Litoměřice

Z Multimediaexpo.cz

Litoměřice (německy Leitmeritz) jsou město na soutoku Labe a Ohře v severních Čechách (Ústecký kraj). Královským městem se staly v rozmezí let 1219 a 1228.

Historické jádro města je již od roku 1950 městskou památkovou rezervací, v níž je zahrnuto celkem 44 ulic a 9 náměstí. Ve městě sídlí biskupství litoměřické diecéze.

  • Ke dni 1. 1. 2020 zde žilo 23 849 obyvatel.

Obsah

Geografie

Letecký pohled na Litoměřice od jz.

Město leží na jižním úpatí Českého středohoří na pravém břehu řeky Labe, do něhož se na protější straně Labe od jihu - od blízkého města Terezín - vlévá řeka Ohře. Celková rozloha města činí celkem 1799,61 ha, ve městě žije celkem 23 768 obyvatel (k 31.12.2007). Za doby Rakouska-Uherska bylo město oblíbeným rájem penzistů, protože se zde nachází jedno z nejteplejších klimat v České republice. Na základě toho se na svazích Labe odedávna pěstuje vinná réva. V blízkosti města se nachází vrch Radobýl, který tvoří přirozenou dominantu města.

Historie

Katedrála sv. Štěpána se zvonicí na Dómském pahorku

Litoměřice náleží mezi nejstarší česká města. Vznik tohoto královského města spadá mezi roky 1219 a 1228 (nelze více zpřesnit). Královské město si od 13. do 17. století udrželo dominantní postavení mezi městy celé severní poloviny Čech. Důkazem je množství práv a privilegií, jimiž je různí čeští panovníci, včetně Karla IV., obdařili. Nejzávažnější bylo právo skladu a právo mílové, jimiž se mohlo pyšnit opravdu jen málo českých měst. Právo skladu znamenalo, že každý obchodník, který plul po Labi (např. do Pirny či Drážďan), musel své zboží v Litoměřicích vyložit a tři dny na zdejším trhu nabízet. Teprve potom mohl ve své cestě pokračovat. Stávalo se velmi často, že tak jeho cesta v Litoměřicích skončila. V oněch dobách Litoměřice byly jedním z nejdůležitějších říčních přístavů na Labi. Právo mílové měla na severu Čech pouze dvě města, mimo Litoměřic ještě Most. V okruhu jedné české míle nesměla být provozována jakákoliv výdělečná činnost (řemeslo, hospoda apod.). Velikost české míle sice kolísala, ale bývala i 10,5 kilometrů.

V roce 1655 se město stalo centrem nově zřízené litoměřické diecéze. Za komunistického režimu zde také sídlila Teologická a bohoslovecká fakulta - viz CMBF. Převážně české Litoměřice zažily po porážce stavovského povstání (1620) příliv německého etnika v menší míře také italského. Přesto byla čeština stále hlavním jazykem, a to až do tereziánských a josefínských reforem (od roku 1739 pronikla němčina do městských knih, od roku 1775 byla němčina vyučovacím jazykem městské školy).

Karel Hynek Mácha přišel do Litoměřic v druhé polovině září 1836, aby si zajistil na doporučení přítele Aloise Pravoslava Trojana místo advokátního koncipienta u advokáta Josefa Filipa Durase. Na toto místo nastoupil 29. září, podle jiných pramenů 1. října. Bydlel v pronájmu v domě č.p. 177 na Janských schodech, který patřil ševci Franzi Lorenzovi. V domě byla kromě obuvnického krámu vinárna. Máchův byt byl v prvním patře a skládal se z předsíně a dvou pokojíků. V Litoměřicích kolem 20. října Mácha onemocněl, ale již 23. se účastnil hašení požáru. Nemoc se vrátila na začátku listopadu, 5. se Máchovi přitížilo a 6. listopadu 1836 zemřel. Pohřben byl v Litoměřicích 8. listopadu, v den, kdy se měl oženit s Eleonorou Šomkovou. Pohřbu se účastnil básníkův bratr Michal Mácha.

Máchův hrob byl delší dobu neoznačený a zpustlý, v roce 1846 byl především zásluhou Karla Havlíčka Borovského náhrobek opatřen datem narození a úmrtí a citátem Dalekáť cesta má, marné volání !

Dne 1. května 1861 byl na litoměřickém hřbitově odhalen z popudu litoměřických bohoslovců nedaleko Máchova hrobu pomník a na domě, kde zemřel pamětní deska. Pamětní deska byla během protičeské manifestace 15. prosince 1897 stržena a zničena. Znovu byla na dům umístěna až v roce 1936 a v témže roce byla vedle litoměřického divadla odhalena socha Karla Hynka Máchy od sochaře Václava Blažka. V roce 1938 po německém záboru československého pohraničí byly deska i socha opět odstraněny. Na začátku října 1938 byly díky tehdejšímu guvernérovi Národní banky Karlu Englišovi Máchovy ostatky hrobníkem Hansem Knoblochem v Litoměřicích exhumovány a převezeny do Prahy. Máchův pomník na hřbitově byl rozebrán československými vojáky ustupujícími ze záboru a rovněž převezen do Prahy.

Nacistické oddíly v přehlídkové formaci na litoměřickém náměstí 12. října 1938

Do konce Druhé světové války převažovalo taktéž především obyvatelstvo německé národnosti. Po Mnichovu proto nespadaly pod Protektorát Čechy a Morava, ale patřily do Sudet, které byly přičleněny k Hitlerově Velkoněmecké říši. Převážná část dnešního českého obyvatelstva se do města přistěhovala, podobně jako jinam do Sudet, až po poválečném vysídlení obyvatelstva německé národnosti. Blízký vrch Radobýl je mimo jiné také proslulý tím, že z něj prý vůbec naposledy utíkal český básník Karel Hynek Mácha. Poté smrtelně onemocněl. Znovu se vrch do historie zapsal během Druhé světové války, kdy v chodbách pod jeho povrchem byla nacisty vybudována rozsáhlá podzemní továrna Richard[1], jejíž chodby sahaly až pod nedaleký vrch Bídnice. Pro účely výstavby podzemní továrny Richard nacisté v Litoměřicích zřídili menší koncentrační tábor. Od roku 1852 mělo město status okresního města. Až do roku 2002 zde sídlil okresní úřad, kdy byly okresní úřady zrušeny. Dnes jsou obcí s rozšířenou působností. Litoměřice bývaly také, spolu s nedalekým Terezínem, významným vojenským městem. Ve městě se nachází hned dvoje velká kasárna. Po roce 2000 byla armádou prakticky opuštěna. Pro oba objekty litoměřické obecní zastupitelstvo hledá (2007) nové společenské a hospodářské uplatnění. Z novodobých dějin města jistě stojí za zmínku velká katastrofální povodeň v srpnu roku 2002, která výrazně postihla (tak jako většinu obcí a měst ležících při řece Labi) především celou dolní část města a která zcela znemožnila jinak velmi silný silniční provoz přes řeku, neboť došlo k zaplavení čvrti Želetice na levém břehu Labe.

Hospodářství

Pohled na Litoměřice z Radobýlu

V Litoměřicích existoval od roku 1720 až do roku 2002 pivovar, který donedávna sídlil prakticky v samém centru města nedaleko od Mírového náměstí. Původní historický zámecký pivovar, založený roku 1858, byl roku 1939 zlikvidován a místo něj byly postaveny velké mrazírny. V 90. letech 19. století vznikla Koželužna Plunder & Pollak, která dnes již nefunguje. Ve městě se také delší dobu vyrábí kovový nábytek, z původního státního podniku pak v 90. letech 20. století vznikla současná továrna pro výrobu nábytku Kovobel. Velký hospodářský a společenský význam má i výstaviště známé pod názvem Zahrada Čech, kde se konají výstavy po celý rok, ale nejznámější z nich je stejnojmenná výstava, která se koná každý rok v září. Město a jeho okolí je též velmi známé jakožto významné zemědělské centrum. Celostátně je známé především tradičním ovocnářstvím a zelinářstvím provozovaným prakticky na celém území Litoměřicka. Také proto je okolní úrodný kraj v dolním Polabí i Poohří lichotivě označován jako Zahrada Čech. Litoměřice, díky své poloze a teplému klimatu, leží v tradiční vinorodné oblasti. Pěstování vinné révy a následná výroba vína má ve městě velkou tradici, stejně tak je tomu i v několika dalších okolních vinařských obcích (Žalhostice a Velké Žernoseky), které se nachází nedaleko od města směrem po proudu řeky Labe.

Dopravní spojení

Soutok Labe a Ohře z Tyršova mostu, pohled proti proudu řek
  • Železniční - buďto z Dolního nádraží do Ústí nad Labem,Děčína, Štětí a Mělníka, nebo z Horního nádraží do nedalekých Lovosic, vzdálenější České Lípy a dalekého Liberce (obě dvě železniční tratě prochází městem, křižují se, ale nejsou navzájem nijak propojené pro účely hromadné dopravy osob). Trať vedoucí podél řeky z Lysé nad Labem do Ústí nad Labem a Děčína je tratí hlavní. Dolní nádraží ve stanici Litoměřice-město je malou rychlíkovou stanicí, trať z Lovosic do České Lípy je tratí vedlejší (místní dráha).
  • Silniční - město má v současnosti k dispozici také rychlé dálniční spojení s Prahou. Z dálnice D8 lze sjet z předposledního dálničního exitu v Lovosicích a po novém přivaděči, který tvoří i nedávno zprovozněný most generála Chábery se lze rychle dostat až do města.
  • Pěší mezi dvěma břehy - na území města se nachází v současné době 2 mosty. Starší je ocelový silniční Tyršův most přes řeku Labe, který spojuje levý břeh řeky Labe a Ohře s pravým břehem řeky Labe. Od prosince 2009 je v prostoru mezi Litoměřicemi a Lovosicemi v provozu nový silniční Most generála Chábery na západním přivaděči II/247 do Litoměřic [2][3], který byl vyprojektován tak, aby umožnil bezpečný průjezd všech vozidel přes řeku i v době zvýšené hladiny v řece resp. v době povodní.
  • Autobusová - veřejnou dopravu na trase Praha, Roudnice nad Labem, Terezín, Lovosice, Ústí nad Labem také zajišťují běžné linkové autobusy veřejných dopravců, cesta do Prahy trvá zhruba 1 hodinu jízdy, cesta do Lovosic zhruba 10 minut, cesta do Ústí nad Labem přibližně půl hodiny.
  • Místní - městská autobusová doprava v Litoměřicích označené písmeny B, a D, za místní dopravu jsou považovány i linky vedené do sousedních měst Bohušovice nad Ohří přes Terezín a linka do Lovosic.
  • Říční - Litoměřice jsou, díky své výhodné poloze na řece Labi, a to odedávna, též vnitrozemským říčním přístavem. Oproti jiným městům ležícím na splavných úsecích Labe však není tento přístav prozatím příliš využíván. Občas zde kotví turistické výletní lodě plující po řece z nedalekého Saska.
  • Cyklistická - významná cyklostezka je vedena, mimo jiné, také podél řeky Labe

Pamětihodnosti

Pohled na Litoměřice a okolí z Varhoště
Mírové náměstí – jižní strana
Dům Kalich, v jehož originálním podkroví kdysi zasedala městská rada.
Pohled na Dóm z parkánů José Rízala

Pozoruhodné je centrální Mírové náměstí, kde stojí architektonicky cenné domy. Některé z gotických domů ve městě jsou jedněmi z nejstarších trvale obývaných domů v rámci celé České republiky. Litoměřická radnice byla postavena ve stylu saské renesance, proto na ní najdeme řadu prvků, blízkých gotice. Nyní v ní sídlí místí vlastivědné muzeum. Dům „Kalich“, zvaný též „Pod Bání“, patřil Mrázům z Milešovky, kteří byli v 16. století nejbohatšími lidmi ve městě. Jako většinu litoměřických renesančních staveb jej postavil Ital Ambroggio Balli. Na střeše domu se nachází zvláštní vyhlídková terasa známá jako litoměřický kalich, která kdysi sloužila svým pánům k odpočinku i schůzkám při víně. Dům má nyní empírovou průčelní fasádu, zjednodušenou v 50. letech 20. století. V současnosti zde sídlí Městský úřad v Litoměřicích. Další renesanční dům „Černý orel“ sehrál významnou roli v době povstání panstva proti Ferdinandovi I. v 16. století. Postavil jej taktéž A. Balli. Narozdíl od domu Pod Bání si uchoval původní vzhled se skvostnými sgrafity. Dům „U Pěti panen“ postavil okolo 1725 Octavio Broggio, čelní tvůrce litoměřického baroka pro jednoho ze svých polírů. Patří mezi naše nejkrásnější barokní měšťanské domy. Kostel Všech svatých v rohu náměstí je původně gotický, nyní barokní. Postavil jej opět Octavio Broggio, tentokrát s jeho otcem Guiliem) s renesančními stanovými střechami. U kostela stojí zachovaná gotická městská věž. Kostel Zvěstování Panny Marie představuje vrchol tvorby Octavia Broggia. Je barokní a původně ho vlastnili Jezuité. V jeho blízkosti stojí barokní budova jezuitského semináře a koleje od téhož stavitele. Minoritský, původně dominikánský kostel sv. Jakuba je barokní stavbou opět Octavia Broggia. Kapucínský kostel svaté Ludmily je dílem Jana Kocha z Ústí nad Labem z roku 1656. Kostel svatého Vojtěcha je zmiňován poprvé již roku 1363. V letech 1703 až 1708 jej barokně přestavěl Octavio Broggio, patrně podle návrhu svého otce Giulia z roku 1689. Katedrála sv. Štěpána je barokní z let 1664 až 1668- Postavil jej z Prahy povolaný stavitel Domenico Orsi a na stavbě se zřejmě podílel i Giulio Broggio). Biskupství je v Litoměřicích od roku 1655. Součástí biskupství je rovněž barokní biskupská rezidence od Giulia Broggia, barokní kanovnické domky se secesní kulisovou fasádou a věž katedrály, postavená již v novobarokním slohu v letech 1883 až 1889 litoměřickým stavitelem Franzem Sanderem podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Ferstela. Městské divadlo Karla Hynka Máchy patří mezi naše první kamenná divadla, vzniklo již roku 1822. Budova divadla je empírová. Z novostaveb jsou ve městě architektonicky cenné například budova základní školy v ulici Boženy Němcové, Hospic svatého Štěpána a dům Johannahof v Palachově ulici. Technicky a architektonicky cenný je jak starší Tyršův most přes Labe tak i nový most Františka Chábery.

Pamětihodnosti v okolí města

Vodní toky

Společenský život

Kultura

Školství

Zdravotnictví a sociální služby

Sport

Město disponuje mnoha sportovišti pro děti, mládež i dospělé. Mimo jiné se také ve městě nachází krytý plavecký bazén, velice pěkné otevřené letní koupaliště na Písečném ostrově na Labi, zastřešený zimní stadion, fotbalový stadion a mnoho dalších menších sportovišť. Tenis, veslování, biketrial, inline bruslení a jachting lze provozovat na Střeleckém ostrově. Působí zde hrstka nadšenců pro hru pétanque, kteří by v budoucnosti rádi vybudovali alespoň jedno vhodné hřiště, prozatím využívají různá prostranství, zejména pak parkán pojmenovaný po José Rizalovi. Ve městě působí celá řada dalších sportů z mnoha sportovních odvětví. Místní Sokol Pokratice, sdružený v Asociaci sportu pro všechny, je v celostátním měřítku velmi známý svými úspěšnými sportovci, kteří zápolí i na mezinárodním poli v novější gymnastické disciplíně, skocích na trampolíně. Na velmi vysoké úrovni je ve městě i oddíl juda, mnoho sportovců se věnuje veslování na řece Labi. Svoji dlouholetou a úspěšnou tradici zde má i cyklistika, šerm, basketbal, stolní tenis a další kolektivní či individuální sporty. Ve městě se, tak jako v mnoha jiných českých městech, hraje i kopaná a lední hokej.

Vývoj počtu obyvatel

Poloha města Litoměřice a jeho správního obvodu coby obce s rozšířenou působností v rámci okresu Litoměřice
Katastrální území Litoměřic
Rok Počet obyvatel Němci Češi
1854 1 5 427 - -
1880 2 10 854 9 263 1 417
1890 3 11 342 10 004 ?
1900 3 13 075 11 532 1 329
1910 3 15 421 13 165 2 034
1921 3 16 988 11 015 5 066
1930 3 18 498 10 878 6 485
1939 3 17 259 - -
1970 4 19 595 - -
1991 5 26 013 112 25 620

Poznámky:

  1. 2532 jiter, 550 sáhů (861 ha)
  2. žádné údaje
  3. 1463 ha
  4. 1825 ha
  5. 2881 ha

Členění města

Litoměřice se skládají ze 4 místních částí na dvou katastrálních územích.

Správní území

Související informace můžete najít také v článku: Okres Litoměřice|Obvod obce s rozšířenou působností Litoměřice}}

Litoměřice jsou okresním městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Litoměřice se skládá ze 105 obcí, ORP z 40 obcí.

Partnerská města

Literatura

Reference

  1. ↑ Podzemní továrna Richard
  2. ↑ Estav.cz: Labe překlene u Litoměřic další most
  3. ↑ Nový most u Litoměřic nese jméno válečného veterána, pilota Františka Chábery

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Litoměřice
Město Litoměřice

Litoměřice-Město • Pokratice • Předměstí • Za Nemocnicí 

  Města a obce okresu Litoměřice  

Bechlín • Bohušovice nad Ohří • Brňany • Brozany nad Ohří • Brzánky • Bříza • Budyně nad Ohří • Býčkovice • Ctiněves • Černěves • Černiv • Černouček • Čížkovice • Děčany • Dlažkovice • Dobříň • Doksany • Dolánky nad Ohří • Drahobuz • Dušníky • Evaň • Hlinná • Horní Beřkovice • Horní Řepčice • Hoštka • Hrobce • Chodouny • Chodovlice • Chotěšov • Chotiměř • Chotiněves • Chudoslavice • Jenčice • Kamýk • Keblice • Klapý • Kleneč • Kostomlaty pod Řípem • Krabčice • Křesín • Křešice • Kyškovice • Levín • Lhotka nad Labem • Liběšice • Libkovice pod Řípem • Libochovany • Libochovice • Libotenice • Litoměřice • Lkáň • Lovečkovice • Lovosice • Lukavec • Malé Žernoseky • Malíč • Martiněves • Michalovice • Miřejovice • Mlékojedy • Mnetěš • Mšené-lázně • Nové Dvory • Oleško • Píšťany • Ploskovice • Podsedice • Polepy • Prackovice nad Labem • Přestavlky • Račice • Račiněves • Radovesice • Rochov • Roudnice nad Labem • Sedlec • Siřejovice • Slatina • Snědovice • Staňkovice • Straškov-Vodochody • Sulejovice • Štětí • Terezín • Travčice • Trnovany • Třebenice • Třebívlice • Třebušín • Úpohlavy • Úštěk • Vědomice • Velemín • Velké Žernoseky • Vchynice • Vlastislav • Vražkov • Vrbice • Vrbičany • Vrutice • Záluží • Žabovřesky nad Ohří • Žalhostice • Židovice • Žitenice

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Litom%C4%9B%C5%99ice“