Kolovratové

Z Multimediaexpo.cz

Páni z Kolovrat (také psáno z Kolowrat) je starý český šlechtický rod.

Obsah

Původ rodu

Pravděpodobným zakladatelem byl ve 14. století Albrecht z Kolowrat, králův maršálek a hejtman, fojt. Nevelká vesnice Kolovraty je dnes součástí Prahy. Albrecht měl šest synů, z nichž čtyři založili jednotlivé rodové větve.

Rodové větve

Na počátku 15. století byly známy některé z nich. Třetí ze synů Purkart získal Opočno a Bezdružice a jeho rodina se pak nazývala Bezdružičtí z Kolovrat. Další rodiny jsou známy jako novohradská, zámrská, kornouzská, libštejnská, maštovská, černominská, žehrovická, týnecká a březnická. Do dnešní doby přežila pouze krakovská.

Rod Bezdružických

Známým představitelem této rodiny byl počátkem 16. století Jetřich, kterému patřil Buštěhrad. Měl se svou ženou Žofkou z Janovic čtyři děti, sám zemřel roku 1508. Jednou z jeho dcer byla Beatrix Bezdružická z Kolovrat, která se přivdala do rodu Berků z Dubé. Nejdříve si vzala Petra Berku z Dubé, s nímž žila na hradu Lipý (nyní Česká Lípa) a po jeho smrti roku 1522 si vzala o nškolik let později movitého pána v Zákupech, Zdislava Berku z Dubé. Zemřela dříve než on roku 1541. Měla zálibu v soudních sporech a pověst „zlé baby“.[1]

Historie

Hanuš, pocházející z libštejnské linie, získal od krále Zikmunda Dobříš, Točník, Plasy a Žebrák, jeho syn Hanuš se stal proboštem pražské kapituly. Nejznámějším představitelem žehrovické linie se stal Jan Žehrovický z Kolovrat, který podporoval Jiřího z Poděbrad a proslul svou silou a obratností. V roce 1600 se Magdaléna Marie z Kolovrat provdala za Jana Zrinského, synovce Petra Voka; když ovdověla, prožila milostný románek s pobělohorským dobrodruhem Martinem Huertou, za kterého se nakonec provdala. Roku 1629 Kolovratové přijali smlouvu, kterou potvrdil císař Ferdinand II. Štýrský, že kdo si vzal za manželku někoho z nižšího stavu, bude vyloučen z rodu. V 17. století působil Jan Vilém jako vratislavský a olomoucký kanovník a generál křižovníků. Z týnecké rodiny se do historie nejvíce zapsal Emanuel Václav, který jako viceadmirál maltézského řádového vojska řídil boje s Turky v 18. století. Krakovští žili v Radeníně a měli statky na Táborsku, kde působil kancléř a ministr Marie Terezie Leopold (1726-1809). Nejznámějším představitelem libštejnské linie se stal František Antonín (1778-1861), který podporoval založení Národního muzea, jemuž daroval své mineralogické sbírky a knihovnu; vykonával funkci prezidenta Královské české společnosti nauk, od roku 1826 zastával ve Vídni post ministra vnitra a stal se osobní i politickou protiváhou kancléře Metternicha. Jím také Libštejnská větev vymřela. Z březnické větve pocházel Alois Josef Krakovský z Kolovrat, který založil Krakovskou linii, která své jméno získala podle hradu Krakovec na Rakovnicku a roku 1830 jej jmenovali pražským arcibiskupem. Jan Nepomuk Karel (1794-1872) podporoval Matici českou a založení Národního muzea, kterému daroval cenné sbírky z březnické knihovny. Tato linie rodu držela Březnici, Hradiště a Újezd. Na Táborsku žil i historik a spisovatel Zdeněk a pobýval tu i Zdeňkův syn Hanuš (1879-1955, který se věnoval diplomacii. Alexandr vešel ve známost jako automobilový závodník, zahynul za volantem roku 1927. Jeho bratr Jindřich se podílel na protinacistickém odboji, po osvobození pracoval jako vyslanec v Turecku, po navrácení majetku pronajal Kolovratský palác Národnímu divadlu za symbolickou 1,- Kčs.

Erb

Colobrath CoA.jpg

Znak měli společný s několika dalšími rody jako například Janovci, Čejky či Dvořeckými. Na modrém podkladu se nacházela orlice z poloviny stříbrná a červená, na krku měla zlatou korunku. Po zisku hraběcího titulu některé větve přidaly polepšení v rakouském štítku či změnily orlici na orla.

Příbuzenstvo

Spojili se s Berky, Fictumy, Lobkovici, Gutštejny či Šternberky.

Související články

Literatura

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Kolovratové, s. 75-77.  

Reference

  1. ↑ ASCHENBRENNER, Martin. Paní Beatrix z Kolovrat. Česká Lípa : Martin Aschenbrenner, 2005. ISBN 80-239-4313-8. S. 15.  

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Kolovratov%C3%A9“