Dějiny Maďarska

Z Multimediaexpo.cz

Arpád překačuje Karpaty
Arpád

Maďaři byli kočovné kmeny ugrofinského původu, které tísnili v tzv. staré vlasti (Atelkuz) Pečeněhové, a proto pronikli pod vedením náčelníka Arpáda koncem 9.století do Karpatské kotliny. Živili se většinou kočovným chovem dobytka, který však nemohl ve zdejších chladnějším podmínkách zůstat po celý rok na pastvinách. Proto ho před zimou porazili (některé kusy pomrzly), ale zásoby masa do jara nevydržely a kočovní Maďaři neměli dost obilí. Začali proto vymáhat naturální dávky od domácího, zemědělského obyvatelstva a především vedli kořistnické války. Jedna výprava za druhou směřovala do sousedního Bavorska i na Moravu.

Počátkem 10. století zanikla Velkomoravská říše a Maďaři se poté stali pány území dnešního Maďarska a Slovenska. To jim však nebránilo v podnikání dalších výbojů, a to i do značně vzdálených zemí (Balkán, Byzanc, Francie).

Obsah

1848-1914

Sándor Petőfi recituje Nemzeti dal (Národní píseň) 15. března 1848 při vystoupení lidu v Pešti

Rakouská monarchie se pomalu začala stávat neudržitelnou ve stavu, v jakém byla. V březnu 1848 vypuklo v Budapešti, pod vlivem únorové revoluce ve Francii, povstání. Zde se poprvé objevil jasně formulovaný požadavek na vydání ústavy, vzhledem k tomu, že se revoluce rozšířila i do Vídně a dalších měst byla vydána dubnová ústava, dále byla zrušena cenzura, byl nucen odstoupit z politického výsluní Metternich a byla provedena řada dalších ústupků. V květnu došlo k dalšímu povstání, během něj vláda zavedla všeobecné a tajné volební právo, zrušila dubnovou ústavu a svolala ústavodárný sněm. Ten později zrušil poddanství. Provedené reformy však nebyly dostatečné a proto vypuklo v říjnu další povstání, během něhož byla vláda i ústavodárné shromáždění nucena opustit Vídeň a přesídlit na Moravu, byla povolána armáda, která dobyla Vídeň. Dne 2. prosince 1848 byl donucen Ferdinand V. abdikovat.

Abdikací Ferdinanda V. se stal novým císařem František Josef I., což situaci v zemi uklidnilo, roku 1849 byla vydána tzv. oktrojovaná ústava. Tato ústava byla zrušena k 1. lednu 1852. Klíčovou postavou prvních let vlády Františka Josefa I. byl Alexander Bach, po němž je toto období nazýváno bachův absolutismus. Ten je spojen s řadou reforem, které měly za cíl zmodernizovat habsburskou monarchii. Nejprve došlo k zrušení cechovních omezení, což umožnilo rozvoj průmyslu. Tato změna vedla k zakládání tzv. živnostenských komor, které fungovaly na moderních principech. Rozvoj průmyslu však vyžadoval další změny a již v roce 1856 se ukázalo jako nezbytné změnit úvěrovou a finanční politiku, což vyvolalo vznik banky Creditanstalt.

Vnitřní situace monarchie nebyla stabilizovaná a kromě finančních problémů se začínala výrazněji otvírat i národnostní problematika, což vedlo císaře k vydání tzv. říjnového diplomu (20. října 1860), kde bylo přislíbeno řešení této problematiky novou ústavou. Ústava byla vydána v únoru 1861, ale nesplnila očekávání do ní vkládané a došlo k nespokojenosti prakticky všech národností vyjma němců. Na nejsilnější odpor narazila nová ústava v Uhersku, které požadovalo návrat ústavy z roku 1848. Nakonec Maďaři prosadili dualistickou koncepci státu (často bývá užíván termín Rakousko-Uhersko), který dle ústavy z prosince 1867, měl společnou osobu panovníka, zahraniční politiku, armádu a finance (tzv. Rakousko-Uherské vyrovnání). V dalších otázkách existovala značná suverenita těchto dvou národů. Každých deset let docházelo ke stanovení poměru financování společných výdajů, což vedlo k poměrně ostrým sporům.

První světová válka

Evropa v roce 1914

Po roce 1910 se celkově stupňovalo napětí v celé Evropě, 28. června 1914 spáchali srbští studenti v Bosně úspěšný atentát na Františka Ferdinanda d’Este. Rakousko-Uhersko poté vyhlásilo Srbsku ultimátum a zajistilo si pro případnou válku podporu Německa. Srbsko požadavky rakouského ultimáta téměř zcela přijalo, ale jelikož nebyly přijaty zcela, přerušilo Rakousko-Uhersko jednání (23. července) a vyhlásilo částečnou mobilizaci a poté (28. července) i válku. Tímto vyhlášením začala I. světová válka, při které se dostala do konfliktu prakticky celá Evropa.

V Rakousku-Uhersku se v průběhu války projevily všechny jeho problémy. Jedním z největších problémů byla národní nejednotnost a špatná ekonomická situace, válka Rakousko-Uhersko vyčerpávala více než jiné země a to se bylo nuceno orientovat stále více na Německo, což vzbuzovalo nelibost u neněmeckých národů monarchie. Po smrti Františka Josefa I. (21. listopadu 1916), nastoupil na trůn Karel I., jeho politika však nedokázala najít cestu k novým národním snahám. V již zoufalé situaci se pokusil vyhlásit 16. října 1918 federaci, ještě v průběhu října se začalo Rakousko-Uhersko rozpadat a 1. listopadu zprostil Karel I. uherskou vládu přísahy věrnosti.

Vznik novodobého maďarského státu

Historie novodobého Maďarska se začala psát dne 16. listopadu 1918, kdy byla vyhlášena Maďarská demokratická republika. Jakožto nástupnický stát Uherska ztratilo Maďarsko po První světové válce celých 71,5% území bývalých Uher, včetně řady oblastí s maďarskou populací. Tato situace představovala pro Maďary trauma srovnatelné s tím, co Češi pociťovali o 20 let později po Mnichovské dohodě. Tento fakt v meziválečné době určoval vztahy Maďarska k sousedním zemím s maďarskými menšinami a významně je ovlivňuje i dnes.

Levé křídlo sociální demokracie ustavilo dne 20. listopadu 1918 Komunistickou stranu Maďarska, které získávala mnoho stoupenců hlavně mezi dělnickým obyvatelstvem, nezaměstnanými a odzbrojenými vojáky. Pod vlivem revoluce v Rusku došlo i v Maďarské demokratické republice k další revoluci, jejímž výsledkem bylo vyhlášení Maďarské republiky rad dne 21. března 1919. MRR pod vedením komunisty Bély Kuna zavedla v zemi diktaturu proletariátu a revoluční teror s likvidací odpůrců. Nespokojeny s tímto vývojem vystoupily proti MRR státy Malé dohody a zahájili společnou ofenzívu (Rumunské království 16. dubna, ČSR 27. dubna). Maďarská Rudá armáda přešla dne 20. května do proti útoku a obsadila území jižního Slovenska, kde vytvořila 16. června Slovenskou republiku rad. V červnu po výměně vedení čs. vojska (nástup plk. Šnejdárka) byla Maďarská Rudá armáda zastavena a na základě ultimátu Dohody uzavřeno příměří. Maďaři následně ustoupili za demarkační čáru a Komunistickou diktaturu pak ukončila intervence vojsk Rumunského království. Počátkem listopadu se rumunská vojska stáhla zpět na své území a 16. listopadu 1919 vstoupil v čele národní armády do Budapešti bývalý admirál námořnictva Rakousko-Uherské armády Miklós Horthy.

Situace byla stabilizována 1. března 1920, kdy parlament vyhlásil Maďarské království, jeho regentem se stal Miklós Horthy.

