Vladivostok
Z Multimediaexpo.cz
Vladivostok (rusky Владивосто́к, čínsky 海參崴 pchin-jin Hǎishēnwǎi v českém přepisu Chaj-šen-waj) je město v Rusku, na Dálném východě, na pobřeží Tichého oceánu, nedaleko hranic s KLDR. Je centrem Přímořského kraje. Název v překladu znamená „Vládni východu“.
Obsah |
Historie
Vliv Číny a postupně rostoucí ruský vliv
Oblast dnešního Vladivostoku byla osídlená již dávno v minulosti, ještě v dobách před příchodem Číny a Ruska. Poprvé se oblast dnešního Vladivostoku objevuje na čínských mapách, jako Yongmingcheng za vlády dynastie Juan na konci 13. století. Ajgunskou smlouvou z roku 1858 a Pekingskou smlouvou z roku 1860 připadla nakonec celá oblast Ruské říši. První Evropané zde přistáli v roce 1855, a záliv na němž město dnes stojí pojmenovali Zlatý roh. Jeho tvar je totiž velmi podobný tomu v Istanbulu.
Ruská vláda a vznik moderního města
20. června (2. července západního kalendáře) roku 1860 ruská loď Mančur pod vedením kapitána Alexeje K. Šefnera přistála u poloostrova a začala na rozkaz N.V. Komarova stavět základy budoucího města. Už roku 1864 sem bylo přesunuto vedení Ruských jižních přístavů. O rok později zde vznikla loděnice a začali se sem stěhovat první přistěhovalci. Roku 1871 sem byly přemístěny vojenské instalace - základna Sibiřské flotily, vojenský přístav a úřady vojenské správy. Roku 1878 byla však většina obyvatel neruští přistěhovalci ze zemí jako je Čína, Korea a Japonsko. Avšak v roce 1880 pak bylo zahájeno pravidelné spojení mezi Oděsou, Petrohradem a Vladivostokem. Ještě téhož roku byl Vladivostok se sedmi tisíci obyvateli prohlášen městem; zároveň se stal i hlavním městem Přímořského kraje. Začaly se zde zakládat i první hotely. Během dalších deseti let se sem začali stěhovat rolníci i další osadníci; začaly vycházet noviny a vzniklo i první divadlo. Postupně se začaly zavádět linky lodní dopravy i do jiných měst, jako je Kobe, Nagasaki a Šanghaj. Na začátku 90. let 19. století se právě zde začalo se stavbou transsibiřské magistrály, vedoucí na západ k evropskému Rusku. Právě její otevření zkrátilo cestovní dobu sem z několika měsíců na několik týdnů. V prvních letech 20. století se zde otevírala další nová divadla a vznikaly nové obchodní příležitosti, obchodovalo se jak s ruskými městy (Chabarovsk), tak i s japonskými nebo čínskými. Zavedena zde byla i tramvajová doprava.
Vladivostok za občanské války a Sovětského svazu
V roce 1918 byl obsazen vojsky Dohody a Japonci, do roku 1922 se sem navíc stahovali bílí a jejich přívrženci ze západu zmítaného válkou, což způsobilo prudký nárůst obyvatel – z 97 000 na 410 000. Po ustanovení sovětské moci tito lidé nakonec uprchli do USA. Mezi nimi byly i jednotky Československých legií. Počet obyvatel se poté opět snížil, tentokrát na 105 000. V 30. letech, teď už v Sovětském Svazu, začala rekonstrukce vojenského přístavu ve městě; následně potom se město stalo centrem Tichomořské námořní flotily. Během represí ve 30. letech zde vznikl tábor, internující vzbouřence a později za války japonské zajatce.
Vladivostok po druhé světové válce
Jako první státník Sovětského Svazu navštívil město Nikita Chruščov, sám ho srovnával se San Franciscem. Až do roku 1992 bylo ale uzavřeno cizincům z důvodů vojenského utajení. V 80. letech se stalo centrem rybolovu, v rámci SSSR měla celá oblast vynikající výsledky. Dnes už funguje Vladivostok opět jako normální město, vysílají tu i televize - rusky i japonsky a jsou zde konzuláty cizích zemí.
Ekonomika a komunikace
Město je stále velkým výrobcem vojenského vybavení, lodí a centrem rybolovu. Přesto však na obyvatele stále doléhá pád SSSR - snížila se životní úroveň, pořád je tu velké znečištění, vzrostla kriminalita, ale také se objevily soukromé podniky. Ve městě vychází asi 40 deníků, z nichž největší náklad mají noviny Primorskij Kraj.
Podnebí
Vladivostok má subpolární monzunové podnebí. Zatímco v létě vane teplý vzduch od moře z jihovýchodu, tak v zimě je to naopak: vane severozápadní vítr ze sibiře. Nejdeštivější častí roku je léto, nejsušší je zima. Nejnižší naměřená teplota v historii -31,4 °C byla naměřena v roce 1931, naopak nejtepleji bylo 33,6 °C v roce 1939.
Jaro
Častá oteplení a ochlazení, někdy i o 10-15 °C.
Léto
Klimatické léto trvá v průměru 85 dní. Léto začíná o týden později než v Nachodke (27. června), protože ve Vladivostoku je více mlh a vyšší vlhkost vzduchu. Léto končí 19. srpna.
Pro léto je charakteristická proměnlivost počasí, v první půlce léta převládá oblačnost a mlhy a v létě je také nejvíce silných dešťů.
Podzim
Suchý a teplý s velkým množstvím jasných dnů. První ranní mrazíky přicházejí 24.-26. října, ale mohou být i dříve. První sníh bývá 18. listopadu. Na podzim také sílí vítr až do 7 m/s. Největší nárazy větru bývají okolo 15 m/s.
Zima
Vane především ledový vzduch ze Sibiře, a proto je v zimě hlavně jasno, sucho a velmi mrazivo. Klimatická zima trvá 130 dní, začíná 14. listopadu a končí 23. března.
Za celou zimu je okolo 18 dnů se zataženou oblohou a 27 dní se sněžením. Déšť se sněhem nebo samotný déšť se během zimy neobjevují každý rok. Blizardy jsou 8-9 dní v zimě a rychlost větru při nich je 15-20 m/s, způsobují sněhové závěje a problémy v dopravě a práci.
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |