Hořičky

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (1 revizi)

Verze z 27. 5. 2014, 13:26


Obec Hořičky se nachází v okrese Náchod, který leží v kraji Královéhradeckém. Ke dni 31. 12. 2007 zde žilo 501 obyvatel.

Obsah

Přírodní poměry

Poloha

Obec se nachází na jižním výběžku Podkrkonošské pahorkatiny ve výšce kolem 440 m n. m., sousedí s obcemi Lhota pod Hořičkami, Mezilečí, Litoboř, Brzice, Libňatov a Slatina nad Úpou a její zeměpisné souřadnice jsou: 50° 26’ severní zeměpisné šířky a 15° 59’ východní zeměpisné délky.

Barchoviny

Severní hranici obecního katastru tvoří les Bachoviny, na který navazuje místní část Křižanov. Ten je ze západu stavebně propojen s Posadovem, který je však dnes součástí Mezilečí. Východně od Křižanova leží další místní část – Mečov, který je ze severu ohraničen též lesem Bachoviny a z jihu zalesněným terénem kolem vrcholu Vysokého Tábora (453,7 m n. m.), kde začínají katastry obcí Litoboře a Slatiny nad Úpou. Výše uvedený Křižanov je od Hořiček oddělen lesem Vejroviny, u jehož paty se nachází osada Kalousov, která je v současnosti již stavebně propojena se svou domovskou obcí stejně jako na západě Hořiček Chlístov, pod nímž Válovický potok tvoří přirozenou hranici s katastrem obce Brzice. Poslední místní částí je Nový Dvůr, který se spolu s osadou Končiny nachází poblíž silnice do Lhoty pod Hořičkami a v oblasti kolem Husího Krku tvoří hranici s katastrem chvalkovickým.

Rozloha a části obce

Obec Hořičky se všemi místními částmi leží na ploše 665,5437 ha, skládá se z pěti místních částí na třech katastrálních územích:

  • Hořičky; k. ú. Hořičky
  • Chlístov; k. ú. Chlístov u Hořiček
  • Křižanov; k. ú. Křižanov u Mezilečí
  • Mečov; k. ú. Křižanov u Mezilečí
  • Nový Dvůr; k. ú. Hořičky

Využití půdy

(stav z r. 2003)

Druhy pozemků<center>
<center>Celková výměra<center> <center>Lesní půda<center> <center>Louky<center> <center>Orná půda<center> <center>Ostatní plochy<center> <center>Ovocné sady<center> <center>Vodní plochy<center> <center>Zahrady<center> <center>Zastavěné plochy<center> <center>Zemědělská půda<center>
<center>Rozloha (v ha)<center>  <center>665.5437<center>  <center>116.1846<center>  <center>86.6359<center>  <center>372.1053<center>  <center>45.8374<center>  <center>0.2146<center>  <center>1.3304<center>  <center>31.0719<center>  <center>12.1636<center>  <center>490.0277<center>

Pramen: Český statistický úřad

Hydrologie

Jediným významnějším tokem na území obce je Válovický potok, který pramení nedaleko Prorub, místní části obce Brzice, a ústí do řeky Úpy u Velkého Třebešova. V místní části Křižanov vzniká výtokem z místního rybníka ještě Slatinský potok, který je za Nízkým Táborem napájen z Mečova tekoucím bezejmenným potokem, a v blízkosti Slatinského mlýna se vlévá do Úpy.

Geomorfologie a geologie

Obec leží na rozhraní dvou geomorfologických celků - Krkonošského podhůří, resp. jeho části zvané Kocléřovský hřbet, a Orlické tabule, resp. Českoskalické tabule. První celek je převážně plochou vrchovinou s mělkými údolími, která leží na druhohorních sedimentech (opuka, pískovec). Příkladem může být např. vrchol Na příčnici (484,4 m n. m.), nacházející se v lese Bachoviny, jehož začátek mj. tvoří severní hranici obce. Naopak celek druhý, který jak již název napovídá, míří směrem jižním k České Skalici, je plochou pahorkatinou a jeho podloží tvoří zejména slínovce, spongility spodního a středního období turonského s příměsemi pleistocenních říčních štěrků a písků, což vypovídá i o tom, že v minulosti probíhala na území obce i v jejím okolí čilá těžba písku a pískovce. Pozůstatky můžeme nalézt např. v lesích místní části Křižanov. Většina samotných Hořiček leží na nezpevněných sedimentech fluviální geneze z miocénu a pliocénu - písčitých štěrcích a píscích, ojediněle s bloky křemenných pískovců a vložkami jílů. Tento úsek tvoří „tříramenný útvar“, jižní rameno zabírá Hořičky, druhé rameno zasahuje západním směrem až k Mezilečí a třetí rameno tohoto útvaru končí na počátku katastru Křižanova. Jeho okolí ve tvaru pomyslného prstence tvoří zpevněné sedimenty spodního a středního turonu a jedná se o písčité slínovce a spongilitické, místy silicifikované jílovce (opuky) marinní geneze.

Mečov

Fauna a flóra

Místní fauna a flóra je typická podhorské oblasti středoevropského pásu, přesněji řečeno fytogeograficky patří do obvodu hercynskosudetského. Lesy jsou již od poloviny 16. století využívány komerčně, což znamená, že původní listnatý les nahradily dnešní převážně smrkové monokultury, jež se místně prolínají s duby, buky a olšemi. Pokud nepočítáme určité množství borovice černé, borovice lesní, i zavlečené borovice vejmutovky. Místní druhovou skladbu doplňují mnohé keře, např. krušina olšová, bez hroznatý, velké množství mechů, kapradin i známá plavuň vidlačka, i když v posledních letech se místa s jejím výskytem snížila skoro o třetinu. Louky a pole jsou využívány především k zemědělské výrobě, i když mnohé pozemky leží ladem a zarůstají nepohodlnými plevely, např. kopřivou dvoudomou, mnoha druhy bodláků, merlíky a lebedami. Z místní části Křižanov např. zmizela před několika lety lokalita upolínu evropského, zmenšil se výskyt pupavy bezlodyžné, devětsilu lékařského, ale i dalších lučních bylin. Co se týká živočichů, tak se dá říci, že přemnožena je srnčí zvěř, která působí okusem v zimním období stále velké škody. Dále můžeme zaznamenat výskyt většiny středoevropských druhů ptáků a savců, kromě jelena lesního, jehož areál výskytu do katastru obce zatím nezasahuje. Druhově bohaté je i místní zastoupení bezobratlých, můžeme narazit např. na modráska krušinového, babočku osikovou, babočku paví oko či stužkonosku olšovou, ale výskyt opravdu vzácných či chráněných živočichů nebyl zaznamenán.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatelstva

<center>Rok<center> <center>1869<center> <center>1880<center> <center>1890<center> <center>1900<center> <center>1910<center> <center>1921<center> <center>1930<center> <center>1950<center> <center>1961<center> <center>1970<center> <center>1980<center> <center>1991<center> <center>2001<center>
<center>Počet obyvatel (obec celkově/samotné Hořičky<center>   <center>1139/475<center>   <center>1098/423<center>   <center>1079/445<center>   <center>985/443<center>   <center>874/404<center>   <center>824/361<center>   <center>780/349<center>   <center>563/269<center>   <center>575/310<center>   <center>555/342<center>   <center>502/337<center>   <center>459/326<center>   <center>489/336<center>

Pramen: Český statistický úřad

Vývoj počtu obyvatelstva v obci za poslední roky

<center>Rok<center> <center>2002<center> <center>2003<center> <center>2004<center> <center>2005<center> <center>2006<center> <center>2007<center> <center>2008<center> <center>2009<center>
<center>Počet obyvatel<center>   <center>498<center>   <center>496<center>   <center>489<center>   <center>504<center>   <center>506<center>   <center>508<center>   <center>501<center>   <center>504<center>

Pramen: Český statistický úřad

Počet obyvatel

(podle sčítání lidu v roce 2001)

<center>Místní část<center> <center>Celkem<center> <center>Z toho žen<center> <center>Ekonomicky aktivních<center>
<center>Hořičky<center> <center>489<center> <center>254<center> <center>218<center>
<center>Hořičky<center> <center>336<center> <center>176<center> <center>151<center>
<center>Chlístov<center> <center>49<center> <center>26<center> <center>22<center>
<center>Křižanov<center> <center>60<center> <center>31<center> <center>26<center>
<center>Mečov<center> <center>12<center> <center>5<center> <center>4<center>
<center>Nový Dvůr<center> <center>32<center> <center>16<center> <center>15<center>

Pramen: Český statistický úřad

Národnostní složení

(podle sčítání lidu v roce 2001)

<center>Národnost<center> <center>Celkem<center> <center>Česká<center> <center>Moravská<center> <center>Slovenská<center> <center>Polská<center> <center>Německá<center> <center>Ukrajinská<center>
<center>Počet<center>   <center>489<center>   <center>447<center>   <center>1<center>   <center>5<center>   <center>2<center>   <center>3<center>   <center>1<center>

Pramen: Český statistický úřad

Náboženské vyznání

(podle sčítání lidu v roce 2001)

<center>Víra<center> <center>Věřící celkem<center> <center>Církev římskokatolická<center> <center>Církev čs. husitská<center> <center>Českobratrská církev evangelická<center> <center>Svědkové Jehovovi<center>
<center>Počet<center>   <center>200<center>   <center>447<center>   <center>10<center>   <center>6<center>   <center>5<center>

Pramen: Český statistický úřad

Vývoj počtu domů

<center>Rok<center> <center>1869<center> <center>1880<center> <center>1890<center> <center>1900<center> <center>1910<center> <center>1921<center> <center>1930<center> <center>1950<center> <center>1961<center> <center>1970<center> <center>1980<center> <center>1991<center> <center>2001<center>
<center>Počet domů (obec celkově/samotné Hořičky)<center>   <center>186/67<center>   <center>190/69<center>   <center>191/69<center>   <center>199/75<center>   <center>199/78<center>   <center>212/84<center>   <center>211/83<center>   <center>227/92<center>   <center>186/134<center>   <center>163/86<center>   <center>142/80<center>   <center>203/96<center>   <center>225/105<center>

Pramen: Český statistický úřad

Spolkový život

Spolková činnost na území obce se začínala rozvíjet ve druhé polovině 19. století a od svých počátků byla vždy pestrá a bohatá, přičemž tehdy šlo zejm. o divadelní ochotníky a místní hasiče. Místní spolky můžeme rozdělit na divadelní a ochotnické, hasičské, sportovní a tělovýchovné, hudební a pěvecké, literární a osvětové a odborové a zájmové.

Ochotnické divadelní spolky

První amatérské divadlo se hrálo již roku 1869 a o rok později vznikl i první ochotnický soubor. V roce 1888 byly přijaty stanovy, což se vykládá jako skutečné založení Spolku divadelních ochotníků Na Hořičkách. Od počátku měli místní ochotníci na paměti nejen propagaci českého divadelnictví a národního uvědomování, ale zejm. přínos místní kultuře a zábavě, což se projevilo i jejich repertoárem, který byl z většiny tvořen soudobými zábavnými hrami (1888 Uniforma maršálka Radeckého Leopolda R. Stirského). Koncem 90. let 19. století se projevily v souboru odlišné názory na vývoj souboru i repertoár. Ty byly zakončeny až smírem na mimořádné schůzi 8. dubna 1896. V roce 1913 byly přijaty nové stanovy a v roce 1922 se SDO stal členem ÚMDOČ. Velká aktivita místních divadelníků (1888-1934 73 premiér) se přenesla z hostince u Vitoušků i do plenéru (např. 1925 Naši furianti Ladislava Stroupežnického). Útlum přinesla německá okupace, ale od roku 1942 se zde pravidelně opět hrálo, a to i po roce 1945. V 50. letech 20. století však dochází k útlumu, představení se konají stále méně a zájem o divadlo tak postupně odeznívá, přičemž mnozí z ochotníků již nejsou z Hořiček, ale z okolních obcí. V letech 1967-1976 se malou náhradou nefungujícího ochotnického souboru stalo školní dětské divadlo. Dnes tak ve šlépějích místních ochotníků kráčí jen Rodinné divadlo Kateřiny Novotné v místní části Mečov. A k místnímu divadlu je ještě třeba poznamenat ještě jednu věc. Skvostem hořičských ochotníků je historická opona ve formě veduty, na níž se nachází pohled na Hořičky. Jejím autorem je Antonín Gabrle z Chvalkovic, vznikla kolem roku 1870 a ve 20. letech 20. století byla přemalována.

Hasičské spolky

Podle doby vzniku jsou druhými nejstaršími spolky v Hořičkách spolky hasičské a dnes jsou na území obce zastoupeny dvěma sbory dobrovolných hasičů, a to hořičským a křižanovským (zal. 1923). Hořičský sbor dobrovolných hasičů byl založen 10. června 1881, přičemž jeho první valná hromada se konala 31. července téhož roku. Na ní byly schváleny stanovy a zvoleno vedení sboru. Prvním starostou sboru se stal Kašpar Rosa (1881-1889) a prvním velitelem Josef Pich (1881-1888). První výbava sboru byla získávána z darů, např. 5. března 1882 věnoval starosta obce Kašpar Rosa hasičskou signální trubku a 16. dubna téhož roku věnoval císař František Josef I. 80 zlatých na podporu a činnost sboru. Od firmy Smejkal získal sbor čtyřkolovou ruční pístovou stříkačku, která byla tažená koňmi v hodnotě 900 zlatých. Na zakoupení věnoval princ Schamburg-Lippe 150 zlatých. Tato ruční stříkačka se používala až do roku 1939, kdy sbor zakoupil motorovou stříkačku od Českého hasičského sboru na Prorubech, který zanikl po připojení Prorub k Říši. Od počátku byl sbor jedním z nejaktivnějších v okolí a díky široké podpoře dobrovolných přispěvatelů obdržel další nezbytnou techniku a mnoha svými úspěšnými zásahy i mimo hranice obce si získával stále větší sympatie, které prohluboval i vstupem do místního kulturního života, ať již šlo o pořádání hasičských bálů i jiných kulturních akcí či účastí mnoha jedinců v místním ochotnickém divadle. Činnost sboru však narušily obě světové války a teprve v období po 2. světové válce začíná další rozvoj sboru, především v technickém parku (1949 nákladní auto zn. Praga pro přepravu členů sboru a motorové stříkačky, 1960 stříkačka DS 16, 1961 nákladní auto Tatra 805, 1963 hasičské auto s cisternou Praga RND AG 16, 1967 přenosné čerpadlo PS 12 se skříňovým jednonápravovým přívěsem, 1981 mobilní cisterna značky Škoda Liaz RTN CAS 25 aj.). V současnosti tvoří členskou základnu sboru celkem 69 lidí a v rámci okresního integrovaného záchranného systému je jeho jednotka zařazena jako výjezdová. Sbor je aktivní i v pořádání kulturních akcí (bály) a hasičských soutěží (každoročně 5. července soutěž družstev v požárním útoku „O pohár starosty obce“) a kvalitních výsledků dosahuje v řadě různých hasičských přeborů, a to v rámci okresu i mimo něj. Dodat však musíme i to, že ve sboru je velmi aktivní i ženská složka, která se některými svými úspěchy dokáže svým mužským kolegům směle vyrovnat.

Spolky sportovní a tělovýchovné

Nejstaršími spolky, v nichž se cvičilo, byly ty tradiční - Sokol a Orel, ať již na území obce nebo v okolí, např. v České Skalici. V minulosti se na Hořičkách dařilo několika sportům. Úspěchy sklízel např. místní volejbal, neboť v sezóně 1972-1973 se mužský tým Sokola Hořičky dostal do Okresní soutěže (skupina Jih) a v soutěžní sezóně 1977-1978 si vedlo dobře i mládežnické družstvo ZDŠ Hořičky, které obsadilo 3. příčku v Okresním přeboru I. třídy. Také fotbal se dokázal na místní úrovni prosadit, protože místní fotbalisté se např. dostali v roce 1978 do finále 1. ročníku Havlovického poháru (HAPO). Dnes jde zejm. o malou kopanou, kterou hraje FK Hořičky. Na jeho počátku stál v roce 1995 tým LEGO, který se skládal nejen z hořičských fotbalistů, ale i těch, kteří pocházeli z blízkého okolí. Jeho domovským hřištěm byla škvárová plocha nedaleko Barunčiny vyhlídky (dnes tam stojí dřevěný srub). Po řadě utkání v místní neregistrované soutěži se celek postupně začal drolit, až z něj na přelomu 20. a 21. století nezbylo prakticky nic. Ale v obci na fotbal nezanevřeli. V roce 2005 nechala obec nedaleko areálu ZD Dolany postavit nové, tentokrát travnaté hřiště a jako bájný Fénix vstal z popela i místní fotbalový celek, tentokrát však pod značkou FK Hořičky 07 a jeho umístění ve 2. lize Havlovické Tropical ligy se pohybuje většinou ve středu tabulky. Rozvoj sportu však podporuje i místní ZŠ, ať již díky opravené tělocvičně, víceúčelovému šotolinovému hřišti s doskočištěm na skok daleký, antukovému hřišti, které se navíc v zimě mění v kluziště, či pořádáním různých soutěží (Velikonoční turnaj ve stolním tenise).

Spolky školské

Od vzniku tamní základní školy se sdružovali její příznivci a zastánci, organizovaně k tomu došlo až v roce 2005, kdy bylo zaregistrováno občanské sdružení Naše škola - Hořičky.

Spolky okrašlovací, osvětové a literární

V organizované formě tyto spolky na území Hořiček existovaly jen koncem 19. století. Zdejší okrašlovací spolek spolupracoval např. s MUDr. A. Kutíkem na založení parku, který obklopoval jeho sanatorium a byl veřejně přístupným. Později péče o okolí byla spojena s činností jednotlivců či obecního úřadu, taktéž osvětová a jiná kulturní činnost, mezi níž můžeme zařadit i tradiční Sjezdy krajanů a přátel Hořiček i okolí, jež se konaly od 20. let 20. století, i když některé jejich části přebírala i místní farnost či zdejší politické strany a kulturní instituce. V literární oblasti se místní občané shlukovali kolem místní knihovny, která vznikla v roce 1846 a přes peripetie během obou světových válek i období komunismu existuje dosud.

Spolky zájmové a mládežnické

V obci dříve působila např. ZO ČSOP. Dnes zde nemá svoji místní pobočku žádná ze zájmových organizací, ale mnoho obyvatel Hořiček je individuálním členem mnoha organizací v okolních obcích, např. místní organizace Českého zahrádkářského svazu ve Slatině nad Úpou (založené 1965 jako pobočky červenokostelecké MO), Českého svazu chovatelů v České Skalici, Českého svazu včelařů a Českého rybářského svazu tamtéž, Mysliveckého sdružení Lhota pod Hořičkami a Slatina nad Úpou, Klubu českých turistů HROT Česká Skalice apod. Mládežnické organizace byly v obci zastoupeny nejprve Junákem, a to již jen několik let po jeho založení v českých zemích. Po únorovém převratu v roce 1948 byl nahrazen Pionýrskou organizací (nedaleko Hořiček v Husím Krku se nacházel mj. i pionýrský tábor, dnes zde pořádá letní dětské tábory TOM družstvo), ale pak nastalo období krátkého znovuobnovení Junáka v roce 1969. I zde našli někteří Junáci odvahu a vystoupili z "ilegality". Do historie skautingu se Hořičky zapsaly i tím, že zde v letech 1960-1973 působil Jiří Šimáně, zv. Šíp, velká postava náchodského skautingu, který na Hořičkách pracoval jako učitel specialista v místní internátní ZDŠ pro neslyšící. Dnes je nejbližším střediskem Junáka středisko Jiřího Šimáně v České Skalici.

Školství

Od 17. století zde fungovala farní škola. Skutečná základní škola v obci fungovala až od poloviny 19. století, ale nové školní budovy se dočkala až v roce 1901 a sídlí zde dodnes. Koncem 40. let 19. století místní školství navíc obohatila škola přádelní (písemně jmenována poprvé v roce 1847). V minulosti byly Hořičky vyhlášeny tamní školou pro neslyšící, která sem byla přesunuta po zrušení Ústavu hluchoněmých v Hradci Králové. Později se tato škola (školní rok 1988/1989) rozrostla i o třídy pro žáky s vadami řeči. Z nich se v červenci 1990 stala samostatná základní škola logopedická, k níž o rok později přibyla také mateřská škola pro děti s vadami řeči, přičemž základní škola pro neslyšící a děti se zbytky sluchu se znovu vrátila zpět do krajského města. Bohužel restituční nároky donutily logopedickou školu, aby budovu bývalého sanatoria v Hořičkách opustila. Stalo se tak na konci školního roku 2006/2007, kdy přesídlila do Choustníkova Hradiště. Dnes zde tedy působí jen Základní a Mateřská škola Hořičky a z tradice místního školství pro neslyšící, resp. pro děti s vadami řeči, dnes nezůstalo kromě vzpomínek prakticky nic, a připomínkou je snad jen opuštěné a zamčené nevyužívané sanatorium, které je však dnes již v soukromých rukou.

Historie

První písemná zmínka o Hořičkách pochází z roku 1357, a to jako o farní obci a samostatném zboží rytíře Ludgera z Hořiček. Od svého vzniku nesla obec staročeský název Horziczka (malá hora, hůrka) a až do počátku 20. století se objevovaly dvě verze tohoto jména - v jednotném i množném čísle. Roku 1380 se připomíná jako pán na Hořičkách Mladota ze Stračova, který spolu se svým bratrem Pešíkem vlastnil hrad Rýzmburk. V roce 1395 Beneš z Rýzmburku obdržel hrad Rýzmburk a v roce 1405 vystřídal svého strýce Mladotu na Hořičkách, neboť od tohoto roku je označován jako pán na Hořičkách. Jako jeho spolupatron kostela na Hořičkách je uváděn v letech 1405-1414 Lítek Hanuš ze Chlumu, pán na litobořské tvrzi. Po smrti Beneše z Rýzmburku panství převzala jeho manželka Anna a po ní následovali např. Oldřich z Černčic, Arnošt z Kácova a Jan Zajíc z Házmburku. Posledně jmenovaný roku 1487 Rýzmburk s celým panstvím prodal knížeti Jindřichovi Minsterberskému, jenž byl mj. poručníkem dětí zemřelého Jana z Náchoda a Adršpachu. A právě Petr Adršpach z Náchoda se stal dalším z řady vlastníků Rýzmburku. Jenže nebyl dobrým hospodářem, a i když na počátku své majetky rozšiřoval, postupem času se začal jeho majetek zmenšovat, a tak jeho zbylou část (Rýzmburk, městečka Úpici, Žernov, Červenou Horu aj. obce) roku 1508 zapsal své manželce Elišce ze Smiřic a jejím dětem. Bohužel nedokázal udržet ani to a roku 1527 byla zpustlá tvrz litobořská s Hořičkami, Křižanovem (první zmínka o existenci této obce), Chlístovem, Libňatovem a dalšími majetky zastavena Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu a Janu Krušinovi z Lichtemburka. Oba společníci po sedmi letech vlády prodali rýzmburské panství Janovi z Pernštejna, který však nedokázal dobře spravovat svůj rozsáhlý majetek, a tak roku 1544 prodal Rýzmburk Bernartovi Žehušickému z Nestajova. Musíme ještě podotknout také to, že za Jana z Pernštejna je nejspíše založena osada Mečov a připomínka právě o ní je z roku 1540. Stejně jako je první zmínka o Chlístovu z roku 1534, kdy ještě patřil Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu a Janu Krušinovi z Lichtemburka.

Soubor:Hořičky - Wnętrze kościóła.JPG
Interiér kostela sv. Ducha

Bernart Žehušický z Nestajova prodal své někdejší sídlo Tupadly a na Rýzmburku sídlil až do své smrti v roce 1563. Když tento purkrabí královéhradeckého kraje zemřel, byl pohřben právě na Hořičkách, jenže již v roce 1567 byl kostel okraden a jeho hrobka násilím otevřena a vyloupena. Protože nezanechal žádných potomků, přešlo rýzmburské panství na jeho strýce Jana Žehušického z Nestajova, ale období jeho vlády nebylo dlouhé. Po necelém roce zemřel a majetek přešel na jeho bratra Hertvíka. Ten až do své smrti v roce 1578 dokázal hrad opravit a přestavět do reprezentativního sídla. Jeho smrt dokázala vyvolat vážné rozpory, neboť o dědictví se hlásila nejen jeho druhá manželka Bohunka z Hustířan, ale i jeho sestry Mandaléna, manželka Adama Úlibského z Újezdce, Alžběta, choť Adama Bohdaneckého z Hodkova, Lidmila, žena Čertorejského z Čertorej, a v neposlední řadě také Jan Chuchelský z Nestajova. Problém s dědictvím byl vyřešen po necelém půlroce dohodou, podle níž rýzmburské panství zůstalo, včetně Hořiček a okolí, sestrám zemřelého, resp. Mandaléně Úlibské z Nestajova. Ta však Hořičky v rozmezí let 1579-1580 prodala Jiřímu Dobřenskému. Roku 1582 je následovaly Ratibořice, Lhota pod Hořičkami a Křižanov, ale tentokrát tyto obce získal Jaroslav ze Smiřic. Znovu se tyto obce sešly až v rámci náchodského panství, které náleželo až do bitvy na Bílé hoře rodu Smiřických ze Smiřic. Roku 1621 bylo celé prodáno Magdaléně Trčkové, která je postoupila svému synovi Adamovi Erdmanovi Trčkovi. Dalšími majiteli byli např. Vojtěch hrabě Desfours, vévoda Petr Kuronský a jeho proslulá dcera Kateřina vévodkyně Zaháňská (známá kněžna z Babičky Boženy Němcové) a posléze princové Schamburg-Lippe. Obci se ale nevyhýbaly v průběhu staletí ani války. První velkou z nich, která narušila na delší dobu rozvoj Hořiček byla válka třicetiletá, která znamenala úbytek obyvatel, počtu stavení a zvýšení chudoby zbylého obyvatelstva. Dalším konfliktem, který se dotkl obce, byly války o rakouské dědictví. 30. září 1745 obcí projížděl sám generál Ernst Gideon von Laudon, který se na Hořičky vrátil ještě jednou, tentokrát o několik let později a v rámci jiné války - sedmileté. Tehdy se na zdejší faře sešel s rakouskými generály Leopoldem Daunem, Leopoldem Beckem a Franzem Moritzem de Lacy. Josef Svátek o tom ve svém díle píše: "Dne 21. června svolal Daun do Hořiček vojenskou radu, v níž navrhl, aby se přikročilo k oblehání pevnosti Kladské, což ale nebylo schváleno, nýbrž dle přání císařovny Marie Teresie usneseno, aby se armáda přímo do Slezska hnula, by tím též Rusové k rychlejšímu pochodu přiměni byli." Znovu sem válka zavítala v roce 1778, když začala válka o bavorské dědictví (tzv. bramborová válka). 5. července překročila u Náchoda pruská armáda severovýchodní hranice Čech, ale když sbor v čele s králem uviděl silné rakouské pozice, rozdělil se na tři části, které se usídlily v okolí Hořiček, neboť tato oblast byla prakticky Rakušany opuštěna, ať již šlo o Vlčkovice v Podkrkonoší či údolí v Ratibořicích, aby měli Prusové zabezpečenou cestu zpátky. Po různých šarvátkách (např. 8. července u Klen) a napadání pozic nepřítele se však začaly Prusům nedostávat potraviny, proto 16. srpna v brzkých ranních hodinách vytrhla pruská armáda od Vlčkovic směrem na Trutnovsko za princem Jindřichem, a to ve čtyřech samostatných sborech, přičemž druhý vedl sám král Fridrich II. Veliký, který nejdříve projel Hořičkami, od nich se vydal na Brusnici, dnes katastrálnímu území obce Hajnice, a ke Stříteži, dnes části Trutnova. Nejvíce však na sebe Hořičky upozornily v polovině 19. století, kdy zde místní lidový léčitel Antonín Pich založil nemocnici na léčbu zlomenin a za tuto činnost (léčil mj. i Václava Klimenta Klicperu) byl 8. května 1853 vyznamenán zlatým záslužným křížem z rukou samotného císaře Františka Josefa I., přičemž na jeho tradici později navázali MUDr. Alois Kutík (1857-1931, sanatorium postavil v letech 1894-1895) a MUDr. Kašpar Rosa (1844-1930), kteří ve svých sanatoriích zavedli moderní metody léčby chorob kostí a kloubů. Tuto tradici zmínil i Karel Čapek ve své Velké doktorské pohádce, v níž vyslal kouzelníka Magiáše léčit vedle hronovského a úpického doktora i jejich kolegu z Hořiček. Bohužel se však její televizní adaptace z roku 1982 nedržela originálu a zaměnila Hořičky za Českou Skalici a Úpici za Červený Kostelec. Ale Antonín Pich, který obdržel licenci k léčení zlomenin a ran již roku 1812, nebyl prvním místním léčitelem, neboť zdejší léčebná tradice sahá až do roku 1718, kdy byl připomínán rolník Jakub Pich, první zdejší lidový lékař. Dalšími v řadě byli jeho syn Václav (zemřel 23. prosince 1811) a vnuk Martin, přičemž jejich zásluhy o zraněné a nemocné byly odměněny roku 1807 věčným osvobozením celé rodiny Pichovy od povinnosti přechovávat vojsko na svém statku. Tato tradice, která je zmiňována i v Pamětech z mého života Václava Vladivoje Tomka ("U wsi Třebešowa zahnuli jsme od silnice w prawo do wršku po cestě k Swinišťanům, za nimiž jest hned widěti Chwalkowice a dále Hořičky, powéstné Pechancowo sídlo."), neskončila smrtí Antonína Picha, i když neměl žádného syna, jen čtyři dcery. Po jeho smrti krátce léčila Barbora Pichová, vdova po něm. Bohužel jí tato činnost byla úředně zakázána, přesto tento zákaz svým způsobem obešla, neboť v léčení pokračovala, tentokráte pod dozorem českoskalického lékaře A. Kordiny a poté místního lékaře Kašpara Rosy. Později se majitelkou statku s nemocnicí stala dcera Antonie, provdaná Lerchová. V roce 1848 se ani Hořičkám nevyhnuly revoluční události tohoto roku, takže i zde vznikla národní garda, jejíž příslušníci pomáhali i s potřením loupeživé bandy bratří Špetlů, která působila od Slatiny nad Úpou až po Brzice. Právě na Hořičkách byli 5. června téhož roku tvrdě vyslýcháni po svém zadržení oba bratři.

Základní škola

V témže roce se Hořičky staly katastrální obcí s připojenými vískami Chlístov, Kalousov, Nový Dvůr a Posadov. Jako větší obec se staly centrem obchodního i kulturního života celého okolí, vždyť již v 17. století zde existovala farní škola, od roku 1846 existovala knihovna, na konci 19. století byla zřízena obecná pětitřídní škola, v roce 1892 byla otevřena silnice Červená Hora - Slatina nad Úpou - Hořičky o délce 6067 m, v roce 1920 přibyla škola měšťanská a dále zde bylo množství obchodů, několik hostinců, již zmiňované sanatorium pro napravování zlomenin, poštovní úřad, četnická stanice, záložna a v neposlední řadě byl založen 10. června 1881 sbor dobrovolných hasičů, který existuje dosud. K tomu je ještě nutno dodat, že v obci existuje ještě jeden SDH, a to křižanovský, který byl založen v roce 1923. Výše uvedený rozkvět obce však nakrátko zbrzdila válka roku 1866, a i když mnozí museli narukovat a z bojiště se nevrátili, našli se lidé, kteří na válce vydělali, neboť jejich živnost k tomu vybízela. Jednalo se o truhlářský rod Kačerů. Stejně tomu bylo i za 1. světové války, kdy Josef Adolf Kačer (dědeček bývalého starosty obce) přímo nestačil uspokojovat poptávku po protézách, berlách a rakvích. Tehdy se z bojišť světové války nevrátilo šest občanů Hořiček a jeden z Chlístova. Dalším nechvalně známým obdobím se stala mnichovská dohoda, jež se podepsala i na tom, že hranice Velkoněmecké říše se nacházela jen kousek od Hořiček - na Prorubech. Následná německá okupace a vznik protektorátu byly již jen tragickým vyvrcholením, kterému se mnoho místních hrdě postavilo. Bohužel většina území státu byla osvobozena sovětskými vojsky a již na konferenci v Jaltě byly stanoveny zájmové zóny vítězných mocností, a tak již od roku 1945 zde začínají růst komunistické tendence. Pak přichází tragédie největší - únorový puč v roce 1948, který se dotkl Hořiček nejen pozdějším pronásledováním odpůrců režimu a kolektivizací, ale státní orgány řízené KSČ začaly ovlivňovat i místní církevní život, neboť známá akce "Vyklizení ženských klášterů" postihla zdejší školské sestry sv. Františka. Režim se však tvářil tak, že mu na srdci leží jen a jen lidské blaho zdejších obyvatel. V obci tak hraje kino, centrem kulturního života se stává místní hostinec, dostávají se sem některé služby, v oblasti obchodu je zde tehdy větší nabídka než dnes a v obci působí i příslušníci Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti. V tomto období se ale dotkla obce i jedna z leteckých katastrof, která však dopadla dobře, neboť 30. června 1955 poblíž Hořiček musel nouzově přistát se svým letounem poručík Alois Jurník a přestože bylo jeho letadlo zničeno, on sám přežil, a to jen s několika drobnými poraněními. Dalším milníkem pro život obce byla stavba samoobsluhy, jež začala v roce 1973 v akci Z a jejíž majitelem byla Jednota Broumov. Tato prodejna byla otevřena 5. května 1975 a sloužila svému účelu skoro třicet let. Dnes ji už na Hořičkách nenalezneme, neboť díky rekonstrukci veřejného prostranství byla tato od počátku 90. let chátrající budova zbourána. Vrcholem pro tehdejší rozvoj obce se stává zavedení střediskové soustavy osídlení, kdy se k 1. červenci 1985 stávají součástí Hořiček dosud samostatné obce - Brzice, Lhota pod Hořičkami, Litoboř, Mezilečí. Po sametové revoluci však nastává strmý pád v podobě opětovného oddělení těchto obcí a z Hořiček se stává jen jedna z mnoha, která dokáže přitáhnout tak dvoudenní poutí na Svatodušní svátky, případně poštovním úřadem s bankomatem a ničím více. Rozdrobení střediskové obce z pohledu občanů bývalých samostatných obcí bylo správným krokem, alespoň na počátku. Zprvu samá pozitiva vystřídaly později stále větší problémy, které byly způsobeny velikostí obcí, mnohé nemohly dosáhnout na evropské fondy, případně jejich vlastní rozpočet nestačil na mnohá zásadní a nezbytná rozhodnutí. Proto začaly i v okolí Hořiček vznikat první svazky obcí, z nichž se postupem času vyvinuly komplexní mikroregionální struktury. K nim se nakonec rozhodly přidat i Hořičky. Nejprve se staly spoluzakladatelskou obcí Dobrovolného svazku obcí Stráně (na členské schůzi 30. října 2000 a do registru zájmových sdružení při OkÚ Náchod byl zapsán 2. listopadu téhož roku). Později byly spolu s obcemi Lhota pod Hořičkami, Velká Jesenice, Velký Třebešov a Vestec přijaty 7. října 2004 do Dobrovolného svazku obcí Úpa, který byl založen v roce 2002 pod názvem Svazek obcí Končiny, i když o dva roky později musely být vyzvány přímo výborem tohoto sdružení k zaplacení členského příspěvku, na který jaksi obec „pozapomněla“. Časem však na Hořičkách přestali pochybovat a litovat svého rozhodnutí, neboť právě díky členství v mikroregionu a vzájemné spolupráci se jim podařilo získat v rámci grantů volnočasových aktivit např. dotaci na rekonstrukci hřiště ve výši 267 000 Kč. A právě onen přístup k finančním prostředkům před vstupem do mikroregionálních struktur byl jedinou brzdou rozvoje. Dnes tak záleží jen a jen na obci a jejím obyvatelstvu, zda dokážou pokračovat v rozvoji této lokality na pomezí Náchodska a Trutnovska, hrdě navázat na bohatou místní historii i tradice a oprášit dobovou vyhlášenost tohoto místa.

Pamětihodnosti

  • Barokní kostel sv. Ducha z let 1714-1715, který byl vybudován Annou Viktorií kněžnou Piccolomini na místě původního kostela gotického, jenž byl připomínán již v roce 1357. V letech 1359-1623 byl připomínán jako farní, v letech 1623-1653 byla farnost spravována jezuity z Žírče, později úpickými, skalickými (1663) a náchodskými kněžími (např. 1686-1699 děkanem Janem Jakubem Antonínem Bukovským) a od roku 1709 je až do dnešní doby znovu farním. V kostele sv. Ducha je cínová křtitelnice s erbem Straků z Nedabylic z roku 1600. U vchodu do něj jsou dva reliéfní náhrobky z bílého mramoru, z nichž jeden představuje rytíře Kuneše Bohdaneckého a druhý patří Bernardu Žehušickému z Nestajova. K jejich erbu, loukoti se dvěma špicemi, se vztahuje pověst o silném Ctiborovi.
  • Zvonice z let 1825-1829.
  • Empírová fara č.p. 1 z roku 1800 stojí na místě původní dřevěné budovy, jež byla postavena kolem roku 1709 a roku 1743 zvýšena o jedno patro.
  • Busta lidového lékaře zlomenin Antonína Picha, která byla odhalena 6. července 1929
  • Pamětní deska, jež připomíná časté pobyty Julia Zeyera v hostinci U Vitoušků (č.p. 3) v letech 1869-1871.
  • Pomníček na návsi a pamětní deska na rodném domě čp. 60 připomínající učitele a vlastence Josefa Čapka, zemřelého po těžké nemoci v Terezíně roku 1945.
  • Pamětní deska se jmény padlých v 1. světové válce v kostele sv. Ducha
  • Tzv. Barunčina vyhlídka (444 m n. m.), místo výhledů na část Podkrkonoší, Góry Stołowe, Bor, Hejšovinu, Orlické hory i do Polabské nížiny.
  • Kamenný smírčí kříž s vyrytým symbolem kříže u silnice do Brzic v místě zvaném Na Chrbech (již katastr Brzic).
  • Kapličky Panny Marie z 19. století v místních částech Křižanov a Mečov.
  • Hasičská zbrojnice v Křižanově z roku 1924
  • Pískovcová ukřižování ve všech místních částech obce, kromě Mečova a Nového Dvora
  • Budova školy z roku 1901

Významní rodáci a osobnosti, jež významně ovlivnily život obce

Soubor:Antonín Pich.jpg
Léčitel Antonín Pich
  • Vilém Berger (12. ledna 1864 Hořičky - 10. ledna 1932 Brno) - hudební skladatel
  • Kuneš Bohdanecký z Hodkova a na Lhotě Řešetové (1441-1522) - šlechtic; se svou manželkou věnoval zdejšímu kostelu sv. Ducha zlatý kalich, který byl však roku 1810 odvezen do mincovny a rozlit
  • Rudolf Grulich (14. ledna 1914 - 8. prosince 1994) - speciální pedagog; původně ředitel Ústavu pro hluchoněmé v Hradci Králové, později ředitel internátní školy pro neslyšící v Hořičkách
  • Josef Vojtěch Hellich (17. dubna 1807 Choltice - 23. ledna 1880 Praha) - malíř; autor dvou oltářních obrazů pro místní kostel
  • P. Karel Hodík (10. prosince 1921 Mokřany - 8. září 2009 Stará Boleslav) - římkat. kněz; 1968 jmenován administrátorem v Úpici a excurrendo administrátorem v Hořičkách
  • Josef Chládek (19. dubna 1857 Hořičky - 6. dubna 1917 Bílý Újezd) - učitel, hudebník a hudební skladatel
  • Karel Janků (12. srpna 1841 Hořičky - 6. června 1931 Nové Město nad Metují) - učitel a přítel Aloise Jiráska
  • František Kodym (23. dubna 1858 Horní Kalná - 18. listopadu 1924 Česká Skalice) - pedagog a spisovatel; působil jako správce školy na Hořičkách
  • Josef Arnošt Kolisko (18. března 1815 Česká Skalice - 29. prosince 1881 tamtéž) - pedagog, publicista, knihovník a osvětový pracovník; zasloužil se o vznik místní knihovny
  • P. Josef Krihl (10. listopadu 1847 Sendražice - 14. dubna 1916 Hořičky) - římkat. kněz; biskupský notář a farář na Hořičkách
  • Karel Langer (16. ledna 1878 Jaroměř - 2. května 1947 Praha) - malíř; např. autor obrazu Kostel na Hořičkách u České Skalice
  • František Moc (27. prosince 1848 Hořičky - 18. ledna 1935 Náchod) - učitel a sbormistr
  • P. Emil Novák (15. srpna 1871 Metličany u Nového Bydžova - 3. září 1939 Rtyně v Podkrkonoší) - římkat. kněz; 1894 ustanoven kaplanem na Hořičkách
  • Anna Viktorie Ludmila Piccolomini-Pieri d'Aragona (1. května 1667 - 21. prosince 1738) - šlechtična; 1714-1715 nechala postavit kostel sv. Ducha na Hořičkách
  • Antonín Pich (25. února 1795 či 1796 Hořičky - 23. března 1865 tamtéž) - lidový léčitel
  • P. Inocenc Procházka (7. března 1866 Německý Brod - 12. března 1929 Uherské Hradiště) - římkat. kněz; 1888-1890 kaplan na Hořičkách
  • MUDr. Kašpar Rosa (4. ledna 1844 - 1. prosince 1930) - lékař
  • PhDr. Václav Sádlo (14. ledna 1949 Písek) - pedagog, historik a muzejník; učil na základní škole v Hořičkách
  • Petr Straka z Nedabylic a na Studnicích (1552-1616) - šlechtic; památkou na něj je cínová křtitelnice, kterou nechal pro zdejší kostel sv. Ducha zhotovit u královéhradeckého zvonaře Jana Konváře v roce 1600
  • Břetislav Štorm (21. června 1907 Řevničov u Rakovníka - 11. června 1960 Praha) - architekt a grafik; autor projektu úprav kostela v Hořičkách (1952)
  • Jiří Vaněk (6. prosince 1929 Svépravice u Prahy) - odborný publicista, beletrista a fotograf; působil jako předseda MO Českého svazu ochránců přírody se sídlem na Hořičkách
  • Julius Zeyer (26. duben 1841 Praha - 29. ledna 1901 tamtéž) - prozaik, dramatik a epický básník; 1867, 1869 a 1871 pobýval o letních prázdninách v hostinci U Vitoušků
  • Alžběta (Eliška) Žehušická z Nestajova (? - 1590 Hořičky) - šlechtična
  • Bernard Žehušický z Nestajova (? - asi 1563 či 1564) - šlechtic; je pohřben na Hořičkách, v místním kostele nalezneme torzo jeho náhrobního kamene

Průmysl

Skutečný průmysl neexistuje, pokud nepočítáme místní pilu, jež vznikla jako přidružená výroba tehdejšího Jednotného zemědělského družstva.

Zemědělství

Zemědělská produkce má na Hořičkách i v okolí dlouhou tradici, kterou ukončilo až období komunistického režimu. Díky kolektivizaci zemědělství na přelomu 40. a 50. let vzniklo zdejší JZD, které bylo později začleněno do dolanského zemědělského družstva a spolu s ním přečkalo i období transformace a restituce zemědělských pozemků a působí v obci dodnes, mj. provozuje např. čerpací stanici, již zmiňovanou pilu či pro vlastní účely nedávno vybudované autovrakoviště. Rostlinná výroba je zaměřena především na produkci obilnin (pšenice, žito, ječmen, kukuřice, oves), řepy cukrovky a dnes prosazované řepky olejky. Živočišná výroba byla orientována na produkci mléka a masa, ovšem nedokázala přežít současné problémy našeho zemědělství. Hovězí dobytek se choval ve velkokapacitním kravíně v obci samotné a do roku 2009 i v místní části Křižanov. Dnes již hospodaří jen několik soukromých zemědělců a drobných chovatelů koz, ovcí, drůbeže a včel. Největším zemědělským subjektem v obci je již zmiňované ZD Dolany, které vzniklo v roce 1977 sloučením několika menších zemědělských družstev (Dolany, Lhota pod Hořičkami, Slatina nad Úpou, Chvalkovice, Hořičky, Mezilečí, Brzice) a dnes se již výhradně věnuje rostlinné výrobě, i když i zde se začínají projevovat různé problémy, přičemž jeho budoucnost je prozatím nejistá.

Doprava

Obec leží na hlavní spojnici mezi městy Česká Skalice a Úpice. Jedná se o silnici číslo 304. Nejbližší železniční stanice je až v České Skalici, proto je veřejná doprava plně závislá na autobusovém spojení, a právě kvůli němu byla v roce 1958 postavena na Hořičkách první zastávka. Jednalo se o tzv. „Švédský srub“, který v roce 1965 nahradila plechová čekárna a po rekonstrukci návse v roce 2006 nová, modernějšího vzhledu, a především osvětlená. Přes obec vedou dvě linky společnosti ORLOBUS: č. 640073 (Česká Skalice-Hořičky-Červený Kostelec), č. 640044 (Josefov-Chvalkovice-Hořičky) a jedna společnosti OSNADO: č. 690312 (Trutnov-Úpice-Hořičky), která ještě v dobách ČSAD Trutnov (předchůdce této společnosti) zajížděla až do České Skalice k vlakovému nádraží.

Literatura

  • František Palacký, Popis Králowstwí českého čili, Podrobné poznamenání wšech dosawadních krajůw, panstwí, statkůw, měst, městeček a wesnic, někdejších hradůw a twrzí, též samot a zpustlých osad mnohých w zemi české, s udáním jejich obywatelstwa dle popisu r. MDCCCXLIII wykonaného w jazyku českém i německém, Praha 1848
  • August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl pátý - Podkrkonoší, Praha 1933
  • Josef Svátek, Dějiny panování císařovny Marie Teresie, čásť II, Praha 1898
  • Věra Szathmáryová-Vlčková, Hořičky : z historie obce a školy : 100. výročí postavení nové školní budovy : 120. výročí sboru dobrovolných hasičů, Hořičky 2001
  • Náchodsko - Hradecko : turistický průvodce ČSSR, Praha 1986
  • Orts-Repertorium für das Königreich Böhmen, Praha 1893

Pomník Antonína Picha

Socha Jana Nepomuckého

Hrob plk. von Kügelgen

Křižanovská zvonička

Bývalá záložna

Hořičky - Plebania.JPG

Fara

Hostinec

Vodojem

Dům čp. 77

Čp. 5.JPG

Dům čp. 5

Pomník obětem 2. světové války

Pískovcové ukřižování v Křižanově

Externí odkazy


Hořičky | Chlístov | Křižanov | Mečov | Nový Dvůr

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Hořičky
  Města a obce okresu Náchod  

Adršpach • Bezděkov nad Metují • Bohuslavice • Borová • Božanov • Broumov • Brzice • Bukovice • Černčice • Červená Hora • Červený Kostelec • Česká Čermná • Česká Metuje • Česká Skalice • Dolany • Dolní Radechová • Hejtmánkovice • Heřmanice • Heřmánkovice • Horní Radechová • Hořenice • Hořičky • Hronov • Hynčice • Chvalkovice • Jaroměř • Jasenná • Jestřebí • Jetřichov • Kramolna • Křinice • Lhota pod Hořičkami • Libchyně • Litoboř • Machov • Martínkovice • Mezilečí • Mezilesí • Meziměstí • Nahořany • Náchod • Nové Město nad Metují • Nový Hrádek • Nový Ples • Otovice • Police nad Metují • Provodov-Šonov • Přibyslav • Rasošky • Rožnov • Rychnovek • Říkov • Sendraž • Slatina nad Úpou • Slavětín nad Metují • Slavoňov • Stárkov • Studnice • Suchý Důl • Šestajovice • Šonov • Teplice nad Metují • Velichovky • Velká Jesenice • Velké Petrovice • Velké Poříčí • Velký Třebešov • Vernéřovice • Vestec • Vlkov • Vršovka • Vysoká Srbská • Vysokov • Zábrodí • Zaloňov • Žďár nad Metují • Žďárky • Žernov

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Ho%C5%99i%C4%8Dky“