Meziválečný a poválečný vývoj

Hlavní článek: Maďarské království (1920-1946)
Územní rozsah Maďarského království během Druhé světové války:

Dne 4. června 1920 byla podepsána Trianonská smlouva, kterou byly stanoveny nové hranice Maďarska jakožto nástupnického státu Uherska. Maďarsko ztratilo celých 71,5 % svého území. Území bylo rozděleno mezi státy sousedící s Maďarským královstvím. Ztráta území a obyvatel (každý čtvrtý Maďar se ocitnul na území cizího státu) vedla ke zhoršení ekonomické a hospodářské situace. Po Mnichovské dohodě 29. září 1938 získalo Maďarské království v listopadu 1938 jižní část Slovenska, obydlenou především Maďary, a část Podkarpatské rusy. Kterou v březnu 1939 zabralo celou. V 1940 získalo Maďarské království zpátky území Sedmihradska (Transylvánie), které bylo před první světovou válkou součástí Uherska.

Během Druhé světové války stálo Maďarské království na straně nacistického Německa, jelikož chtělo získat zpět většinu území ztracených Trianonskou smlouvou. Ovšem Začátku války, tedy útoku Třetí říše na Polsko, se Maďarské království neúčastnilo, naopak, přijalo na své území více jak 100 000 uprchlíků z Polska. Plnohodnotným členem Osy se Maďarské království stalo až v dubnu 1941, Následně se vojensky podílelo spolu s Německem a Bulharskem na vpádu do Jugoslávie (na protest proti tomu spáchal maďarský předseda vlády Pál Teleki sebevraždu). V roce 1944 již bylo Německo a jeho spojenci včetně Maďarského království v hluboké defenzívě a Rudá armáda začala přímo ohrožovat východní hranici Maďarska. Horthy byl pozván na vyjednávání do Klessheimu (dnes Rakousko), kde byl Němci dočasně zajat, aby nemohl vydat rozkaz k odporu. Wehrmacht posléze obsadil Maďarské království (tzv. Operace Margarethe).

Když Horthy vyhlásil příměří se Spojenci o den dříve, než bylo tajně dohodnuto tj. 15. října 1944, reagovali na to nacisté únosem jeho syna a Horthy byl nucen své prohlášení vzít zpět. Následně mu byla odebrána moc regenta Maďarského království a byl převezen do Německa. Hlavou státu se stal vůdce Šípových křížů Ferenc Szálasi, který téhož dne (16. října) vyhlásil Maďarský stát.

V období od 29. října 1944 do 13. února 1945, známém jako Budapešťská operace, obsadila vojska SSSR a Rumunska hlavní město Budapešť, většinu území Maďarska a část jižního Slovenska. V den kapitulace Německa zaniknul i Maďarský stát. Vůdce Ferenc Szálasi uprchl na západ a byl zajat americkými vojáky, kteří ho vrátili zpět do Maďarského království. Zde byl souzen za zločiny proti státu, proti lidskosti a válečné zločiny. Dne 12. března 1946 popraven. Existence novodobého Maďarského království končí s vyhlášením Druhé Maďarské republiky dne 1. února 1946. Státní suverenita byla následně obnovena mírovou smlouvou z 10. února 1947, územní rozsah státu se vrátil do podoby podle Trianonské smlouvy. Jelikož bylo Maďarsko osvobozeno sovětskou Rudou armádou, odehrával se poválečný vývoj v plné režii Sovětského svazu.

Komunistické Maďarsko

Matyás Rákosi
Hlavní článek: Maďarská lidová republika

Pro socialistický vývoj země mělo význam sloučení Komunistické strany Maďarska a Sociálně demokratické strany Maďarska v Maďarskou stranu pracujících. Dne 15. srpna 1949 byla vyhlášena Maďarská lidová republika a 20. srpna Národní shromáždění přijalo zákon o nové ústavě.

50. léta

Po tříletém plánu obnovy byl na léta 1950 až 1954 vypracován první plán pětiletky. Začali procesy proti "nepřátelům lidu", jenom v letech 1952 až 1955 bylo odsouzeno více jako 500 000 osob. Příslušníci ÁVH (tajná policie) rozhodovali o osudech a životech staticů lidí. Politiku ovládli zapřísáhlý stalinisté v čele s Matyásem Rákosim, který rovněž zastával funkci generálního tajemníka Maďarské strany pracujících.

Po smrti Stalina v březnu 1953 obvinilo nové vedení Sovětského svazu Matyáse Rákosiho z podpory kultu osobnosti novým premiérem se stal Imre Nagy.

Premiér Imre Nagy reprezentoval první - i když vůči Moskvě ještě ohleduplný – pokus o větší samostatnost v nové vládě z roku 1953. Ale v roce 1955 veřejně mluvil o možnosti Maďarska přijmout status neutrality podle rakouského vzoru“, než byla jeho vláda svržena promoskevskou Mátyáse Rákosiho.

Maďarské povstání

Hlavní článek: Maďarské povstání
Vlajka s vystřiženým státním znakem obsahujícím rudou hvězdu se stala symbolem povstání

Premiér Imre Nagy reprezentoval první – i když vůči Moskvě ještě ohleduplný – pokus o větší samostatnost v nové vládě z roku 1953. Ale v roce 1955 veřejně mluvil o „možnosti Maďarska přijmout status neutrality podle rakouského vzoru“, než byla jeho vláda svržena promoskevskou Mátyáse Rákosiho.

Na podzim 1956 rostoucí protikomunistické cítění vyústilo ve změnu vlády, která vyhlásila nezávislost od SSSR.První boje Maďarů s vojsky sovětské okupační mocnosti trvaly od 23. do 28. října 1956, kdy Moskva zdánlivě přistoupila na požadavky nové maďarské vlády. Za necelé tři týdny bylo povstání potlačeno v bojích probíhajících od 4. do 10. listopadu sovětskými vojsky, od 1. listopadu posílenými invazními jednotkami. Nakonec však další z poválečných pokusů o osvobození z komunistické nadvlády smetly sovětské tanky.

Zákulisní šarvátky mezi moskevskými a reformními držiteli komunistické moci trvaly i po potlačení reformních snah Nagyho vlády – od tzv. tání v Moskvě po Stalinově smrti v roce 1953 do nucené Nagyho rezignace v dubnu 1955.

60. až 80. léta

Vládní strana MDP se pod vedením Jánose Kádára přetransformovala na MSZMP. Nový režim si zejména od 60. let zachoval jisté liberální prvky především v ekonomické oblasti ("Gulášový socialismus" nebo také "Kádárismus"). Ovšem v roce 1968 se MLR, pod výhružku vyhlášení stanného práva, musela účastnit srpnové invaze do ČSSR. Zásluhou Jánose Kádára se v 80. letech Maďarsko mohlo vydat cestou pozvolných reforem a předání moci demokratické opozici.

Stejně jako v dalších zemích střední Evropy, i v Maďarsku se socialismus zhroutil v roce 1989, kdy se Magyar Szocialista Munkáspárt sama rozpustila a 23. října Mátyás Szürös z balkónu Országházu slavnostně vyhlásil Maďarskou republiku.

Demokratické Maďarsko

Viktor Orbán (Fidesz)
Országház je symbolem demokratického Maďarska

V prvních demokratických volbách v roce 1990 zvítězilo se 164 mandáty liberální MDF a společně s KDNP utvořilo vládu. Volby tak jasně potvrdili odvrat od levicové MSZP. Nová vláda se snažila vtisknout Maďarsku nový národní charakter, kladla důraz na tradiční demokratické a křesťanské hodnoty. Deset dní před rozpuštěním Varšavské smlouvy, tj. 15. února 1991, uzavřela tehdejší ČSFR, Polsko a Maďarsko v maďarském Visegrádu smlouvu o vzájemné spolupráci, známou dnes jako Visegrádská čtyřka. Dále pak v červnu 1991 opustila vojska Sovětského svazu území Maďarské republiky. I přes počáteční úspěchy se vláda později dostávala do problémů. Ekonomická situace země se začala stále více zhoršovat. To nahrávalo tehdejším opozičním stranám především MSZP, která taky ve druhých svobodných volbách v roce 1994 zvítězila s nečekaným ziskem 209 křesel. MSZP tak získala nadpoloviční většinu v parlamentu, ovšem rozhodla se vládnout společně s SZDSZ (Svobodní demokraté), kteří získali 69 křesel. MDF, se ziskem pouhých 38 křesel, se přesunulo do opozice. Novým premiérem se stal Gyula Horn. Vláda chtěla především za pomoci úsporných opatření stabilizovat ekonomiku a snížit schodek státního rozpočtu. Došlo k propuštění státních zaměstnanců a regulaci mezd, což vyvolalo odpor odborářů.

V dalších volbách, které se konaly v roce 1998, zvítězil konzervativní Fidesz se ziskem 148 křesel a odsunul MSZP, která získala 134 křesel, na druhé místo. Fidesz vytvořil koaliční vládu společně s FKgP a MDF. Premiérem se stal předeseda Fidesz Viktor Orbán. Pod jeho vedením vstoupilo Maďarsko, společně s Českou republikou a Polskem, roku 1999 do vojensko-politického uskupení NATO. Po celou dobu vlády Fidesz se úspěšně rozvíjela ekonomika, snížila se nezaměstanost a vzrostly potřeby obyvatelstva. Maďarsko se dostalo o krůček blíže ke vstupu do Evropské unie.

V dalších volbách v roce 2002 už ovšem zvítězila Magyar Szocialista Párt a křeslo předsedy vlády obsadil Péter Medgyessy, kterého v roce 2004 vystřídal Ferenc Gyurcsány. Fidesz se v čele s Viktorem Orbánem vrátil do opozice. Kde stále zůstává i po volbách v roce 2006. Po průběhu relativně úspěšných reforem a kladného referenda se Maďarsko stalo v roce 2004 členem EU. MSZP obhájila své vítězství i ve volbách v roce 2006, kde porazila největšího protikandidáta Fidesz o 26 mandátů (MSZP získala 190,Fidesz 164). Ovšem krátce po těchto volbách se 17. září 2006 dostala na veřejnost audionahrávka z neveřejného Gyurcsányho povolebního proslovu k poslancům Maďarské socialistické strany, kde se Gyurcsány velmi emotivně a vulgárně vyjadřuje o minulé vládě své strany[1] ("Žádná evropská země neudělala něco tak pitomého jako my", „Evidentně jsme v minulém roce a půl či dvou letech lhali“, "Maďarsko se podařilo udržet nad vodou jedině díky boží prozřetelnosti, spoustě peněz ve světovém hospodářství a stovkám podvodů"[1]) a vyzývá k ekonomickým reformám. V reakci na zveřejnění nahrávky probíhaly v Maďarsku zpočátku masové demonstrace (desetitisíce demonstrantů), někdy i násilné, jejichž účastníci požadovali Gyurcsányho rezignaci. Demonstrací se vedle opoziční strany Fidesz a demonstrujících Maďarů včetně celebrit zúčastnili i maďarští nacionalisté. V ulicích visely Arpádské červeno-bílé vlajky. Nespokojenost s levicovou vládou nepřímo dává na popularitě nacionalistické skupině tzv. "Maďarské gardě". Její členové volají po znovu získání území, které před smlouvou v Trianonu patřila k Maďarsku (de facto k Uhersku). Kromě demonstrací, proběhlo v letech 2006 a 2007 také několik stávek požadujících většinou vyšší platy (např. třídenní stávka železničářů MÁV). Těmto potížím přidala na síle také finanční krize, která na podzim roku 2008 silně zasáhla maďarskou ekonomiku. Dne 16. prosince 2008 městský soud v Budapešti rozpustil polovojenskou organizaci - Maďarskou gardu.[2]

Historický vývoj maďarského území

Související články

Literatura

  • KONTLER, László - Dějiny Maďarska - Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2008 (2. vydání) - ISBN 978-80-7106-616-3
  • PRAŽÁK, Richard - Stručná historie států MAĎARSKO - Nakladatelství Libri, Praha 2005 - ISBN 80-7277-269-4

Reference

  1. ↑ http://lidovky.zpravy.cz/madarsky-premier-lhal-odhalila-nahravka-f0j-/ln_zahranici.asp?c=A060918_204048_ln_zahranici_fho
  2. ↑ http://www.novinky.cz/clanek/156944-budapestsky-soud-rozpustil-madarskou-gardu.html


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/D%C4%9Bjiny_Ma%C4%8Farska“