Mlhovina v Orionu

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 10. 3. 2014, 10:09

Mlhovina v Orionu (2010)

Mlhovina v Orionu (2006)

Mlhovina v Orionu, známá také jako M42 (Messier 42), je emisní mlhovina vzdálená 1600 světelných let od Země v souhvězdí Orionu. Je vidět i pouhým okem přímo uprostřed Orionova meče. Šířka je 33 světelných let. Tvoří jádro tzv. Orionova komplexu, kde se mimo ni nachází například i mlhovina Koňská hlava, Orionův molekulový oblak, Barnardova smyčka a jiné. Orionův komplex zahrnuje mnoho objektů na ploše několika set světelných let z nichž nejvýraznější je právě Velká mlhovina v Orionu.

Součástí je otevřená hvězdokupa Trapez, složená z velmi mladých hvězd. Hubbleův teleskop odhalil prachový disk kolem těchto hvězd, pravděpodobně počáteční stádium vývoje planetární soustavy.

Velká emisní mlhovina v Orionu

Mlhovinu objevil v roce 1610 francouzský astronom Nicolas-Claude Fabri de Peiresc. V roce 1870 ji poprvé vyfotografoval Henry Draper, teď už je mlhovina fotografována snad nejčastěji ze všech mlhovin, které můžeme na obloze vidět. V roce 1995 Mark McCaughrean a Bob O´Dell objevili uvnitř Velké mlhoviny tzv. protoplanetární disky v jejichž středu se nacházejí mladé hvězdy. K tvorbě planet v protoplanetárních discích musí docházet hodně rychle, protože již vyvinuté hvězdy Trapézu z protoplanetárních disků ,,sfoukávají" materiál.

Velká mlhovina v Orionu je Zemi nejbližší emisní mlhovina, hned vedle ní se nalézá další mlhovina známá jako M43 (je to však jen jakýsi výběžek Velké mlhoviny v Orionu), tyto dvě mlhoviny jsou od sebe odděleny temnou mlhovinou s podivným názvem Rybí tlama. Velká mlhovina v Orionu je částí komplexu mlhovin nazývaného OMC-1, který má průměr několik stovek světelných let, do něhož mimo ni patří např. mlhovina Koňská hlava, Plamenná mlhovina, Barnardova smyčka a jiné.

Emisní mlhovina je taková mlhovina jejíž atomy jsou ionizovány (v tomto případě se tak děje z důvodu přítomností několika mladých hvězd. Jedná se především o hvězdy Trapézu). Jejich ,,vyloučené" elektrony se opět vracejí zpět a při tom vyzařují energii.

Zrod hvězd

Hlavní článek: Mlhovinová hypotéza

Velká mlhovina v Orionu se skládá z plynu a prachu, tedy materiálu ze kterého se mohou utvářet nové hvězdy (Pro zajímavost tento materiál je tvořen ze 75% vodíkem, 25% heliem, a méně než 1 % tvoří ostatní prvky).

Zrod hvězd může probíhat díky nehomogennosti mlhoviny. Hustší části začnou svou gravitační silou k sobe přitahovat materiál z řidších oblastí. Tím se nehomogennost mlhoviny ještě více prohloubí a proces tak pokračuje dál. Shluk plynu a prachu se začne vlivem své vlastní gravitace smršťovat. Tím se protohvězda zahřívá. Jakmile teplota (v centru) dosáhne hodnoty o něco větší než je 10 miliónů stupňů Celsia, začnou se vodíková jádra spojovat a tvořit tak jádra hélia. Jestliže však protohvězda nemá hmotnost větší než desetinu hmotnosti slunce vůbec k tomu nedojde a vytvoří se tzv. hnědý trpaslík.

Všechen plyn, který Velká mlhovina v Orionu obsahuje se však změnit na hvězdu nemůže. Je to způsobeno především vlivem mladých hvězd, které část plynu vyloučí ven z této mlhoviny. Ačkoli se to nezdá takových mlhovin ve kterých se vytváří nové hvězdy je spousta. Velká mlhovina v Orionu je tedy jedinečná pouze tím, že se nalézá blízko Země.

Mlhovina na obloze

Na obloze se Velká mlhovina v Orionu rozprostírá na čtyřikrát větší ploše než Měsíc nacházející se právě v úplňku (její skutečná šířka je přes 30 světelných let).

Orionův pás se nachází v souhvězdí Oriona (souhvězdí Orionu je u nás viditelné od září do února). Dělí napříč vzdálenost mezi nejjasnějšími hvězdami tohoto souhvězdí, Rigelem a Betelgauze. Tvoří ho hvězdy Delta , Epsilon a Dzéta . Pod levou hvězdou Orionova pásu je viditelná nejasná skupinka tří hvězd (Orionův meč). Prostřední z nich je Velká mlhovina v Orionu.

Pokud se díváme v noci na Velkou mlhovinu v Orionu může nám připomínat letícího netopýra. Při pohledu pouhým okem je zelená, avšak na fotografii můžeme vidět různé barvy. To je způsobeno nízkým jasem mlhoviny. Velká mlhovina v Orionu je jednou z nejfotografovanějších mlhovin na obloze.

Théta Orionis

Théta Orionis je čtyřhvězda, i když okem její složky rozlišitelné nejsou. Pouhým okem bychom ji považovali za hvězdu jedinou. Tato čtyřhvězda je spíše známá pod názvem Trapéz (nebo-li lichoběžník, toto pojmenování vzniklo při pohledu na její čtyři složky které zaujímají právě tento geometrický obrazec).

Hvězdy Trapézu jsou staré přibližně 30 000 let a jejich spektrální třídy jsou O a B (přesněji O6, B1, B1, B3) . Její celková zářivost je 300 000 krát větší než je zářivost Slunce.

Lichoběžník tvoří hvězdy: Théta-1 C (40 x jasnější, 200 000 x svítivější než slunce) théta-1 A (zákrytová dvojhvězda kde tyto dvě hvězdy obíhá ještě třetí). Théta-1 D (dvojhvězda) a théta-1 B (zákrytová dvojhvězda + další dvě složky). Tento systém tedy tvoří nejméně deset hvězd (nikoli čtyři).

Literatura

• REES Martin, Vesmír,Euromedia Group k. s. - Knižní klub , Praha 2006, 512 s, ISBN 80-242-1668-X,
• GRIBBIN John, Vesmír, Euromedia Group k. s. - Knižní klub, Praha 2003, 240 s, ISBN 80-242-0936-5.
• KLECZEK Josip , Velká encyklopedie vesmíru, Academia Praha 2002, ISBN 80-200-0906-X
• DUŠEK Jiří , Nebeský cestopis, CP Books 2005, ISBN 80-251-0708-6
• VOGEL Michael, Hvězdy a souhvězdí, Euromedia Group k. s. - Knižní klub, Praha 2008, ISBN 978-80-242-2192-2
• HASINGER Grünther , Osud vasmíru, Euromedia Group k. s. - Knižní klub, Praha 2009,284 s, ISBN 978-80-242-2358-2

Související články

• Seznam objektů v Messierově katalogu
• Charles Messier

Externí odkazy

• Tychův katalog: TYC
• Katalog deep-sky objektů (New General Catalogue/Index Catalogue): NGC/IC