Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Kanibalismus
Z Multimediaexpo.cz
Kanibalismus je požírání jedinců vlastního druhu.
Obsah |
Původ názvu
Původ názvu je odvozen od jména středoamerického kmene Karibů, kde byl rituální kanibalismus významnou součástí jejich animistického náboženství.
Kanibalismus v živočišné říši
Kanibalismus se vyskytuje v přírodě nejčastěji u dravých živočichů, kteří mohou například požírat své zraněné druhy. Velmi zajímavým případem je nitroděložní kanibalismus u vejcoživorodých žraloků, kdy embryo, které dospěje dříve, sežere uvnitř matky své sourozence. U některých druhů se může kanibalismus vyskytovat v rámci rodiny. Například samec medvěda ledního i jiných šelem může často ulovit své vlastní mládě. Samice některých psovitých druhů zase mohou požírat svá mláďata v případě svého vlastního ohrožení. Kanibalismus se vyskytuje i hlodavců, např. u myší. U členovců se vyskytují případy, že samička po spáření sežere samečka (sklípkani a další pavouci, kudlanky atd.). Požírání vlastních mláďat je nazýváno pedofágie nebo kronismus. u ptáků, zvláště dravců a sov, ale také u kuřat bažantů ve farmových chovech bylo v případě nedostatku potravy pozorováno napadání slabších jedinců svými silnějšími sourozenci, které mohlo vést až k usmrcení a kanibalismu. Toto "bratrovražedné" chování se někdy označuje jako kainismus.,
Jsou známy i případy kanibalismu mezi domácími zvířaty (drůbeží a prasaty), chovanými ve velkých farmách s mnoha tisíci kusy pohromadě.[1]
Kanibalismus u lidí
V lidské společnosti byl v minulosti praktikován rituální kanibalismus (např. pozření srdce nepřátelského bojovníka bylo vnímáno jako získání části fyzické a duševní síly, kterou disponoval); jeho stopy byly výrazně zachyceny i na našem území u populací střední doby bronzové. Často ovšem patrně mohl souviset i s úsporností; není zřejmě náhodou, že se kanibalistické rituály vyvíjely nejčastěji u komunit v oblastech s omezenými zdroji vhodné masité potravy. V moderní společnosti byl kanibalismus prakticky vymýcen, známy jsou jen případy zapříčiněné hladem (obležení, hladomor) a výjimečné činy některých vyšinutých jedinců. V oblastech málo zasažených západní kulturou se kanibalismus udržoval ještě dlouho v 20. století, jako například na Papui-Nové Guinei. Provozovali ho patrně i někteří afričtí diktátoři 20. století, např. Jean-Bédel Bokassa a Idi Amin, ale i vojáci Charlese Taylora[2]. Jeden z nejpozdějších případů kanibalismu ve společnosti byl pozorován v Severní Koreji během rozsáhlého hladomoru mezi lety 1995 a 1997.[3][4]
V moderní společnosti se kanibalismus vyskytuje ojediněle a je považován za závažný zločin spojený s duševní patologií. Někteří z největších masových vrahů 20. století kanibalismus praktikovali (např. Andrej Čikatilo).
Důvody pro kanibalismus
Příčiny lidského kanibalismu by se daly rozdělit do několika skupin:
- konvence (u rituálního kanibalismu), např. víra v převzetí síly poraženého bojovníka,
- duševní porucha (u masových vrahů apod.),
- nezbytnost pro přežití (např. pro kritický nedostatek jiné potravy).
Japonský historik Kyubara Džitsudzo dělí lidský kanibalismus do pěti kategorií:[5]
- kanibalismus během hladomoru,
- kanibalismus v obklíčených městech (např. v Leningradu během blokády v zimě 1942/43),
- pojídání masa ze zvyku,
- kanibalismus poháněný animozitou (odporem, nepřátelstvím),
- pojídání lidského masa jako léku.
Zdravotní důsledky
Závažným důsledkem kanibalismu je, že usnadňuje přenos některých nemocí – příkladem může být nemoc kuru (prionová porucha), velice rozšířená mezi papuánskými kanibaly; ta prakticky vymizela poté, co byl u nich kanibalismus potlačen.
Obecně organismus totiž nemusí mít schopnost zpracovat veškerý materiál přijatý s potravou: některé látky se do něj buď vůbec nevstřebají, nebo jsou sice přijaty např. do krve, ale pak jsou zpravidla buď metabolizovány, nebo vyloučeny. Ovšem některé zůstávají v těle nezpracovány a bez mechanismu jejich vyloučení se mohou hromadit (olovo, priony) a následně i škodit. Konkrétně lidský organismus nemá evolučně dánu schopnost zpracovat všechny látky z lidského těla, není na takovou potravu adaptován.
Kanibalismus v populární kultuře
Jedním z nejznámějších kanibalů, jenž se v populární filmové a knižní kultuře objevil, byl jistě dr. Hannibal Lecter, seriový vrah z knih T. Harrise a filmů, kde dr. Lectera ztvárnil Anthony Hopkins.
Dr. Lecter (také hrabě Hannibal Lecter, neboť původem dr. Lecter pochází z litevské šlechtické rodiny) byl seriový vrah, původně psychiatr, který vraždil některé své pacienty a následně je pojídal. Ovšem sám sobě vinu nepřiznává, tvrdí, že zabíjel jen ty, co si to zasloužili (pedofilové, násilníci…) a tím, že je jedl, prokazoval své pohrdání jimi.
Po několika vraždách byl ovšem chycen a uvězněn v léčebně v Baltimore. Nikdy jej však nedokázali psychicky vyšetřit (sám se tomu bránil) a policie dokonce využívala jeho služeb při chytání dalších vrahů.
Reference
- ↑ http://www.mustwatch.cz/film/earthlings-pozemstane/
- ↑ http://www.denik.cz/ze_sveta/taylor_vojaci_kanibalismus.html
- ↑ http://www.washingtonpost.com/ac2/wp-dyn/A41966-2003Oct3?language=printer
- ↑ http://ampontan.wordpress.com/2009/05/12/cannibalism-and-torture-part-of-everyday-life/
- ↑ Mass Consumption: Consumerism, Capitalism and Cannibalism, časový kód 19:29
Literatura
- Kanibalové vraždící monstra, Autor: Martingalová Moira, Nakladatelství: XYZ, ISBN: 80-87021-24-X, Vyšlo: 09/2006, Překlad: Kamil Petrák
Související články
- Masožravost
- Býložravost
- Jeffrey Dahmer, Ed Gein – američtí sérioví vrazi a kanibalové
- kanibal Armin Meiwes a snědený Bernd Brandes, německý případ souhlasného kanibalismu
|
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |