Turné čtyř můstků

Z Multimediaexpo.cz

Můstek Bergisel v Innsbrucku

Turné čtyř můstků je název slavné série čtyř závodů ve skocích na lyžích. Prestiž Turné se dá srovnat s mistrovstvím světa. Za jeho věhlasem stojí minimálně čtyři důvody:

  • Skokani se musí během krátkého časového úseku vypořádat se čtyřmi můstky s různými profily
  • Turné má více než padesátiletou tradici
  • Za vítězství v závodech Turné jsou také vypsány větší finanční odměny než za vítězství v ostatních závodech Světového poháru
  • Závody mívají stabilně velmi vysokou diváckou návštěvnost

Německý skokan Sven Hannawald je jediným skokanem, který dokázal vyhrát všechny čtyři závody v průběhu jednoho Turné. Rekordmanem Turné je Fin Janne Ahonen, který je pětkrát vyhrál (v roce 2006 se o vítězství dělil: po osmi skocích měl shodné celkové bodové skóre s Jakubem Jandou). Turné je už od svého začátku velmi populární. Historicky první závod navštívilo 20.000 diváků. Tehdy viděli padesát skokanů ze šesti zemí (Německo, Rakousko, Švédsko, Norsko, Švýcarsko a Slovinsko). První závod (konal se na Nový rok 1953) vyhrál Asgeir Dølplads, ale celkovým vítězem premiérového Turné se nakonec stal Rakušan Sepp "Bubi" Bradl. Dva závody se konají v Německu (Oberstdorf a Garmisch-Partenkirchen) a dva v Rakousku (Innsbruck, Bischofshofen). Turné tradičně probíhá na přelomu kalendářního roku. Vítězem Turné je skokan, který má nejvyšší součet bodových ohodnocení ze všech čtyř závodů (osmi skoků). Jednotlivé závody se na rozdíl od ostatních klání Světového poháru konají „K.O. systémem“ (zaveden byl v sezóně 1996/1997). V prvním kole bojují o postup nejlepší z kvalifikace s nejslabším, druhý nejlepší s druhým nejslabším atd. Do druhého kola postupují pouze vítězové duelů a pět nejlépe ohodnocených poražených skokanu (tzv. lucky losers). Druhé kolo probíhá již tradičně od skokana s nejhorším výsledkem v prvním kole po vítěze prvního kola.

Obsah

Závody v rámci Turné

Můstek Město Země Termín Rekord můstku
Schattenbergschanze Oberstdorf  Německo 29. prosinec Sigurd Pettersen 143,5 m (2003)
Olympia Garmisch-Partenkirchen Německo 1. leden Adam Małysz 129,5 m (2001)
Bergiselschanze Innsbruck Rakousko 4. leden Sven Hannawald 134,5 (2002)
Paul-Ausserleitner-Schanze Bischofshofen Rakousko 6. leden Gregor Schlierenzauer 145 m (2008)

Vítězové Turné

Sezóna 1. místo 2. místo 3. místo
2009/10 Andreas Kofler (AUT) Janne Ahonen (FIN) Wolfgang Loitzl (AUT)
2008/09 Wolfgang Loitzl (AUT) Simon Ammann (SUI) Gregor Schlierenzauer (AUT)
2007/08 Janne Ahonen (FIN) Thomas Morgenstern (AUT) Michael Neumayer (GER)
2006/07 Anders Jacobsen (NOR) Gregor Schlierenzauer (AUT) Simon Ammann (SUI)
2005/06 Jakub Janda (CZE), Janne Ahonen (FIN) Roar Ljøkelsøy (NOR)
2004/05 Janne Ahonen (FIN) Martin Höllwarth (AUT) Thomas Morgenstern (AUT)
2003/04 Sigurd Pettersen (NOR) Martin Höllwarth (AUT) Peter Žonta (SLO)
2002/03 Janne Ahonen (FIN) Sven Hannawald (GER) Adam Małysz (POL)
2001/02 Sven Hannawald (GER) Matti Hautamäki (FIN) Martin Höllwarth (AUT)
2000/01 Adam Małysz (POL) Janne Ahonen (FIN) Martin Schmitt (GER)
1999/2000 Andreas Widhölzl (AUT) Janne Ahonen (FIN) Martin Schmitt (GER)
1998/99 Janne Ahonen (FIN) Noriaki Kasai (JPN) Hideharu Miyahira (JPN)
1997/98 Kazuyoshi Funaki (JPN) Sven Hannawald (GER) Janne Ahonen (FIN)
1996/97 Primož Peterka (SLO) Andreas Goldberger (AUT) Dieter Thoma (GER)
1995/96 Jens Weissflog (GER) Ari-Pekka Nikkola (FIN) Reinhard Schwarzenberger (AUT)
1994/95 Andreas Goldberger (AUT) Kazuyoshi Funaki (JPN) Janne Ahonen (FIN)
1993/94 Espen Bredesen (NOR) Jens Weissflog (GER) Andreas Goldberger (AUT)
1992/93 Andreas Goldberger (AUT) Noriaki Kasai (JPN) Jaroslav Sakala (CZE)
1991/92 Toni Nieminen (FIN) Martin Höllwarth (AUT) Werner Rathmayr (AUT)
1990/91 Jens Weissflog (GER) Andreas Felder (AUT) Dieter Thoma (GER)
1989/90 Dieter Thoma (FRG) Jens Weissflog (GDR) Risto Laakkonen (FIN)
1988/89 Risto Laakkonen (FIN) Matti Nykänen (FIN) Jens Weissflog (GDR)
1987/88 Matti Nykänen (FIN) Jens Weissflog (GDR) Jiří Parma (TCH)
1986/87 Ernst Vettori (AUT) Vegard Opaas (NOR) Ulf Findeisen (GDR)
1985/86 Ernst Vettori (AUT) Franz Neuländtner (AUT) Jari Puikkonen (FIN)
1984/85 Jens Weissflog (GDR) Matti Nykänen (FIN) Klaus Ostwald (GDR)
1983/84 Jens Weissflog (GDR) Klaus Ostwald (GDR) Matti Nykänen (FIN)
1982/83 Matti Nykänen (FIN) Jens Weissflog (GDR) Horst Bulau (CAN)
1981/82 Manfred Deckert (GDR) Roger Ruud (NOR) Per Bergerud (NOR)
1980/81 Hubert Neuper (AUT) Armin Kogler (AUT) Jari Puikkonen (FIN)
1979/80 Hubert Neuper (AUT) Henry Glass (GDR) Martin Weber (GDR)
1978/79 Pentti Kokkonen (FIN) Hans-Jörg Sumi (SUI) Jochen Danneberg (GDR)
1977/78 Kari Yliantilla (FIN) Mathias Buse (GDR) Martin Weber (GDR)
1976/77 Jochen Danneberg (GDR) Walter Steiner (SUI) Henry Glass (GDR)
1975/76 Jochen Danneberg (GDR) Karl Schnabl (AUT) Reinhold Bachler (AUT)
1974/75 Willi Pürstl (AUT) Edi Federer (AUT) Karl Schnabl (AUT)
1973/74 Hans-Georg Aschenbach (GDR) Walter Steiner (SUI) Bernd Eckstein (GDR)
1972/73 Rainer Schmidt (GDR) Hans-Georg Aschenbach (GDR) Sergej Boškov (URS)
1971/72 Ingolf Mork (NOR) Henry Glass (GDR) Tauno Käyhkö (FIN)
1970/71 Jiří Raška (TCH) Ingolf Mork (NOR) Zbyněk Hubač (TCH)
1969/70 Horst Queck (GDR) Bjørn Wirkola (NOR) Gari Napalkov (URS)
1968/69 Bjørn Wirkola (NOR) Jiří Raška (TCH) Zbyněk Hubač (TCH)
1967/68 Bjørn Wirkola (NOR) Jiří Raška (TCH) Dieter Neuendorf (GDR)
1966/67 Bjørn Wirkola (NOR) Sepp Lichtenegger (AUT) Dieter Neuendorf (GDR)
1965/66 Veikko Kankkonen (FIN) Dieter Neuendorf (GDR) Bjørn Wirkola (NOR)
1964/65 Torgeir Brandtzag (NOR) Bjørn Wirkola (NOR) Dalibor Motejlek (TCH)
1963/64 Veikko Kankkonen (FIN) Torbjørn Yggeseth (NOR) Baldur Preiml (AUT)
1962/63 Toralf Engan (NOR) Torbjørn Yggeseth (NOR) Max Bolkart (FRG)
1961/62 Eino Kirjonen (FIN) Willi Egger (FRG) Hemmo Silvenoinen (FIN)
1960/61 Helmut Recknagel (GDR) Otto Leodolter (AUT) Kalvi Kärkkinen (FIN)
1959/60 Max Bolkart (FRG) Albin Plank (AUT) Otto Leodolter (AUT)
1958/59 Helmut Recknagel (GDR) Walter Habersatter (AUT) Arne Hoel (NOR)
1957/58 Helmut Recknagel (GDR) Nikolaj Šamov (URS) Nikolaj Kamenskij (URS)
1956/57 Pentti Uotinen (FIN) Eino Kirjonen (FIN) Max Bolkart (FRG)
1955/56 Nikolaj Kamenskij (URS) Sepp Bradl (AUT) Nikolaj Šamov (URS)
1954/55 Hemmo Silvennoinen (FIN) Eino Kirjonen (FIN) Aulis Kallakorpi (FIN)
1953/54 Olaf B. Bjørnstad (NOR) Eino Kirjonen (FIN) Sepp Bradl (AUT)
1952/53 Sepp Bradl (AUT) Halvor Næs (NOR) Asgeir Dølplads (NOR)

Rekordy a statistiky Turné

Vícenásobní vítězové Turné

Vítězové čtyř či tří závodů v rámci jednoho Turné

Nejúspěšnější země

  • 16x Německo (11x NDR)
  • 16x Finsko
  • 10x Norsko
  • 10x Rakousko
  • 2x Česká republika (1x Československo)
  • 1x Japonsko, Slovinsko, Polsko, Sovětský svaz

Odkazy

Poznámky

  1. V roce 2006 se Janne Ahonen o vítězství dělil s Jakubem Jandou.

Externí odkazy