Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Castle Bravo
Z Multimediaexpo.cz
Castle Bravo je krycí jméno doposud nejsilnějšího amerického testu termonukleární zbraně, který byl proveden 1. března 1954 na Atole Bikini na Marshallových ostrovech Spojenými státy. Byl to první test z dlouhé série testů nukleárních zbraní v rámci operace Castle. Neočekávaný radioaktivní spad z výbuchu zasáhl posádku japonského rybářského člunu a vyvolal silný mezinárodní odpor proti atmosférickým termonukleárním testům, test měl být původně tajný. Na rozdíl od dříve používaného tekutého deuteria, které bylo použité v amerických bombách první generace, Ivy Mike, využívala bomba jako palivo pro fúzi deuterid lithný. Stala se tak základem pro první vodíkovou bombu s možností transportu ve zbrojním arzenálu USA. Sovětský svaz předtím už použil deuterid lithný v nukleární bombě s názvem Sloika (americký název Alarm Clock), ale protože to byla jen jednostupňová bomba, která používala chemickou explozi pro kompresi-stlačení, její maximální zisk byl omezený. Podobně jako Ivy Mike, bomba Castle Bravo využívala modernejší vícestupňovou verzi s konstrukčním řešením Teller-Ulamův design. Byla to dosud nejsilnější nukleární zbraň odpálená Spojenými státy, s účinkem 15 Mt TNT. Tento účinek daleko přesahoval očekávaný účinek mezi 4 - 8 Mt TNT, v kombinaci s jinými faktory způsobila největší radioaktivní zamoření způsobené USA. Bomba Castle Bravo byla přibližne 1000x silnější než atomová bomba shozená na Hirošimu v průběhu druhé světové války, avšak byla přibližně 4,5x slabší než největší termonukleární bomba odpálená Sovětským svazem v roce 1961, Car-bomba.
Obsah |
Konstrukční řešení a detonace
Konstrukční řešení bomby pod názvem „Shrimp“ mělo stejnou základní konfiguraci jako bomba Ivy Mike s výjimkou různých druhů paliv pro jadernou fúzi. Toto zařízení využívalo lehké skořepiny z hliníku, namísto těžké oceli použité v Ivy Mike. Uvnitř válcové schránky byl menší válec LiD, který sloužil jako palivo pro sekundární jadernou fúzi, s primární štěpnou jadernou bombou na konci, štěpná bomba sloužila k vytvoření podmínek, které jsou potřebné na nastartování jáderné fúze. Středem sekundární části vedla válcovitá plutoniová tyč, (iniciátor), která sloužila ke spuštění termojaderné fúze. Tato část bomby byla obklopena reflektorem z uranu, prostor mezi reflektorem a sekundární částí tvořil kanál na spojení radioaktivního záření z primární části do sekundární. Funkce radioaktivního záření byla stlačit hydrodynamicky sekundární část, zvětšit hustotu a teplotu deutéria na úroveň potřebnou na vyvolání termojaderné reakce a stlačit iniciátor na superkritické množství. Zařízení bylo prakticky identické se zařízením odpáleným dříve v Castle Romeo, ale používalo částečně obohacené lithium jako termonukleární palivo. Přirozené lithium je složené z izotopů lithia-6 a lithia-7 (s obsahem 7,5% lithia-6). Obohacené lithium použité v Brave bylo přibližně 40 % lithia-6. Primární část byla standardní RACER 4 štěpná atomová bomba. Bomba byla velký válec vážící 10 660 kg o délce 4,56 m a šířce 1,37 m. Bomba byla zasazená do střelecké veže na umělém ostrově vybudovaném na útese ostrova Namu na atolu Bikini. V okolí byly rozmístěné diagnostické přístroje a vysokorychlostní kamery. Když zařízení detonovalo, vznikla ohnivá koule o velikosti asi 5 km v průběhu jedné sekundy. Tato ohnivá koule byla viditelná z atolu Kwajelein vzdáleného 450 km. Exploze zanechala kráter o průměru 2 000 m, hluboký 75 m. Oblak výbuchu dosáhl během minuty výšky 14,3 km a průměru 11,3 km. Během deseti minut dosáhnul výšky 39,6 km a průměru 100 km.
Příčina vysokého účinku bomby
Účinek 15 Mt TNT byl 3x větší, než se očekávalo. Příčinou vyššího účinku byla chyba, kterou udělali projektanti zařízení v laboratořích Los Alamos. Předpokládalo se, že izotop lithia-6 bude absorbovat neutron štěpícího se plutónia, emitovat alfa částice a tritium, pričemž tritium se sloučí s deutériem, které bylo přítomné v LiD a zvětší účinek podle předpokladu. Jejich úvaha zapomínala na fakt, že když je izotop lithia-7 bombardován neutrony s vysokou energií, absorbuje neutron a potom se rozloží a vytvoří alfa částice, další neutron a nukleon tritia. To znamená, že bylo vyprodukováno mnohem více tritia než bylo předpokládáno a dodatečné tritium v jaderné fúzi s deuteriem (stejně jako dodatečný neutron z rozkladu lithia-7) vyprodukovalo mnohem víc neutronů než byl původní předpoklad a produkovalo víc štěpení uranového reflektoru, což značně zvýšilo celkový účinek. Výsledné dodatečné palivo (lithia-6 a lithia-7) přispělo značně k štěpné reakci a produkci neutronů, v důsledku čehož byl značně zvýšený účinek zařízení. Ironicky, zařízení používalo lithia s vysokým procentem lithia-7 jen protože lithium-6 bylo toho času těžko dostupné a drahé. Dřívější testy Castle Union užívali skoro čisté lithium-6. Kdyby bylo víc dostupné lithium-6, použitelnost běžného lithia-7 by možná nebyla objevena. Z celkového účinku 15 Mt bylo 10 Mt z štěpné reakce uranového reflektoru. Proto přímý účinek z fúze byl v tomto případě menší než štěpný efekt z vyvolané fúze.
Neočekávané důsledky radioaktivního spadu
Štěpná reakce uranového reflektoru způsobila značné zamoření, vytvoříce velké množství radioaktivního spadu. V kombinaci s výrazně větším účinkem a silným větrem test způsobil množství závažných důsledků. Přestože řídící pracovníci testu věděli, že změna v počasí způsobí zasáhnutí oblastí, které nebyly vysídlené, rozhodli se pro uskutečnění testu. Radioaktivní spad se rozšířil východně na obývané atoly Rongelap a Rongerik. Až tři dny po explozi americké námořnictvo evakuovaly 236 ostrovanů a 28 amerických vojáků na základnu na ostrově Kwajalein, u kterých se objevila nausea (nucení na zvracení), průjmy, popápeniny a depigmentace kůže, bolesti hlavy a očí, otupělost a celková vyčerpanost. Laboratorní testy prokázaly pokles počtu krevních buněk, především leokocytů T-lymfocytů, které základem obranyschopnosti lidského organismu. Později postiženým vypadaly nehty a vlasy. Přesná dávka, které byli ostrované vystaveni nebyla změřena. Odhady hovoří o hodnotách od 11 rem až do 190 rem na. Mnoho obyvatel Marshallových ostrovů od té doby trpí vrozenými vadami a obdrželi kompenzaci od vlády USA.[1]
Do kontaktu s radioaktivním spadem přišel také japonský rybářský člun Lucky Dragon No. 5, což zapříčinilo onemocnění členů posádky, jedna osoba nakonec zemřela. To způsobilo silný mezinárodní odpor a znovu podnítilo obavy Japonců týkající se radioaktivity, obzvlášť s ohledem na možnou kontaminaci ryb. Bouřlivý protest v Japonsku dosáhnul takové úrovně, že diplomatické vztahy zůstaly velmi napjaté a incident byl mnohými označován jako „druhá Hirošima“. I přesto japonská a americká vláda rychle dosáhla politické dohody, která přinesla rybářům kompenzaci 2 milióny dolarů, a oběti obdrželi mezi 1,91 a 2,29 miliónů jenů pro každého. Zároveň bylo dohodnuté, že oběti nebudou mít status Hibakuša. Neočekávaný radioaktivní spad a radiace zasáhla mnoho plavidel a osob začleněných do testu. Jeden vědec později prohlásil, že byl na lodi vzdálené asi 45 km a obdržel radiaci 10R. Šestnáct členů posádky letadla USS Bairoko utrpělo popáleniny a byl u nich zvýšený výskyt rakoviny. Radioaktivní kontaminace také zasáhla mnoho testovacích zařízení, které byli vybudované na atole Bikini. Radioaktivní spad zasáhl Austrálii, Indii, Japonsko a dokonce i USA a části Evropy. Přestože byl test organizovaný jako tajný, Castle Bravo se rychle stal mezinárodním incidentem a byly vyslovené výzvy na zákaz atmosférických testů termonukleárních zbraní.[2]
Pozdější zařízení
Z konstrukčního řešení Shrimp se později vyvinula bomba Mk-21. Těch bylo vyrobeno 275 ks, vážících 6 800 kg, dlouhých 3,8 m o průměru 1,4 m. Tato 4-Megatunová bomba byla vyráběná do července 1956. V roce 1957 byla předělána na typ Mk-36 a výroba se znova spustila.
Literatura
- Gerard DeGroot, The Bomb: A Life (London: Jonathan Cape, 2004) ISBN 0-224-06232-8
- Chuck Hansen, U. S. Nuclear Weapons: The Secret History (Arlington: AeroFax, 1988)
- Richard Rhodes, Dark Sun: The Making of the Hydrogen Bomb (New York: Simon and Schuster, 1995)
- Holly M. Barker, Bravo for the Marshallese: Regaining control in a Post-Nuclear, Post Colonial World (Belmont, CA: Wadsworth, 2004)
Reference
- ↑ http://www.rmiembassyus.org/Nuclear%20Issues.htm
- ↑ DeGroot 2004, str. 196-198
Externí odkazy
- Operace Castle
- Testy vodíkové bomby na Bikini
- First-person article about conducting the test
- Aldebaran.cz – Videozáznam výbuchu (ASF soubor, 5 MB)
- Republic of the Marshall Islands Embassy website
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |