Bajkal
Z Multimediaexpo.cz
(+ Nová šablona) |
(+ Vylepšení) |
||
| Řádka 22: | Řádka 22: | ||
|státy={{vlajka a název|Rusko}} | |státy={{vlajka a název|Rusko}} | ||
|světadíl=[[Asie]] | |světadíl=[[Asie]] | ||
| - | }} | + | }}[[Soubor:Karte baikal2.png|thumb|270px|<center>Mapa jezera Bajkal (2004)</center>]] |
| - | [[Soubor:Karte baikal2.png|thumb|270px|<center>Mapa jezera Bajkal (2004)</center>]] | + | '''Bajkal''' (rusky: ''Байкал'') je [[jezero]] v jižní části Východní [[Sibiř]]e v [[Rusko|Rusku]]. Obvyklé vysvětlení původu jména ''Bajkal'' je z [[turkické jazyky|turkického]] ''Баикуль'' - ''bohaté na ryby'', není však vědecky doloženo. Je možné, že jde o slovo [[mongolština|mongolského]] původu. Jezero se rozkládá v [[Burjatsko|Burjatské republice]] a v [[Irkutská oblast|Irkutské oblasti]]. Je to největší jezero na [[Sibiř]]i a po [[Kaspické moře|Kaspickém moři]] druhé největší v ''Rusku'' a nejhlubší jezero na [[Země|Zemi]]. ''Bajkal'' je tvořen hlubokou [[příkopová propadlina|příkopovou propadlinou]] na rozhraní dvou [[tektonická deska|tektonických desek]] ([[eurasijská deska|eurasijské]] a [[amurská deska|amurské]]), které se každým rokem rozestupují zhruba o 2 cm. Jde o nejstarší jezero na ''Zemi'', jeho stáří se odhaduje na 25 až 30 milionů let. Je obklopený [[horský hřbet|horskými hřbety]] vysokými až 2000 m nad jeho hladinou. Má rozlohu 31 500 [[kilometr čtvereční|km²]]. Je 636 [[Metr#Kilometr|km]] dlouhé a šířka se pohybuje v rozmezí od 27 do 79,4 km. Průměrnou hloubku má 730 [[metr|m]] a maximální 1680 m (ve střední části, kotliny). Rozloha [[povodí]] je 557 000 km². Celkový objem vody je 23 000 [[krychlový kilometr|km<sup>3</sup>]]. V ''Bajkalu'' je soustředěna jedna pětina světových zásob povrchové sladké vody. Průměrná [[nadmořská výška]] hladiny jezera je 456 m. |
| - | '''Bajkal''' (rusky: ''Байкал'') je [[jezero]] v jižní části Východní [[Sibiř]]e v [[Rusko|Rusku]]. Obvyklé vysvětlení původu jména ''Bajkal'' je z [[turkické jazyky|turkického]] ''Баикуль'' - ''bohaté na ryby'', není však vědecky doloženo. Je možné, že jde o slovo [[mongolština|mongolského]] původu. Jezero se rozkládá v [[Burjatsko|Burjatské republice]] a v [[Irkutská oblast|Irkutské oblasti]]. Je to největší jezero na [[Sibiř]]i a po [[Kaspické moře|Kaspickém moři]] druhé největší v ''Rusku'' a nejhlubší jezero na [[Země|Zemi]]. ''Bajkal'' je tvořen hlubokou [[příkopová propadlina|příkopovou propadlinou]] na rozhraní dvou [[tektonická deska|tektonických desek]] ([[eurasijská deska|eurasijské]] a [[amurská deska|amurské]]), které se každým rokem rozestupují zhruba o 2 cm. Jde o nejstarší jezero na ''Zemi'', jeho stáří se odhaduje na 25 až 30 milionů let. Je obklopený [[horský hřbet|horskými hřbety]] vysokými až 2000 m nad jeho hladinou. Má rozlohu 31 500 [[kilometr čtvereční|km²]]. Je 636 [[Metr#Kilometr|km]] dlouhé a šířka se pohybuje v rozmezí od 27 do 79,4 km. Průměrnou hloubku má 730 [[metr|m]] a maximální 1680 m (ve střední části, kotliny). Rozloha [[povodí]] je 557 000 km². Celkový objem vody je 23 000 [[krychlový kilometr| | + | |
== Pobřeží == | == Pobřeží == | ||
| - | [[Soubor: | + | [[Soubor:26 swiatoinos.jpg|thumb|230px|Východní pobřeží jezera Bajkal]] |
| - | Pobřeží je jen mírně členité. Je přibližně | + | Pobřeží je jen mírně členité. Je přibližně 2 100 km dlouhé. Jeho největší záhyby jsou [[záliv]]y [[Barguzinský]], [[Čivyrkujský]] a [[Velký Proval]], [[zátoka|zátoky]] [[Ajaja]] a [[Frolicha]] a [[poloostrov]] [[Svatý nos]]. |
== Dno == | == Dno == | ||
| - | Kotlina jezera se rozkládá přímo uprostřed [[Bajkalská riftová soustava|Bajkalské riftové soustavy]]. Podle geofyzikálního výzkumu se pod vodní masou v různých částech kotliny nacházejí usazené vrstvy o tloušťce až | + | Kotlina jezera se rozkládá přímo uprostřed [[Bajkalská riftová soustava|Bajkalské riftové soustavy]]. Podle geofyzikálního výzkumu se pod vodní masou v různých částech kotliny nacházejí usazené vrstvy o tloušťce až 6 000 m. Za začátek vytváření bajkalské propadliny a jejího zaplňování vodou považuje většina vědců konec paleocénu a raný neocén (tzn. celkový věk jezera je přibližně 25 milionů let). Tektonické pohyby pokračují i v současné době, o čemž svědčí mnohá [[zemětřesení]] v oblasti, která jsou někdy doprovázena viditelným propadem částí břehů a dna jezera. V roce 1862 se v severní části [[říční delta|delty]] [[Selenga|Selengy]] propadl do hloubky 10 m pod vodu kus pobřežní souše o rozloze 200 km² a na jeho místě vznikl záliv ''Velký Proval''. |
Kotlina ''Bajkalu'' se vyznačuje nesouměrností příčného řezu. Velká prudkost pobřežních a podvodních svahů na západním břehu je v kontrastu s mírnějšími východními břehy s nevelkými plochami mělčin. Pobřežní části s hloubkou do 50 m tvoří pouze okolo 8 % rozlohy dna. | Kotlina ''Bajkalu'' se vyznačuje nesouměrností příčného řezu. Velká prudkost pobřežních a podvodních svahů na západním břehu je v kontrastu s mírnějšími východními břehy s nevelkými plochami mělčin. Pobřežní části s hloubkou do 50 m tvoří pouze okolo 8 % rozlohy dna. | ||
== Ostrovy == | == Ostrovy == | ||
| - | [[Soubor:Olchon1.jpg|thumb|Ostrov Oľchon]] | + | [[Soubor:Olchon1.jpg|thumb|230px|Ostrov Oľchon]] |
Na jezeře je 27 [[ostrov]]ů, z toho 22 stálých a 5 periodicky zaplavovaných. Největší jsou ostrovy [[Oľchon]] (730 km²) a [[Velký Uškanij]] (9,4 km²). | Na jezeře je 27 [[ostrov]]ů, z toho 22 stálých a 5 periodicky zaplavovaných. Největší jsou ostrovy [[Oľchon]] (730 km²) a [[Velký Uškanij]] (9,4 km²). | ||
| Řádka 42: | Řádka 41: | ||
