva v křídelních nádržích. Stroje se tak kromě stíhacího určení dostal další úkoly – používal se též jako bitevní či jako torpédový letoun. V říjnu 1941 byly do letounů označených jako Beaufighter Mk.VI montovány motory Hercules VI, díky nimž dosáhla stíhačka rychlost až 536 km/h. Od roku 1943 byly pod křídla Beaufighterů montovány závěsy pro osm neřízených raket, navigátor - střelec mohl letoun bránit kulometem Vickers ráže 7,7 mm.
Celkem bylo ve Velké Británii vyrobeno 5934 Beaufighterů všech verzí, z toho 1 369 kusů ve stíhací verzi.
Bojové nasazení
Kromě Velké Británie bojovaly Beaufightery také v Barmě, Indii, Borneu a na dalších místech jihozápadní Asie. Stroje se jako noční stíhače účastnily bojů proti německým nočním bombardérům při bombardování Londýna a dalších britských měst. Beaufighter se také zapsal do historie českého letectví jako stroj, na němž bojovala řada československých nočních stíhačů při obraně Velké Británie.
Specifikace (Beaufighter X)
Technické údaje
- Osádka: 2 (pilot, navigátor)
- Rozpětí: 17,65 m
- Délka: 12,6 m
- Výška: 4,84 m
- Nosná plocha: 46,73 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 7 072 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 11 521 kg
- Pohonná jednotka: 2x hvězdicový motor Bristol Hercules
- Výkon pohonné jednotky: 1 200 kW (1600 k)
Výkony
- Maximální rychlost: 515 km/h ve výšce 3 050 m
- Dostup: 5 795 m bez torpéda
- Stoupavost: 8,2 m/s bez torpéda
- Dolet: 2 816 km
Výzbroj
- 4× 20 mm kanón British Hispano Mk.II se zásobou 240 nábojů na zbraň (zprvu ve čtyřech bubnových zásobnících po 60 nábojích, které měnil druhý člen osádky, později bylo střelivo v pásech), uložené pod přídí letounu
Ve službě u Fighter Command
- Kulomety:
- 4× kulomet ráže 7,7 mm (na pravém křídle)
- 2× kulomet ráže 7,7 mm (na levém křídle)
- Rakety: 8× rakety RP-3 nebo
- Pumy: 2× 1 000 librová (454 kilogramová) puma
Ve službě u Costal Command
- Kulomety:
- 1× ručně ovládaný kulomet Vickers GO nebo
- 1× ručně ovládaný kulomet Browning ráže 7,7 mm pro navigátora
- Bomby: 1× 457 mm torpédo
Literatura
- VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla: 1939-45 / Velká Británie - Německo. Olomouc : Votobia, 1996. 110 s. ISBN 80-7198-260-1.
- HURT, Zdeněk, aj. Letov Š-328, Bristol Beaufighter, Mikojan-Gurjevič MiG-19. Autor části Bristol Beaufighter Zdeněk Hurt. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1991. (Triáda; sv. 7.) ISBN 80-206-0203-8.
Reference
- ↑ 1,0 1,1 HURT, Zdeněk, aj. Letov Š-328, Bristol Beaufighter, Mikojan-Gurjevič MiG-19. Autor části Bristol Beaufighter Zdeněk Hurt. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1991. (Triáda; sv. 7.) ISBN 80-206-0203-8. Strana 47.
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |