Konopiště

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 21. 10. 2014, 09:41

Hlavní veřejné nádvoří zámku (2014)

Jedna z hlavních věží zámku (2014)

Konopiště je zámek ve stejnojmenné části Benešova ve středních Čechách, 40 km jihovýchodně od Prahy. Leží asi 2 km na západ od centra Benešova. Proslavil se jako poslední sídlo Františka Ferdinanda d'Este, dědice trůnu Rakousko-Uherské říše, jehož zavraždění v Sarajevu bylo záminkou spuštění první světové války.

Historie

Rod Benešoviců

Významný šlechtický hrad, přestavěný na zámek, zaujímá ostroh nad Zámeckým rybníkem nedaleko Benešova u Prahy. První zmínka o Konopišti pochází z roku 1318, kdy jeho držiteli byli Beneš a Dobeš z rodu Benešoviců. Předpokládá se, že gotický hrad byl založen koncem 13. století, nejspíše již v 80. letech (nejpravděpodobněji kolem roku 1294). Jeho zakladatelem (pokud jím nebyl sám král Jan Lucemburský) by potom mohl být nejspíše biskup Tobiáš z Benešova, přední reprezentant rodu erbu zavinuté střely a vlivná politická osobnost období po smrti Přemysla Otakara II. Benešovici sídlili na Konopišti jen do roku 1327, kdy je vystřídali páni ze Šternberka, vládnoucí hradu až do roku 1590.

Rod Šternberků

Šternberkové, nástupci Benešoviců, patřili ve své konopišťské větvi k předním katolickým rodům země. Petr ze Šternberka, pán Konopišti a Českém Šternberku, s husity válčil až do své smrti roku 1420 v bitvě u Vyšehradu. Známou osobností byl zejména Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, držící Konopiště od roku 1440. Zprvu stoupenec Jiřího z Poděbrad se stal hlavní osobností odbojné Jednoty zelenohorské proti králi. Když se Jiří rozhodl zlomit vojenskou moc katolické šlechty silou, zahájil v dubnu 1467 proti stoupencům Matyáše Korvína drtivou ofenzivu. Její součástí bylo obležení nejvýznamnějších pevností Jednoty bratrské (včetně šternberských hradů - Český Šternberk, Konopiště, Kostelec, Leštno) - které byly postupně jedna za druhou likvidovány. Nejdéle dokázalo vzdorovat Konopiště, jehož dlouhé osmnáctiměsíční obležení je raritou v dějinách našeho středověkého válečnictví. Silou se hrad dobýt přesto nepodařilo, jeho posádka se vzdala pro nedostatek potravin v prosinci 1468. Velitelem obléhání byl Zdeněk Kostka z Postupic. Potomci Zdeňka ze Šternberka hrad získali zpět až roku 1479. Od té doby vládli nepřetržitě hradu až do roku 1590.

Období pobělohorské

Počátkem 17. století hrad držela protestantská rytířská rodina Hodějovských z Hodějova, kteří z Konopiště učinili hlavní sídlo svého panství. Bernard Hodějovský byl předním činitelem protihabsburského povstání v letech 1618–1620, na hradě tehdy jednou pobýval i zimní král Fridrich Falcký. Po porážce hrad a panství připadly stoupencům císaře. Konopiště koupil Albrecht z Valdštejna a od něj ho odkoupil Pavel Michna z Vacínova, v obou případech typičtí zbohatlíci, bezohledně těžící z pobělohorských konfiskací majetku nekatolické šlechty.

Poté hrad drželi Vrtbové z Vrtby, Lobkovicové a další.

Rod Habsburg-d'Este - současnost

V roce 1887 koupil zámek s celým panstvím od Lobkoviců František Ferdinand d´Este, od r. 1896 následník císařského trůnu. Zavedl na zámek vodovod a elektřinu. Na zámek také nechal nainstalovat hydraulický výtah ^[1]. Po atentátu v roce 1914 a po První světové válce v roce 1921 převzal Konopiště od arcivévodových dědiců československý stát a zámek i s parkem byl zčásti zpřístupněn veřejnosti. Za II. světové války byl v Konopišti umístěn hlavní štáb jednotek SS.

Po osvobození bylo Konopiště znovu zpřístupněno veřejnosti. Zámek se do dnešní doby zachoval v podobě, jakou dostal při poslední přestavbě za arcivévody Františka Ferdinanda d´Este. Také vnitřní vybavení zůstalo v co největší míře stejné, jako za doby, kdy zámek obýval František Ferdinand s rodinou.

Architektonický vývoj

Období gotiky

Objekt dnešního zámku v sobě uchovává přes všechny změny původně raně gotickou podobu hradu typu kastelu. Obdélníkový půdorys byl rozdělen příčnou hradbou na dvě nádvoří, východní zvýšená část obsahovala dvě paralelní podélná palácová křídla, přistavěná k obvodové hradbě na severu a jihu, západní část obsahovala vstupní bránu. Obě užší čela hradu chránila dvojice mohutných okrouhlých bergfritů, z nichž se už v plné výši uplatňuje pouze východní. Všechna čtyři nároží byla zajištěna menšími flankovacími věžemi okrouhlého půdorysu a mimo to se dochovaly pozůstatky další věže ve středu severní fronty. Hrad měl tedy minimálně sedm věží. Z jejich kruhového půdorysu vystupovaly subtilní schodišťové vížky, u severní věže dokonce dvě, které jsou konopišťskou zvláštností. Hrad navíc obklopoval parkan a mohutný oboustranně vyzděný příkop. Dokladem kamenické práce nejstarší raně gotické fáze z konce 13. století jsou lomená podvojná okénka, druhotně osazená v koutovém rizalitu bývalého prvního nádvoří a v obvodové zdi východního bergfritu.

Období pozdní gotiky a renesance

Z pozdně gotické přestavby se dochovaly sklípkové sklenby v severním paláci vnitřního hradu. V prvním patře jde o dvě komnaty s goticko-renesančními okny z doby restaurace hradu. Kaple ve druhém patře je sklenuta čtyřmi poli sklípkové klenby, jež je však pokryta mladší, rušivě působící malbou. Klenbu téhož typu má i sousední oratoř. Vzorec klenby tvořené čtyřcípými hvězdicemi se síťovými spojkami odpovídá druhému desetiletí 16. století. Okna kaple nejsou původním stará vyobrazení dokládají pozdně gotická okna záclonová. Na dnešním druhém nádvoří jsou v obvodových zdech palácových křídel osazeny renesanční reliéfní desky a náhrobní kámen.

Období baroka a rokoka

Vzhled interiéru hradu znatelně pozměnily mladší zámecké úpravy. Exteriér utrpěl především razantní barokní přestavbou, která přeložila vstupní bránu, a výškovým sjednocením křídel a věží připravila Konopiště o jeho charakteristickou členitou siluetu a někdejší malebnost. Vrtbové, držící Konopiště od roku 1716, však angažovali an reprezentační výzdoby svého sídla přední umělce té doby. Novou barokní bránu vytvořil pro Jana Josefa z Vrtby František Maxmilián Kaňka a její sochařskou výzdobu Matyáš Bernard Braun. Oltáře v zámecké kapli a výzdoba krbu jídelny jsou dílem řezbáře Lazara Widmana. Monumentální nástropní fresku v jídelně, tzv. Lobkovickém sále, maloval František Josef Lux pravděpodobně v roce 1747. Složitá figurální kompozice, znázorňující olympské bohy v čele s Diem i s jejich početnými družinami, je současně alegorickým vyjádřením čtvera denních dob. Bakchanálie s ústřední postavou révou ověnčeného Bakcha, trůnícího na sudu, je alegorií odpoledne. Ve skupině postav, oddávajících se uvolněné atmosféře bujného veselí a proudícího vína, nechybí po Bakchově boku Faun, poloobnažené bakchantky, menády a další účastníci živě ztvárněného světského děje. Luxova konopišťská freska, vytvořená na objednávku Františka Václava z Vrtby, je považována za jeden z nejvýraznějších projevů rokokové malby v Čechách.

Období novogotiky

Romantická novogotická přestavba Josefa Mocknera, provedená v letech 1889-1894 pro následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este, změnila půdorys některých věžído polygonálního tvaru. Interiéry navrhoval František Schmoranz. Počátkem 20. století ještě bylo připojeno knihovní křídlo podle Walchera z Moltheimu.

Z bohatých zámeckých sbírek Konopiště, pocházejících z majetku rodu Este, je proslulá zekména vynikájící kolekce historických zbraní a zbroje, do kategorie kuriozit patří rovněž neuvěřitelně rozsáhlá sbírka mysliveckých trofejí. Pozornost si zasluhuje také evropsky cenná zbrojnice, umístěná ve velkém sále třetího patra severního paláce bývalého vnitřího hradu. Sbírka je výjimečná především zastoupením italských platnéřských výrobků – honosných zbrojí ze 16. století, ale i palných zbraní 16.-18. století jihoevropské, západoevropské ale též orientální provenience. V areálu parku je místní zajímavostí tzv. Svatojiřské muzeum, obsahující četná umělecká díla s námětem sv. Jiří. Rozlehlý krajinářský park o výměře více než 225 hektarů doplňuje Růžová zahrada.

Přestavby 18. a 19. století proměnily Konopiště v zámek. Většina středoevropských interiérů tehdy vzala za své, ale základní dispoziční schéma tohoto výjimečného hradu zůstalo v hrubých rysech naštěstí uchováno.

Další zajímavosti

V souvislosti se středověkou kapitolou dějin Konopiště je třeba připomenout ještě jednu unikátní archeologickou památku – soubor terénních pozůstatků zaniklých středověkých ležení z let 1467-1468. Najdeme je ve třech polohách, ve vzdálenosti 600 až 700 metrů od hradu. Systém obléhacích postavení kolem Konopiště je dokladem dlouhodobé poziční války, jejímž cílem bylo obleženou pevnost ohrožovat střelbou, ale zejména dokonale uzavřít a zabránit tak zásobování hradní posádky a hrad „vyležet“. Tato taktika byla nakonec úspěšná, jak víme ze svěděctví písemných pramenů.

Před postranní vstupní branou se nachází vysoký příkop ve kterém pobývá medvěd Kazimír. Jeho družka byla v roce 2007 zabita návštěvníkem.

Galerie

Zadní vstup na zámek Konopiště

Zámek Konopiště

Zámek Konopiště

zámecký park na Konopišti

Literatura

BRYCH, Vladimír. České hrady, zámky a tvrze. Praha : Ottovo nakladatelství, s.r.o., 2006. 852 s. ISBN 80-7360-406-X.  

Reference

1. ↑ http://paternoster.archii.cz/konopiste-vodni-vytah.html

Externí odkazy

• http://www.zamek-konopiste.cz
• http://www.pruvodce.com/konopiste/
• fotogalerie Konopiště | zajimavosti.rajce.net