Do ''Bajkalu'' ústí 336 [[řeka|řek]] a říček, z nichž největší jsou [[Selenga]], [[Barguzin (řeka)|Barguzin]], [[Horní Angara]], [[Turka]] a [[Sněžnaja]]. Odtéká z něj [[Angara]] (''Dolní Angara''), která ústí do [[Jenisej]]e. Roční množství srážek uprostřed jezera a na severu je 200 až 350 [[Metr#Milimetr|mm]], na jihu 500 až 900 mm. Je zde mnoho horkých [[pramen]]ů, z nichž některé se využívají ([[Gorjačinsk]], [[Chakusy]]). | Do ''Bajkalu'' ústí 336 [[řeka|řek]] a říček, z nichž největší jsou [[Selenga]], [[Barguzin (řeka)|Barguzin]], [[Horní Angara]], [[Turka]] a [[Sněžnaja]]. Odtéká z něj [[Angara]] (''Dolní Angara''), která ústí do [[Jenisej]]e. Roční množství srážek uprostřed jezera a na severu je 200 až 350 [[Metr#Milimetr|mm]], na jihu 500 až 900 mm. Je zde mnoho horkých [[pramen]]ů, z nichž některé se využívají ([[Gorjačinsk]], [[Chakusy]]). | ||
| - | [[Soubor:LakeBaikal.png|thumb| | + | [[Soubor:LakeBaikal.png|thumb|230px|Bajkal]] |
Hlavní roli ve vodní bilance hrají přítok říčních vod (58,24 km³) a [[srážky]] (9,26 km³), odtok přes ''Angaru'' (60,07 km³) a odpařování (9,45 km³). Rozdíl připadá na přítok [[podzemní vody|podzemních vod]]. Přibližně 50 % ročního přítoku připadá na ''Selengu''. Nejvyšší úroveň hladiny jezero dosahuje v srpnu a září a nejnižší v březnu a dubnu. Průměrná roční hodnota kolísání hladiny činí 0,8 m, stoletá 3 m. Průměrná dlouhodobá úroveň hladiny jezera stoupla přibližně o 1 m po postavení [[Irkutská přehrada|Irkutské přehrady]]. | Hlavní roli ve vodní bilance hrají přítok říčních vod (58,24 km³) a [[srážky]] (9,26 km³), odtok přes ''Angaru'' (60,07 km³) a odpařování (9,45 km³). Rozdíl připadá na přítok [[podzemní vody|podzemních vod]]. Přibližně 50 % ročního přítoku připadá na ''Selengu''. Nejvyšší úroveň hladiny jezero dosahuje v srpnu a září a nejnižší v březnu a dubnu. Průměrná roční hodnota kolísání hladiny činí 0,8 m, stoletá 3 m. Průměrná dlouhodobá úroveň hladiny jezera stoupla přibližně o 1 m po postavení [[Irkutská přehrada|Irkutské přehrady]]. | ||
| Řádka 57: | Řádka 56: | ||
== Fauna a flóra == | == Fauna a flóra == | ||
| - | [[Soubor:Omul Fish.jpg|thumb|Ryby omul na trhu]] | + | [[Soubor:Omul Fish.jpg|thumb|230px|Ryby omul na trhu]] |
Rostlinný a živočišný svět jezera je velmi bohatý. Od hladiny až po nejhlubší místa ho obývá na 600 druhů [[rostliny|rostlin]] a 1 200 druhů [[živočichové|živočichů]]. Tři čtvrtiny druhů se vyskytují pouze zde. Z rostlin je to především mnoho druhů [[rozsivky|rozsivek]]. Z [[Prvoci|prvoků]] zde žije mnoho druhů [[nálevníci|nálevníků]] (okolo 300 druhů). Svérázní jsou bajkalští [[houbovci]]. Dále zde žije velké množství [[červ]]ů, [[měkkýši|měkkýšů]], [[chrostíci|chrostíků]] a především [[korýši|korýšů]]. Právě korýši jsou významnou složkou jídelníčku [[ryby|ryb]]. | Rostlinný a živočišný svět jezera je velmi bohatý. Od hladiny až po nejhlubší místa ho obývá na 600 druhů [[rostliny|rostlin]] a 1 200 druhů [[živočichové|živočichů]]. Tři čtvrtiny druhů se vyskytují pouze zde. Z rostlin je to především mnoho druhů [[rozsivky|rozsivek]]. Z [[Prvoci|prvoků]] zde žije mnoho druhů [[nálevníci|nálevníků]] (okolo 300 druhů). Svérázní jsou bajkalští [[houbovci]]. Dále zde žije velké množství [[červ]]ů, [[měkkýši|měkkýšů]], [[chrostíci|chrostíků]] a především [[korýši|korýšů]]. Právě korýši jsou významnou složkou jídelníčku [[ryby|ryb]]. | ||
| - | V jezeře žije 50 [[druh (biologie)|druhů]] ryb ze 7 [[řád (biologie)|řádů]]. Nejpočetněji je zastoupena skupina [[hlaváčovití|hlaváčovitých]] (25 druhů). Hlavní průmyslový význam z [[lososovití|lososovitých]] má [[síh omul|omul]], který představuje ⅔ celkového ročního výlovu. Dále následují [[lipan podhorní|lipani]] a [[síh jezerní|sízy]]. Největší představitel vodní fauny je [[jeseter ruský|jeseter]], který dosahuje délky až 180 [[Metr#Centimetr|cm]] a váží 100 až 120 [[kilogram|kg]]. Z ryb, které se průmyslově neloví, je nejznámější [[comephorus baicalensis|holměnka velká]], živorodá ryba, která patří k endemickému řádu. Ze [[savci|savců]] zde žije [[tuleň]]. | + | V jezeře žije 50 [[druh (biologie)|druhů]] ryb ze 7 [[řád (biologie)|řádů]]. Nejpočetněji je zastoupena skupina [[hlaváčovití|hlaváčovitých]] (25 druhů). Hlavní průmyslový význam z [[lososovití|lososovitých]] má [[síh omul|omul]], který představuje ⅔ celkového ročního výlovu. Dále následují [[lipan podhorní|lipani]] a [[síh jezerní|sízy]]. Největší představitel vodní fauny je [[jeseter ruský|jeseter]], který dosahuje délky až 180 [[Metr#Centimetr|cm]] a váží 100 až 120 [[kilogram|kg]]. Z ryb, které se průmyslově neloví, je nejznámější [[comephorus baicalensis|holměnka velká]], živorodá ryba, která patří k endemickému řádu. Ze [[savci|savců]] zde žije [[Tuleňovití|tuleň]]. |
Z [[savci|savců]] je nejznámější [[něrpa]] – [[tuleň bajkalský]], v současné době kriticky ohrožený nezákonným [[lov]]em. | Z [[savci|savců]] je nejznámější [[něrpa]] – [[tuleň bajkalský]], v současné době kriticky ohrožený nezákonným [[lov]]em. | ||
Aktuální verze z 8. 1. 2017, 15:09
Bajkal (rusky: Байкал) je jezero v jižní části Východní Sibiře v Rusku. Obvyklé vysvětlení původu jména Bajkal je z turkického Баикуль - bohaté na ryby, není však vědecky doloženo. Je možné, že jde o slovo mongolského původu. Jezero se rozkládá v Burjatské republice a v Irkutské oblasti. Je to největší jezero na Sibiři a po Kaspickém moři druhé největší v Rusku a nejhlubší jezero na Zemi. Bajkal je tvořen hlubokou příkopovou propadlinou na rozhraní dvou tektonických desek (eurasijské a amurské), které se každým rokem rozestupují zhruba o 2 cm. Jde o nejstarší jezero na Zemi, jeho stáří se odhaduje na 25 až 30 milionů let. Je obklopený horskými hřbety vysokými až 2000 m nad jeho hladinou. Má rozlohu 31 500 km². Je 636 km dlouhé a šířka se pohybuje v rozmezí od 27 do 79,4 km. Průměrnou hloubku má 730 m a maximální 1680 m (ve střední části, kotliny). Rozloha povodí je 557 000 km². Celkový objem vody je 23 000 km3. V Bajkalu je soustředěna jedna pětina světových zásob povrchové sladké vody. Průměrná nadmořská výška hladiny jezera je 456 m.
Obsah |
Pobřeží
Pobřeží je jen mírně členité. Je přibližně 2 100 km dlouhé. Jeho největší záhyby jsou zálivy Barguzinský, Čivyrkujský a Velký Proval, zátoky Ajaja a Frolicha a poloostrov Svatý nos.
Dno
Kotlina jezera se rozkládá přímo uprostřed Bajkalské riftové soustavy. Podle geofyzikálního výzkumu se pod vodní masou v různých částech kotliny nacházejí usazené vrstvy o tloušťce až 6 000 m. Za začátek vytváření bajkalské propadliny a jejího zaplňování vodou považuje většina vědců konec paleocénu a raný neocén (tzn. celkový věk jezera je přibližně 25 milionů let). Tektonické pohyby pokračují i v současné době, o čemž svědčí mnohá zemětřesení v oblasti, která jsou někdy doprovázena viditelným propadem částí břehů a dna jezera. V roce 1862 se v severní části delty Selengy propadl do hloubky 10 m pod vodu kus pobřežní souše o rozloze 200 km² a na jeho místě vznikl záliv Velký Proval.
Kotlina Bajkalu se vyznačuje nesouměrností příčného řezu. Velká prudkost pobřežních a podvodních svahů na západním břehu je v kontrastu s mírnějšími východními břehy s nevelkými plochami mělčin. Pobřežní části s hloubkou do 50 m tvoří pouze okolo 8 % rozlohy dna.
Ostrovy
Na jezeře je 27 ostrovů, z toho 22 stálých a 5 periodicky zaplavovaných. Největší jsou ostrovy Oľchon (730 km²) a Velký Uškanij (9,4 km²).
Vodní režim
Do Bajkalu ústí 336 řek a říček, z nichž největší jsou Selenga, Barguzin, Horní Angara, Turka a Sněžnaja. Odtéká z něj Angara (Dolní Angara), která ústí do Jeniseje. Roční množství srážek uprostřed jezera a na severu je 200 až 350 mm, na jihu 500 až 900 mm. Je zde mnoho horkých pramenů, z nichž některé se využívají (Gorjačinsk, Chakusy).
Hlavní roli ve vodní bilance hrají přítok říčních vod (58,24 km³) a srážky (9,26 km³), odtok přes Angaru (60,07 km³) a odpařování (9,45 km³). Rozdíl připadá na přítok podzemních vod. Přibližně 50 % ročního přítoku připadá na Selengu. Nejvyšší úroveň hladiny jezero dosahuje v srpnu a září a nejnižší v březnu a dubnu. Průměrná roční hodnota kolísání hladiny činí 0,8 m, stoletá 3 m. Průměrná dlouhodobá úroveň hladiny jezera stoupla přibližně o 1 m po postavení Irkutské přehrady.
Kotlina jezera leží v centru Asie, kde je ryze kontinentální klima. Velký objem jezera má zmírňující dopad na klima na pobřeží. Sezónní a denní kolísání teploty a vlhkosti vzduchu je mírně sníženo. Ve srovnání s okolními oblastmi je u Bajkalu mírnější zima a chladnější léto. Průměrná teplota vzduchu v lednu a únoru je okolo - 19 °C a v srpnu okolo 11 °C.
Oblast Bajkalu je charakteristická složitým systémem větrů. Převládají západní a severozápadní větry z břehu na jezero (gornaja a v oblasti ostrova Oľchon sarma). Na podzim a na začátku zimy dosahují větry rychlosti uragánu 30 až 40 m/s. Jižní a jihovýchodní větry se nazývají šelonnik, podélné větry ze severovýchodu věrchovik a barguzin, z jihozápadu kultuk. Větrné vlny dosahují většinou výšky 1 až 3 m, ale někdy 4 až 5 i více. Konvektivní a turbulentní promíchávání zachvacuje horní vrstvy vody až do hloubky 250 m, hlouběji promíchávání slábne. V důsledku větrů v létě dochází k pohybu povrchové teplé vody k protilehlému břehu a ke vzestupu hlubinné chladné vody u břehů, od kterých fouká vítr.
Vlastnosti vody
Teplota vody na povrchu je v srpnu na odkryté části 9 až 12 °C a u břehu někdy až 20 °C. Sezónní kolísání teploty se projevuje do hloubky 250 až 300 m. Hlouběji je teplota stálá 3,2 až 3,5 °С. Ve vrstvách u dna, ve velkých hloubkách, byl zaznamenán vzestup teploty vody v důsledku ohřevu vnitřním teplem Země. Bajkal zamrzá většinou v lednu a rozmrzá v květnu. Tloušťka ledu je 70 až 115 cm.
Voda je velmi průzračná (až 40 m), málo mineralizovaná a mírně alkalická. Celkový obsah soli nepřevyšuje 150 mg/l. Iontové složení je obdobné jako v přítocích. Voda je bohatá na kyslík ve všech vrstvách až do nejhlubších míst. Jeho obsah neklesá pod 9 až 10 mg/l.
Chemické látky obsažené ve vodě Bajkalu a jeho přítoků (několikaletý průměr v mg/l.) jsou hydrogenuhličitany (66,5/79,3), sírany (5,2/6,7), chloridy (0,5/0,8), vápník (15,2/20), hořčík (3,1/4,3), sodík (3,8/3,4), draslík (2,0/1,7), křemík (1,1/4,2), železo (0,02/0,16) a organické látky (3,2/10,3).
Fauna a flóra
Rostlinný a živočišný svět jezera je velmi bohatý. Od hladiny až po nejhlubší místa ho obývá na 600 druhů rostlin a 1 200 druhů živočichů. Tři čtvrtiny druhů se vyskytují pouze zde. Z rostlin je to především mnoho druhů rozsivek. Z prvoků zde žije mnoho druhů nálevníků (okolo 300 druhů). Svérázní jsou bajkalští houbovci. Dále zde žije velké množství červů, měkkýšů, chrostíků a především korýšů. Právě korýši jsou významnou složkou jídelníčku ryb.
V jezeře žije 50 druhů ryb ze 7 řádů. Nejpočetněji je zastoupena skupina hlaváčovitých (25 druhů). Hlavní průmyslový význam z lososovitých má omul, který představuje ⅔ celkového ročního výlovu. Dále následují lipani a sízy. Největší představitel vodní fauny je jeseter, který dosahuje délky až 180 cm a váží 100 až 120 kg. Z ryb, které se průmyslově neloví, je nejznámější holměnka velká, živorodá ryba, která patří k endemickému řádu. Ze savců zde žije tuleň.
Z savců je nejznámější něrpa – tuleň bajkalský, v současné době kriticky ohrožený nezákonným lovem.
Využití
Doprava
Na jezeře je rozvinutá místní lodní doprava a splavování dřeva.
Osídlení pobřeží
Na pobřeží leží města Sljudjanka, Bajkalsk a Babuškin, dále přístavy a obydlená místa Bajkal, Tanchoj, Vydrino, Usť-Barguzin, Nižněangarsk, Chužir a další. Většina z nich se nachází na jižním a jihovýchodním břehu. Ve vesnici Listvjanka je limnologický ústav a ve vesnici Velké Koty hydrobiologická stanice. Na břehu se rovněž nacházejí turistické chaty. V oblasti Bajkalu je rozvinutý těžební a papírenský průmysl, výstavba lodí, zpracovávání ryb a rybolov.
Sport
- Dálkoví plavci na Bajkalu — Jan Novák (plavec), první člověk, který přeplaval Bajkal.
Panorama
Znečištění
Ruské úřady v únoru 2010 znovu povolili otevření kontroverzní papírnu na břehu jezera, která byla dva roky zavřená, protože do vody vypouštěla nebezpečný odpad bez jakéhokoli čištění.[1]
Historie
Bajkal k sobě odjakživa poutal pozornost. První vědomosti o jezeře byly získány v polovině 17. století (Kurbat Ivanov, Vasilij Kolesnikov, Ivan Pochabov aj.). Ve 2. polovině 17. století bylo jezero poprvé geograficky popsáno a byly učiněny první pokusy o vytvoření mapy (Nikolaj Spafarij, Fjodor Golovon, Ides Izbrandt, Semjon Remezov aj.). V letech 1771 až 1772 provedli účastníci expedice Ruské akademie věd I. Georgi a Aleksander Puškarjov vyměření jezera a v roce 1773 sestavili mapu.
Velkou roli pro výzkum jezera sehrálo založení Východosibiřského oddělení Ruského geografického ústavu (1851), která stála v čele výzkumu Sibiře a Přibajkalí. Známé jsou práce V. Dybovského, V. Godlevského, I. Čerského aj. V letech 1896 až 1902 sestavila hydrografická expedice pod vedením F. K. Driženka atlas a lodní mapu.
V roce 1916 byla sestavena trvalá komise pro výzkum Bajkalu při akademii věd (N. V. Nasonov, V. Č. Dorogostajskij, I. I. Mesjacev, G. J. Vereščagin). Systematický celkový průzkum byl zahájen v roce 1925 stacionářem bajkalského oddělení Akademie věd SSSR, které bylo v roce 1928 reorganizováno na limnologickou stanici v Listvjance. Ta se v roce 1961 změnila na Limnologický ústav Sibiřského oddělení Akademie věd SSSR. V lednu 1969 rada ministrů SSSR přijala speciální usnesení o ochraně a racionálním využití přírodního bohatství povodí Bajkalu.
Roku 1996 bylo jezero Bajkal zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.
Legenda
Do Bajkalu přivádí své vody 336 řek a říček, vytéká z něj však jen jediná - Angara. Sibiřská legenda popisuje romantický příběh o Bajkalu, otci všech těchto řek, Angaře a Jeniseji. Angara se zamilovala do bohatýra Jeniseje, Bajkal ji však nechtěl k němu pustit. Angara tedy za Jenisejem od otce utekla; podle legendy Šaman-kameň, nacházející se uprostřed výtoku Angary z Bajkalu u vesnice Listvjanka (pozor na záměnu se skálou Šaman na Ol´chonu, největším ostrově Bajkalu), hodil rozezlený otec Bajkal za neposlušnou dcerou, aby ji zastavil. Angaře se však přesto podařilo utéci a splynout s Jenisejem ve věčném objetí.
Reference
Externí odkazy
- (rusky) Jezero Bajkal - Irkutsk
- (rusky) Jezero Bajkal
- (rusky) Mapa jezera
- (anglicky) Lake Baikal (UNESCO)
- Bajkal - obrázky a informace (fotogalerie)
|
|
 Ruská jezera
|
|---|
|
Bajkal • Bílé jezero • Boloň • Bustach • Čany • Červené jezero • Čudsko-pskovské jezero • Čukčagirské jezero • Chanka • Chantajské jezero • Ilmeň • Imandra • Janisjarvi • Jessej • Kaspické moře • Kereť • Keta • Kizi • Kovdozero • Kronocké jezero • Kubenské jezero • Kulundinské jezero • Kungasalach • Labaz • Lača • Ladožské jezero • Lama • Lovozero • Manyč-Gudilo • Melkoje • Mogotievo • Něrpičje (Kamčatka) • Něrpičje (Sacha) • Ňuk • Oněžské jezero • Orel • Pekuľnejské jezero • Pjaozero • Pjasino • Pjuhjajarvi • Sjamozero • Sartlan • Segozero • Seliger • Střední Kujto • Tajmyrské jezero • Telecké jezero • Topozero • Ubinskoje • Udyľ • Umbozero • Uvs núr • Vivi • Velké mořské jezero • Vodlozero • Vože • Vygozero |
| Zde jsou jen přírodní jezera s plochou přes 200 km2 (bez ruských přehrad). |
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |