Světové dědictví
Z Multimediaexpo.cz
Jako světové dědictví se označují nejrůznější kulturní a přírodní památky po celém světě, které byly pro svou unikátnost vybrány organizací UNESCO a přijaty na tzv. „seznam světového dědictví“. Na tomto seznamu se nacházejí nejrůznější budovy, hory, jezera, národní parky i celá města. Podle Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z roku 1975 jsou smluvní státy, na jejichž území se dané památky nachází, zavázány jejich ochrannou.
V roce 2009 bylo na seznamu světového dědictví 890 položek. Z toho 689 položek kulturního dědictví, 176 přírodního a 25 smíšeného ve 148 státech světa.[1] Česko má na tomto seznamu celkem 12 památek.
Dějiny
Myšlenka spojit péči o ochranu přírodních a kulturních památek lidstva, tedy jakéhosi „světového dědictví“, vznikla ve Spojených státech. Toto spojení vyjadřuje skutečnost, že se člověk a příroda vzájemně ovlivňují a je tedy nezbytná jak ochrana přírody, tak ochrana nejdůležitějších výtvorů lidské činnosti ve vzájemné jednotě. Konference konaná v Bílém domě ve Washingtonu v roce 1965 vyzvala k založení „Nadace světového dědictví“, která by podporovala mezinárodní spolupráci směřující k zachování mimořádně významných přírodních oblastí a historických památek pro současné i budoucí pokolení.
Podobný návrh vypracoval roku 1968 také Mezinárodní svaz pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN) jako doporučení pro své členy. Oba návrhy byly předloženy k diskusi na konferenci OSN o životním prostředí konané ve Stockholmu v roce 1972. 16. listopadu v témže roce byla pak na generální konferenci UNESCO jednomyslně schválena Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (anglicky: The Convention concerning the Protection of World Cultural and Natural Heritage). V platnost vstoupila dne 17. prosince 1975.
ČSFR přistoupila k Úmluvě k 15. listopadu 1990 a závaznou se pro ni stala dnem 15. února 1991. Na základě sukcese je platná pro ČR. Text Úmluvy byl publikován ve Sbírce zákonů č. 159/1991 Sb.[2]
Hlavním posláním Úmluvy je povinnost smluvního státu zabezpečit označení, ochranu, zachování a předávání kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím. Stát to zajistí při maximálním využití svých vlastních zdrojů, případně s mezinárodní pomocí a spoluprací.
Druhy památek
Podle Úmluvy se u jednotlivých památek rozlišuje mezi kulturním a přírodním dědictvím.
Kulturní dědictví
Za kulturní dědictví považovány:
- památníky (architektonická díla, díla monumentálního sochařství a malířství, prvky či struktury archeologické povahy, nápisy, jeskynní obydlí a kombinace prvků, jež mají výjimečnou světovou hodnotu z hlediska dějin, umění či vědy);
- skupiny budov (skupiny oddělených či spojených budov, které mají z důvodu své architektury, stejnorodosti či umístění v krajině výjimečnou světovou hodnotu z hlediska dějin, umění či vědy);
- lokality (výtvory člověka či kombinovaná díla přírody a člověka a oblasti zahrnující místa archeologických nálezů mající výjimečnou světovou hodnotu z dějinného, estetického, etnologického či antropologického hlediska).
Přírodní dědictví
Za přírodní dědictví jsou považovány:
- přírodní jevy tvořené fyzickými a biologickými útvary nebo skupinami takovýchto útvarů, jež mají výjimečnou světovou hodnotu z estetického či vědeckého hlediska;
- geologické a fyziografické útvary a přesně vymezené oblasti, které tvoří místo přirozeného výskytu ohrožených druhů zvířat a rostlin výjimečné světové hodnoty z hlediska vědy či péče o zachování přírody;
- přírodní lokality, či přesně vymezené přírodní oblasti světové hodnoty z hlediska vědy, péče o zachování přírody nebo přírodní krásy.
Kritéria
Památky zařazené na Seznam světového dědictví musí splňovat alespoň jedno z deseti kritérií, která byla stanovena organizací UNESCO.[3] Kritéria se označují malými římskými číslicemi. Až do konce roku 2004 byly rozděleny do dvou skupin - na kulturní (i-vi)[4] a přírodní (i-iv). Avšak od roku 2005 bylo číslování spojeno a vzniklo tak označení i-x. Není výjimkou, že některé památky splňují i několik kritérií současně.
Smluvní státy a jejich závazky
Smluvní státy se zavázaly, že budou usilovat:[5]
- o přijetí všeobecné politiky zaměřené na posílení úlohy kulturního a přírodního dědictví v životě společenství a začlenění ochrany tohoto dědictví do komplexních plánovacích programů;
- o vytvoření služeb na ochranu, zachování a prezentování kulturního a přírodního dědictví a příslušnými zaměstnanci, majících prostředky na výkon těchto funkcí, na svých územích tam, kde takového služby neexistují;
- o rozvinutí vědeckých a technických studií a výzkumu a o vypracování metod práce, se kterými bude stát schopen působit proti nebezpečím, která ohrožují jeho kulturní nebo národní dědictví;
- o přijetí odpovídajících právních, vědeckých, technických, administrativních a finančních opatření potřebných pro označení, ochranu, zachování, prezentování a obnovu tohoto dědictví; a
- o podporu při vytváření nebo rozvíjení národních či regionálních středisek pro školení v oblasti ochrany, zachování a prezentování kulturního a přírodního dědictví a o podporování vědeckého výzkumu v této oblasti.
Výbor pro světové dědictví
V rámci UNESCO byl ustaven Mezivládní výbor pro ochranu kulturního a přírodního dědictví výjimečné světové hodnoty, nazývaný „Výbor pro světové dědictví“. Tento výbor založil, aktualizuje a publikuje „Seznam světového dědictví“.
Soupis vlastnictví
Každý smluvní stát má právo předložit Výboru pro světové dědictví soupis vlastnictví tvořícího součást kulturního a přírodního dědictví, který se nachází na jeho území. Výbor stanovil přesná kritéria, které musí být splněny, aby návrh byl zařazen na Seznam. Kritéria lze nalézt na internetových stránkách UNESCO.
Seznam světového dědictví v ohrožení
Vedle tohoto Seznamu je veden „Seznam světového dědictví v ohrožení“, seznam vlastnictví uvedeného v „Seznamu světového dědictví“, na jehož zachování jsou potřebné větší operace. Do tohoto seznamu může být zahrnuto pouze takové vlastnictví, které tvoří součást kulturního a přírodního dědictví a hrozí mu závažné a zvláštní nebezpečí, jako je hrozba zmizení vyvolaná zrychleným chátráním, rozsáhlými veřejnými či soukromými projekty rychlého urbanistického či turistického rozvoje; ničení vyvolané změnami v používání či vlastnictví půdy, velké změny, jejichž příčina je neznáma; opuštění z jakéhokoliv důvodu; vypuknutí či hrozba ozbrojeného konfliktu; kalamity a pohromy hrozivé požáry, zemětřesení a sesuvy půdy; sopečné erupce; změny hladiny vody, záplavy a přílivové vlny.
Obsah |
Fond světového dědictví
Dále byl vytvořen Fond na ochranu světového kulturního a přírodního dědictví výjimečně světové hodnoty, nazývaný „Fond světového dědictví“. Zdroje Fondu tvoří:
- povinné a dobrovolné příspěvky smluvních států,
- příspěvky, dary nebo odkazy, jež mohou poskytnout:
- jakékoliv úroky připadající na zdroje Fondu;
- fondy vzniklé sbírkami a příjmy z akcí organizovaných ve prospěch Fondu; a
- veškeré další zdroje, jež jsou v souladu s předpisy Fondu, jak jsou navrženy Výborem pro světové dědictví.
Pomoc poskytovaná Výborem
Pomoc poskytovaná Výborem pro světové dědictví může zahrnovat následující formy:
- výzkumy týkající se uměleckých, vědeckých a technických problémů vyplývajících z ochrany, zachování, prezentování a obnovy kulturního a přírodního dědictví;
- ustanovení expertů, techniků a zkušených pracovníků, aby bylo zajištěno správné provedení prací;
- školení pracovníků a specialistů na všech úrovních v oblasti označení, ochrany, zachování, prezentování a obnovy kulturního a přírodního dědictví;
- dodání zařízení, které dotyčný stát nevlastní nebo nemůže získat;
půjčky s nízkým úrokem nebo bezúročné půjčky splatné na dlouhodobém základě; ve výjimečných případech a ze zvláštních důvodů poskytnutí nenávratných příspěvků.
Zasedání
Jednotlivá zasedání Výboru pro světové dědictví se konaní několikrát do roka. Na těchto zasedáních se projednává správa stávajících památek ze seznamu světového dědictví a přijímají se nominační dokumenty z jednotlivých států. Vrcholem těchto zasedání bývá to, během kterého se vyhlašují nové památky, které se budou připisovat na seznam. Konají se v různých státech, poměrně často pak v Paříži, kde má Výbor pro světové dědictví své sídlo. Následující tabulka zachycuje místo a data konání jednotlivých zasedání.
Seznam světového dědictví v roce 2009
V roce 2009 je na Seznamu světového dědictví 890 položek. Z toho 689 položek kulturního dědictví, 176 přírodního a 25 smíšeného ve 148 státech světa.[1] Nejvíce památek světového dědictví se nachází v Itálii (44), Španělsku (41) a Čínské lidové republice (38). Česko má těchto památek 12.[6]
Seznam
Pro přehlednost je seznam památek světového dědictví rozdělen následovně:
- Seznam světového dědictví v Africe
- Seznam světového dědictví v Latinské Americe
- Seznam světového dědictví v Severní Americe
- Seznam světového dědictví v arabských státech
- Seznam světového dědictví v Asii
- Seznam světového dědictví v Austrálii a Oceánii
- Seznam světového dědictví v Evropě
a do:
Reference
- ↑ 1,0 1,1 World Heritage List (anglicky)
- ↑ Plný text v češtině na webu Ministerstva životního prostředí
- ↑ Dostupné v angličtině na http://whc.unesco.org/en/criteria/
- ↑ V českém překladu dostupné na webu středočeského kraje
- ↑ Úmluva o ochraně světového a kulturního dědictví, článek 5. Cit. doslova. Dostupné online.
- ↑ Podrobný soupis je dostupný na webu Národního památkového ústavu
Externí odkazy
- Portál UNESCO (anglicky)
- Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví v anglickém originále (anglicky)
- Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví v českém překladu
- Web o českém světovém dědictví
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |