Buštěhradská dráha

Z Multimediaexpo.cz

Síť Buštěhradské dráhy

Buštěhradská dráha, zkratka B.E.B. (z německého: Buschtěhrader Eisenbahn) byla privátní železniční společností na území Čech. Společnost provozovala v letech 1855 - 1922 síť železnic v severozápadních Čechách.

Její síť spojovala Krušné hory a Podkrušnohorsko s Prahou.

Obsah

Historie

Stanice Křimov, opuštěná trať do Reitzenhainu (2007)
Krušovický pivovar přepravoval pivo v chladících vozech BD (Železniční muzeum Lužná u Rakovníka; 2008)

Rozvoj těžby uhlí na Kladensku v polovině 19. století vyvolal požadavek nahradit dosud fungující koněspřežnou dráhu výkonnějším dopravním prostředkem. Z tohoto důvodu byla v roce 1852 založena Buštěhradská železniční společnost (něm.: Buschtěhrader Eisenbahngesellschaft), která od 1. ledna 1855 obdržela koncesi k provozování parostrojní železnice. Její jméno bylo odvozeno od Buštěhradu. V tamějším zámku mělo administrativní centrum jedno panství v majetku císaře Ferdinanda, proto se někdy usuzuje, že právě proto byla tato dráha pojmenována jako Buštěhradská. Pravdou však je, že Kladno bylo v době vzniku malým městečkem, kdežto Buštěhrad byl mnohem známější.

Společnost uvedla do provozu první trať 5. listopadu 1855 – jednalo se o úsek Staré Kladno - Kralupy nad Vltavou o délce 20,5 km; V Kralupech byla možná překládka uhlí na lodě a jeho další doprava po Vltavě a Labi. Současně byla převzata stará trať koněspřežky mezi Starým Kladnem a Vejhybkou (dnes žst. Kladno) a přestavěna pro parostrojní provoz. Roku 1863 získala společnost koncesi k přestavbě koněspřežky v úseku Vejhybka – Bruska na parostrojní provoz a její prodloužení do Buben a roku 1867 následovala koncese pro zbylý úsek Vejhybka – Lány. Při přestavbě byly některé úseky trasovány nově.

Na základě požadavku na železniční spojení od producentů cukru a chmele na Žatecku a Lounsku a rozvoje těžby hnědého uhlí v Podkrušnohoří postupně společnost BD rozvinula síť svých železnic do celé oblasti. 4. února 1871 byl zahájen provoz na novém, 83,8 km dlouhém úseku Lány - Chomutov, čímž Chomutov získal přímé spojení s Prahou. V Chomutově vystavěla vlastní nádraží, které pak využívala společně s Ústecko-teplickou dráhou. 3. března 1872 byl zahájen provoz na úseku Smíchov - Hostivice. Tím získala BD nové spojení s Prahou, které bylo navíc sklonově příznivější, než dejvická větev. V původních plánech bylo postavit na Smíchově nové, reprezentativní nádraží. To se mělo nacházet v oblasti Na Knížecí, tato myšlenka však byla opuštěna a zůstalo u provizorního nádraží Praha-Smíchov severní nástupiště[1]. Myšlenka nádraží Na Knížecí ožila po téměř 130 letech - v roce 2010 při výluce tramvajových tratí v oblasti Motola a Řep byla od 1. 6. zřízena na konci jedné z kolejí bývalého nákladového nádraží zastávka Praha-Smíchov Na Knížecí s nástupištěm délky dvojdílné jednotky ř. 814. 1. srpna 1872 zahájila BD provoz na 57,7 km dlouhém jednokolejném úseku z Chomutova do Vejprt s odbočkou Křimov - Nová Ves (Hora Svatého Šebestiána) s napojením na saskou železniční síť v Reitzenhainu. 1. března 1873 byl uveden do provozu dvanáctikilometrový úsek Chomutov - Kadaň - Prunéřov. Také v následujících letech byla síť postupně rozšiřována, až v roce 1891 dosáhla své největší délky – 465 km. Již před 1. světovou válkou se uvažovalo o zestátnění BD. V roce 1918 se ocitly tratě BD na území nově založeného Československa, které zestátňování drah upřednostňovalo. 1. ledna 1923 byla BD zákonem zestátněna a její tratě se staly součástí ČSD.[2]

Vozidla

Z lokomotiv BD se zachovaly dvě ve sbírkách Národního technického muzea - lokomotiva Kladno z roku 1855 je nejstarší dochovanou lokomotivou v Čechách a bývalá IIIa 272 (ČSD 324.391) jako neprovozní exponát je v současné době v muzeu v Lužné u Rakovníka. Dále se zachoval stroj 300.619, který je v současné době také v Lužné.

Parní lokomotivy BD
Řada Číslo Uspořádání Rok výroby Výrobce řada ČSD Obrázek
I 101–105 C2' n2t 1855–1861 Lokomotivfabrik der StEG Lokomotiva kladno.jpg
Ia 401–422 C n2t 1890–1906 Wiener Neustädter Lokomotivfabrik, Lokomotivfabrik Floridsdorf, ČKD (BMMF) 300.601–623 Parní lokomotiva v Lužné u Rakovníka (22).jpg
II 106–112 C n2 1863–1868 Lokomotivfabrik der StEG
III 113–170 C n2 1870–1873 Lokomotivfabrik der StEG, Lokomotivfabrik Floridsdorf 322.201–254
IIIa 180–277 C n2 1887–1907 Wiener Neustädter Lokomotivfabrik, Lokomotivfabrik der StEG 324.301–396 BEB IIIa.jpg
IV 201–203 (do r. 1887)
301–306 		D n2 1884, 1890 Wiener Neustädter Lokomotivfabrik 412.001–006
IVa 351–355 D n2 1909 ČKD (BMMF) 413.101–105  
V 1–20 1B n2 1870–1872 Sächsische Maschinenfabrik/Chemnitz 232.201–220  
Va 501–506 1'E1' n2t 1918 ČKD (BMMF) 524.101–106 Lok 524.jpg
VI 81–84 1B n2 1873 Maschinenfabrik Esslingen/Karlsruhe
VII 90–96 2'B n2 1887–1897 Wiener Neustädter Lokomotivfabrik 253.301–307
VIII 51–73 2'C n2 1898–1914 Lokomotivfabrik der StEG 354.425–447 BEB VIII 67.jpg

Tratě BD

Trať Stavební délka[3]
(v km) 		první
otevření 		Dokon-
čení 		Poznámka
Dubny–Staré Kladno 002,690 5. listopad 1855 jen místní nákl. doprava
Wejhybka (Kladno)–Kralupy 024,813 23. únor 1856 23. únor 1872  
Praha (Bubna)–Lužná u Rakovníka
Lužná u Rakovníka - Chomutov
Chomutov–Cheb 		237,819 4. listopad 1863 1. březen 1873  
Lužná-Líšany – Rakovník 009,394 5. červen 1871 5. březen 1873 místní dráha
Březno u Chomutova–Kadaň-Prunéřov 010,251 9. listopad 1871  
Tršnice – Františkovy Lázně 004,129 9. prosinec 1871  
Praha-Smíchov–Hostivice 019,334 3. březen 1872
Chomutov–Křímov-(Reitzenhain) 036,243 12. květen 1872 23. srpen 1875 Úsek st. hranice - Reitzenhain ve vlastnictví Král. saských státních drah, pronajatý
Chomutov–Vejprty hranice 035,144 12. květen 1872 Místní dráha; Úsek Vejprty – st. hranice pronajat Král. saským státním drahám
Sokolov-st. hranice(–Klingenthal) 027,786 1. červen 1876 1. říjen 1886 místní dráha;Úsek st. hranice–Klingenthal majetkem Král. saských státních drah
Krupá–Kolešovice 012,311 15. září 1883 místní dráha
Celkem: 419,914 roku 1910 obnášela celková délka včetně uhelných a průmyslových drah (61,50 km) ~281 km


Tratě provozované BD

Literatura

  • Walter Rollmann: Eisenbahngeographie der Sudetenländer. Zahn & Jaensch, Dresden 1935 [Prag, phil. Diss.] ÖNB
  • Siegfried Bufe, Heribert Schröpfer: Eisenbahnen im Sudetenland. Bufe-Fachbuchzentrum, München 1991, ISBN 3-922138-42-X

Viz též

Reference

  1. ↑ Musil, Stanislav. Vůně pražských nádraží. Editor: Matěj Barták. Praha: Plot, 2005.
  2. ↑ Historie železničních tratí ČR, databáze; Sekera, Pavel
  3. ↑ Geschichte der Eisenbahn der österreichisch-ungarischen Monarchie, IV. Band, k.u.k. Hofbuchhandkung & k.u.k. Hofbuchdruckerei Karl Prochaska, Wien-Techen-Leipzig, 1899, Seiten 331–332

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Buštěhradská dráha
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Bu%C5%A1t%C4%9Bhradsk%C3%A1_dr%C3%A1ha“