Fermium

Z Multimediaexpo.cz

Fermium
Atomové číslo	100
Relativní atomová hmotnost	(257) amu
Elektronová konfigurace	[Rn] 5f12 7s2
Skupenství	Pevné
Teplota tání	1527 °C, (1800 K)
Elektronegativita (Pauling)	1,3
Registrační číslo CAS	7440-72-4
Ionisační energie Fm→Fm+	627 kJ/mol

Fermium, chemická značka Fm, (lat. Fermium) je dvanáctým členem z řady aktinoidů, osmým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader plutonia. bylo pojmenováno po významném jaderném fyzikovi Enricu Fermim.

Obsah 1 Základní fyzikálně-chemické vlastnosti 2 Výskyt, historie přípravy 3 Literatura 4 Externí odkazy a reference

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Fermium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty.

Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů. Proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.

Výskyt, historie přípravy

Fermium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.

Jako první identifikoval fermium Albert Ghiorso v lednu roku 1952 na kalifornské univerzitě v Berkeley. Výchozím materiálem byl spad po výbuchu nukleární bomby testované v rámci „Operace Ivy“ v listopadu 1952. Identifikovaným izotopem bylo ²⁵⁵Fm, které vzniklo z jádra ²³⁸U postupným pohlcením 17 neutronů a následnými osmi β-rozpady. Tento objev byl utajován až do roku 1955 vzhledem k probíhající studené válce mezi oběma jadernými velmocemi.^[1][2]

První umělá syntéza fermia se uskutečnila v roce 1953 v Nobelově fyzikálním institutu ve Stockholmu, bombardováním jader ²³⁸U jádry izotopu kyslíku ¹⁶O.^[3]

23892U + 168O → 250100Fm + 4 10n

Je známo celkem 17 izotopů fermia, z nichž nejstabilnější jsou ²⁵⁷Fm s poločasem rozpadu 100,5 dne, ²⁵³Fm s poločasem rozpadu 3 dny a ²⁵²Fm s poločasem 25,4 hodiny.

Literatura

• Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
• N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvkůII. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy a reference

1. ↑
2. ↑ . Dostupné online.  
3. ↑

• Periodická soustava a tabulka vlastností prvků [1]
• Chemický vzdělávací portál [2]
• WebElements (anglicky) [3]
• Periodická tabulka prvků [4]

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Fermium

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii