Jihoslovanské jazyky

Z Multimediaexpo.cz

Soubor:Slavic languages.png
Rozložení slovanských jazyků

Jihoslovanské jazyky tvoří jednu ze tří geografických skupin slovanských jazyků, vedle jazyků západoslovanských a východoslovanských. Od svých příbuzných ve střední a východní Evropě je dělí pás území hovořící německy, maďarsky a rumunsky. Jihoslovanské jazyky se dále dělí na západní a východní podskupinu. Prvním písemně dochovaným jihoslovanským jazykem byla v 9. století staroslověnština založená na soluňském nářečí. Dodnes je některými jihoslovanskými pravoslavnými církvemi používána církevní slovanština na ní stojící jako liturgický jazyk.

Obsah

Klasifikace

Zařazení jižních slovanských jazyků a kulturní souvislosti

Jihovýchodně od centra vývoje jihoslovanských jazyků byly jednotlivé řeči vystaveny silným vlivem řeckého jazyka a kultury. Tyto jazyky byly rovněž ovlivněny orientální kulturou, která zanechala stopy v řadě tureckých slov, hlavně v bulharském a makedonském jazyce. Oproti tomu některé západní jihoslovanské jazyky patří ke kulturnímu okruhu katolické kultury a byly vystaveny vlivu latinského jazyka a západní kultury. Namísto cyrilice zde převážila latinka. Slovanské jazyky náleží do baltoslovanské větve indoevropské jazykové rodiny. Samotné jihoslovanské jazyky existují pouze na základě geografického členění, netvoří monofyletickou skupinu, u které by někdy v historii existovala jediná společná pra-jihoslovanská forma vykazující jedinečné fonologické, morfologické a lexikální změny oproti ostatním slovanským jazykům. Na rozdíl od nich nenacházíme v historii jižních Slovanů období kulturní nebo politické jednoty, kdy by mohla prajihoslovanština existovat a kdy by v ní mohlo docházet ke zmíněným charakteristickým změnám. U všech navrhovaných lexikálních a morfologických vzorů byl prokázán společný praslovanský základ nebo jejich výskyt v některých nářečích slovenštiny a ukrajinštiny. V rámci jihoslovanských jazyků ovšem pravděpodobně existovaly dva ancestrální jazyky: západní prajihoslovanština, z níž se vyvinula dnešní nářečí používaná ve Slovinsku, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, Srbsku, Černé Hoře a slovanská nářečí používaná v Kosovu, a východní prajihoslovanština, předchůdce bulharsko-makedonských nářečí. Starší literatura se často také zmiňuje o srbochorvatském nebo středojihoslovanském jazykovém kontinuu tvořeném čakavským, kajkavským, štokavským, někdy i torlackým dialektem. V čakavštině, kajkavštině i torlačtině jsou patrné vlivy dominantní štokavštiny na jejich slovní zásobu a do určité míry i morfologii, což svádělo k představě jediného ancestrálního dialektu nebo jedinečné izoglosy (...). Srbochorvatský dialektální systém (pro nějž se používá také politicky korektnější název středojihoslovanský diasystém) existuje pouze v umělém geografickém členění, dnes považovaném za zastaralé (...). Všechny jihoslovanské dialekty tvoří jazykové kontinuum sahající od dnešního jižního Rakouska po jihovýchod Bulharska. Na úrovni dialektologie nebo morfologické typologie lze rozlišit několik základních dialektů, jejich hranice jsou však neostré v důsledku intenzivního kontaktu a častých migrací v minulosti. Na druhou stranu, kulturní sebeurčení a osvobození od osmanské a rakousko-uherské nadvlády následované vznikem národních států v 19. a 20. století vedlo k rozvoji a kodifikaci národních jazyků. Tento proces byl víceméně dovršen koncem 20. století v souvislosti s rozpadem Jugoslávie (zbývá pouze vyřešit národnostní a jazykovou otázku v Černé Hoře). Většina jazyků zvolila jeden dialekt jako základ spisovného jazyka, což v důsledku vedlo na jedné straně k vytlačování některých dialektů, na druhé straně k rozvoji jiných. Národní a etnické hranice navíc ve většině případů neodpovídají hranicím rozšíření dialektů. Jihoslovanské jazyky je tedy možné klasifikovat dvěma různými způsoby; jednak z hlediska geografického, jednak z pohledu sociolingvistického. Tyto přístupy si málokdy odpovídají. Například Chorvati mluví třemi hlavními a dvěma okrajovými dialekty ve čtyřech zemích, zatímco jejich spisovný jazyk je založen na ijekavské novoštokavštině.

Jihoslovanské jazyky


Klasifikace podle dialektů

    • Východní
    1. bulharština
    2. makedonština
    • Přechodné
      • Torlačtina 4 dialekt
        • Prizrensko-jihomoravský subdialekt (ekavština) v Srbsku, Kosovu a Makedosku
        • Svrljižsko-zaplanjský subdialekt (ekavština) v Srbsku, Bolgarsku
        • Timocko-lužnický subdialekt (ekavština) v Srbsku
        • Bosilgradsky (ekavština) v Srbsku a Bolgarsku
    • Západní
      1. chorvatština
      2. bosenština
      3. srbština
      4. černohorština
      • Štokavský dialekt 7 dialekt
        • Šumadijsko-vojvodinský subdialekt (ekavština) v Srbsku
        • Kosovsko-resavský subdialekt (ekavština) v Srbsku a Kosovu (varianta Smederevsko-vršacký subdialekt (ekavština).
        • Zetský v Černé Hoře
        • Hercegovinský subdialekt v Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Srbsku a Černé Hoře
        • Ijekavský subdialekt v Chorvatsku (a Bosně a Hercegovině)
        • Ikavský subdialekt v Chorvatsku a (Bosně a Hercegovině a chorvatština v Srbsku (Subotica))
        • Slavonsky subdialekt v Chorvatsku
          • Gradiščanština chorvatština (v Rakousku a Maďarsku)
          • Moliská chorvatština (v Itálii)
          • Caraşovský dialekt chorvatština (v Rumunsku)
          • Bunjevacký dialekt chorvatština (v Srbsku)
      • Čakavská chorvatština 6 dialekt
        • Buzetský subdialekt v Chorvatsku
        • Jihozápadní istrijský subdialekt Chorvatsku
        • Severočakavský subdialekt v Chorvatsku
        • Srednočakavsky subdialekt v Chorvatsku
        • Jihočakavský subdialekt v Chorvatsku
        • Lastovský subdialekt v Chorvatsku
      • Kajkavská chorvatština
        • Zagorjsko-međimurjský subdialekt v Chorvatsku
        • Križevcko-podravinský subdialekt v Chorvatsku
        • Turopoljsko-posavinský subdialekt v Chorvatsku
        • Prigorský subdialekt v Chorvatsku
        • Subdialekt Donja Sutla v Chorvatsku
        • Goranjský subdialekt v Chorvatsku
      • Slovinština

Sociolingvistická klasifikace