Bitva o Dněpr
Z Multimediaexpo.cz
(+ Nová šablona) |
(++) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze.) | |||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
|Střetnutí= Bitva o Dněpr | |Střetnutí= Bitva o Dněpr | ||
|konflikt= [[Velká vlastenecká válka]] | |konflikt= [[Velká vlastenecká válka]] | ||
| - | |image= [[ | + | |image= [[File:Map of dnieper battle grand.jpg|300px]] |
|komentář= Mapa boje o Dněpr | |komentář= Mapa boje o Dněpr | ||
| trvání= [[24. srpen]] [[1943]] - [[23. prosinec]] [[1943]] | | trvání= [[24. srpen]] [[1943]] - [[23. prosinec]] [[1943]] | ||
| Řádka 15: | Řádka 15: | ||
| ztráty1= 1 550 000 mrtvých, raněných nebo zajatých, z toho 373 000 padlých | | ztráty1= 1 550 000 mrtvých, raněných nebo zajatých, z toho 373 000 padlých | ||
| ztráty2= 1 250 000 mrtvých, raněných nebo zajatých, z toho 500 000 padlých | | ztráty2= 1 250 000 mrtvých, raněných nebo zajatých, z toho 500 000 padlých | ||
| - | |}} | + | |}}'''Boj o Dněpr''' byl gigantickou bitvou [[Velká vlastenecká válka|Velké vlastenecké války]], která probíhala od [[24. srpen|24. srpna]] do [[23. prosinec|23. prosince]] [[1943]] na obou březích řeky [[Dněpr]] na území dnešní Ukrajiny. Bitva probíhala na frontě dlouhé 1700 km. Po čtyřech měsících bojů byl osvobozen celý pravý břeh Dněpru a bylo vybudovaných 23 předmostí, která poskytla sovětským vojskům odrazový most při průniku na Ukrajinu. Tato [[bitva]] byla jedna z nejkrvavějších operací v dějinách, při které podle různých odhadů zahynulo na obou stranách zhruba 900 tisíc vojáků. |
| - | '''Boj o Dněpr''' byl gigantickou bitvou [[Velká vlastenecká válka|Velké vlastenecké války]], která probíhala od [[24. srpen|24. srpna]] do [[23. prosinec|23. prosince]] [[1943]] na obou březích řeky [[Dněpr]] na území dnešní Ukrajiny. Bitva probíhala na frontě dlouhé 1700 km. Po čtyřech měsících bojů byl osvobozen celý pravý břeh Dněpru a bylo vybudovaných 23 předmostí, která poskytla sovětským vojskům odrazový most při průniku na Ukrajinu. Tato [[bitva]] byla jedna z nejkrvavějších operací v dějinách, při které podle různých odhadů zahynulo na obou stranách zhruba 900 tisíc vojáků. | + | |
==Stav před bitvou== | ==Stav před bitvou== | ||
| - | Po skončení [[Bitva | + | Po skončení [[Bitva v Kurském oblouku|bitvy u Kurska]] ztratilo německé velení poslední šanci udržet na východní frontě rovnováhu sil. Neuvážené jednání Adolfa Hitlera znamenalo velké oslabení tankových a motorizovaných jednotek, které nebyly schopny vzdorovat silným útokům [[Rudá armáda|Rudé armády]]. Výrazným způsobem se aktivizovalo [[partyzánská válka|partyzánské hnutí]], které rozvinulo zejména boj o koleje v nacistickém týlu. Sovětská vojska vytlačila [[Wehrmacht]] z ruských oblastí SSSR, Rudá armáda osvobodila [[Orjol|Orel]] a Belgorod a [[23. srpen|23. srpna]] [[1943]] byl osvobozen ukrajinský Charkov. Už 11. srpna 1943 Adolf Hitler pochopil, že sovětskou ofenzívu jen tak nezastaví a urychleně přikázal budovat tzv. ''Ostwall'', obrannou linii ''Panther-Wotan'', sahající od Finského zálivu až k Azovskému moři. Nejdůležitější oporou této linie byla třetí největší evropská řeka Dněpr. Nová obranná linie však nebyla souvislá a v oblasti Dněpru neměli Němci dostatek sil na budování opevnění. Proto se soustředili na zabezpečení nejpravděpodobnějších sovětských cílů v okolí Kremenčuku, Záporoží a Nikopolu. |
==Sovětské přípravy== | ==Sovětské přípravy== | ||
| Řádka 25: | Řádka 24: | ||
==Bitva o Dněpr== | ==Bitva o Dněpr== | ||
| - | [[ | + | [[Soubor:Crossing the Dnieper.png|thumb|220px|Sovětští vojáci stavějící vor]] |
| - | + | [[24. srpen|24. srpna]] [[1943]] zahájila [[Rudá armáda]] v úseku táhnoucím se 1400 km od Smolenska až po Azovské moře rozsáhlou ofenzívu. Účastnily se jí jednotky Středního frontu (v průběhu boj byl přejmenovaný na 1. běloruský front) , Voroněžského frontu (přejmenovaný na 1. ukrajinský front), 2. ukrajinského frontu (zapojil se do operace později), Jihozápadního frontu (později přejmenovaný na 3. ukrajinský front), Jižního frontu (přejmenovaný na 4. ukrajinský front). Už po dvou týdnech bojů Adolf Hitler nařídil svým jednotkám, aby aplikovaly při ústupu taktiku spálené země, což znamenalo, že německá vojska likvidovala, plenila a podminovávala všechno, co mohlo sloužit nepříteli. V některých oblastech Němci násilně evakuovali i civilní obyvatelstvo, které bylo využíváno na [[Totální nasazení|nucené práce]] v [[Třetí říše|Třetí říši]] nebo bylo využíváno k opevňovacím pracím. Na boje v oblasti Dněpru měli vliv i slovenské jednotky, bojující na straně Němců. 30. října 1943 přeběhlo k Rudé armádě 2000 vojáků slovenské Zajišťovací divize, na což Němci reagovali stažením slovenských vojsk do týlu. Přes početní sovětskou převahu se podařilo [[Erich von Manstein|Mainsteinovi]] efektivně organizovat obranu a zpomalovat sovětský postup. Jeho pozice však nešlo na otevřené stepi ubránit, a tak [[Rudá armáda]] postupovala dále k Dněpru. Dne 21. září dorazily první sovětské jednotky k Dněpru u Kaniva, kde byl však zničený most. 22. září osvobodila sovětská vojska Donbas - oblast bohatou na obrovské zásoby uhlí. Při všech těchto bojích zahnala [[Rudá armáda]] Němce o 240 km. Sověti se též pokoušeli o výsadkové operace, ovšem tyto skončily víceméně neúspěšně. Výsadkáři nakonec stanovené úkoly nesplnili a uchýlili se k partyzánskému vedení boje. | |
| - | [[24. srpna]] [[1943]] zahájila [[Rudá armáda]] v úseku táhnoucím se 1400 km od Smolenska až po Azovské moře rozsáhlou ofenzívu. Účastnily se jí jednotky Středního frontu (v průběhu boj byl přejmenovaný na 1. běloruský front) , Voroněžského frontu (přejmenovaný na 1. ukrajinský front), 2. ukrajinského frontu (zapojil se do operace později), Jihozápadního frontu (později přejmenovaný na 3. ukrajinský front), Jižního frontu (přejmenovaný na 4. ukrajinský front). Už po dvou týdnech bojů Adolf Hitler nařídil svým jednotkám, aby aplikovaly při ústupu taktiku spálené země, což znamenalo, že německá vojska likvidovala, plenila a podminovávala všechno, co mohlo sloužit nepříteli. V některých oblastech Němci násilně evakuovali i civilní obyvatelstvo, které bylo využíváno na [[Totální nasazení|nucené práce]] v [[Třetí říše|Třetí říši]] nebo bylo využíváno k opevňovacím pracím. Na boje v oblasti Dněpru měli vliv i slovenské jednotky, bojující na straně Němců. 30. října 1943 přeběhlo k Rudé armádě 2000 vojáků slovenské Zajišťovací divize, na což Němci reagovali stažením slovenských vojsk do týlu. Přes početní sovětskou převahu se podařilo [[Erich von Manstein|Mainsteinovi]] efektivně organizovat obranu a zpomalovat sovětský postup. Jeho pozice však nešlo na otevřené stepi ubránit, a tak [[Rudá armáda]] postupovala dále k Dněpru. Dne 21. září dorazily první sovětské jednotky k Dněpru u Kaniva, kde byl však zničený most. 22. září osvobodila sovětská vojska Donbas - oblast bohatou na obrovské zásoby uhlí. Při všech těchto bojích zahnala [[Rudá armáda]] Němce o 240 km. Sověti se též pokoušeli o výsadkové operace, ovšem tyto skončily víceméně neúspěšně. Výsadkáři nakonec stanovené úkoly nesplnili a uchýlili se k partyzánskému vedení boje. | + | |
==Přechod Dněpru== | ==Přechod Dněpru== | ||
| - | Když sovětská vojska dorazila k Dněpru, sovětské vedení vydalo rozhodnutí, že se nebude čekat týdny na dopravu a zbudování pontonových mostů, ale že dojde k přechodu řeky dříve, než se zformuje německá obrana. Tento přechod bylo nutné uskutečnit na více místech a "za každou cenu." Ztráty vojáků při improvizovaných přechodech přes řeku mělo kompenzovat případné krvavé dobývání zformované německé obrany v pozdější době. Plán stanovil překročení řeku na více místech, aby došlo k zmatení nepřítele a k odhalení jeho obrany a k následnému vybudování předmostí na nejslabších místech. Útok začal na 300 km dlouhém břehu takřka současně. Byla používané všechna možná plavidla, těžká technika byla přepravována na [[vor]]ech, lehčí technika a lidé na loďkách, improvizovaných plavidlech, někteří vojáci plavali přes řeku, přičemž se přidržovali sudů, kmenů stromů nebo batohů naplněných slámou. Do 30. září zbudovala [[Rudá armáda]] 23 předmostí na řece [[Dněpr]] a další dvě na řece [[Pripjať]]. Němci proti nim útočili a téměř polovinu z nich zničili, nebo se Sověti stáhli sami. U zbývajících předmostí byly zbudovány pontonové mosty, které se staly cílem německých letadel. Sovětské letectvo bylo v té době již na dobré úrovni, a tak se rozhořela i nemilosrdná bitva ve vzduchu. [[Němci]] začali podnikat stále mohutnější útoky na předmostí a zasadili sovětským vojskům těžké ztráty. Sověti však soustředili na ochranu těchto předmostí těžké dělostřelectvo a jednotky [[BM 13-16 Kaťuša|Kaťuší]] a opuštěna byla jen ta, která se nehodila k pokračování dalšího útoku. Sovětské nejvyšší velení dalo přednost zejména oblastem u [[Kremenčuk]]u a [[Dněpropetrovsk]]u. | + | Když sovětská vojska dorazila k Dněpru, sovětské vedení vydalo rozhodnutí, že se nebude čekat týdny na dopravu a zbudování pontonových mostů, ale že dojde k přechodu řeky dříve, než se zformuje německá obrana. Tento přechod bylo nutné uskutečnit na více místech a "za každou cenu." Ztráty vojáků při improvizovaných přechodech přes řeku mělo kompenzovat případné krvavé dobývání zformované německé obrany v pozdější době. Plán stanovil překročení řeku na více místech, aby došlo k zmatení nepřítele a k odhalení jeho obrany a k následnému vybudování předmostí na nejslabších místech. Útok začal na 300 km dlouhém břehu takřka současně. Byla používané všechna možná plavidla, těžká technika byla přepravována na [[vor]]ech, lehčí technika a lidé na loďkách, improvizovaných plavidlech, někteří vojáci plavali přes řeku, přičemž se přidržovali sudů, kmenů stromů nebo batohů naplněných slámou. Do 30. září zbudovala [[Rudá armáda]] 23 předmostí na řece [[Dněpr]] a další dvě na řece [[Pripjať]]. Němci proti nim útočili a téměř polovinu z nich zničili, nebo se Sověti stáhli sami. U zbývajících předmostí byly zbudovány pontonové mosty, které se staly cílem německých letadel. Sovětské letectvo bylo v té době již na dobré úrovni, a tak se rozhořela i nemilosrdná bitva ve vzduchu. [[Němci]] začali podnikat stále mohutnější útoky na předmostí a zasadili sovětským vojskům těžké ztráty. Sověti však soustředili na ochranu těchto předmostí těžké dělostřelectvo a jednotky [[BM 13-16 Kaťuša|Kaťuší]] a opuštěna byla jen ta, která se nehodila k pokračování dalšího útoku. Sovětské nejvyšší velení dalo přednost zejména oblastem u [[Kremenčuk]]u a [[Dněpropetrovsk]]u. |
==Boje za Dněprem== | ==Boje za Dněprem== | ||
| - | [[ | + | [[File:Dayosh Kiev1.jpg|thumb|220px|Směr Kyjev]] |
| - | [[ | + | [[File:Ussr0486.jpg|thumb|220px|Sovětský propagandistický leták: „Pijeme vodu rodného Dněpru, budeme pít z [[Prut (řeka)|Prutu]], [[Němen]]u i [[Bug]]u! Očistíme sovětskou zem od fašistické špíny!“]] |
| - | Do poloviny října [[1943]] se podařilo v předmostích soustředit dostatek sovětských vojsk na to, aby mohl pokračovat útok na Němce. [[Rudá armáda]] podnikla mohutný útok, při němž odřízla německá vojska na [[Krym]]u. Předmostí u Burkiny asi 100 km jižně od [[Kyjev]]a bylo využito jinak. Sověti oklamali nepřítele, který zde soustředil velké síly a rozhodli se na Kyjev zaútočit odjinud. Na předmostí umístili dřevěné makety tanků, děla vedly rušivou palbu, měnily stanoviště, vysílalo se z více radiostanic a vytvářel se tak dojem příprav na útok. Jednotky určené k útoku na Kyjev se v utajení přesunuly na předmostí u vesnice Ljutež, odkud byl veden nečekaný útok, který skončil i za účasti [[1. československý armádní sbor|1. československého armádního sboru]] [[6. listopadu]] [[1943]] dobytím [[Kyjev]]a. Boje na pravém břehu pokračovaly ještě v průběhu listopadu a prosince, ovšem k dramatickým pohybům fronty již nedošlo. | + | Do poloviny října [[1943]] se podařilo v předmostích soustředit dostatek sovětských vojsk na to, aby mohl pokračovat útok na Němce. [[Rudá armáda]] podnikla mohutný útok, při němž odřízla německá vojska na [[Krym]]u. Předmostí u Burkiny asi 100 km jižně od [[Kyjev]]a bylo využito jinak. Sověti oklamali nepřítele, který zde soustředil velké síly a rozhodli se na Kyjev zaútočit odjinud. Na předmostí umístili dřevěné makety tanků, děla vedly rušivou palbu, měnily stanoviště, vysílalo se z více radiostanic a vytvářel se tak dojem příprav na útok. Jednotky určené k útoku na Kyjev se v utajení přesunuly na předmostí u vesnice Ljutež, odkud byl veden nečekaný útok, který skončil i za účasti [[1. československý armádní sbor|1. československého armádního sboru]] [[6. listopad|6. listopadu]] [[1943]] dobytím [[Kyjev]]a. Boje na pravém břehu pokračovaly ještě v průběhu listopadu a prosince, ovšem k dramatickým pohybům fronty již nedošlo. |
==Následky bitvy== | ==Následky bitvy== | ||
Aktuální verze z 21. 6. 2021, 19:36
| Bitva o Dněpr | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: Velká vlastenecká válka | |||||||||||||||
 Mapa boje o Dněpr | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
| Strany | |||||||||||||||
| SSSR | Německo, Rumunsko | ||||||||||||||
| Velitelé | |||||||||||||||
| Stalin, Konstantin Konstantinovič Rokossovskij, Ivan Stěpanovič Koněv | Adolf Hitler, Erich von Manstein | ||||||||||||||
| Síla | |||||||||||||||
| 2 633 000 mužů, 2 400 tanků, 51 000 děl, 2 850 letadel | 1 550 000 mužů, 2 100 tanků, 12 600 děl, 2 000 letadel | ||||||||||||||
| Ztráty | |||||||||||||||
| 1 550 000 mrtvých, raněných nebo zajatých, z toho 373 000 padlých | 1 250 000 mrtvých, raněných nebo zajatých, z toho 500 000 padlých | ||||||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||||||
Obsah |
Stav před bitvou
Po skončení bitvy u Kurska ztratilo německé velení poslední šanci udržet na východní frontě rovnováhu sil. Neuvážené jednání Adolfa Hitlera znamenalo velké oslabení tankových a motorizovaných jednotek, které nebyly schopny vzdorovat silným útokům Rudé armády. Výrazným způsobem se aktivizovalo partyzánské hnutí, které rozvinulo zejména boj o koleje v nacistickém týlu. Sovětská vojska vytlačila Wehrmacht z ruských oblastí SSSR, Rudá armáda osvobodila Orel a Belgorod a 23. srpna 1943 byl osvobozen ukrajinský Charkov. Už 11. srpna 1943 Adolf Hitler pochopil, že sovětskou ofenzívu jen tak nezastaví a urychleně přikázal budovat tzv. Ostwall, obrannou linii Panther-Wotan, sahající od Finského zálivu až k Azovskému moři. Nejdůležitější oporou této linie byla třetí největší evropská řeka Dněpr. Nová obranná linie však nebyla souvislá a v oblasti Dněpru neměli Němci dostatek sil na budování opevnění. Proto se soustředili na zabezpečení nejpravděpodobnějších sovětských cílů v okolí Kremenčuku, Záporoží a Nikopolu.
Sovětské přípravy
Pokud by byly pozice na Dněpru bráněné dostatečně silnými vojenskými jednotkami, mohly teoreticky zastavit sovětský postup na dlouhé měsíce. Němci mohli z vyššího západního břehu řeky dobře pozorovat všechny přípravy sovětských vojsk a efektivně je napadat dělostřelectvem. Sověti proto potřebovali tuto obranu překonat z chodu co nejrychleji. Po neúspěších Západního a Kalininského frontu proti skupině armád Střed, při kterých se rozpoutala vlekoucí se bitva o Smolensk, se Stalin rozhodl soustředit prostředky a zálohy pro nový útok na jihu, kde pokračovaly bojové operace rychlejším tempem. Za nejdůležitější považoval obsadit významné regiony Nikopolu a úrodných ukrajinských stepí. U Smolenska vázaly sovětská vojska jednotky skupiny armád Střed, které nemohly posílit skupinu armád Jih. 25. září Němci nakonec Smolensk opustili, když ho před tím zapálili.
Bitva o Dněpr
24. srpna 1943 zahájila Rudá armáda v úseku táhnoucím se 1400 km od Smolenska až po Azovské moře rozsáhlou ofenzívu. Účastnily se jí jednotky Středního frontu (v průběhu boj byl přejmenovaný na 1. běloruský front) , Voroněžského frontu (přejmenovaný na 1. ukrajinský front), 2. ukrajinského frontu (zapojil se do operace později), Jihozápadního frontu (později přejmenovaný na 3. ukrajinský front), Jižního frontu (přejmenovaný na 4. ukrajinský front). Už po dvou týdnech bojů Adolf Hitler nařídil svým jednotkám, aby aplikovaly při ústupu taktiku spálené země, což znamenalo, že německá vojska likvidovala, plenila a podminovávala všechno, co mohlo sloužit nepříteli. V některých oblastech Němci násilně evakuovali i civilní obyvatelstvo, které bylo využíváno na nucené práce v Třetí říši nebo bylo využíváno k opevňovacím pracím. Na boje v oblasti Dněpru měli vliv i slovenské jednotky, bojující na straně Němců. 30. října 1943 přeběhlo k Rudé armádě 2000 vojáků slovenské Zajišťovací divize, na což Němci reagovali stažením slovenských vojsk do týlu. Přes početní sovětskou převahu se podařilo Mainsteinovi efektivně organizovat obranu a zpomalovat sovětský postup. Jeho pozice však nešlo na otevřené stepi ubránit, a tak Rudá armáda postupovala dále k Dněpru. Dne 21. září dorazily první sovětské jednotky k Dněpru u Kaniva, kde byl však zničený most. 22. září osvobodila sovětská vojska Donbas - oblast bohatou na obrovské zásoby uhlí. Při všech těchto bojích zahnala Rudá armáda Němce o 240 km. Sověti se též pokoušeli o výsadkové operace, ovšem tyto skončily víceméně neúspěšně. Výsadkáři nakonec stanovené úkoly nesplnili a uchýlili se k partyzánskému vedení boje.
