Petr Uhl

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 8. 12. 2021, 09:19

Petr Uhl (* 8. října 1941, Praha, † 1. prosince 2021) byl český levicově orientovaný novinář a politik, za normalizace disident a signatář Charty 77, od června 1990 do června 1992 poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanské hnutí, v letech 2002–2007 člen Strany zelených.

Biografie

Maturoval na jedenáctileté střední škole v roce 1958, roku 1963 promoval na ČVUT jako strojní inženýr. Poté pracoval jako technik, patentový úředník a učitel. V období Pražského jara působil v levicovém Hnutí revoluční mládeže^[1] , za což byl v roce 1969 na čtyři roky uvězněn. Po propuštění v roce 1973 pracoval jako projektant. Roku 1974 se oženil s Annou Šabatovou. Byl členem petičního výboru Charty 77 a spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po roce 1977 byl proto propuštěn a v roce 1979 odsouzen na pět let do vězení^[2]. Po propuštění až do roku 1989 pracoval jako strojník a topič. Roku 1990 byl zvolen poslanecem Federálního shromáždění za Občanské fórum. Od roku 1991 do roku 2001 byl pracovníkem Komise OSN pro lidská práva. Mezi léty 1990-1992 vykonával funkci generálního ředitele ČTK, až do roku 1994 tam pracoval jako redaktor. Poté pracoval do roku 1996 jako redaktor Listů Jiřího Pelikána a později, v letech 1996 až 1998, byl redaktorem deníku Právo. Roku 1997 začal spolupracovat s ČSSD (jako nečlen), v letech 1998-2001 byl zmocněncem vlády pro lidská práva a zároveň předsedou Rady pro národnosti, Rady pro lidská práva a Mezirezortní komise pro záležitosti romské komunity, a také náměstkem vlády pro lidská práva. Významně protestoval proti stavbě zdi v Matiční ulici. Roku 2001 z rodinných důvodů rezignoval na všechny své funkce. Od března 2001 do dubna 2006 byl znovu redaktorem deníku Právo. Roku 2003 byl zvolen členem Rady České televize.

Od roku 2002 byl členem Strany zelených, za kterou roku 2006 kandidoval na šestém místě pražské kandidátky. V lednu 2007 ze Strany zelených vystoupil s odůvodněním že „Dnešní koaliční nevětšinová vláda je produktem politické korupce, stojí na podvodu“, s čimž odmítl souhlasit a uvedl i další politicko-ideologické důvody, jako například postoj SZ k americkým základnám. Uhlův syn Michal ve straně zůstal a zastává v ní post vedoucího genderové odborné sekce.^[3]

V dubnu 2007 podal trestní oznámení na pracovníky TV Prima pro podezření ze spáchání trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob, když nechali diváky dvakrát hlasovat pomocí krátkých textových zpráv o otázkách souvisejících s výroky Jiřího Čunka. Pracovníci televize Prima podle Uhla „věděli nebo měli a mohli vědět, že výsledek bude pro Jiřího Čunka příznivý a bude potvrzovat zákonnost a správnost jeho výroku“.^[4]

Dezinformace o mrtvém studentovi

Na podzim 1989 Petr Uhl rozšířil formou telefonátu do rádia Svobodná Evropa dezinformaci, že během zásahu proti demonstraci konané dne 17. listopadu na Národní třídě byl zabit student Martin Šmíd. Tuto nepravdivou zprávu se dozvěděl přes prostředníky od Drahomíry Dražské. Důvěryhodnost tohoto sdělení měl „potvrdit“ fakt, že na místě demonstrace zůstal ležet na zemi agent Státní bezpečnosti Ludvík Zifčák. Na zprávu ihned zareagovaly československé oficiální sdělovací prostředky, které přinesly rozhovor s údajně mrtvým studentem Šmídem.^[5]

Podle řady pamětníků měla být zpráva o zabití studenta Šmída roznětkou k zahájení listopadového „převratu“ v roce 1989. Petr Uhl se za rozšíření dezinformace omluvil na veřejném shromáždění občanů na Letenské pláni. Úloha Dražské, Uhla, Zifčáka a dalších osob na rozšíření dezinformace svádí k vytváření spikleneckých teorií o tom, že listopadový převrat byl předem naplánován a organizován. Ani jedna z poslaneckých vyšetřovacích komisí takové podezření nepotvrdila.

Státní a jiná vyznamenání

• ČR 1998
• Polsko 2000
• Německo 2001
• Francie 2002
• v listopadu 2002 Cena za svobodu tisku za celoživotní dílo od rakouské sekce Reportérů bez hranic
• v dubnu 2006 jmenován francouzským prezidentem rytířem Čestné legie
• v květnu 2008 „Evropská Karlova cena“ Sudetoněmeckého krajanského sdružení

Dílo

• Program společenské samosprávy, společné vydání Index (Kolín nad Rýnem) ve spolupráci s informačními materiály (Západní Berlín), Kolín nad Rýnem 1982
• S Jiřím Gruntorádem O čs. vězeňství, sborník Charty 77, Orbis Praha 1990
• Právo a nespravedlnost očima Petra Uhla, C. H. Beck Praha 1998.

Související články

• Charta 77
• Strana zelených

Reference

1. ↑ Hnutí revoluční mládeže
2. ↑ Oficiální životopis
3. ↑ http://www.gruzovsky.cz/?text=8-zeleni-vyzyvaji-poslance-aby-prehlasovali-prezidentske-veto-zakona-o-registrovanem-partnerstvi
4. ↑ Petr Uhl podal trestní oznámení na Primu
5. ↑ Popis „života“ dezinformace o mrtvém studentovi.

Externí odkazy

• Osobní stránky, k volbám do Poslanecké sněmovny 2006
• Rozhovor s Petrem Uhlem u jeho činnosti před rokem 1989 a o dezinformaci o mrtvém studentovi Šmídovi
• Prohlášení k vystoupení ze Strany zelených