Rozmnožování
Z Multimediaexpo.cz
Rozmnožování (reprodukce) je proces tvorby potomstva. Rozlišujeme rozmnožování pohlavní a nepohlavní.
- Pohlavní rozmnožování (sexuální reprodukce) je biologický proces, kterým organismy tvoří své potomky kombinací svých pohlavních buněk vzniklých meiózou. Zpravidla souvisí s pohlavností - tj. existencí minimálně dvou typů pohlavních buněk, obvykle produkovaných odlišnými pohlavními orgány. Ty se pak buďto nacházejí na různých jedincích (gonochorismus) nebo na jednom (hermafroditismus). U mnoha živočichů je vyvinuta rozmnožovací soustava.
- Nepohlavní rozmnožování (asexuální reprodukce) je biologický proces, kterým organismus vytváří geneticky identické potomstvo (klony). Například nezmar (Hydra) či kvasinky jsou schopni se reprodukovat pučením nebo fragmentací do 2 nebo víc částí a dobudováním chybějících částí svého těla. Vegetativní rozmnožování zvládá i většina rostlin, byť některé ne ve volné přírodě. Jiné způsoby asexuální reprodukce jsou binární dělení a formace výtrusů.
Rozmnožování člověka
Rozmnožování člověka je forma pohlavního rozmnožování. Osou rozmnožování člověka je pohlavní styk mezi mužem (samcem) a ženou (samicí), který vyústí v těhotenství a posléze porod. Výjimečně se ve formě polyembryonie vyskytuje i rozmnožování nepohlavní, kdy se rýhující vajíčko rozdělí za vzniku jednovaječných dvojčat (celosvětově se vyskytuje u cca 0,3 - 0,4 % těhotenství). Samčí rozmnožovací soustava se skládá z dvou hlavních orgánů, penisu a varlat. Oba orgány jsou uloženy mimo břišní dutinu (varlata proto aby mohla být regulována teplota spermatu). Spermie, mužské pohlavní buňky, jsou menší, než samičí vajíčko, a žijí asi dva týdny. Díky své krátké době trvání musí být spermie produkovány po celu dobu pohlavní zralosti. Samičí reprodukční systém se rovněž skládá z několika částí - vaginy a dělohy, v nichž probíhá příjem spermatu a oplození, a vaječníků, v nichž samotná vajíčka vznikají.
Životní strategie
Některé organismy (např. člověk) produkují nemnoho potomků, o které pečují a zajišťují jim vysoké šance na přežití. Ty označujeme jako K-stratégy. Jiní se reprodukují rychle, ale pokud nerostou v umělém prostředí, většina potomků nepřežije do dospělosti. Takové druhy se nazývají R-stratégové. Obě metody mohou být podporované evolucí: zvířata s nemnoha potomky mohou trávit čas jejich výchovou a ochranou, čímž značně zvýší jejich naději na přežití, a na druhou stranu, zvířata s mnoha potomky nemusí vynakládat tolik energie na starost o mláďata a zbývá jim tak více energie na zajištění dalšího přežití a rozmnožování. To, která strategie je upřednostněna, závisí na mnoha okolnostech. Nutno zdůraznit, že s výjimkou extrémních případů jsou tyto termíny používány jako relativní, takže králíka můžeme prohlásit jak za r-stratéga, tak za K-stratéga (podle toho, jestli ho poměřujeme se slonem nebo s myší).
Související články
- Meióza
- Mitóza
- Pohlavnost
- Konjugace (spojování)
- Pohlavní styk
- Matka
- Otec
- Otcovství
- Opatrování
- Sebereplikace
- Reprodukční technologie
- Plodnost
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |