Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Tropický deštný les

Z Multimediaexpo.cz

(Přesměrováno)
Výskyt tropických lesů na Zemi.
Deštný prales na ostrově Fatu Hiva, Markézy.


Tropický deštný les, též tropický deštný prales, je zalesněný biom s trvale teplým a vlhkým podnebím. Obvykle se uvádí jako dolní hranice celoročních srážek 2000 mm (v různých pojetích 1700-2500 mm). Podmínkou je, aby klima bylo vlhké skutečně celoročně, tzn. aby i v nejsušších měsících spadlo minimálně 60 mm srážek. Tento biom nalezneme zejména v rovníkových oblastech Země, byť některé okrajové enklávy mohou díky místním specifikům zasahovat až do subtropů. Nejrozsáhlejší je Amazonský deštný prales, dále Konžský deštný prales a pralesy na poloostrovech Přední a Zadní Indie. Krom nich ještě existují menší ostrovní pralesy v Karibiku, Indickém oceánu a rovníkové oblasti Pacifiku. V Köppenově klasifikaci podnebí jsou oblasti s podnebím tropických deštných lesů označovány Af.

Obsah

Abiotické faktory

V tropickém deštném lese mohou celoroční srážky činit 2000 až 12 000 mm. Za takto vysoké srážky zodpovídá intertropická konvergenční zóna – pásmo nízkého tlaku okolo rovníku, jehož účinek může být umocněn místními podmínkami (např. návětrná strana velehor). Vlhkost vzduchu vysoká až 100 %, teplota je relativně stálá, rozdíly mezi jednotlivými ročními obdobími jsou malé nebo prakticky nulové. Živiny a pro život důležité látky jsou vázány v biomase, půda sama je chudá, protože časté deště vyplaví vše, co vyplavit lze, a rychlý bakteriální rozklad, kterému klima přeje, vykoná zbytek. Koncentrace oxidů železa a hliníku procesem laterizace způsobuje světlečervenou barvu oxisolí a někdy produkuje těžitelná ložiska (např. bauxitu). Na mladších substrátech, zvlášť vulkanického původu, mohou být tropické půdy relativně úrodné. Pokud je prales vypálen, popel obohatí půdu, která je tak velmi úrodná, nicméně díky dešťům jednak dochází k rychlé půdní erozi, jednak jsou živiny rychle vyplaveny, takže již po 2–3 letech se získaná oblast nedá pro zemědělství použít.

Biotické podmínky

Tropický deštný prales je biom s největším počtem druhů organismů (viz druhová diverzita), většina z nich je nejspíše dosud nepoznána. Odhaduje se, že v tropických lesích žijí 2/3 všech známých rostlinných a suchozemských živočišných druhů této planety [1].

Stromové patro

Tropické stromy mohou mít některé vlastnosti, které nejsou běžné u stromů vyšších šířek. Vzhledem k obrovské konkurenci o světlo, které přispívá hustota vegetace i podnebí přející rychlému růstu biomasy, je tropický deštný les místo, kde rostou jedny z nejvyšších stromů. Vzhledem k rozsáhlosti stromového patra lesa a odlišným podmínkám, které v jeho různých částech panují, si je biologové dělí na pásma (resp. vrstvy nebo úrovně, např. A–C, přičemž A je nahoře). Někteří ještě speciálně vyčleňují pásmo pro ojedinělé stromy výrazně přerůstající své okolí. Následuje seznam některých výjimečností tropických stromů (které se ovšem nevyskytují u všech a už vůbec ne vždy naráz): Mnoho druhů má široké dřevěné obruby (kořenový náběh) na spodku kmene. Původně se myslelo, že slouží na podporu stromu, ale teď vychází, že kanály kořenového náběhu proudí rozpuštěné živiny z kořenů. Velké listy jsou společné stromům vrstvy C. Mladé stromy určené pro vrstvy A a B též mohou mít velké listy. Když dosáhnou koruny stromů úrovně A, nové listy budou menší. Velký povrch listů pomáhá zachytit světlo v nižších vrstvách lesa. Odkapávací cípy ulehčují odvedení srážek z listu na podporu transpirace (vypařování). Vyskytují se v nižších vrstvách a mezi mladými stromy druhů vynořující se vrstvy A. Stromy jsou často dobře spojeny ve vrchní vrstvě speciálně růstem dřevěných popínavých rostlin nebo lián. Rostliny s epifytickou adaptací rostou na povrchu existujících stromů a dělí se s nimi o sluneční světlo. Kůra stromů často bývá velmi tenká, často jen 1–2 mm silná. Obvykle je velmi jemná, ale někdy ji chrání trny. Objevuje se u nich vývin květů (a plodů) přímo z kmenu, namísto na koncových větvičkách (tzv. kauliflorie).

Podrost

Podrost v deštném lese je často omezen nedostatkem světla na spodní úrovni. To umožňuje lidem a zvířatům se v lese pohybovat. Jsou-li koruny stromů z nějakého důvodu poškozeny nebo ztenčeny, země pod nimi je brzy kolonizována hustou spletí popínavých rostlin, křoví a malých stromů zvaných džungle.

Stabilita pralesa

Prales se jeví jako stabilní klimaxový porost, který jeví velikou odolnost vůči narušení. Drobné mýtiny, ať už se objeví z jakéhokoliv důvodu, velice rychle zarůstají. Pokud však dojde k masívní destrukci rozsáhlé oblasti (prakticky výhradně činností člověka), je tato vlivem půdní eroze a ztráty styku s původním typem porostu velice brzy znehodnocena tak, že se sem prales „jen tak vrátit“ nemůže. Přirozená obnova pralesa na místě, které bylo exploatováno a zničeno člověkem, je otázkou staletí až tisíciletí. Člověk sám pro ni může udělat jen minimum.

Význam

Tropické deštné pralesy se nazývají „klenoty Země“, „plíce Země“ a „největší lékárna světa“.

Zdroje léků

Tropické deštné lesy se nazývají ‚největší lékárna světa‘ pro výskyt velkého počtu přírodních léčiv. Téměř polovina užívaných léků pochází z tropických deštných pralesů. Např. tropické deštné pralesy obsahují „základní ingredienty ptačích kontrolních hormonů, stimulantů a sedativ“. Vědci doufají, že zde bude v budoucnu objevena řada dalších léků. Tuto ideu ilustruje film Medicine Man (Šaman).

Producent kyslíku

Existující tropický deštný les má nulovou až jen velmi mírně kladnou bilanci pokud jde o produkci kyslíku. Je v něm ale vázáno obrovské množství oxidu uhličitého a pralesy mají obrovský podíl na kyslíku už vytvořeném – vyprodukovaly ho v době, když rostly. Jejich likvidace, zejména vypalování, spotřebovává jimi kdysi vyrobený kyslík a vrací v jejich biomase vázaný oxid uhličitý zpět do atmosféry.

Kácení tropického deštného lesa

V současné době tropické deštné lesy ubývají. O tempu ubývání však neexistuje mezi vědci shoda. Například Bjorn Lomborg a Alan Grainger[2] mýty o rychlém ubývání pralesa vyvrací. Dnes se většinou soudí, že dochází jednak k jeho kácení (kvůli spotřebě dřeva jako paliva i výrobní suroviny) či vypalování (pro zisk nové zemědělské půdy, ta ale vydrží průměrně 2-4 roky). Za posledních 100 let již zmizelo z povrchu zemského více než 50 % rozlohy tropických deštných pralesů (na poč. století byla rozloha tropických deštných pralesů asi 16 mil. km², dnes je to cca 7 mil. km² ) a navzdory různým aktivitám ochránců přírody a vyhlašování nových obrovských rezervací a národních parků se tempo příliš nezpomalilo . Odhaduje se, že pokud nedojde k radikální změně, do poloviny 21. století tropické deštné lesy zcela zmizí . Od poloviny 20. století jsme přišli o zhruba polovinu všech tropických pralesů na Zemi . Většina pralesů Afriky je vykácena, v devadesátých letech je obrovským tempem ničen prales Malajsie. V Asii zmizela mezi lety 1960-90 třetina tropických pralesů. V roce 1975 byla Amazonie prakticky nedotčena, dnes je jí vypáleno 15% . K nejhoršímu ničení však dochází v posledních 40 letech. V roce 1976 zmizelo každoročně 57 000 km² deštného lesa. Do roku 1990 tempo vzrostlo na každoroční úbytek 142 000 km², což je větší plocha, než rozloha Řecka. Rychlost odlesňování se během osmdesátých let zdvojnásobila – dnes jsou pralesy mýceny tempem 160 000 km² za rok . Jednou z hlavních příčin ničení je velkoobchod s velmi kvalitním tropickým dřevem, jako je mahagon a teak. Poptávka po dřevě pochází z rozvinutých zemí, jako je Japonsko - největší dovozce na světě. Kácení lesů je stále ničivější díky používání silnějších strojů. Kromě dělníků kácejí stromy i zemědělci bez půdy. Ti vypalují velké lesní porosty, aby získali zemědělskou půdu. K dalším důvodům ničení patří zakládání povrchových dolů. Někde se stavějí přehrady a vodní nádrže pro výrobu elektřiny. Jinde se kácejí lesy proto, aby ustoupily dobytčím farmám určeným k produkci hovězího. Následky kácení pralesů jsou větrná a půdní eroze, povodně, zanášení údolních nádrží, sesuvy půdy (např. podhůří Himalájí), pokles srážek, sucha, ztráta možnosti místních lidí používat les jako zdroj dřeva, plodin a píce . Kvůli prudkým dešťům, které rychle odplavují živiny, se stává půda neúrodnou. V důsledku kácení se snižuje genofond (pralesy jsou domovem 70-90% všech druhů ). Mizí zároveň možná léčiva a planí příbuzní zemědělských plodin. Následuje také genocida domorodých obyvatel , mizení jejich kultur (Amazonie, Malajsie, Afrika). Za posledních 90 let zmizelo asi 90 kmenů amerických indiánů v povodí Amazonky. Vědci mají obavy, že ničení tropických deštných lesů může vést k urychlení negativních změn v klimatických podmínkách Země. Například vypalování lesů způsobuje zvyšování obsahu oxidu uhličitého v atmosféře, a tudíž k urychlování skleníkového efektu a zvyšování globálního oteplování. Více než kdykoli předtím si lidé uvědomují nebezpečí spojené s ničením tropických lesů, ale nezbývá nám nic jiného, než doufat, že bude vyvinuto úsilí na jejich záchranu.

Možná řešení

  • Zavedení majetkových práv – právo využívat les by měli mít lidé, kteří jsou na něm existenčně závislí. (V třetím světě přešlo během 150 let 80% tropických lesů do rukou vládnoucích úředníků)
  • Cena dřeva – dřevěné výrobky jsou příliš levné.
  • Je třeba přestat dotovat těžbu dřeva, nasadit daně na pralesní dřevo.
  • Zamezení srůstu těžařských firem a vládních struktur (Borneo)
  • Pozemková reforma (Brazílie) – mapování, demarkace domorodého území.
  • Bojkot výrobků z tropického dřeva na Západě.
  • Odpuštění dluhů zemím třetího světa.

Reference

  1. ↑ Whitmore, T. C. (1998) An introduction to tropical rain forests. 2nd ed. Oxford University Press. Str. 67.
  2. ↑ http://osel.cz/index.php?clanek=3195

Literatura

  • Jeník, J.: Tropický deštný les I-VI. Živa, roč. 21.

Související články

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Tropický deštný les
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Tropick%C3%BD_de%C5%A1tn%C3%BD_les“