Zdeněk Mahler

Z Multimediaexpo.cz

Zdeněk Mahler (* 7. prosince 1928, Batelov, † 17. března 2018, Praha) byl český pedagog, spisovatel, scenárista, publicista a muzikolog.

Obsah

Mládí a studia

Vyrůstal v rodině kováře a dělníka Karla Mahlera (1901–1970) a Marie (1903–1982), po přestěhování z Vysočiny do Úval a pak do Prahy vyrůstal ve Vysočanech, kde chodil do měšťanské školy, poté absolvoval pražský Učitelský ústav, ale ještě musel externě složit maturitu na reálném gymnáziu v Karlíně (1948). Dále studoval Filosofickou fakultu UK (čeština, angličtina), kterou ukončil v roce 1952 doktorátem (PhDr.). V době studií pracoval v redakci studentského časopisu Předvoj a od roku 1951 také spolupracoval s Československým rozhlasem.

Léta 1951–1960

V letech 1951–1953 pracoval jako redaktor v Československém rozhlase ve vzdělávací redakci (působili tam tehdy např. také Ludvík Aškenazy, Arnošt Lustig, Ota Pavel, Karel Kyncl); v letech 1953–1955 učil jako asistent na Akademii múzických umění v Praze; v letech 1955–1960 pracoval na ministerstvu školství ČSR jako tajemník ministra Františka Kahudy; tehdy i později byl zároveň také dramaturgem Laterny magiky a podílel se na přípravě její československé účasti na výstavě Expo 1958 v Bruselu. V roce 1956 se zúčastnil jednání Generální konference UNESCO[1], která se konala v Indii v Dillí od 5. listopadu do 5. prosince 1956.

Svobodné povolání

Od roku 1960 má svobodné povolání – je „na volné noze“ a jako spisovatel scenárista, publicista a muzikolog pracuje dodnes. Věnoval se psaní knih, divadelních her (spolupracoval s mnoha režiséry, např. Otomarem Krejčou, Janem Kačerem, Janem Schmidtem), filmových scénářů a rozhlasových a televizních her. Od roku 1948 byl členem KSČ, v roce 1969 byl ze strany vyloučen. V době sametové revoluce koncem roku 1989 byl aktivní a účastnil se jednání a akcí především v divadelní obci, mezi studenty i jako publicista. Účastnil se tvorby zahraničních filmů, např. Amadea a Dynastie Straussů; následně se těžiště jeho tvorby přesunulo do televize (zde vznikl např. pořad o Katedrále, triptych o Masarykovi, o Antonínu Dvořákovi v Americe, o Alfonsu Muchovi; podle jeho námětů vznikly např. filmy Svatba jako řemen a biografické Božská Ema, Koncert na konci léta, Zapomeňte na Mozarta. Ke 250. výročí narození W. A. Mozarta vznikl televizní dokument, pro televizi také zpracoval a uvedl cyklus Ano, Masaryk. a jiné populárně vzdělávací pořady. Od 90. let se věnuje především hudební tematice. Zdeněk Mahler přijal v televizním projektu Největší Čech roli advokáta T. G. Masaryka.

Ocenění

V roce 2005 byl zvolen do předsednictva Masarykova demokratického hnutí. Za své zásluhy v oborech, kterým se věnoval, mu byl udělen čestný titul Doctor honoris causa (Dr. h. c.) na Univerzitě J. E. Purkyně. Za trvalý přínos pro českou kulturu obdržel roku 2003 od ministra kultury ČR Pavla Dostála resortní medaili Artis bohemiae amicis.[2]

Získal Cenu Sazky za nejlepší dosud nerealizovaný filmový scénář Nokturno v rámci ankety Český lev 2007.[3] Film se poté začal připravovat pod názvem Lidické nokturno, finální název je Lidice.

Dne 28. října 2013 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

Z díla

Film a televize (námět, scénář, spolupráce na scénáři ):

  • Ano, Masaryk, 1.–3. (1997)
  • Katedrála o třech dějstvích (1994)
  • Mí Pražané mi rozumějí (1991)
  • Zabudnite na Mozarta (1985)
  • Neohlížej se, jde za námi kůň (1979)
  • Koncert na konci léta (1979)
  • Božská Ema (1978)
  • Tak láska začíná… (1975)
    • Trápení ďáblova učedníka
  • Den sedmý, osmá noc (1969)
  • Svatba jako řemen (1967)
  • Flirt se slečnou Stříbrnou (1968)
  • Nebeští jezdci (1968)
  • Jak se zbavit Helenky (1967)
  • Píšťalka pro dva
  • Rytíř
  • Amadeus (1984) – odborný poradce
  • Dlouhá bílá nit (1970) – dramaturgie
  • Co nikdy nepochopím (1968) – spolupráce
  • seriál pro děti věnovaný W. A. Mozartovi (TV Rakousko)
  • seriál o skladatelské rodině Straussů (TV Rakousko, Německo)
  • Vzdělávací pořady v TV:
    • Hudební toulky se Zdeňkem Mahlerem
    • Spirituál bílého muže
    • Krajan G. M.
  • Divadelní hry:
    • Mlýn (absurdní drama)
    • Provaz o jednom konci

Literatura:

  • Bůh a lokomotiva (1961)
  • Jak se stát bubeníkem královské gardy (1965)
  • Hledání ztraceného věku (1965)
  • Neohlížej se – jde za námi kůň (1983)
  • Sbohem, můj krásný plameni (1984)
  • Nekamenujte proroky (1990)
  • Spirituál bílého muže (1990)
  • Katedrála (1994)
  • Ano Masaryk
  • Kdo svůj národ miluje, nešetří ho (1996)
  • Nokturno
  • Král a lazebnice
  • Literatura faktu o osobnostech:
    • W. A. Mozart
    • B. Smetana
    • A. Dvořák

Reference

  1. ↑ Generální konference UNESCO je nejvyšším orgánem UNESCO. Tvoří jej zástupci všech zúčastněných států. Pravidelné zasedání Generální konference se koná jednou za dva roky, zpravidla na konci října. Na něm se projednává a schvaluje program a rozpočet organizace do další Generální konference.
  2. ↑ Vyznamenání nejvyšší hodnoty, jaké může umělec obdržet za šíření dobrého jména vlasti v zahraničí.
  3. ↑ http://www.kinobox.cz/ceskylev/2007/vysledky
  • Publikace: Česká republika na přelomu 20. století (edice „Kdo je kdo“)

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Zdeněk Mahler
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Zden%C4%9Bk_Mahler“