Tisíc a jedna noc

Z Multimediaexpo.cz

Tisíc a jedna noc (persky هزار و یک شب Hazār-o Yak Šab, arabsky كتاب ألف ليلة وليلة‎ Kitāb Alf Layla wa-Layla) je středověká arabská anonymní sbírka lidových pohádek, bajek, anekdot a dalších příběhů, která vznikala zhruba od 7. do 16. století a která podává věrný obraz společenských poměrů, mravů a zvyklostí tehdejšího arabského světa.

Obsah

Vznik sbírky

Arabský rukopis sbírky Tisíc a jedna noc.

Nejstarší část sbírky je indického původu. Jde o rámcový příbeh celé sbírky, tj. vypravování o moudré Šahrazád a krutém králi Šahrijárovi a také několik dalších pohádek a bajek. Za vlády perské dynastie Sásánovců (224 – 651) se dostalo toto vyprávění do Persie a bylo zde obohaceno o další příběhy (indický a perský originál se však nedochoval). Do arabštiny byla sbírka převedena koncem 7. století, když si Arabové Persii podrobili a udělali z ní součást svého kalifátu. V 7. - 13. století byla sbírka Araby podstatně rozšířena. Vznikly celé cykly nových vyprávění o abbásovských kalifech, zejména o Hárúnovi ar-Rašídovi, množství milostných a cestopisných příběhů i desítky krátkých anekdot. Do sbírky byly přebírány i zbytky starých mezopotámskych mýtů, řecké, byzantské i židovské náměty. Velkým inspiračním zdrojem byla také klasická arabská próza a dějepisná literatura, cestopisy a sbírky poučných a mravoličných příběhů. Ve sbírce je často pojednáváno o astronomii, astrologii a jiných vědách, existuje v ní mnoho odkazů na Korán, často je zmiňován Alláh a jeho prorok Mohamed i nepřátelství mezi křesťany a muslimy. Dobytí Bagdádu Mongoly roku 1258 znamenalo konec abbásovské říše. Abbásovci si však udrželi funkci duchovní hlavy islámu ještě v letech 1261 až 1517 v Egyptě pod vládou mamlúků. Tak se sbírka dostala do egyptské Káhiry, kde byla dále rozvíjena. Roku 1279 se sbírka dočkala svého prvního arabského vydání. Svojí nynější podobu pak získala koncem 16. století.

Nejznámější překlady

Na konci 17. století objevil francouzský orientalista a archeolog Antoine Galland (1646–1715) v Pařížské královské knihovně arabský rukopis této tehdy ještě v Evropě neznámé sbírky (rukopis sem pravděpodobně přinesl z Egypta nějaký francouzský diplomat). Galland přeložil dílo do francouzštiny a vydal je v letech 1704 až 1717 pod názvem Les Mille et une nuits, contes arabes traduits en français (Tisíc a jedna noc, arabské pohádky přeložené do francouzštiny). Sbírka měla obrovský úspěch a podle Gallandova překladu vznikaly překlady i do dalších evropských jazyků. První kompletní překlad do němčiny pohází z let 1837 až 1841 a je od německého orientalisty Gustava Weila (1808–1889). Nejlepším anglickým překladem je The Book of the Thousand Nights and a Night (Kniha Tisíce a jedné noci) z let 1882 až 1885 od sira Richarda Francise Burtona (1821–1890). V anglickém prostředí je však sbírka známa spíše pod názvem The Arabian Nights (Arabské noci) podle zkráceného překladu Andrewa Langa (1844–1912) z roku 1898. Do češtiny sbírku kompletně přeložil v letech 1928 až 1934 orientalista Felix Tauer (1893–1981).

Rámcový příběh a nejznámější pohádky

Šahrazád vypráví své pohádky králi Šahrijárovi.

Všechny pohádky a příběhy Tisíce a jedné noci jsou vypravovány během tzv. rámcového příběhu, jehož hlavními postavami jsou král Šahriár a dívka jménem Šahrazád. Šahriár byl kdysi oklamán svou manželkou, která se v době jeho nepřítomnosti milovala se svými otroky. Nechal ji i otroky popravit a zanevřel na ženy, o kterých byl přesvědčen, že žádná z nich nevydrží být v manželství věrná. Oženil se proto každý den s jednou pannou, strávil s ní noc, zbavil ji panenství a ráno ji nechal popravit. Po třech letech tak nezbylo v jeho městě žádně děvče, se kterým by se mohl oženit. Když Šahrijár nakázal svému vezírovi (Šahrazádinu otci) aby mu přivedl další dívku, marně a se strachem z krále bloudil vezír městem. Když přišel domů, poznala jeho dcera, že má starosti. Otec jí vše vypověděl a ona se nabídla, že se stane královou další ženou. Její otec s tím nesouhlasil, ale Šahrazád se nedala odradit. Požádala však svou sestru, ať jejím jménem požádá krále, zdali mu večer smí vyprávět příběh. Šahrijár souhlasil a tak Šahrazád vyprávěla králi po dobu tisíce a jedné noci příběhy, které byly tak dlouhé, že nikdy nekončily se svítáním, přičemž král byl vždy zvědav na pokračování. Když Šahrazád své vyprávění, během kterého porodila králi tři syny, dokončila, nechal jí Šahrijár pro její moudrost, věrnost a lásku k němu na živu. Nejrozsáhlejší a literárně nejhodnotnější částí knihy jsou pohádkové příběhy s množstvím nadpřirozených bytostí, čarodějných předmětů, kouzel a zaklínadel, další velkou část tvoří dobrodružné, cestopisné a rytířské příběhy. Anekdoty, bajky a mravoličná vyprávění bývají většinou zakomponovány do větších celků. K nejznámějším příběhům u nás (především díky výboru pro děti od básníka Františka Hrubína) patří:

  • Pohádka o ebenovém koni,
  • Dobrodružství Sindibáda Námořníka,
  • Pohádka o Džaudarovi a jeho bratrech,
  • Alí Baba a čtyřicet loupežníků,
  • Pohádka o Abdalláhovi Zemském a Abdalláhovi Mořském,
  • Pohádka o Abú Kírovi a Abú Sírovi,
  • Aládín a kouzelná lampa.

Adaptace

Pohádky Tisíce a jedné noci inspirovaly celou řadu umělců k vytvoření vlastních děl na jejich motivy, ať už tomu bylo v literatuře, hudbě nebo ve filmu.

Literatura

Hudba

Film a televize

Česká vydání a parafráze

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Tisíc a jedna noc
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Tis%C3%ADc_a_jedna_noc“