Tenzing Norgay

Z Multimediaexpo.cz

Edmund Hillary a Tenzing Norgay (1971)
Tenzingova socha

Tenzing Norgay (* konec května 1914, † 9. května 1986) byl nepálský šerpský horolezec.

On a Edmund Hillary dosáhli 29. května 1953 jako první lidé vrcholu Mount Everestu.

Životopis

Po úspěšném výstupu na Everest se v médiích (především noviny a knihy) objevilo několik spekulací a rozporů, zároveň i snaha politicky využít úspěchu expedice. To byl jeden z důvodů vzniku knihy Muž z Everestu (v originále Man of Everest, 1955), jejímž autorem byl po dohodě vydavatelství s Tenzingem (Tenzing neuměl číst a psát) americký spisovatel a horolezec James Ramsey Ullman. Kniha je Tenzingovým vyprávěním o jeho životě a také vysvětluje některé dříve publikované nejasnosti. Následující údaje čerpají především z uvedené knihy.

  • 1914 – Koncem května narozen v Ccha-čhu, rok určen přepočtem z tibetského kalendáře, roční období určeno podle počasí a sklizně. Jako dítě žil ve vesnici Thamej v Solo Khumbu ve východním Nepálu.
  • 1932 – V osmnácti letech odchází do Dardžílingu, aby se pokusil o účast na expedici na Everest plánované na rok 1933, ale byl odmítnut.
  • 1935 – Počátkem roku se oženil s Dawa-Phuti, narodil se syn Ňima-Dordže (umřel v roce 1939). Tenzing se účastní páté britské výpravy na Everest z Tibetské strany, jejímž vedoucím byl Eric Shipton. Předchozí výpravy se konaly v letech 1921 (nalezení cesty ze severu), 1922 (výstup až do 8320 m, sedm Šerpů zabito lavinou pod Severním sedlem), 1924 (Irvine a Mallory zmizeli, Norton nad 8530 m) a 1933 (Harris, Wager, Smythe a Shipton dosáhli přibližně stejného místa co dříve Norton). Nalezeno tělo Wilsona z roku 1934. Tenzing s dalšími Šerpy vynosili materiál do Severního sedla (cca 6700 m), výše výprava nevystoupila. Na podzim se účastní výpravy na Kabru (7000 m) pouze jako nosič do základního tábora.
  • 1936 – Opět se účastní velké britské expedice na Everest (vedoucí Hugh Ruttledge, stejně jako v roce 1933). Za špatného počasí dosaženo Severního sedla. Tenzing se také účastní výpravy Erica Shiptona do Garhválu ve Středním Himálaji za účelem měření map v okolí Nandá-Dévi.
  • 1937 – Malá výprava do Garhválu s J. T. M. Gibsonem, průzkum, pokus o nesnadný výstup na Bandar Púnčh (cca 6300 m).
  • 1938 – Everest, vedoucí expedice H. W. Tilman. Postaven tábor v 8300 m, Lloyd experimentuje s kyslíkovým přístrojem, zavedena Medaile tygra udělovaná Himálajským klubem Šerpům, kteří dosáhli nejvyššího tábora. Na podzim opět výprava do Garhválu. V zimě se narodila dcera Pem-Pem.
  • 1939 – Výprava na Tirakhmír (7750 m) v Pákistánu s panem a paní Smeetonovými. S nedostatečným vybavením dosaženo výšky 7000 m. Tenzing již ma na starosti Šerpy i nosiče, tato funkce se nazývá sardár. Po výpravě zůstává ve službách majora Whita v Čitrálu (část Pákistánu), v Dardžílingu umírá syn Ňima-Dordže na úplavici.
  • 1940 – Počátkem roku se Tenzing vrací za rodinou, narodila se dcera Ňima. Rodina se stěhuje do Čitrálu za majorem Whitem. Časem se Tenzing stává vedoucím důstojnické jídelny a učí se lyžovat.
  • 1944 – Umírá manželka Dawa-Phuti.
  • 1945 – Počátkem roku se Tenzing s dcerami vrací do Dardžílingu a oženil se s Ang-Lhamo. Výprava s americkým plukovníkem Taylorem do Tibetu. Provázení turistů.
  • 1946 – Opět výprava na Bandar Púnčh s panem Gibsonem. Dosažena výška 5490 m. Dvě výpravy do okolí Kančendžangy.
  • 1947 – Netradiční výprava Earla Denmana do Tibetu a na Everest. Ústup pod sedlem. Švýcarská výprava na nižší vrcholy do Garhválu, až na komplikace při návratu způsobené konfliktem mezi Indií a Pákistánem podle Tenzinga pěkná výprava.
  • 1948 – Devítiměsíční výprava do Tibetu (Lhasa) s profesorem Giuseppem Tuccim z Itálie, kde se setkává s dalajlámou a také s Heinrichem Harrerem a Petrem Aufschneiterem z výpravy na Nangá-Parbat v roce 1939. Později a v roce 1949 instruktor horolezení u indické armády v severozápadní Indii.
  • 1949 – Tenzing odříká Švýcarskou expedici René Ditterta ke Kangčhendžandze a účastní se H. W. Tilmanovy průzkumné výpravy do Nepálu.
  • 1950 – Konečně dosažen vrchol Bandar Púnčhe (6305 m). Podzimní britská expedice na Nangá-Parbat (8125 m, prvovýstup Hermann Buhl v roce 1953). Za velké zimy Šerpové sestupují do základního tábora, zatímco Thornley, Crace a Marsh pokračují ve výstupu. Po šesti dnech se do tábora vrací pouze Marsh.
  • 1951 – Zatímco Eric Shipton vede další výpravu na Everest (z jihu), Tenzing je sardárem francouzské výpravy na Nandá-Dévi, která se snaží přejít z hlavního vrcholu (7816 m, prvovýstup Tilman a Odell, 1936) na východní (7430 m, polská expedice, 1939). Vedoucí expedice Roger Duplat a Gilbert Vignes vyrazili 29. června z výšky 7200 m k hlavnímu vrcholu, Tenzing a Louis Dubost v následujcích dnech stoupají jim naproti na východní vrchol (Tenzing tento výstup označuje za svůj nejtěžší a nejnebezpečnější), nicméně ani z východního vrcholu nepozorují žádné stopy po Duplatovi a Vignesovi. Na podzim je Tenzing sardárem výpravy Švýcara George Freye do okolí Kangčhendžangy, při prvovýstupu na poměrně bezvýznamný Kang Peak na sněžném úbočí nejištěný Frey jdoucí bez maček uklouzl a zabil se. Tenzingova třetí výprava v řadě, při níž došlo ke ztrátě na životě.
  • 1952 – Švýcaři zvou Tenzinga jako sardára na expedici na Everest z jihu (vedoucí dr. Wyss-Dunant, ve vyšších polohách Dittert). Tenzing se po osmnácti letech setkává se svou matkou a velmi se spřátelí s horským vůdcem Raymondem Lambertem. Aubert, Flory, Lambert a Tenzing staví tábor v 8400 m, další den za špatného počasí vystupují Lambert a Tenzing do výšky 8600 m, ale vracejí se. Na podzim vyrážejí Švýcaři na Everest znovu, neboť další rok mají dostat šanci Britové a po nich Francouzi. U paty Lhoce pod Jižním sedlem umírá Šerpa Mingma-Dordže na zranění způsobené padajícím ledem. Expedice proto volí delší ale bezpečnější cestu do Jižního sedla po svazích Lhoce. Opět za velmi špatného počasí Lambert, Reiss a Tenzing vzdávají výstup 300 m nad Jižním sedlem. V Dardžílingu leží Tenzing v nemocnici s horečkou, asi vysílen dvěma náročnými výpravami v jednom roce, na kterých byl současně sardárem i plnohodnotným členem horolezeckého družstva.
  • 1953 – Uzdravující se Tenzing dostává pozvání na britskou expedici na Everest, jedná se o jeho sedmou výpravu na nejvyšší horu světa. Původně měl výpravu vést Eric Shipton, ale vystřídal jej plukovník John Hunt, oproti švýcarské expedici jsou vztahy mezi Šerpy a „sáhiby“ formálnější. Již na začátku expedice poznává Tenzing moc tisku. Dochází ke sporům mezi Šerpy a sáhiby, které musí Tenzing coby sardár řešit. První pokus o vrchol podnikají Bourdillon a Evans, jedná se spíše o úkol vynést materiál z Jižního sedla výše, vystupují až na Jižní vrchol a vracejí se zpět do sedla. (Plukovník Hunt a Da-Namgjal tentýž den dosáhli výšky 8380 m.) Další den je špatné počasí, v sedle zůstavají Lowe, Gregory, Ang-Ňima, Pemba, Tenzing a Hillary. Další den vyráží Lowe, Gregory a Ang-Ňima výše, po nich Hillary s Tenzingem. Cestou sbírají náklad vynesený před dvěma dny a staví poslední tábor ve výšce okolo 8500 m. V táboře zůstává pouze dvojice Hillary-Tenzing. Další den, 29. května, stoupají k Jižnímu vrcholu, nalézají kyslíkové láhve zanechané dvojicí Bourdillon-Evans, Hillary jako první překonává tzv. Hillaryho výšvih trhlinou mezi skaliskem a sněhovou převějí. Pokračují vzhůru a téměř současně (společné prohlášení Hillaryho a Tenzinga) přicházejí na vrchol (sám Tenzing se netají tím, že Hillary „o chlup“ dříve). Na vrcholu fotí Hillary Tenzinga a okolí, zanechávají několik předmětů a sestupují. Od této chvíle se Tenzingovi a jeho rodině zcela změní život, následuje cestovaní, recepce, ocenění, interview, spekulace v médiích…
  • 1954 – Společně s Jamesem Ramsay Ullmanem pracuje Tenzing na knize Muž z Everestu, tráví léto v Švýcarsku jako host Společnosti pro alpský průzkum, zakládá Himálajský horolezecký ústav…

Externí odkazy

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Tenzing_Norgay“