Přechod Dněpru
Když sovětská vojska dorazila k Dněpru, sovětské vedení vydalo rozhodnutí, že se nebude čekat týdny na dopravu a zbudování pontonových mostů, ale že dojde k přechodu řeky dříve, než se zformuje německá obrana. Tento přechod bylo nutné uskutečnit na více místech a "za každou cenu." Ztráty vojáků při improvizovaných přechodech přes řeku mělo kompenzovat případné krvavé dobývání zformované německé obrany v pozdější době. Plán stanovil překročení řeku na více místech, aby došlo k zmatení nepřítele a k odhalení jeho obrany a k následnému vybudování předmostí na nejslabších místech. Útok začal na 300 km dlouhém břehu takřka současně. Byla používané všechna možná plavidla, těžká technika byla přepravována na vorech, lehčí technika a lidé na loďkách, improvizovaných plavidlech, někteří vojáci plavali přes řeku, přičemž se přidržovali sudů, kmenů stromů nebo batohů naplněných slámou. Do 30. září zbudovala Rudá armáda 23 předmostí na řece Dněpr a další dvě na řece Pripjať. Němci proti nim útočili a téměř polovinu z nich zničili, nebo se Sověti stáhli sami. U zbývajících předmostí byly zbudovány pontonové mosty, které se staly cílem německých letadel. Sovětské letectvo bylo v té době již na dobré úrovni, a tak se rozhořela i nemilosrdná bitva ve vzduchu. Němci začali podnikat stále mohutnější útoky na předmostí a zasadili sovětským vojskům těžké ztráty. Sověti však soustředili na ochranu těchto předmostí těžké dělostřelectvo a jednotky Kaťuší a opuštěna byla jen ta, která se nehodila k pokračování dalšího útoku. Sovětské nejvyšší velení dalo přednost zejména oblastem u Kremenčuku a Dněpropetrovsku.
Boje za Dněprem
Do poloviny října 1943 se podařilo v předmostích soustředit dostatek sovětských vojsk na to, aby mohl pokračovat útok na Němce. Rudá armáda podnikla mohutný útok, při němž odřízla německá vojska na Krymu. Předmostí u Burkiny asi 100 km jižně od Kyjeva bylo využito jinak. Sověti oklamali nepřítele, který zde soustředil velké síly a rozhodli se na Kyjev zaútočit odjinud. Na předmostí umístili dřevěné makety tanků, děla vedly rušivou palbu, měnily stanoviště, vysílalo se z více radiostanic a vytvářel se tak dojem příprav na útok. Jednotky určené k útoku na Kyjev se v utajení přesunuly na předmostí u vesnice Ljutež, odkud byl veden nečekaný útok, který skončil i za účasti 1. československého armádního sboru 6. listopadu 1943 dobytím Kyjeva. Boje na pravém břehu pokračovaly ještě v průběhu listopadu a prosince, ovšem k dramatickým pohybům fronty již nedošlo.
Následky bitvy
Sovětským jednotkám se podařilo překročit Dněpr z chodu, čímž si zabezpečili dostatečnou rychlost postupu i v následujícím období. V důsledku této operace byl osvobozený Kyjev a začalo osvobozování zbytku pravobřežní Ukrajiny. Bitva demonstrovala nejen vytrvalost, nenáročnost a odhodláni Rudé armády, ale též sílu partyzánského hnutí, které útoky na železniční přepravu zkomplikovalo nacistům situaci. Úspěšná činnost sovětských vojsk zvýšila Stalinovu prestiž na Teheránské konferenci. Výše ztrát na obou stranách byla vysoká, jejich odhady se však velmi liší. Je to zejména v důsledku toho, že bitva měla poměrně dlouhé trvání, někteří do ní započítávají bitvu o Smolensk, někteří historikové pojímají střetnutí jen jako samotné překročení řeky Dněpr. V bitvě o Dněpr bylo vyznamenáno sovětským nejvyšším vyznamenáním Hrdina Sovětského svazu 2438 vojáků a důstojníků. V žádné jiné bitvě již takové množství vyznamenání nebylo uděleno.
Filmotéka
Osvobození II. - Průlom, režie Jurij Ozerov
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |